Obcanská společnost
Hledej
kontakt mapa stránek o projektu zpravodaj
Právo vědět Účast na rozhodování Rovné příležitosti Občan v EU Výchova k občanství Filosofie
    PRÁVO VĚDĚT - Pod pokličkou není tma!
- Příklady z praxe
- Jak na to
- Zákony
- Odkazy

Zákony

Aarhuská úmluva - o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí

Zákon číslo:
Oficiální název:

Dokument Evropské hospodářské komise OSN, schválený v roce 1998. Dokument má přímý vliv na legislativu v oblasti práva na informace a účasti veřejnosti na rozhodování v evropských zemích.

Dokument vytvořen dne: 31.10.97 15:34:26
Datum poslední modifikace: 27.04.98 09:56:29
 

Pod vlivem závěrů sofijské konference se Výbor pro ekologickou politiku EHK rozhodl iniciovat vytvoření pracovní skupiny pro přípravu “Úmluvy o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a účasti veřejnosti na rozhodování v záležitostech životního prostředí” (dále jen Úmluva). Pracovní skupina poprvé zasedala v Ženevě, v Paláci národů v červnu roku 1996. Úmluva dále rozpracovává Směrnici Rady Evropského společenství č. 90/313/ES “O volném přístupu k informacím o životním prostředí” a především ji rozšiřuje o následující aspekty:

  • účasti veřejnosti v rozhodování o záležitostech životního prostředí
  • přístupu veřejnosti k soudním a obdobným řízením ve vztahu k Úmluvě
  • setkávání stran, na nichž se bude sledovat zavádění Úmluvy a připravovat Protokoly k Úmluvě

Začátkem prosince se uskuteční osmé (předposlední) zasedání pracovní skupiny. Většiny zasedání se účastnil zástupce České republiky. Podle harmonogramu EHK má být konečné znění Úmluvy připraveno začátkem příštího roku a její podpis je plánován na čtvrtou ministerskou konferenci v Aarhusu (Dánsko) v roce 1998. Česká republika je připravena Úmluvu podepsat.

MŽP pořídilo pracovní překlad z angličtiny zatím poslední verse Úmluvy, který uveřejňujeme na domovské stránce MŽP, abychom otevřeli diskusi k připravovanému dalšímu zasedání pracovní komise v Římě začátkem prosince. Případné náměty a připomínky adresujte Ing. Martě Černé, OSES, písemně nebo e-mailem na adresu cerna@env.cz.


Organizace spojených národů

Hodpodářská a sociální rada

Distribuce: Obecná
ECE/CEP/43
1. dubna 1998
Originál: anglický

Hospodářská komise pro Evropu
Výbor pro environmentální politiku
Čtvrtá ministerská konference

"Životní prostředí pro Evropu"
Aarhus, Dánsko, 23. - 25. června 1998


ÚMLUVA O PŘÍSTUPU K INFORMACÍM, ÚČASTI VEŘEJNOSTI NA ROZHODOVÁNÍ A PŘÍSTUPU K PRÁVNÍ OCHRANĚ V ZÁLEŽITOSTECH ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ *


* Konečný text podepsaný Výborem pro environmentální politiku na jeho zvláštním zasedání 16. - 18. března 1998 pro přijetí na ministerské konferenci "Životní prostředí pro Evropu"

 

Strany této úmluvy,

s odvoláním na princip 1 stockholmské Deklarace o životním prostředí, na princip 10 Deklarace o životním prostředí a rozvoji z Rio de Janeira, jakož i na rezoluci Valného shromáždění 37/7 z 28. října 1982 o Světové chartě přírody a 45/94 ze 14. prosince 1990 o nutnosti zajistit zdravé prostředí pro životní pohodu jednotlivců,

s odvoláním na Evropskou chartu o životním prostředí a zdraví, přijatou na První evropské konferenci o životním prostředí a zdraví Světové zdravotnické organizace ve Frankfurtu nad Mohanem 8. prosince 1989,

potvrzují nezbytnost chránit, uchovávat a zlepšovat stav životního prostředí a zajišťovat udržitelný a environmentálně zdravý rozvoj, uznávají, že přiměřená ochrana životního prostředí je podstatná pro dobrý životní pocit lidí a pro uplatňování základních lidských práv, včetně samého práva na život,

uznávají, že každý jedinec má právo žít v prostředí přiměřeném jeho zdraví a pohodě a že má povinnost, jako jednotlivec i spolu s ostatními, chránit a zlepšovat stav životního prostředí ve prospěch dnešních i budoucích generací,

vycházejí z toho, že mají-li občané uplatňovat toto právo a dostát této povinnosti, musí mít přístup k informacím o životním prostředí, musí mít právo podílet se na rozhodování, týkajícím se životního prostředí a musí mít právní ochranu,

a uznávají, že v tomto směru mohou občané potřebovat pomoc při využívání svých práv, uznávají, že lepší přístup k environmentálním informacím a účast veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí zvyšuje kvalitu rozhodnutí, a jejich prosazování přispívá ke zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí, poskytuje veřejnosti příležitost vyjádřit její obavy a zájmy a umožňuje orgánům veřejné správy brát tyto obavy a zájmy náležitě v úvahu,

usilují touto úmluvou o to, aby se vyjasnilo a zprůhlednilo rozhodování a aby se posílila podpora veřejnosti ve prospěch rozhodnutí týkajících se životního prostředí,

uznávají, že ve všech odvětvích státní správy je žádoucí transparentnost a vyzývají legislativní orgány k implementaci všech principů této úmluvy v jejich postupech,

uznávají, že veřejnost potřebuje znát postupy, jak se může podílet na rozhodování, které se týká životního prostředí, že potřebuje mít volný přístup k těmto postupům a musí vědět, jak těchto postupů využít,

uznávají dále význam, jaký v ochraně životního prostředí mohou mít jednotliví občané, nevládní organizace a soukromý sektor,

přejí si napomáhat environmentálnímu vzdělávání a osvětě přispívajících k pochopení významu problematiky životního prostředí a udržitelného rozvoje, a podporovat jak prohlubování povědomí veřejnosti, pokud jde o rozhodování týkajícího se životního prostředí, tak o její podíl na tomto rozhodování,

berou v tomto kontextu v úvahu význam využívání elektronických nebo jiných budoucích forem komunikace a sdělovacích prostředků,

uznávají důležitost plné integrace environmentálních hledisek do rozhodnutí státních orgánů a z toho plynoucí nutnost, aby tyto orgány měly k dispozici přesné, úplné a aktuální informace o životním prostředí,

uznávají, že státní orgány spravují environmentální informace v zájmu veřejnosti,

mají zájem na tom, aby účinné soudní mechanismy byly dosažitelné veřejnosti i jejím organizacím, aby tak byly chráněny jejich oprávněné zájmy a aby bylo prosazováno právo,

připomínají, že je důležité poskytovat přiměřené informace o výrobcích spotřebitelům tak, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat pro environmentálně šetrnější alternativy,

uznávají obavy veřejnosti ze záměrného vypuštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a nutnost zvýšené transparentnosti a větší spoluúčasti veřejnosti na rozhodování v této oblasti,

jsou přesvědčeny, že implementace této úmluvy přispěje k posílení demokracie v oblasti působnosti Evropské hospodářské komise (EHK) OSN,

jsou si vědomy role, kterou v této souvislosti hraje EHK, a odvolávají se mimo jiné na dokumenty EHK o přístupu k informacím o životním prostředí a o účasti veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí schválené Deklarací ministrů přijatou na Třetí konferenci ministrů Životní prostředí pro Evropu v Sofii 25. října 1995,

jsou si vědomy příslušných ustanovení Úmluvy o hodnocení vlivu na životní prostředí přesahujícího hranice států (Espoo, Finsko, 25. února 1991) a Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice a Úmluvy o ochraně a využívání vodních toků protékajících přes státní hranice a mezinárodních jezer (Helsinky 17. března 1992) a dalších regionálních úmluv,

jsou si vědomy, že přijetí této úmluvy by mělo přispět k dalšímu posílení procesu Životní prostředí pro Evropu a k výsledkům čtvrté konference ministrů v Aarhusu (Dánsko), v červnu 1998,

se vzhledem k výše uvedenému dohodly takto:


Článek 1

Cíl


V zájmu ochrany práva každého člena současné generace i generací budoucích na život v prostředí přiměřeném pro jeho zdraví a pohodu každá smluvní strana zaručí právo na přístup k environmentálním informacím, podíl veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí a dostupnost právní ochrany v souladu s ustanoveními této úmluvy.

