Obcanská společnost
Hledej
kontakt mapa stránek o projektu zpravodaj
Právo vědět Účast na rozhodování Rovné příležitosti Občan v EU Výchova k občanství Filosofie
    ÚČAST NA ROZHODOVÁNÍ - Zapojte se, stojí to za to!
- Příklady z praxe
- Jak na to
- Zákony
- Odkazy

Zákony

Směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí

Zákon číslo:
Oficiální název: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ,
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ,
s ohledem na stanovisko Výboru regionů ,
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 8. listopadu 2002,
vzhledem k těmto důvodům:

(1) lepší přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí a šíření těchto informací přispívají k větší osvětě o otázkách životního prostředí, k volné výměně názorů, k účinnější účasti veřejnosti při rozhodování o otázkách životního prostředí a k lepšímu životnímu prostředí;
(2) směrnice Rady 90/313/EHS ze dne 7. července 1990 o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí zahájila proces změn způsobem, v němž orgány veřejné moci přistupují k řešení otázek otevřenosti a transparentnosti, přičemž zavádějí opatření pro výkon práva přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, a tento proces je nezbytné dále rozvíjet a pokračovat v něm. Tato směrnice rozšiřuje stávající přístup daný směrnicí 90/313/EHS;
(3) článek 8 uvedené směrnice požaduje, aby členské státy informovaly Komisi o získaných zkušenostech, na jejichž základě má Komise vypracovat zprávu pro Evropský parlament a Radu spolu s návrhem na úpravu směrnice, kterou může považovat za vhodnou;
(4) zpráva vypracovaná podle článku 8 zmíněné směrnice identifikuje konkrétní problémy, které se vyskytují při praktickém uplatňování směrnice;
(5) dne 25. června 1998 Evropské společenství podepsalo Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí („Aarhuskou úmluvu“). Ustanovení právních předpisů Společenství musí být v souladu s uvedenou úmluvou vzhledem k jejímu závěru přijatému Evropským společenstvím;
(6) v zájmu zvýšené transparentnosti je vhodné směrnici 90/313/EHS spíše nahradit než ji měnit a poskytnout tak zainteresovaným stranám jednoduchý, jasný a logicky skloubený legislativní text;
(7) rozdíly mezi zákony členských států, které se týkají přístupu k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci mohou v rámci Společenství vést k rozdílnému přístupu k těmto informacím nebo k rozdílným podmínkám hospodářské soutěže;
(8) je nezbytné zajistit, aby fyzické a právnické osoby měly stejné právo přístupu k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci nebo pro orgány veřejné moci, aniž by tyto osoby musely svůj nárok uplatňovat;
(9) je rovněž nezbytné, aby orgány veřejné moci zpřístupnily široké veřejnosti informace o životním prostředí a šířily je v co největší možné míře, zejména prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Při podávání zpráv a revidování této směrnice je potřebné k budoucímu rozvoji těchto technologií přihlížet;
(10) definice informací o životním prostředí by měla být vyjasněna tak, aby v jakékoliv formě obsahovala informace o stavu životního prostředí, o faktorech, opatřeních nebo činnostech ovlivňujících nebo pravděpodobně ovlivňujících životní prostředí nebo určených k jeho ochraně, o analýzách užitku a nákladů a ekonomických analýzách použitých v rámci těchto opatření nebo činností a také informace o stavu lidského zdraví a bezpečnosti, včetně kontaminace potravinového řetězce, podmínkách lidského života, kulturních lokalitách a stavebních objektech, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny kterýmkoliv z těchto aspektů;
(11) aby se zohlednila zásada uvedená v článku 8 Smlouvy, že požadavky na ochranu životního prostředí by měly být zahrnuty do formulace a uskutečňování politik a činností Společenství, je nezbytné rozšířit definici orgánů veřejné moci o vládu nebo jinou veřejnou správu na národní, regionální nebo místní úrovni bez ohledu na to, zda nese konkrétní odpovědnost za životní prostředí nebo ne. Definici je potřebné obdobně rozšířit o jiné osoby nebo subjekty vykonávající funkce veřejné správy ve vztahu k životnímu prostředí podle vnitrostátních právních předpisů a osoby nebo subjekty jimi řízené, které jsou veřejně odpovědné nebo zastávají funkce ve vztahu k životnímu prostředí;
