<zpět do souhrnu zpráv

V Brně proběhla mezinárodní konference o přístupu k soudní ochraně ve věcech životního prostředí

23. 4. 2009 - BRNO [Ekologický právní servis]

Ve dnech 16. a 17. dubna se v plenárním sále Nejvyššího správního soudu v Brně konala mezinárodní konference, věnovaná přístupu k soudům v záležitostech souvisejících s ochranou životního prostředí. Konferenci uspořádalo Ministerstvo životního prostředí v rámci českého předsednictví EU. Zúčastnilo se jí přes 80 odborníků – soudců vyšších soudů a jejich asistentů, právníků ministerstev, vysokoškolských pedagogů, advokátů a dalších -ze 17 evropských států.

Účastníci konference se zabývali především zkušenostmi s aplikací tzv. „Aarhuské úmluvy“ v soudní praxi jednotlivých členských států EU. V dopoledních přednáškových blocích vystoupili například soudce britského odvolacího soudu Sir Robert Carnwath, belgický ústavní soudce Luc Lavrysen, vládní zmocněnec ČR u Evropského soudního dvora Martin Smolek a člen Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy Jerzy Jendroska. Příspěvky se týkaly mimo jiné role soudů a soudců při ochraně životního prostředí, dostupnosti a účinnosti soudní ochrany v této oblasti nebo působení Aarhuské úmluvy prostřednictvím evropského práva.

Na přednášky navazovaly pracovní skupiny, v jejichž rámci účastníci diskutovali o možných řešeních modelových právních případů, odrážejících typické problémy související se snahou o ochranu životního prostředí před národními i evropskými soudními orgány. Diskutovali rovněž o několika konkrétních případech řešených Výborem pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy, který ve svých zprávách poukazuje na nedostatky praxe jednotlivých států, týkající se mimo jiné přístupu k soudní ochraně.

Na přípravě odborných podkladů pro konferenci se podíleli právníci Ekologického právního servisu (EPS - http://www.eps.cz/), Public Interest Lawyers Asociation (PILA - http://www.pilaw.cz/index.php) a dalších nevládních organizací, specializujících se na právní ochranu životního prostředí. Jejich aktivní účast na konferenci umožnila podpora z prostředků Mezinárodního visegrádského fondu (www.visegradfund.org). a nizozemského Ministerstva bydlení, územního plánování a životního prostředí (http://www.vrom.nl/).

Podle Pavla Černého z EPS diskuse v plénu i v pracovních skupinách konference ukázaly, že se ve většině států vyskytují obdobné problémy a otázky, související s přístupem k soudní ochraně ve věcech životního prostředí (například vymezení okruhu oprávněných osob, rozsah soudního přezkumu nebo dostupnost předběžných opatření). Na druhé straně existují mezi jednotlivými smluvními stranami Aarhuské úmluvy podstatné rozdíly ve způsobu naplňování z ní vyplývajících závazků. Tato nejednotnost není žádoucí mimo jiné vzhledem k postavení Úmluvy jako součásti práva Evropských společenství, z čehož by měl vyplývat mj.i požadavek na základní společný standard její aplikace v členských státech EU.

Rozdíly se týkají například okruhu úředních rozhodnutí a dalších právních jednání, ve vztahu k nimž má veřejnost zajištěn přístup k soudní ochraně. Není zřejmě v souladu s Úmluvou, pokud některé státy stanoví v případech, jako jsou průmyslové havárie, provoz nepovolených skládek či překračování limitů imisí škodlivých látek nebo hluku pro přístup k soudům tak přísná kritéria, že jim většina osob nemůže vyhovět. Obdobně není v souladu s požadavky Úmluvy, pokud se v některých zemích soudy zaměřují pouze na procesní pochybění úřadů, ale odmítají se zabývat věcnou podstatou zásahů do životního prostředí. Klíčová pro praktické naplňování práv zaručených Úmluvou je efektivita soudní ochrany, jíž nelze dosáhnout bez vstřícné právní úpravy i judikatury ve vztahu k předběžným opatřením.

V některých státech soudy přistoupily k přímé aplikaci Úmluvy, což vesměs vedlo ke zvýšení standardu právní ochrany životního prostředí dotčených osob. V jiných státech soudy možnost přímé aplikace odmítly. „Soudy by měly bez ohledu na řešení otázky, zda je Aarhuská úmluva z hlediska vnitrostátního práva „schopna přímé aplikace“ vždy vykládat příslušná vnitrostátní ustanovení v souladu s jejími požadavky“, uvádí k tomu Černý. S tím souvisí i otázka přístupu veřejnosti k přezkumu rozhodnutí orgánů EU před Evropským soudním dvorem, jehož přístup je v tomto směru doposud velmi rezervovaný.

„Aarhuská úmluva je jedinečným mezinárodněprávním nástrojem, který spojuje téma ochrany životního prostředí s lidskými právy a zároveň s odpovědností nejen veřejných institucí, ale i jednotlivců a jejich sdružení. Díky této své výjimečnosti stále vzbuzuje mnoho nadějí a očekávání. Ta jsou však mnohdy zklamávána formálním přístupem soudů a dalších veřejných institucí. Byla by škoda, pokud by tato promarněná očekávání vedla k poklesu zájmu a ochoty lidí se aktivně angažovat ve prospěch ochrany životního prostředí“, dodal Černý.

• Celý text tiskové zprávy

Komentáře

< zpět do souhrnu zpráv