 

Článek 2

Definice

Pro účely této úmluvy, pojem

  1. "strana" znamená smluvní stranu této úmluvy, pokud není v textu uvedeno jinak;

  2. "orgán veřejné správy" znamená:
    1. orgány státní správy na celostátní, regionální nebo jiné úrovni;
    2. fyzické nebo právnické osoby vykonávající funkce veřejné správy podle vnitrostátního práva, včetně zvláštních povinností, činností nebo služeb vztahujících se k životnímu prostředí;
    3. jakékoli jiné fyzické nebo právnické osoby s odpovědnostmi či funkcemi veřejné správy nebo poskytující veřejné služby vztahující se k životnímu prostředí, které jsou řízeny orgány nebo osobami uvedenými v pododstavcích (a) nebo (b);
    4. instituce nebo orgány organizací regionální hospodářské integrace uvedené v čl. 17, které jsou stranami této úmluvy;

      Tato definice se nevztahuje na orgány nebo instituce činné v oblasti soudní nebo zákonodárné.

     

  3. "environmentální informace" či "informace o životním prostředí" znamená jakékoli informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné podobě, o:
    1. stavu složek životního prostředí, jako je ovzduší a atmosféra, voda, půda, krajina a přírodní stanoviště, biodiverzita a její složky, včetně geneticky modifikovaných organismů, a interakcích mezi těmito složkami;
    2. faktorech, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí uvedené v pododstavci (a), jako např. jsou látky, energie, hluk a radiace, a činnosti nebo opatření, včetně opatření administrativních, dohod, opatření, legislativy, plánů a programů týkajících se životního prostředí, a dále analýza nákladů a přínosů a jiné ekonomické analýzy a předpoklady, z nichž se vychází při rozhodování v problematice životního prostředí;
    3. stavu lidského zdraví a bezpečnosti, o podmínkách života lidí, o kulturních a architektonických památkách, pokud jsou, nebo mohou být ovlivněny stavem složek životního prostředí nebo pokud je prostřednictvím těchto složek ovlivňují faktory, opatření nebo činnosti uvedené v pododstavci (b);

  4. "veřejnost" znamená jednu nebo více fyzických nebo právnických osob a - v souladu s vnitrostátní legislativou nebo praxí - jejich sdružení, organizace nebo skupiny;
  5. "zainteresovaná veřejnost" je veřejnost, která je nebo může být ovlivněna environmentálním rozhodováním, anebo která má na tomto rozhodování určitý zájem; pro účely této definice se u nevládních organizací podporujících ochranu životního prostředí a dodržování požadavků vnitrostátních právních předpisů předpokládá, že mají na environmentálním rozhodování zájem.


Článek 3

Všeobecná ustanovení

  1. Strany přijmou nezbytná právní, správní a jiná opatření, včetně opatření, která zajistí kompatibilitu ustanovení uplatňujících ustanovení této úmluvy, jež se týkají informací, účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně, a včetně přiměřených opatření vynucovacích, s cílem zavést a udržet jasný, transparentní a konzistentní rámec naplňování ustanovení této úmluvy.
  2. Strany budou usilovat o zajištění toho, aby vedoucí úředníci a orgány veřejné správy pomáhaly veřejnosti v její snaze o přístup k environmentálním informacím a poskytovaly jí rady, aby usnadňovaly veřejnosti účast na environmentálním rozhodování a vyhledávání právní ochrany v záležitostech životního prostředí.
  3. Strany budou podporovat environmentální osvětu a vzdělávání veřejnosti, zejména pokud jde o možnosti získat přístup k informacím o životním prostředí, o formy účasti na environmentálním rozhodování a možnost právní ochrany v záležitostech životního prostředí.
  4. Strany budou přiměřeným způsobem uznávat a podporovat skupiny, sdružení a organizace, které sledují cíle ochrany životního prostředí a zajistí, aby jejich vnitrostátní právní řád byl v souladu s tímto závazkem.
  5. Ustanovení této úmluvy nemají vliv na právo stran uplatňovat nebo zavádět opatření zajišťující širší přístup k environmentálním informacím, podíl veřejnosti na environmentálním rozhodování a širší možnost právní ochrany v záležitostech životního prostředí, než požaduje tato úmluva.
  6. Tato úmluva nevyžaduje žádné derogace stávajících práv na přístup k environmentálním informacím, na podíl veřejnosti na environmentálním rozhodování a na přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
  7. Strany budou podporovat uplatňování principů této úmluvy při rozhodování o otázkách životního prostředí v mezinárodním měřítku a v rámci mezinárodních organizací.
  8. Strany zajistí, že osoby uplatňující svá práva v souladu s ustanoveními této úmluvy nebudou za svou angažovanost žádným způsobem postihovány, pronásledovány nebo obtěžovány. Toto ustanovení se nedotýká pravomocí soudů jednotlivých států požadovat přiměřené náklady v soudních řízeních.
  9. V rámci relevantních ustanovení této úmluvy veřejnost bude mít přístup k informacím, bude mít možnost se účastnit rozhodování a bude mít přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí bez diskriminace vzhledem k občanství, národnosti nebo bydlišti, a v případě právnické osoby bez diskriminace vzhledem k jejímu místu registrace nebo místu účinného centra jejího působení.


Článek 4

Přístup k environmentálním informacím

  1. Strany zajistí, aby orgány veřejné správy na žádost o environmentální informace zpřístupnily tyto informace veřejnosti podle následujících odstavců tohoto článku, v rámci vnitrostátní legislativy, včetně kopií existující dokumentace obsahující nebo zahrnující tyto informace, v případech, kdy o ně bylo požádáno a s přihlédnutím k pododstavci (b):
    1. aniž by musel být uveden důvod nebo prokázán zájem či nárok,
    2. v požadované formě, pokud není:
      1. z hlediska orgánu veřejné správy rozumné poskytnout požadovanou informaci v jiné formě; v takovém případě musí být uvedeny důvody pro poskytnutí informace v této formě, nebo
      2. informace již veřejně dostupná v jiné formě.

  2. Environmentální informace uvedené v odstavci 1 budou zpřístupněny co možná nejrychleji, nejpozději do jednoho měsíce po podání žádosti, pokud rozsah a složitost informace neodůvodňuje prodloužení této lhůty až na dva měsíce od podání žádosti. Žadatel bude o prodloužení lhůty a o jeho důvodech informován.
  3. Žádost o environmentální informace může být zamítnuta, pokud:
    1. orgán veřejné správy, kterému je žádost adresována, požadované informace nemá,
    2. je žádost zjevně provokativní nebo je formulována příliš obecně, nebo
    3. se žádost týká nedokončených materiálů nebo interních sdělení orgánů veřejné správy, umožňuje-li tuto výjimku vnitrostátní legislativa nebo obvyklá praxe, přičemž se bere v úvahu zájem veřejnosti, v jejíž prospěch je informace poskytována.