(12) informace o životním prostředí ve fyzickém držení jiných subjektů v zastoupení orgánů veřejné moci by měly rovněž spadat do rozsahu působnosti této směrnice;
(13) je nezbytné zpřístupňovat informace o životním prostředí žadatelům co nejdříve a v přiměřené době a s ohledem na časový rozvrh určený žadatelem;
(14) orgány veřejné moci by měly zpřístupňovat informace o životním prostředí ve formě nebo formátu požadovaném žadatelem, pokud nejsou tyto informace již veřejně dostupné v jiné formě nebo formátu, nebo není rozumné je v jiné formě nebo formátu poskytovat. Kromě toho by se mělo od orgánů veřejné moci požadovat, aby vynakládaly veškeré nezbytné úsilí pro vedení informací o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci nebo pro orgány veřejné moci ve formách nebo formátech snadno reprodukovatelných a přístupných elektronickými prostředky;
(15) členské státy by měly určit praktická opatření pro efektivní zpřístupňování těchto informací. Tato opatření musí zaručovat, že informace budou efektivně, snadno a progresivně dostupné veřejnosti přes veřejné telekomunikační sítě, včetně veřejně přístupných seznamů orgánů veřejné moci a registrů nebo seznamů informací o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci nebo pro orgány veřejné moci;
(16) právem na informace se rozumí, že poskytování informací by mělo být obecným pravidlem a že orgánům veřejné moci by se mělo umožnit odmítnout žádost o informace v určitých a jasně vymezených případech. Důvody pro odmítnutí je nezbytné vykládat restriktivním způsobem, v němž je potřebné zvážit veřejný zájem, kterému poskytnutí slouží, proti zájmu, kterému slouží odmítnutí. Důvody pro odmítnutí je třeba sdělit žadateli v časové lhůtě stanovené v této směrnici;
(17) pokud je možné oddělit informace spadající do oblasti působnosti výjimek od zbývajících požadovaných informací, orgány veřejné moci by měly zpřístupňovat informace o životním prostředí po částech;
(18) orgány veřejné moci by měly mít možnost žádat poplatek za poskytnutí informací o životním prostředí, avšak poplatek by měl být přiměřený. Jako obecné pravidlo to znamená, že poplatky nepřesáhnou skutečné náklady na tvorbu daného materiálu. Případy, kdy by se požadovalo placení záloh, by měly být omezeny. V konkrétních případech poskytování informací o životním prostředí orgány veřejné moci na obchodním základě a tam, kde je to nezbytné, aby se zajistilo pokračování sběru a publikování těchto informací, se považuje za rozumný tržní poplatek; může se požadovat platba zálohy. Rozpis poplatků by měl být publikován a dán k dispozici žadatelům spolu s informací o podmínkách, za kterých je možné poplatky vybírat nebo od nich upustit;
(19) žadatelé by měli mít možnost dožadovat se správního nebo soudního přezkoumání jednání nebo opomenutí orgánu veřejné moci ve vztahu k žádosti;
(20) orgány veřejné moci by měly zaručovat úplnost, přesnost a srovnatelnost informací o životním prostředí jimi nebo v jejich zastoupení sestavovaných. Protože metoda použitá při sestavování informací je důležitým faktorem při hodnocení kvality dodávaných informací, měla by být na požádání také zveřejněna;
(21) aby se zvýšila osvěta veřejnosti o otázkách životního prostředí a zlepšila ochrana životního prostředí, měly by orgány veřejné moci zpřístupňovat a šířit informace o životním prostředí odpovídající jejich funkcím zejména prostřednictvím počítačové telekomunikační a/nebo elektronické technologie;
(22) toto směrnice by se měla hodnotit a podléhat přezkoumání jednou za čtyři roky od vstupu v platnost, a to na základě zkušeností a po předložení příslušných zpráv členskými státy. Komise by měla předkládat hodnotící zprávu Evropskému parlamentu a Radě;
(23) protože členské státy nemohou uspokojivě splnit cíle navržené směrnice a tyto cíle je tudíž lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření podle zásady subsidiarity stanovené v článku 5 Smlouvy. Podle zásady proporcionality stanovené v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice to, co je k dosažení těchto cílů nezbytné;
(24) ustanovení této směrnice nemají vliv na právo členského státu zachovávat nebo zavádět opatření týkající se širšího přístupu k informacím, než vyžaduje tato směrnice,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíle

