Keller, Jan. Až na dno blahobytu.

… Centralizované politické útvary jsou z technických důvodů založeny na principu pasivní demokracie. Masa občanů tvoří publikum, které přihlíží zápasu politických stran, usilujících o ovládnutí centralizované moci a o její následné využití pro své vlastní potřeby. Rétorika demokracie je jednou ze zbraní, kterou strany v tomto zápase s oblibou používají. Centralizovaná masová demokracie sice formálně poskytuje svým občanům naprostou svobodu volby, sama však představuje natolik komplexní systém, že občané nejsou sami schopni posoudit kompetentně, která volba bude pro optimální fungování systému nejvhodnější. Svoboda jejich volby se tak do značné míry vyčerpává v ochotě nechat se přesvědčit (popřípadě zmanipulovat) těmi politiky, kteří dokáží vyvolat dojem přiměřené kompetentnosti. Hlavním (ne-li zcela jediným) měřítkem správnosti volby se pro občana stává výše a úroveň konzumu, kterou mu jednotliví politikové a jejich strany dokáží garantovat. V podmínkách nadměrně centralizovaných států je jiný mechanizmus stěží představitelný. Politikové, stojící v čele těchto útvarů, nemají zájem jít až ke kořenům ekologické problematiky, protože ty tkvějí právě v nadměrné centralizaci moci a v doprovodném nadměrném konzumu, tedy ve skutečnostech, které činí moc v očích politiků tak neodolatelně atraktivní…