  4. Žádost o environmentální informace lze zamítnout, jestliže by poskytnutí těchto informací nepříznivě ovlivnilo:
    1. důvěrný ráz řízení či postupů orgánů veřejné správy v případech, kdy toto utajení stanovení vnitrostátní právo;
    2. mezinárodní vztahy, bezpečnost státu nebo veřejnou bezpečnost;
    3. průběh soudního řízení, možnost občana dosáhnout spravedlivého soudního řízení nebo možnost orgánu veřejné správy vést vyšetřování trestného činu nebo činu disciplinární povahy;
    4. obchodní a průmyslové tajemství a průmyslové informace v případech, kdy je toto tajemství chráněno zákony na ochranu legitimních ekonomických zájmů. V tomto rámci budou sděleny údaje o emisích, které jsou relevantní pro ochranu životního prostředí;
    5. práva duševního vlastnictví;
    6. ochranu osobních údajů anebo souborů údajů týkajících se fyzických osob v případech, kdy tyto osoby nedaly souhlas k poskytnutí těchto informací veřejnosti, pokud tuto ochranu stanoví vnitrostátní právo;
    7. zájmy třetí strany, která poskytla požadovanou informaci, aniž by měla či mohla mít právně stanovenou povinnost ji poskytnout, a v případech, kdy tato třetí strana nedala k uvolnění dotyčného materiálu, souhlas; nebo
    8. životní prostředí, kterého se informace týká, jako jsou místa chovu nebo rozmnožování vzácných druhů.
    9. Důvody pro odmítnutí žádosti uvedené výše budou interpretovány restriktivně, přičemž bude brán v úvahu zájem veřejnosti, které jsou tyto informace sdělovány, a dále bude bráno v úvahu, zda se požadované informace vztahují k emisím do životního prostředí.

  5. Nemá-li orgán veřejné správy požadovanou informaci k dispozici, uvědomí žadatele co nejdříve o orgánu veřejné správy, jemuž lze podle jeho názoru podat žádost o požadovanou informaci, anebo tomuto orgánu žádost o informaci postoupí a uvědomí o tom žadatele.
  6. Pokud je možné vyčlenit informace, jejichž poskytování lze podle odstavců 3 (c) a 4 tohoto článku zamítnout, aby nedošlo k porušení důvěrného rázu těchto vyjmutých informací, strany zajistí, aby orgány veřejné správy zpřístupnily zbývající část požadovaných informací o životním prostředí.
  7. Žádost bude zamítnuta písemnou formou, byla-li podána písemně anebo jestliže to žadatel požaduje. V zamítnutí budou uvedeny důvody zamítnutí a bude poskytnuta informace o opravných prostředcích, které jsou k dispozici podle článku 9. Zamítnutí musí být učiněno co nejdříve, nejpozději do jednoho měsíce, pokud složitost požadované informace nezdůvodňuje prodloužení této lhůty až na dva měsíce od podání žádosti. Žadatel bude informován o prodloužení této lhůty a o jeho důvodech.
  8. Strany mohou povolit svým orgánům veřejné správy účtovat za poskytování informací úhradu, která však nesmí překročit přiměřenou výši. Orgány veřejné správy, které se takovouto úhradu za poskytování informací chystají zavést, zpřístupní žadatelům přehled úhrad, jež mohou být účtovány, s uvedením okolností, za nichž mohou být účtovány nebo promíjeny a za nichž je poskytnutí informace vázáno na zaplacení takovéto úhrady předem.

Článek 5

Sbírání a rozšiřování informací o životním prostředí

  1. Strany zajistí, aby:
    1. orgány veřejné správy vlastnily a aktualizovaly informace o životním prostředí vztahující se k výkonu jejich funkcí,
    2. byly zřízeny povinné systémy, které zajistí přiměřený tok informací k orgánům veřejné správy o navrhovaných a stávajících činnostech, které mohou významně ovlivnit životní prostředí,
    3. v případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí, ať už je důsledkem lidských činností anebo má přirozené příčiny, všechny informace, jež mohou veřejnosti umožnit učinit opatření k preventivnímu zabránění nebo zmírnění škod v důsledku tohoto ohrožení a které má k dispozici orgán veřejné správy, jsou okamžitě a neodkladně předány veřejnosti, jíž se může ohrožení týkat.

  2. Strany zajistí v rámci své legislativy, aby způsob, jakým orgány veřejné správy zpřístupňují veřejnosti environmentální informace, byl transparentní a aby environmentální informace byly účinně dostupné, mimo jiné, prostřednictvím:
    1. poskytování veřejnosti dostatečných údajů o typu a rozsahu environmentálních informací, které mají příslušné orgány veřejné správy k dispozici, a o základních lhůtách a podmínkách, za nichž se tyto informace poskytují a o postupu, jímž je lze získat,
    2. zavedení a fungování konkrétních opatření jako např.:
      1. veřejně přístupné seznamy, registry nebo soubory údajů,
      2. povinnost úředníků podporovat veřejnost v její snaze o přístup k informacím podle této úmluvy,
      3. pověření kontaktních osob, a

    3. umožnění bezplatného přístupu k environmentálním informacím obsaženým v seznamech, registrech nebo v souborech údajů uvedených v pododstavci (b)(i).

  3. Strany zajistí, aby environmentální informace byly postupně zpřístupňovány v elektronických databázích snadno přístupných veřejnosti prostřednictvím telekomunikačních sítí. Informace v této formě by měly zahrnovat:
    1. zprávy o stavu životního prostředí, uvedené v odstavci 4 níže,
    2. texty legislativy o životním prostředí, nebo se k němu vztahující,
    3. podle vhodnosti politiky, plány a programy týkající se životního prostředí a environmentálních dohod, a
    4. další informace, jejichž dostupnost v této formě by mohla usnadnit aplikaci vnitrostátního práva naplňujícího tuto úmluvu, za předpokladu, že tyto informace jsou již dostupné v elektronické formě.

  4. Strany budou zveřejňovat a rozšiřovat v pravidelných intervalech nepřesahujících tři nebo čtyři roky národní zprávy o stavu životního prostředí, včetně informací o kvalitě životního prostředí a informací o jeho zátěžích.
  5. Strany v rámci své legislativy přijmou opatření ke zveřejňování mimo jiné:
    1. legislativy a politických dokumentů jako jsou např. dokumenty formulující strategie, politiku, programy a akční plány týkající se životního prostředí a zpráv o jejich plnění, zpracovaných na různých úrovních veřejné správy,
    2. mezinárodních smluv, úmluv a dohod týkajících se problematiky životního prostředí,
    3. jiných významných mezinárodních dokumentů vztahujících se k environmentálním problémům, pokud to bude vhodné.

  6. Strany budou stimulovat provozovatele, jejichž činnosti významně ovlivňují životní prostředí, aby pravidelně informovali veřejnost o působení své činnosti na životní prostředí, v případě, že je to vhodné v rámci dobrovolných systémů ekologicky šetrných výrobků či environmentálních auditů, nebo jinými způsoby.
  7. Strany budou:
    1. zveřejňovat fakta (a jejich analýzy), která budou pokládat za relevantní a důležitá při formulování hlavních návrhů politiky životního prostředí,
    2. zveřejňovat nebo jinak zpřístupňovat dostupný vysvětlující materiál o svých jednáních s veřejností o záležitostech spadajících do rámce působnosti této úmluvy,
    3. poskytovat vhodnou formou informace o výkonech a účinnosti veřejných funkcí nebo o poskytování veřejných služeb vztahujících se k životnímu prostředí na všech úrovních veřejné správy.

  8. Strany vypracují mechanismus, jak poskytovat veřejnosti dostatečné informace o výrobcích způsobem, který umožní spotřebitelům vybrat si produkty šetrné k životnímu prostředí.
  9. Strany budou postupně zavádět koherentní celostátní systémy inventur nebo registrů environmentálního znečištění formou strukturovaných počítačových a veřejně přístupných databází, sestavovaných na základě standardizovaných zpráv či hlášení, přičemž v případě vhodnosti budou brát v úvahu mezinárodní postupy. Tyto systémy mohou zahrnovat vstupy, úniky a přenosy specifikovaného spektra látek a produktů, včetně vody, energie a použitých zdrojů, ze specifikovaného spektra aktivit do složek životního prostředí a mohou dále zahrnovat zpracování a zneškodňování odpadů na místě jejich vzniku i mimo tato místa.
  10. Žádné ustanovení tohoto článku se nedotýká práva stran odmítnout uvolnění jistých environmentálních informací v souladu s článkem 4, odstavce 3 a 4.