Cíle této směrnice jsou:
a) zaručit právo přístupu k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci nebo pro orgány veřejné moci a stanovit základní podmínky a praktická opatření pro výkon tohoto práva; a
b) zajistit jako samozřejmost, že informace o životním prostředí budou progresivně zpřístupňovány veřejnosti a ve veřejnosti šířeny s cílem zajistit co nejširší systematickou dostupnost a šíření informací o životním prostředí ve veřejnosti. Pro tento účel bude podporováno používání počítačové telekomunikační a/nebo elektronické technologie.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice:
1. „Informacemi o životním prostředí“ se rozumí informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné formě o:
a) stavu prvků životního prostředí, jako jsou ovzduší, voda, půda, země, krajina a přírodní stanoviště zahrnující mokřiny, pobřežní a mořské oblasti, biologická rozmanitost a její složky, včetně geneticky pozměněných organismů, a o vzájemném působení těchto prvků;
b) faktorech, jako jsou látky, energie, hluk, záření nebo odpad, včetně radioaktivního odpadu, emise, vypouštění a jiné úniky do životního prostředí, které ovlivňují nebo pravděpodobně ovlivňují prvky životního prostředí uvedené v písmenu a)
c) opatřeních (včetně administrativních opatření), jako jsou politiky, právní předpisy, plány, programy, dohody o životním prostředí, a o činnostech ovlivňujících nebo pravděpodobně ovlivňujících prvky a faktory uvedené v písmenu a) a b), jakož i opatřeních nebo činnostech určených pro ochranu těchto prvků;
d) zprávách o provádění právních předpisů o životním prostředí;
e) analýzách nákladů a přínosů a jiných ekonomických analýzách a předpokladech použitých v rámci opatření a činností uvedených v písmenu c); a
f) stavu lidského zdraví a bezpečnosti, včetně kontaminace potravinového řetězce, podmínkách lidského života, kulturních lokalitách a stavebních objektech, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny stavem prvků životního prostředí uvedených v písmenu a) nebo prostřednictvím těchto prvků kterýmkoliv aspektem uvedeným v písmenu b) a c).
2. „Orgánem veřejné moci“ se rozumí:
a) vláda nebo jiná veřejná správa, včetně veřejných poradních subjektů, na národní, regionální nebo místní úrovni;
b) každá fyzická nebo právnická osoba vykonávající funkce veřejné správy podle vnitrostátních právních předpisů, včetně zvláštních povinností, činností nebo služeb vztahujících se k životnímu prostředí; a
c) každá fyzická nebo právnická osoba, která je veřejně odpovědná nebo vykonává funkci nebo poskytuje veřejné služby ve vztahu k životnímu prostředí, řízená subjektem nebo osobou spadající pod písmeno a) nebo b).
Členské státy mohou stanovit, že tato definice nezahrne subjekty nebo instituce působící v soudní nebo zákonodárné funkci. Členské státy mohou tyto subjekty nebo instituce z uvedené definice vyloučit, pokud jejich stanovy k datu přijetí této směrnice nestanovují postup přezkoumání ve smyslu článku 6.
3. „Informacemi v držení orgánu veřejné moci“ se rozumějí informace o životním prostředí ve vlastnictví orgánu veřejné moci, které daný orgán vytvořil nebo obdržel.
4. „Informacemi v držení pro orgán veřejné moci“ se rozumějí informace o životním prostředí ve fyzickém držení fyzické nebo právnické osoby v zastoupení orgánu veřejné moci.
5. „Žadatelem“ se rozumí každá fyzická nebo právnická osoba požadující informace o životním prostředí.
6. „Veřejností“ se rozumí jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a, v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí, jejich sdružení, organizace nebo skupiny.

