Fromm, Erich. Strach ze svobody.
s. 74
… Co bylo řečeno o oblasti ekonomické, platí i v sféře politické. V rané době
demokracie existovaly různé druhy zařízení, v nichž se svobodný jedinec mohl
konkrétně a aktivně účastnit hlasování o určitých rozhodnutích, nebo o určitých
kandidátech na úřad. Otázky, o nichž mělo být rozhodnuto, důvěrně znal, stejně
jako kandidáty. Hlasování se pořádalo při shromážděních všech občanů města, mělo
konkrétní obsah a počítalo se v něm opravdu s každým. Dnes je volič konfrontován
s mamutími stranami, které jsou mu vzdáleny a působí stejným dojmem jako mamutí
organizace průmyslové. Otázky jsou spletité a navíc je snaha je ještě všemi
možnými způsoby zamlžit. Volič se snad před volbami něco o kandidátovi dozví,
ale od té doby, co je rozhlas, není často pravděpodobné ho ani vidět. Tak se
ztrácí poslední možnost „svého“ kandidáta odhadnout. Ve skutečnosti se nabízí
volba mezi dvěma nebo třemi kandidáty stranického aparátu; tito kandidáti nejsou
však „jeho“volbou; znají se navzájem málo a jejich vztah je právě tak
abstraktní, jako tomu bylo u všech ostatních vztahů.
Jako působí na prohloubení pocitu bezvýznamnosti zákazníka reklama, tak působí i
metody politické propagandy na individuálního voliče. Opakování sloganů a
zdůrazňování věcí, jež nemají s předmětem vůbec nic společného, sázejí na
znecitlivění jeho kritických schopností. Jasný a rozumný apel na jeho myšlení je
v politické propagandě spíše výjimkou než pravidlem – dokonce i v demokratických
zemích. Jednotlivý volič, postavený tváří v tvář moci a velikosti strany, jak se
ukazuje ve své propagandě, je bezmocný proti pocitu malosti a bezvýznamnosti …
s. 141 - 142
… Předem musí být řečeno: nesmíme se vzdát žádných základních vymožeností
moderní demokracie ani základní formy zastupitelské vlády, to jest vlády volené
lidem a odpovědné lidu, ani žádných práv, které zaručuje každému občanovi Bill
of Rights (Zákon o lidských právech), ani nesmíme ustoupit od nové demokratické
zásady, že nikdo nesmí zemřít hlady, že společnost je zodpovědná za všechny své
členy, že nikdo nesmí mít strach, že se dostane do područí a přijde o svou
lidskou hrdost, že ztratí zaměstnání a bude mít hlad. Tyto základní vymoženosti
musí být nejen zachovány, ale i potvrzeny a rozšířeny.
Přestože je tato míra demokracie – i když ne zcela – naplněna, nestačí to.
Pokrok demokracie spočívá ve zlepšení současné svobody, iniciativy a spontaneity
jedince, nejen v jistých soukromých a duchovních záležitostech, ale především v
aktivitě, základní pro každou lidskou existenci, v jeho práci.
Jaké jsou pro to základní podmínky? Iracionální a bezplánovitý charakter
společnosti musí být nahrazen plánovitým hospodařením, které představuje
plánovité a vzájemně podmíněné úsilí společnosti jako takové. Společnost musí
zvládnout společenský problém tak, jak zvládla problém přírodní. Jednou
podmínkou pro to je odstranit skryté panování těch, kdo – ačkoli jich je jen
malý počet – třímají velkou ekonomickou moc bez jakékoliv zodpovědnosti k těm,
jejichž osud mají ve svých rukou. Tento nový řád můžeme nazvat demokratickým
socialismem, na jménu však nezáleží; záleží na tom, aby se ustavil racionální
ekonomický systém sloužící potřebám lidí. Dnes nejenom že valná většina lidí
nemá žádnou kontrolu nad ekonomickou mašinérií, ale nemá ani tu nejmenší šanci
rozvíjet skutečnou iniciativu a spontaneitu. Zvláště pokud jde o práci, kterou
dělají. Jsou „zaměstnáni“ a nečeká se od nich nic jiného, než aby dělali, co se
jim řekne. Jen v plánovaném hospodářství, v němž celý národ racionálně řídí
ekonomické a společenské síly, se může jedinec podílet na zodpovědnosti a využít
svou tvořivou inteligenci ve své práci. Jde o to, aby se jedinci vrátila
příležitost k opravdové aktivitě, aby se cíle společnosti ztotožnily s jeho
vlastními, nikoliv ideologicky, ale ve skutečnosti; aby ve své práci uplatnil
své úsilí a rozum; v něčem, zač může pociťovat svou zodpovědnost, protože práce
je významná a účelná jen ve smyslu jeho lidských cílů. Manipulaci s lidmi musíme
nahradit aktivní a inteligentní spoluprací a platnost zásady vlády lidu, lidem a
pro lid z oblasti formálně politické rozšířit i do oblasti ekonomické …
|