Článek 6

Účast veřejnosti na rozhodování o specifických činnostech

  1. Strany budou
    1. uplatňovat ustanovení tohoto článku vzhledem k rozhodování o tom, zda povolit navrhované činnosti uvedené v
      příloze I;
    2. v souladu se svým právem aplikovat ustanovení tohoto článku také na rozhodování o tom, zda povolit navrhované činnosti, které nejsou uvedeny v příloze I a které mohou mít významný vliv na životní prostředí. Strany určí, zda navrhované aktivity podléhají těmto ustanovením; a
    3. moci rozhodnout případ od případu, pokud je tak stanoveno jejich vnitrostátním právem, neaplikovat ustanovení tohoto článku na aktivity navržené k účelům státní bezpečnosti, pokud se tyto strany domnívají, že by tyto účely mohly být aplikací tohoto článku nepříznivě ovlivněny.

  2. Zainteresovaná veřejnost bude přiměřeně, včas a účinně informována buď veřejným oznámením nebo individuálně, v dostatečně raném stádiu procedury environmentálního rozhodování mimo jiné o:
    1. navrhované činnosti a o žádosti, o níž bude rozhodováno;
    2. povaze možných rozhodnutí, nebo o návrhu rozhodnutí;
    3. orgánu veřejné správy příslušném k vydání rozhodnutí;
    4. předpokládaném postupu, včetně o tom, kdy a jak budou poskytnuty informace o:
      1. zahájení procedury rozhodování;
      2. možnosti veřejnosti účastnit se tohoto řízení;
      3. termínu a místě předpokládaného veřejného projednání;
      4. orgánu veřejné správy, od něhož lze získat relevantní informace, a u něhož jsou uloženy relevantní informace k přezkoumání ze strany veřejnosti;
      5. příslušném orgánu veřejné správy nebo o dalších úředních orgánech, jimž lze podávat připomínky nebo dotazy, a o harmonogramu předávání těchto připomínek a dotazů;
      6. sdělení, jaké relevantní environmentální informace o navrhované činnosti jsou dostupné; a

    5. skutečnosti, zda navrhovaná aktivita podléhá posouzení environmentálních vlivů v rámci národního systému či v rámci systému posuzování vlivů přesahujících státní hranice.

  3. Postupy pro účast veřejnosti zahrnou rozumné lhůty pro jednotlivé fáze, které poskytnou dostatek času informovat veřejnost v souladu s odst. 2 a které poskytnou dostatek času veřejnosti k přípravě a k účinné účasti v environmentálním rozhodování.
  4. Strany zajistí účast veřejnosti v počátečním stadiu rozhodování, kdy jsou ještě všechny možnosti výběru a alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti může být účinná.
  5. Strany by měly stimulovat případné žadatele k tomu, aby ještě před podáním žádosti o povolení určili zainteresovanou veřejnost, aby s ní zahájili diskusi a poskytli jí informace týkající se cílů jejich žádosti.

  6. Strany budou od příslušných orgánů veřejné správy požadovat, aby zainteresované veřejnosti umožnily přístup k přezkoumání všech informací relevantních pro dané rozhodování - na požádání zdarma a co možná nejdříve poté, co se stanou dostupné informace, které jsou uvedeny v tomto článku a které jsou dostupné v době procedury účasti veřejnosti na rozhodování, aniž by tím bylo dotčeno právo stran odmítnout předat jisté informace v souladu s článkem 4, odstavce 3 a 4. Relevantní informace budou přinejmenším zahrnovat následující, a to aniž by se dotkly ustanovení článku 4:

    1. popis místa a fyzikálních a technických charakteristik navrhované činnosti, včetně odhadů předpokládaných zbytků (odpadů) a emisí;

    2. popis významných vlivů navrhované činnosti na životní prostředí;

    3. popis opatření předpokládaných k prevenci a/nebo ke snížení těchto vlivů, včetně emisí;

    4. popis hlavních alternativ (k navrhovaným činnostem), které žadatel studoval; a

    5. hlavní zprávy a doporučení předané veřejným orgánům státní správy v souladu s národní legislativou v době, kdy zainteresovaná veřejnost bude informována v souladu s odstavcem 2 výše.

  7. Postupy pro účast veřejnosti jí umožní předkládat, písemně nebo formou veřejného dotazu, resp. slyšení (podle konkrétních podmínek), jakékoli připomínky, informace, rozbory nebo názory, které veřejnost považuje za relevantní ve vztahu k navrhované činnosti.

  8. Strany zajistí, že v rozhodnutí bude náležitě a povinně brán v úvahu výsledek účasti veřejnosti.

  9. Pokud bylo rozhodnutí vydáno orgánem veřejné správy, strany zajistí, aby veřejnost o něm byla okamžitě informována v souladu s příslušnými postupy. Strany zpřístupní veřejnosti text rozhodnutí a hlavní důvody i hlediska, na nichž bylo rozhodnutí založeno.

  10. Pokud orgán veřejné správy přehodnotí nebo pokud bude aktualizovat provozní podmínky pro činnost uvedenou v odst. 1, strany zajistí že budou použita ustanovení odstavců 2 až 9 tohoto článku po nezbytných úpravách v případech, kdy je to vhodné.

  11. Strany v rámci své vnitrostátní právní úpravy budou aplikovat ve schůdném a vhodném rozsahu ustanovení tohoto článku na rozhodování o tom, zda povolit záměrné vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí.

Článek 7

Účast veřejnosti při tvorbě plánů, programů a politik týkajících se životního prostředí

Strany přijmou příslušné předpisy pro účast veřejnosti při přípravě plánů a programů, které se týkají životního prostředí, a to v transparentním a spravedlivém rámci, zajišťujícím poskytování nezbytných informací veřejnosti. Při tom budou aplikovány odstavce 3, 4 a 8 článku 6. Příslušné orgány veřejné správy určí veřejnost, která se může účastnit, přičemž budou brány v úvahu cíle této úmluvy. Strany budou usilovat o poskytování příležitostí v přiměřeném rozsahu pro účast veřejnosti při tvorbě politik týkajících se životního prostředí.

Článek 8

Účast veřejnosti na přípravě prováděcích předpisů a obecně aplikovatelných právně závazných normativních nástrojů

  1. Strany budou usilovat o podporování účinné účasti veřejnosti - ve vhodném stadiu, kdy jsou možnosti volby stále ještě otevřeny - v procesu přípravy prováděcích předpisů a jiných, obecně aplikovatelných právně závazných předpisů orgánů veřejné správy, které mohou mít významný vliv na životní prostředí. K tomuto účelu by měly být učiněny tyto kroky:

    1. měl by být stanoven dostatečný časový rámec účinné účasti;

    2. návrh předpisů měl by být publikován nebo jiným způsobem zpřístupněn veřejnosti; a

    3. veřejnosti by měla být dána příležitost podávat připomínky přímo, nebo prostřednictvím reprezentativních poradních orgánů.

    Výsledky spoluúčasti veřejnosti by měly být brány v úvahu v maximální možné míře

Článek 9

Přístup k právní ochraně

  1. Strany v rámci své legislativy zajistí, aby každý, kdo se domnívá, že jeho žádost o informace podle článku 4 byla ignorována, neprávem zamítnuta, ať již částečně nebo plně, nesprávně zodpovězena nebo nebyla jinak vyřízena podle ustanovení tohoto článku, měl možnost dosáhnout přezkoumání postupu před soudem nebo jiným nezávislým a nezaujatým orgánem určeným zákonem.

    V případě, že strana zajišťuje toto přezkoumání soudem, zajistí rovněž, aby dotyčná osoba měla také možnost urychleného postupu stanoveného zákonem, a to zdarma či za nízký poplatek, k novému projednání či přezkoumání orgánem veřejné správy nebo jiným nezvislým a nezaujatým orgánem zřízeným ze zákona.