Článek 3

Přístup k informacím o životním prostředí na požádání

1. Členské státy zajistí, aby orgány veřejné moci měly povinnost, v souladu s ustanoveními této směrnice, poskytovat informace o životním prostředí v jejich držení nebo pro ně držené každému žadateli na jeho žádost, aniž by žadatel musel svůj nárok uplatňovat.
2. S výhradou článku 4 a s ohledem na časový rozvrh určený žadatelem se informace o životním prostředí poskytují žadateli:
a) co nejdříve nebo alespoň během jednoho měsíce poté, co orgán veřejné moci uvedený v odst. 1 obdržel od žadatele žádost; nebo
b) během dvou měsíců poté, co orgán veřejné moci obdržel žádost, pokud jsou informace natolik objemné a složité, že nelze splnit lhůtu jednoho měsíce uvedenou v písmenu a). V takových případech je nezbytné žadatele informovat co nejdříve a v každém případě před koncem uvedené jednoměsíční lhůty o každém takovém prodloužení a důvodech, které k němu vedou.
3. Pokud je žádost formulována příliš obecně, orgán veřejné moci co nejdříve a nejpozději v časové lhůtě stanovené v odst. 2 písm. a) požádá žadatele, aby blíže určil svoji žádost, přičemž mu bude pomáhat např. poskytnutím informací o používání veřejných registrů uvedených v odst. 5 písm. c). Na základě čl. 4 odst. 1 písm. c) mohou orgány veřejné moci zamítnout žádost v případech, které budou považovat za správné.
4. Pokud žadatel požaduje, aby orgán veřejné moci poskytnul informace o životním prostředí v určité formě nebo formátu (včetně ve formě kopií), orgán veřejné moci vyhoví, pokud:
a) informace již nejsou veřejně dostupné v jiné formě nebo formátu, zejména podle článku 7, ke kterým má žadatel snadný přístup; nebo
b) není pro orgán veřejné moci přijatelnější, aby poskytnul informace v jiné formě nebo formátu, v kterémžto případě uvede důvody pro poskytnutí informací v jiné formě nebo formátu.
Pro účely tohoto odstavce vynaloží orgány veřejné moci veškeré rozumné úsilí, aby udržovaly informace o životním prostředí v jejich držení nebo pro ně držené ve formách nebo formátech, které jsou snadno reprodukovatelné a přístupné prostředky počítačové telekomunikace nebo jinými elektronickými prostředky.
Důvody pro odmítnutí poskytnout informace v celém nebo částečném rozsahu v požadované formě nebo formátu je nutné sdělit žadateli v časové lhůtě uvedené v odst. 2 písm. a).
5. Pro účely tohoto článku členské státy zajistí, aby:
a) úředníci podporovali úsilí veřejnosti o přístup k informacím;
b) seznamy orgánů veřejné moci byly veřejně přístupné; a
c) byla stanovena praktická opatření zajišťující efektivní vykonávání práva přístupu k informacím o životním prostředí, jako jsou:
– určení informačních pracovníků;
– pořízení a údržba zařízení pro kontrolu požadovaných informací;
– registry nebo seznamy informací o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci nebo informačních míst, s jasným uvedením, kde lze tyto informace najít.
Členské státy zajistí, aby orgány veřejné moci dostatečně informovaly veřejnost o jejích právech vyplývajících z této směrnice a za tímto účelem ji v dostatečné míře poskytovaly informace, poučení a rady.