    Konečná rozhodnutí podle tohoto odstavce 1 budou závazná pro orgány veřejné správy, které mají požadovanou informaci. Důvody budou uvedeny písemně přinejmenším v těch případech, kdy přístup k informacím byl zamítnut podle tohoto odstavce.

  2. Strany v rámci své legislativy zajistí, aby zainteresovaní občané

    1. mající dostatečný důvod, nebo alternativně

    2. u nichž trvá omezení práva v případech, kdy to správní řád smluvní strany požaduje jako předběžnou podmínku,

      měli možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nezaujatým orgánem ustanoveným ze zákona napadat věcná a procedurální pochybení jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo opomenutí podle ustanovení článku 6, a dalších relevantních ustanovení této úmluvy v případech, kdy je tak stanoveno vnitrostátním právem a aniž by tím byl dotčen odstavec 3 níže.

      O tom, co představuje dostatečný důvod a oslabení nebo omezování práva, bude rozhodnuto v souladu s požadavky vnitrostátního práva a konzistentně s cílem poskytnout zainteresované veřejnosti široký přístup k právní ochraně v rozsahu působnosti této úmluvy. V tomto smyslu bude důvod jakékoli nevládní organizace splňující požadavky článku 2 odstavce 5 pokládán za dostatečný pro účely pododstavce (a). U těchto organizací se bude pro účely pododstavce (b) předpokládat, že mají práva omezena.

      Ustanovení tohoto odstavce 2 nevylučují možnost předběžného přezkoumání orgánem veřejné správy a nedotýkají se požadavku, aby byly vyčerpány postupy správního přezkoumávání před předáním věci k soudnímu přezkoumání tam, kde to vnitrostátní právo vyžaduje.

  3. Navíc - aniž by tím bylo dotčeno přezkoumání zmíněné výše v odstavcích 1 a 2 - strany zajistí, aby občané, kteří splňují kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu, měli přístup ke správním nebo soudním řízením, aby mohli vznášet námitky proti jednání, aktům nebo opomenutí ze strany soukromých osob nebo orgánů veřejné správy, jež jsou v rozporu s ustanoveními jejich vnitrostátního práva týkajícího se životního prostředí.

  4. Navíc - a aniž by tím bylo dotčen odstavec 1 - postupy přezkoumání uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 mají zajistit přiměřenou a účinnou nápravu, včetně právně přikázaných úlev ve vhodných případech, a měly by být čestné, spravedlivé, včasné a neměly by vyžadovat vysoké náklady. Rozhodnutí vydaná podle tohoto článku budou předávána či archivována v písemné formě. Rozhodnutí soudů, a pokud možno i jiných orgánů, budou veřejně dostupná.

  5. K zajištění vyšší účinnosti ustanovení obsažených v tomto článku strany zajistí poskytování informací veřejnosti, aby měla možnost správního nebo soudního přezkoumání a zváží zavedení vhodného podpůrného mechanismu k odstranění nebo snížení finančních a jiných překážek, pokud jde o dostupnost právní ochrany.

Článek 10

Zasedání stran

  1. K prvnímu zasedání stran dojde nejpozději do jednoho roku od data, kdy tato úmluva nabude účinnosti. Řádné zasedání stran se bude konat nejméně jednou za dva roky, pokud se strany nerozhodnou jinak, nebo na písemnou žádost kterékoli strany za předpokladu, že tuto žádost podpoří nejméně jedna třetina stran během šesti měsíců od doby, kdy byla sdělena všem stranám prostřednictvím výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise.

  2. Na svých zasedáních budou strany kontinuálně kriticky zkoumat naplňování této úmluvy na základě pravidelných zpráv stran a za tímto účelem budou:

    1. posuzovat právní a metodické strategie a postupy týkající se přístupu k environmentálním informacím, účasti veřejnosti na environmentálním rozhodování a možnosti právní ochrany v záležitostech životního prostředí, se snahou tyto strategie a postupy dále zdokonalovat;

    2. vyměňovat si informace o získaných zkušenostech při uzavírání a uskutečňování dvoustranných a mnohostranných smluv nebo dalších dohod týkajících se cílů této úmluvy, u nichž je stranou jedna nebo více stran;

    3. vyhledávat v přiměřené míře služby relevantních orgánů EHK a dalších příslušných mezinárodních orgánů a zvláštních výborů v otázkách týkajících se dosažení cílů této úmluvy;

    4. vytvářet podpůrné orgány, které považují za potřebné;

    5. připravovat, kde je to vhodné, protokoly k této úmluvě;

    6. zvažovat a přijímat návrhy na doplnění či změny této úmluvy v souladu s ustanoveními článku 14;

    7. zvažovat a uskutečňovat všechna další opatření, která by mohla být potřebná k dosažení cílů této úmluvy;

    8. na svém prvním zasedání zváží a na základě konsensu přijmou jednací řád svých zasedání a zasedání podpůrných orgánů;

    9. na prvním zasedání posoudí své zkušenosti s uplatňováním ustanovení článku 5 odstavce 9 a zváží, jaké kroky jsou nutné k dalšímu vývoji systému uvedeného v tomto ustanovení s přihlédnutím k mezinárodnímu procesu a vývoji, včetně vypracování vhodných nástrojů týkajících se registrů a inventur vypouštění a přenosu znečištění, které by mohly být připojeny k této úmluvě jako přílohy.

  3. Zasedání stran může v případě nutnosti zavést na základě konsensu finanční pravidla.

  4. Organizace spojených národů, její specializované instituce a Mezinárodní úřad pro atomovou energii, a dále jakýkoli stát či organizace regionální hospodářské integrace, které podle článku 17 jsou oprávněny k podpisu této úmluvy, ale které zatím nejsou stranou úmluvy, a jakákoli mezivládní organizace kvalifikovaná v nějaké oblasti týkající se této úmluvy se mohou zúčastnit zasedání stran jako pozorovatelé.

  5. Jakékoli nevládní organizace kvalifikované v oblastech týkajících se této úmluvy, které informovaly výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise o svém přání účastnit se zasedání stran, mohou získat právo účastnit se zasedání jako pozorovatelé, pokud alespoň jedna třetina stran přítomných na zasedání nevznese námitky.

  6. K účelům odstavců 4 a 5 bude aplikován jednací řád uvedený v odstavci 2 (h) tohoto článku, který upraví pravidla pro povolování účasti a jiné relevantní podmínky

Článek 11

Hlasovací právo

  1. S výjimkou podle odstavce 2 tohoto článku bude mít každá strana této úmluvy jeden hlas.

  2. Organizace regionální hospodářské spolupráce v záležitostech spadajících do jejich kompetence budou uplatňovat své hlasovací právo počtem hlasů odpovídajícím počtu jejich členských států, které jsou stranami této úmluvy. Takové organizace nebudou uplatňovat své hlasovací právo, pokud jejich členské státy hlasují a naopak.

Článek 12

Sekretariát

Výkonný tajemník Evropské hospodářské komise bude vykonávat tyto funkce sekretariátu:

  1. svolávat a připravovat zasedání stran,

  2. zasílat stranám zprávy a další informace přijaté v souladu s ustanoveními této úmluvy,

  3. další funkce, které strany mohou určit.

Článek 13

Přílohy

Přílohy této úmluvy budou její nedílnou součástí.

Článek 14

Změny a doplňky

  1. Strany mohou navrhovat změny a doplňky k této úmluvě.

  2. Text navržených změn či doplňků této úmluvy bude předkládán v písemné podobě výkonnému tajemníkovi Evropské hospodářské komise, který ho rozešle všem stranám nejméně devadesát dní před zasedáním stran, na kterém je navržen k přijetí.

  3. Strany udělají vše pro to, aby dosáhly dohody o každé navržené změně či doplňku k této úmluvě formou konsensu. Pokud byly vyčerpány všechny snahy o dosažení konsensu a dohody nebylo dosaženo, bude změna či doplněk v poslední instanci přijat tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných hlasujících stran.

  4. Změny či doplňky této úmluvy přijaté v souladu s odstavcem 3 tohoto článku předloží depozitář všem stranám k ratifikaci, potvrzení či přijetí. Změny či doplňky této úmluvy které se netýkají příloh vejdou v účinnost pro strany, které je ratifikovaly, potvrdily či přijaly devadesátý den poté, co depozitář potvrdí příjem oznámení o ratifikaci, potvrzení či přijetí od nejméně tří čtvrtin těchto stran. Poté vstoupí v účinnost vůči jakékoli další straně devadesátý den poté, co tato strana uložila své doklady o ratifikaci, potvrzení či schválení doplňku či změny.

  5. Strana která nebude schopna potvrdit změnu či doplněk k nějaké příloze této úmluvy sdělí tento fakt depozitáři písemným oznámením do dvanácti měsíců od data sdělení o přijetí. Depozitář informuje všechny strany o všech předchozích oznámeních, která mu byla doručena. Strany mohou kdykoli změnit svá předchozí oznámení v případě změn a doplňků, a po uložení listin o přijetí depozitářem se stanou změny či doplňky dotyčné přílohy účinné pro stranu, která je takto přijala,

  6. Po uplynutí dvanácti měsíců od data svého sdělení depozitáři - uvedeného v odstavci 4 - se změny či doplňky k určité příloze stanou účinné pro ty strany, které nepodali oznámení depozitáři v souladu s ustanovením odstavce 5 za předpokladu, že nejméně dvě třetiny stran nepředložily tato oznámení.

  7. Pro účely tohoto článku znamená pojem "přítomné hlasující strany" ty strany, které jsou přítomny a hlasovaly buď pro nebo proti.

Článek 15

Kontrola plnění

Na základě konsensu zasedání stran stanoví volitelné systémy pro kritické přezkoumávání plnění ustanovení této úmluvy stranami, které budou nekonfrontační, mimosoudní a budou mít poradní povahu. Tyto systémy umožní vhodnou zaangažovanost veřejnosti a mohou zahrnovat možnosti zvažování sdělení získaných od členů veřejnosti ohledně záležitostí týkajících se této úmluvy.

Článek 16

Urovnávání sporů

  1. Vznikne-li spor mezi dvěma nebo více stranami ohledně výkladu nebo použit této úmluvy, budou tyto strany hledat řešení cestou jednání nebo jakýmkoli jiným způsobem urovnávání sporů přijatelným pro strany účastnící se sporu.

  2. Při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě, nebo kdykoli poté, může strana písemně oznámit depozitáři, že ve věci sporu, který nebyl urovnán podle odstavce 1 tohoto článku, přijímá jeden nebo oba z následujících způsobů urovnání sporu jako závazný ve vztahu ke kterékoliv straně, která přijala stejný závazek:

    1. předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru,

    2. rozhodčí řízení v souladu s postupem uvedeným v příloze II.

  3. Jestliže strany sporu přijaly oba způsoby urovnávání sporu zmíněné v odstavci 2 tohoto článku, může být spor předložen pouze Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se strany nedohodly jinak.

Článek 17

Podepsání

Tato úmluva bude vyložena k podpisu v Aarhusu (Dánsku) od 25. června, a potom v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 21. prosince 1998 členskými státy Evropské hospodářské komise a rovněž státy, které mají konzulativní status při Evropské hospodářské komisi v souladu s odstavci 8 a 11 rezoluce Hospodářské a sociální rady 36 (IV) z 28. března 1947, a organizacemi regionální hospodářské spolupráce zřízenými svrchovanými státy, členy Evropské hospodářské komise, na něž členské státy těchto organizací přenesly pravomoc nad záležitostmi upravovanými touto úmluvou, včetně pravomoci vstupovat do smluvních svazků v těchto záležitostech.

Článek 18

Depozitář

Generální tajemník Organizace spojených národů bude vykonávat funkci depozitáře této úmluvy.

Článek 19

Ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení

  1. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení svými signatáři státy a organizacemi regionální hospodářské spolupráce.

  2. Tato úmluva bude vyložena pro přistoupení států a organizací zmíněných ve článku 17 od 22. prosince 1998.

  3. Kterýkoli jiný stát, neuvedený v odstavci 2, který je členem Organizace spojených národů, může k úmluvě přistoupit na základě schválení zasedáním stran.

  4. Kterákoli organizace uvedená v článku 17, která se stane stranou této úmluvy, aniž by její členské státy byly stranou úmluvy, bude vázána všemi povinnostmi stanovenými touto úmluvou. V případě, kdy je stranou této úmluvy jeden nebo více členských států takovýchto organizací, se tyto organizace a její členské státy rozhodnou o výkonu příslušných odpovědností při plnění jejich povinností vyplývajících z úmluvy. V těchto případech organizace a členské státy nebudou oprávněny využívat svých práv v rámci úmluvy souběžně.

  5. Ve svých listinách o ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení organizace regionální hospodářské spolupráce uvedené v článku 17 učiní prohlášení o rozsahu svých pravomocí týkajících se záležitostí, jež se řídí touto úmluvou. Tyto organizace také budou informovat depozitáře o jakékoli podstatné změně v rozsahu jejich pravomocí.

Článek 20

Vstoupení v účinnost

  1. Tato úmluva vstoupí v účinnost devadesátého dne po datu kdy byl uložen šestnáctý dokument o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

  2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku nebude listina uložená organizací regionální hospodářské spolupráce počítána jako dodatečná k těm, které jsou uloženy členskými státy takovéto organizace.

  3. Pro každý stát nebo organizaci zmíněnou v článku 17, které ratifikují, přijmou nebo schválí tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení šestnáctého dokumentu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstoupí tato úmluva v účinnost devadesátého dne po datu, kdy tento stát nebo tyto organizace uložily dokumenty o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení.

Článek 21

Odstoupení

Kdykoli po uplynutí tří let ode dne, kdy tato úmluva vstoupila v účinnost pro některou smluvní stranu, může tato strana na základě písemného oznámení depozitáři od úmluvy odstoupit. Každé takové odstoupení nabude účinnosti devadesátého dne po dni, kdy je depozitář přijal.

Článek 22

Původní znění

Originál této úmluvy, jejíž anglický, francouzský a ruský text jsou stejně původní, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto úmluvu.

Aarhus (Dánsko), tento dvacátý pátý den měsíce června roku tisíc devět set devadesát osm.

Příloha I

Seznam činností uvedených v článku 6, odstavec 1 (a)

  1. Sektor energetiky:

    • rafinerie minerálních olejů a plynu,
    • zařízení pro zplyňování a zkapalňování,
    • tepelné elektrárny a další spalovací zařízení s tepelným vstupem 50 megawattů a více,
    • koksovací pece,
    • jaderné elektrárny a další jaderné reaktory včetně rozebrání a vyřazení z provozu takových elektráren a reaktorů 1/ (kromě výzkumných zařízení pro výrobu a konverzi štěpného a obohaceného materiálu, jehož maximální výkon nepřesahuje 1 kW stálého tepelného výkonu,
    • zařízení pro přepracování vyhořelého jaderného paliva,

    • zařízení určená pro:
      • výrobu a obohacování jaderného paliva,
      • pro zpracování vyhořelého jaderného paliva nebo vysoce radioaktivních odpadů,
      • pro konečné uložení vyhořelého jaderného paliva,
      • výlučně pro konečné uložení radioaktivního odpadu,
      • výlučně pro skladování (plánované na více než 10 let) vyhořelého radioaktivního paliva nebo radioaktivního odpadu na jiném místě, než byl vyprodukován.
  2. Výroba a zpracování kovů:

    • zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sulfidických rud),
    • zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavba), včetně stálého slévání, s kapacitou překračující 2,5 tuny za hodinu,

    • zařízení na zpracování železných kovů:

      • zařízení na válcování za tepla při kapacitě překračující 20 tun surové oceli za hodinu,

      • kovárny s buchary, jejichž energie překračuje 50 kJ na buchar, kde příkon tepelné energie přesahuje 20 MW,

      • aplikace ochranných natavených kovových povlaků se vstupem přesahujícím 2 tuny surové oceli za hodinu,

    • slévárny železných kovů s výrobní kapacitou přesahující 20 tun denně,

    • zařízení:

      • na výrobu neželezných surových kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými procesy,

      • pro tavbu, včetně slévání neželezných kovů a přepracování (rafinace, odlévání atd.) s kapacitou tavby přesahující 4 tuny za den pro olovo a kadmium a 20 tun za den pro všechny další kovy,

    • zařízení pro povrchovou úpravu kovů a plastických materiálů používající elektrolytické nebo chemické procesy, kde objem van elektrolyzérů přesahuje 30 m3.