Článek 4

Výjimky

1. Členské státy mohou rozhodnout o odmítnutí žádosti o informace o životním prostředí, jestliže:
a) požadované informace nejsou v držení orgánu veřejné moci nebo v držení pro orgán veřejné moci, kterému byla adresována žádost. V takovém případě, pokud orgán veřejné moci si je vědom, že informace jsou v držení jiného orgánu veřejné moci nebo v držení pro jiný orgán veřejné moci, předá co nejdříve žádost zmíněnému jinému orgánu a informuje o tom žadatele, nebo informuje žadatele o orgánu veřejné moci, u kterého je podle jeho názoru možné požádat o tyto informace;
b) žádost je zjevně přehnaná;
c) žádost je formulována příliš obecně, přičemž se bere v úvahu čl. 3 odst. 3;
d) žádost se týká materiálu ve fázi dokončování nebo rozpracovaných dokumentů nebo údajů;
e) žádost se týká vnitřní komunikace, přičemž se bere v úvahu veřejný zájem, kterému slouží zveřejnění.
Pokud je žádost odmítnuta, protože se týká materiálu ve fázi dokončování, orgán veřejné moci uvede jméno orgánu, který materiál připravuje a odhad doby potřebné na dokončení.
2. Členské státy mohou rozhodnout o odmítnutí žádosti o informace o životním prostředí, pokud by zveřejnění informací mělo nepříznivý vliv na:
a) důvěrnost řízení u orgánů veřejné moci v zákonem stanovených případech;
b) mezinárodní vztahy, veřejnou bezpečnost a národní obranu;
c) průběh spravedlnosti, schopnost kterékoliv osoby domoci se spravedlivého soudního řízení a schopnost orgánu veřejné moci provádět vyšetřování trestné nebo disciplinární povahy;
d) důvěrnost obchodních a průmyslových informací, pokud ji stanovují vnitrostátní právní předpisy nebo právní předpisy Společenství pro ochranu oprávněných hospodářských zájmů, včetně veřejného zájmu zachovat statistickou důvěrnost a daňové tajemství;
e) práva k duševnímu vlastnictví;
f) důvěrnost osobních údajů a/nebo spisů týkajících se fyzické osoby v případech, kdy taková osoba nedala souhlas se zveřejněním informací pro veřejnost, pokud tuto důvěrnost stanovují vnitrostátní právní předpisy nebo předpisy Společenství;
g) zájmy nebo ochranu jakékoliv osoby, která poskytla požadované informace dobrovolně, aniž byla nebo mohla být k tomu právně vázána, pokud tato osoba nedala souhlas ke zveřejnění dotčených informací;
h) ochranu životního prostředí, ke kterému se tyto informace vztahují, jako jsou např. místa výskytu vzácných druhů.
Důvody pro odmítnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 je nezbytné vykládat restriktivním způsobem, přičemž se u konkrétního případu bere v úvahu prospěšnost zveřejnění z hlediska veřejného zájmu. V každém konkrétním případě se zvažuje veřejný zájem, kterému slouží zveřejnění, proti zájmu, kterému slouží odmítnutí. Na základě ustanovení odst. 2 písm. a), d), f), g) a h) mohou členské státy rozhodnout o odmítnutí žádosti, pokud se žádost týká informací o emisích do životního prostředí.
V tomto rámci a pro účely použití písmena f) členské státy zajistí, aby byly splněny požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1955 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů .
3. Pokud členský stát stanovuje výjimky, může sestavit veřejně přístupný seznam kritérií, na jejichž základě dotčený orgán může rozhodnout, jak se žádostmi zacházet.
4. Informace o životním prostředí v držení orgánu veřejné moci nebo v držení pro tento orgán, o které žadatel požádal, se poskytují zčásti, pokud je možné oddělit informace spadající do oblasti působnosti odst. 1 písm. d) a e) nebo odstavce 2 od ostatních požadovaných informací.
5. Odmítnutí poskytnout všechny nebo část požadovaných informací se oznamuje žadateli písemně nebo elektronicky, pokud byla žádost podána písemně nebo o to žadatel požádal, v časových lhůtách uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a) nebo případně b). V oznámení se uvedou důvody odmítnutí a informace o postupu přezkoumání stanoveném podle článku 6.