  3. Průmysl zpracování nerostů:

    • zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou přesahující 500 tun za den nebo vápna v rotačních pecích s výrobní kapacitou přesahující 50 tun za den nebo jiných pecí s výrobní kapacitou přesahující 50 tun za den,

    • zařízení na výrobu azbestu a na výrobu či zpracování výrobků obsahujících azbest,

    • zařízení na zpracování skla včetně skleněných vláken s kapacitou tavby přesahující 20 tun denně,

    • zařízení na tavbu minerálních látek včetně výroby minerálních vláken s kapacitou tavby přesahující 20 tun za den,

    • zařízení na zpracování keramických výrobků vypalováním, především střešních tašek, cihel, žáruvzdorných cihel, dlaždic, kameniny a porcelánu s výrobní kapacitou překračující 75 tun za den anebo kapacitou pece přesahující 4 m3 a hustotou zavážení pecí přesahující 300 kg/m3.

  4. Chemický průmysl:

    Výroba ve smyslu kategorií činností obsažených v tomto odstavci znamená výrobu průmyslového rozsahu chemickým zpracováním látek nebo skupin látek uvedených v odstavcích (a) až (g):

    1. chemická zařízení pro výrobu základních organických chemikálií, jako jsou:

      • jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické),

      • uhlovodíky obsahující kyslík, jako jsou např. alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery, acetáty, étery, peroxidy, epoxydové pryskyřice,

      • uhlovodíky obsahující síru,

      • dusíkaté uhlovodíky jako jsou např. aminy, amidy, dusíkaté sloučeniny, nitrosloučeniny nebo sloučeniny obsahující skupinu dusičnanovou, nitrilovou, kyanidovou či isokyanidovou,

      • uhlovodíky obsahující fosfor,

      • uhlovodíky obsahující halogeny,

      • organokovové sloučeniny,

      • základní plastické materiály (polymery, syntetická vlákna a vlákna na celulózovém základě),

      • syntetické kaučuky a pryže,

      • barviva a pigmenty,

      • povrchově aktivní látky,

    2. chemická zařízení na výrobu základních anorganických látek, jako jsou:

      • plyny, jako je např. čpavek, chlór nebo chlorovodík, fluór nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny obsahující síru, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, fosgen,

      • kyseliny, jako jsou např. kyseliny chromová, fluorovodíková, fosforečná, dusičná, chlorovodíková, sírová, dále oleum a kyseliny obsahující síru,

      • zásady, jako jsou např. hydroxidy amonný, draselný a sodný,

      • soli, jako jsou např. chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, tetraboritan sodný (borax), dusičnan stříbrný,

      • nekovy, kovové oxidy nebo jiné anorganické sloučeniny, jako jsou např. karbid vápenatý, křemík, karbid křemičitý,

    3. chemická zařízení na výrobu fosforečných, dusíkatých a draselných hnojiv (jednoduchých nebo kombinovaných hnojiv),

    4. chemická zařízení na výrobu základních výrobků pro ochranu rostlin a biocidů,

    5. zařízení používající chemické nebo biologické procesy pro výrobu základních farmaceutických výrobků,

    6. chemická zařízení na výrobu výbušnin,

    7. chemická zařízení využívající chemické nebo biologické zpracování pro výrobu bílkovinných potravinářských přísad, kvásků /fermentů a dalších bílkovinných látek /proteinů.

  5. Nakládání s odpady:

    • zařízení na spalování, regeneraci, chemické zpracování nebo skládkování nebezpečných odpadů,

    • zařízení na spalování komunálních odpadů s kapacitou převyšující 3 tuny za hodinu,

    • zařízení na zneškodňování či likvidaci odpadů, nikoli nebezpečných, s kapacitou převyšující 50 tun za den,

    • skládky přijímající více než 10 tun denně, nebo s celkovou kapacitou přesahující 25 000 tun, s výjimkou skládek inertního odpadu.

  6. Čistírny odpadních vod s kapacitou přesahující ekvivalent 150 000 obyvatel.

  7. Průmyslové závody na:

    1. výrobu buničiny ze dřeva nebo podobných vláknitých materiálů,

    2. výrobu papíru, kartonů a lepenky s výrobní kapacitou přesahující 20 tun denně.

     

  8.  
    1. Výstavba kolejišť pro dálkovou železniční dopravu a letišť 2/ s délkou základní přistávací a vzletové dráhy 2100 m a více,

       

    2. výstavba dálnic a expresních silnic 3/,

       

    3. výstavba nových silnic se čtyřmi nebo více pruhy, nebo přestavba anebo rozšiřování již existujících silnic se dvěma pruhy nebo méně tak, aby poskytovaly čtyři nebo více pruhů v případech, kdy nová silnice, nebo přestavěná či rozšířená část silnice, přesáhne nepřerušovanou délku 10 km.

     

  9.  
    1. Vnitrozemské vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou vodní dopravu, které umožňují proplutí plavidel o výtlaku nad 1350 tun,

       

    2. obchodní přístavy, mola pro nakládání a vykládání lodí spojená s pevninou a vnější přístavy (mimo přístaviště pro trajekty), která mohou přijmout plavidla o výtlaku nad 1350 tun.

     

  10. Čerpání z podzemních zdrojů vod nebo systémy umělého doplňování podzemních vod v případech, kdy roční objem čerpané nebo doplněné vody odpovídá nebo překračuje 10 milionů metrů krychlových.

     

  11.  
    1. Díla zaměřená na převádění vodních zdrojů mezi povodími v případech, kdy je převod zaměřen na prevenci možného nedostatku vody a kde množství převedené vody přesahuje 100 milionů metrů krychlových za rok,

       

    2. ve všech ostatních případech, kdy jsou díla zaměřená na převedení vodních zdrojů mezi povodími a kde několikaletý průměr průtoku povodí, ze kterého se čerpá, překračuje 2 000 milionů metrů krychlových za rok a kde množství převedené vody překračuje 5 % průtoku.

      V obou těchto případech se nepočítají převody pitné vody v potrubí.

     

  12. Těžba ropy a zemního plynu pro komerční účely, kde objem těžby překračuje 500 tun denně v případě ropy a 500 000 metrů krychlových za den v případě zemního plynu.

     

  13. Přehrady a další zařízení určená pro zadržení nebo stálé uložení vody v případech, kdy nové nebo dodatečné množství zadržené nebo uložené vody překračuje 10 milionů metrů krychlových.

     

  14. Potrubí pro dopravu plynu, ropy nebo dalších chemických látek s průměrem větším než 800 mm a délkou větší než 40 km.

     

  15. Zařízení pro intenzívní chov drůbeže nebo prasat s kapacitou větší než:

    1. 40 000 míst pro drůbež,

    2. 2 000 míst pro chovná prasata (nad 30 kg), nebo

    3. 750 míst pro prasnice.

     

  16. Lomy a povrchové doly, jejichž rozloha povrchu těžebního místa přesahuje 25 hektarů, nebo těžba rašeliny, jestliže rozloha povrchu těžebního místa přesahuje 150 hektarů.