Článek 5

Poplatky

1. Přístup k veřejným registrům nebo seznamům zavedeným a vedeným podle čl. 3 odst. 5 a prohlížení požadovaných informací na místě jsou bezplatné.
2. Orgány veřejné moci mohou účtovat poplatek za poskytnutí jakýchkoliv informací o životním prostředí, ale tento nesmí přesáhnout rozumnou částku.
3. Pokud je poplatek účtován, orgány veřejné moci zveřejní a žadatelům poskytnou seznam těchto poplatků a informace o okolnostech, za kterých je možné poplatky vybírat nebo od nich upustit.

Článek 6

Přístup ke spravedlnosti

1. Členské státy zajistí, aby každý žadatel, který má za to, že jeho žádost byla ignorována, nesprávně odmítnuta (ať zcela nebo zčásti), nepřiměřeně zodpovězena nebo jinak nevyřízena podle ustanovení článků 3, 4 nebo 5, měl přístup k řízení, v němž je možné znovu zvážit jednání nebo opominutí dotčeného orgánu veřejné moci stejným nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo ze správního hlediska přezkoumat nezávislým a nestranným orgánem ustaveným podle zákona. Každé takové řízení je urychlené a je buď bezplatné nebo nepříliš drahé.
2. Kromě postupu přezkoumání uvedeného v odstavci 1 členské státy zajistí, aby žadatel měl přístup k postupu přezkoumání před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem ustaveným podle zákona, u kterého je možné přezkoumat jednání nebo opomenutí dotčeného orgánu veřejné moci a jehož rozhodnutí se mohou stát konečnými. Členské státy mohou dále rozhodnout, že přístup k právnímu rekursu mohou mít rovněž třetí strany obviněné ze zveřejnění informací.
3. Konečné rozhodnutí podle odstavce 2 je pro orgán veřejné moci, jenž má informace v držení, závazné. Důvody se uvádějí písemně, alespoň v případech, kdy je přístup k informacím odmítnut podle tohoto článku.

Článek 7

Šíření informací o životním prostředí

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že orgány veřejné moci budou zpracovávat informace o životním prostředí, které souvisejí s jejich funkcí a jsou v jejich držení nebo určeny pro ně, s ohledem na jejich aktivní a systematické šíření do veřejnosti, a to zejména pomocí počítačové telekomunikační a/nebo elektronické technologie.
Informace poskytované pomocí počítačové telekomunikační a/nebo elektronické technologie nemusí zahrnovat informace získané před vstupem této směrnice v platnost, pokud již nejsou k dispozici v elektronické formě.
Členské státy zajistí, aby se informace o životním prostředí stávaly stále více dosažitelnými v elektronických databázích, ke kterým má veřejnost snadný přístup přes veřejné telekomunikační sítě.
2. Poskytované a rozšiřované informace se aktualizují podle potřeby a zahrnují alespoň:
a) znění mezinárodních smluv, úmluv nebo dohod, znění právních předpisů Společenství a znění vnitrostátních, regionálních nebo místních právních předpisů o životním prostředí nebo ve vztahu k němu;
b) politiky, plány a programy vztahující se k životnímu prostředí;
c) zprávy o postupu provádění bodů uvedených v písmenu a) a b), jsou-li připravované nebo uchovávané orgány veřejné moci v elektronické formě;
d) zprávy o stavu životního prostředí uvedené v odstavci 3;
e) údaje nebo souhrny údajů odvozených ze sledování činností, které ovlivňují nebo pravděpodobně ovlivňují životní prostředí;
f) oprávnění s významným dopadem na životní prostředí a dohody o životním prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo najít v rámci článku 3;
g) studie dopadu na životní prostředí a hodnocení rizik týkající se prvků životního prostředí podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo najít v rámci článku 3.
3. Aniž je dotčen jakýkoliv určitý závazek týkající se vykazování podle právních předpisů Společenství, členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily publikování národních případně regionálních nebo místních zpráv o stavu životního prostředí v pravidelných intervalech nepřesahujících čtyři roky; tyto zprávy budou zahrnovat informace o kvalitě životního prostředí a tlacích, které na životní prostředí působí.
4. Aniž je dotčen jakýkoliv konkrétní závazek stanovený právními předpisy Společenství, členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že v případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí lidskými činnostmi nebo přírodními jevy budou okamžitě a bez prodlení poskytnuty všechny informace v držení orgánů veřejné moci nebo pro ně držené, které by mohly umožnit, aby veřejnost, která bude pravděpodobně postižena, přijala opatření pro zabránění nebo zmírnění újmy z takového ohrožení.
5. Výjimky v čl. 4 odst. 1 a 2 se mohou použít ve vztahu k povinnostem uloženým tímto článkem.
6. Členské státy mohou splnit požadavky tohoto článku vytvořením vazeb na internetové stránky, kde je možné tyto informace najít.

Článek 8

Kvalita informací o životním prostředí

1. Pokud to bude v jejich moci, členské státy zajistí, aby informace sestavované jimi nebo v jejich zastoupení byly aktuální, přesné a srovnatelné.
2. Povinností orgánů veřejné moci je na požádání reagovat na žádosti o informace podle čl. 2 odst. 1 písm. b) a informovat žadatele o místech, kde lze získat informace, jsou-li k dispozici, o postupech zjišťování, včetně metod analýzy, výběru a předběžného zpracování výběrových souborů, které se používají pro tvorbu informací, nebo o používaných standardních postupech.

Článek 9

Postup přezkoumání

1. Členské státy podají zprávu o zkušenostech získaných při provádění této směrnice nejpozději do 14. února 2009.
Komisi sdělí zprávu nejpozději do 14. srpna 2009.
Nejpozději do 14. února 2004 předloží Komise členským státům dokument s pokyny, který jasně stanoví představu Komise, jakým způsobem se mají zprávy podávat.
2. Na základě zkušeností a s přihlédnutím k vývoji počítačové telekomunikační a/nebo elektronické technologie vypracuje Komise zprávu pro Evropský parlament a Radu spolu s návrhem na přezkoumání směrnice považovaný Komisí za vhodný.

Článek 10

Provádění

Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 14. února 2005. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 11

Zrušení

Zrušuje se směrnice 90/313/EHS s účinností od 14. února 2005.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.

Článek 12

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 13

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.
V Bruselu dne 28. ledna 2003.
Za Evropský parlament Za Radu
předseda předseda
P. COX G. PAPANDREOU

PŘÍLOHA

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 90/313/EHS Tato směrnice
Čl. 1 Čl. 1 písm. a)
  Čl. 1 písm. b)
Čl. 2 písm. a) Čl. 2 odst. 1
Čl. 2 písm. b) Čl. 2 odst. 2
Čl. 2 odst. 3
Čl. 2 odst. 4
Čl. 2 odst. 5
Čl. 2 odst. 6
Čl. 3 odst. 1 Čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 5
Čl. 3 odst. 2 Čl. 4 odst. 2 a čl. 4 odst. 4
Čl. 3 odst. 3 Čl. 4 odst. 1 písm. b), c), d) a e)
Čl. 3 odst. 4 Čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 5
Čl. 4 odst. 1 písm. a)
Čl. 3 odst. 3
Čl. 3 odst. 4
Článek 4 Čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 2
Čl. 6 odst. 3
Článek 5 Čl. 5 odst. 1
Čl. 5 odst. 2
Čl. 5 odst. 3
Článek 6 Čl. 2 odst. 2 písm. c, čl. 3 odst. 1
Článek 7 Čl. 7 odst. 1, 2 a 3
Čl. 7 odst. 4
Čl. 7 odst. 5
Čl. 7 odst. 6
Článek 8
Článek 8 Článek 9
Článek 9 Článek 10
Článek 10 Článek 13
Článek 11
Článek 12
 






-
EU-Town twinning Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

©2003 - 2006 Econnect webhosting, webdesign a redakční systém Toolkit 

NAVRCHOLU.cz