     

  17. Výstavba nadzemního elektrického vedení o napětí 220 kV nebo více a délce větší než 15 km.

     

  18. Zařízení na skladování ropy, petrochemických nebo chemických výrobků s kapacitou 200000 tun nebo více.

     

  19. Ostatní činnosti:

    • závody na předběžné zpracování (procesy, jako je mytí, bělení, louhování) nebo barvení vláken či textilií, jejichž kapacita zpracování přesahuje 10 tun za den,

    • koželužny s kapacitou zpracování přesahující 12 tun hotových výrobků denně,

      1. jatka s kapacitou zpracování těl jatečných zvířat větší než 50 tun za den,

      2. úprava a zpracování zaměřené na výrobu potravinářských výrobků z:

        1. živočišných surovin (jiných než mléko) s výrobní kapacitou finálních výrobků větší než 75 tun denně,

        2. rostlinných surovin s výrobní kapacitou finálních výrobků větší než 300 tun za den (průměrná hodnota na základě kvartálního průměru),

      3. úprava a zpracování mléka v případech, kdy množství přijatého mléka přesahuje 200 tun za den (průměrná hodnota na základě ročního průměru),

    • zařízení pro likvidaci nebo recyklaci zvířecích těl a zvířecího odpadu s kapacitou zpracování přesahující 10 tun za den,

    • zařízení na povrchové úpravy látek, věcí nebo výrobků používající organická rozpouštědla, především pro nanášení ochranných nátěrů, tisk, lakování, odmašťování, klížení, malování, čištění, konzervaci proti vodě nebo impregnaci se spotřebou větší než 150 kg za hodinu nebo více než 200 tun za rok,

    • zařízení na výrobu uhlíku (grafitu) nebo elektrografitu spalováním nebo grafitizací,

  20. Jakákoli aktivita nezahrnutá do odstavců 1 až 19 výše, pro kterou je účast veřejnosti stanovena procedurou posuzování vlivu na životního prostředí (EIA) v souladu s vnitrostátní legislativou.

  21. Ustanovení článku 6, odstavce 1 (a) se nevztahuje na žádný ze shora uvedených projektů uskutečňovaných výlučně nebo především pro rozvoj a zkoušení nových metod nebo výrobků a na dobu kratší než dva roky [pokud u nich neexistuje potenciál pro vyvolání významných nepříznivých environmentálních nebo zdravotních účinků.

  22. Jakékoli změny nebo rozšíření aktivit uvedených v této příloze, které mohou mít významný dopad na životní prostředí nebo které splňují kritéria a prahové hodnoty stanovené v této příloze, budou podléhat článku 6, odstavci 1 (a). Jakékoli jiné změny nebo rozšíření aktivit budou podléhat článku 6, odstavci 1 (b).

Poznámky:

1/ Jaderné elektrárny a ostatní jaderné reaktory přestávají být takovýmito zařízeními, když je trvale odstraněno z místa zařízení všechno radioaktivní palivo a veškeré ostatní radioaktivně kontaminované části.

2/ Pro účely této úmluvy pojem "letiště" znamená letiště které odpovídá definici v Chicagské úmluvy z roku 1944 ustavující Mezinárodní organizaci civilního letectví (Příloha 14).

3/ Pro účel této úmluvy pojem "expresní silnice" znamená silnici která odpovídá definici v Evropské dohodě o hlavních mezinárodních dopravních tepnách z 15. listopadu 1975.

Příloha II

Rozhodčí řízení

  1. V případě, že je spor předložen k rozhodčímu řízení na základě článku 16 odstavce 2 této úmluvy, strana nebo strany uvědomí sekretariát o předmětu rozhodčího řízení a uvedou zejména ty články této úmluvy, jejichž výklad nebo uplatňování jsou předmětem sporu. Sekretariát rozešle informaci, kterou obdržel, všem stranám této úmluvy.

  2. Rozhodčí tribunál se bude skládat ze tří členů. Jak jedna strana či strany uplatňující nárok, tak i druhá strana nebo strany sporu ustanoví po jednom rozhodci, a tito dva takto ustanovení rozhodci určí po společné dohodě třetího rozhodce, který bude předsedou rozhodčího tribunálu. Posledně jmenovaný nesmí být osoba, která je státním příslušníkem některé ze stran sporu, a obvyklé místo svého pobytu má na území některé ze stran sporu, která je zaměstnána jednou z nich, a která jednala v dané věci z jiného oprávnění.

  3. Pokud nebyl předseda rozhodčího tribunálu ustanoven do dvou měsíců po ustanovení druhého rozhodce, výkonný tajemník Evropské hospodářské komise na návrh některé ze stran sporu ustanoví předsedu během dalšího dvouměsíčního období.

  4. Pokud jedna ze stran sporu neustanoví rozhodce do dvou měsíců od přijetí požadavku, další strana o tom může informovat výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který ustanoví předsedu rozhodčího tribunálu během dalšího dvouměsíčního období. Na základě svého ustanovení předseda rozhodčího tribunálu požádá tu stranu, která neustanovila rozhodce, aby tak do dvou měsíců učinila. Pokud tak neučiní během daného období, předseda uvědomí výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který provede toto ustanovení během dalšího dvouměsíčního období.

  5. Rozhodčí tribunál vydá své rozhodnutí v souladu s mezinárodním právem a s ustanoveními této úmluvy.

  6. Rozhodčí tribunál ustavený podle ustanovení v této příloze si vytvoří svůj vlastní jednací řád.

  7. Rozhodnutí rozhodčího tribunálu, jak o postupu jednání, tak o věcné povaze sporu, jsou přijímána většinou hlasů jeho členů.

  8. Tribunál může podniknout všechny vhodné kroky ke zjištění faktů.

  9. Strany sporu budou napomáhat práci rozhodčího tribunálu využíváním všech prostředků které mají k dispozici, budou především:

    1. poskytovat všechny relevantní dokumenty, zařízení a informace; a

    2. v případě potřeby mu umožní povolat svědky nebo odborníky a získávat jejich svědecké výpovědi.

  10. Strany a rozhodci budou chránit důvěrný ráz jakýchkoli informací, které obdrží jako důvěrné během řízení rozhodčího tribunálu.

  11. Rozhodčí tribunál může, na žádost jedné ze stran, doporučit dočasná ochranná opatření.

  12. Pokud se jedna ze stran sporu nedostaví před rozhodčí tribunál nebo neobhajuje svůj názor, může druhá strana požádat tribunál, aby pokračoval v řízení a vydal konečné rozhodnutí. Nepřítomnost strany nebo její neschopnost obhajování jejího názoru nezakládá překážku řízení.

  13. Rozhodčí tribunál může vyslechnout protinávrhy vznikající v přímé souvislosti s projednávaným předmětem sporu a rozhodnout o nich.

  14. Pokud rozhodčí tribunál neurčí jinak vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, výdaje tribunálu, včetně odměn jeho členům, ponesou strany sporu rovným dílem. Tribunál povede záznamy o všech svých výdajích a předloží stranám jejich závěrečný výkaz.

  15. Jakákoli strana této úmluvy, která má zájem právní povahy o předmětu sporu, a která může být rozhodnutím v tomto případě dotčena, může se souhlasem tribunálu zasahovat do řízení.

  16. Rozhodčí tribunál vydá své rozhodnutí do pěti měsíců od data, kdy byl ustaven, pokud neshledá, že je třeba tuto lhůtu prodloužit o dobu, která by neměla nepřesáhnout (dalších) pět měsíců.

  17. Rozhodnutí rozhodčího tribunálu bude provázeno odůvodněním, a bude konečné a závazné pro všechny strany sporu. Rozhodnutí bude rozhodčím tribunálem předáno stranám sporu a sekretariátu. Sekretariát rozešle přijaté informace všem stranám úmluvy.

  18. Jakékoli spory, které mohou vzniknout mezi dotčenými stranami ohledně výkladu nebo výkonu rozhodnutí, může jakákoli strana předložit rozhodčímu tribunálu, který rozhodnutí vydal, nebo, pokud se tento tribunál nemůže sejít, jinému tribunálu, jenž bude k tomuto účelu zřízen stejným způsobem jako předchozí.






-
EU-Town twinning Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

©2003 - 2006 Econnect webhosting, webdesign a redakční systém Toolkit 

NAVRCHOLU.cz