 Účast na rozhodování
Účast na rozhodování
Občanská společnost zůstává fiktivním konceptem, pokud se na rozhodování o podstatných společenských otázkách nepodílí veřejnost. Ta může být přitom této možnosti zbavena politickým uspořádáním společnosti, nebo se ze spolurozhodování může vyloučit sama - pasivitou nebo kvůli neznalosti nástrojů, jež je nutné při podílu na rozhodování v moderním státě využít. Přitom problémů, k jejichž řešení může občan svojí aktivitou přispět, je mnoho.
V oblasti Účast na rozhodování najdete:
- Konkrétní návody, jak se může každý občan do rozhodování zapojit u nás a také v Evropské unii – jak oslovit se svými požadavky úřady, jak založit občanské sdružení, jak uspořádat demonstraci, referendum, petici, veřejné slyšení apod.
- Informace o právech občana a legislativě, která mu přitom může být oporou.
- Odkazy na další zajímavé weby věnované tématu spoluúčasti
- Příklady, jak to funguje ve vybraných evropských zemích
Aktuálně: Přečtěte si a zapojte se do diskuse na téma:
Může veřejnost fakticky ovlivnit zastavění určitého území (např. průmyslová zóna, sklady, supermarket, garáže, lyžařská sjezdovka)? Jak? Proč? Jaká jsou rizika zapojování veřejnosti? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Co by bylo potřeba změnit či zlepšit, aby intervence veřejnosti měly vetší efekt a aby se omezily rizika zapojování veřejnosti?
Účast na rozhodování a Evropská unie
Větší pozornost otázce zapojování veřejnosti a občanských organizací do rozhodovacích procesů v EU věnuje Evropská unie od konce 90. let. Základem pro účast veřejnosti na dění v EU se stal princip partnerství a veřejné konzultace.
Zapojení veřejnosti do rozhodování a také přístup k informacím se poprvé staly součástí evropského práva v roce 1990, kdy byla přijata směrnice o přístupu k informacím o životním prostředí. Požadavek na zapojení veřejnosti je dnes obsažen i v dalších směrnicích.
Obecné principy zapojování veřejnosti je možné shrnout do bodů, které vycházejí z Aarhuské úmluvy a z dokumentu „Všeobecné principy a minimální standardy pro konzultace Komise se zainteresovanými stranami“.
Na evropské úrovni je participativní demokracie kombinací tzv. sociálního a občanského dialogu. Tyto dva druhy dialogu zapojují občanskou společnost a poskytují jí příležitost ovlivnit rozhodování.
Související zprávy
3.3.2014 - Problémy se zprovozněním Blanky město nepálí. Namísto řešení otálí
Magistrát měl do konce roku 2013 prověřit, jak pomoci Praze od problémů po zprovoznění Blanky, ale zaspal. Iniciativa Auto*Mat kvůli tomu interpelovala náměstka Nouzu, ale ten má dost času i na odpovědi. Na dotazy totiž chce odpovědět písemně do 30 dní.
kategorie: Účast na rozhodování
7.2.2014 - Chalupova vyhláška ohrožuje stromy. Je nelegální, potvrdil ombudsman
Říká se jí „kácecí vyhláška“, platí zhruba půl roku a bude se muset novelizovat. Vyplývá to z dopisu, který zástupce ombudsmana zaslal novému ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi (ANO) a dal tak za pravdu i Arnice.
kategorie: Účast na rozhodování
10.1.2014 - Děti Země žalují ŘSD ČR za utajování informací o D8
První letošní žaloba Dětí Země směřuje proti dálnici D8, kterou se od roku 2007 snaží Ředitelství silnic a dálnic ČR v Českém středohoří postavit. Důvodem jejího podání je utajení rozsahu právní činnosti advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři při zastupování ŘSD ČR v deseti soudních řízeních.
kategorie: Účast na rozhodování
6.1.2014 - Rekreační parky? Brněnská radnice chce ve skutečnosti do zeleně pustit supermarkety
V rozporu s veřejnou prezentací aktualizace územního plánu navrhuje Magistrát města Brna v textu závazné vyhlášky, aby se v zeleni a lesích mohly stavět supermarkety. O rekreačních parcích je zde jedna neurčitá věta, která jejich vznik nezajistí.
kategorie: Účast na rozhodování
9.12.2013 - Kanál u Přelouče je potřetí bez územního rozhodnutí
Krajský úřad v Pardubicích zrušil dne 28. listopadu 2013 územní rozhodnutí pro plavební kanál u Přelouče, které vydal Městský úřad Přelouč dne 17. prosince 2012. Úspěšné odvolání podala občanská sdružení Přátelé Slavíkových ostrovů a Děti Země. Krajský úřad stavebnímu úřadu především vytknul, že se pečlivě a přesvědčivě nezabýval všemi námitkami obou občanských sdružení, čímž závažným způsobem porušil zákon. Územní řízení probíhá devět let a územní rozhodnutí bylo zrušeno již třikrát.
kategorie: Účast na rozhodování
Diskuse na témaMůže veřejnost fakticky ovlivnit zastavění určitého
území (např. průmyslová zóna, sklady, supermarket, garáže, lyžařská sjezdovka)? Jak? Proč? Jaká jsou rizika zapojování veřejnosti? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Co by bylo potřeba změnit či zlepšit, aby intervence veřejnosti měly vetší efekt a aby se omezily rizika zapojování veřejnosti?
| Příspěvek do diskuse |
| Vojtěch Kotecký, Hnutí Duha, 21. 9. 2006 |
Místní lidé mají přinejmenším na papíře právo mluvit do velkých staveb ve svém sousedství. Občanská práva v českých ekologických zákonech jsou docela progresivní. Je to dobře.
Na papíře
Každý by měl mít možnost ovlivňovat velké stavby, kácení zeleně a podobné záměry v okolí svého domova, protože se podepisují na jeho kvalitě života a zdraví. Místní občané mají nárok na stejná práva jako navrhovatel projektu. Rozhodování, zda vedle jejich domu postaví továrnu nebo otevřou kamenolom či skládku, se jich bezprostředně týká stejně jako firmy, která chce třeba továrnu nebo skládku provozovat.
Otevřené rozhodování má navíc praktické přínosy pro všechny strany. Pokud okolní občané mohou do projektu mluvit, získá v jejich očích větší důvěru a legitimitu. Vidí, že se stali rovnocennými partnery a nejsou obcházeni. Za druhé se tak vytváří prostor a pravidla pro oficiální jednání o dohodě – kompromisním řešení přijatelném pro navrhovatele i pro místní obyvatele. Za třetí se omezují příležitosti ke korupci, protože do rozhodování vidí více lidí.
A konečně: občanská práva pomohou najít slabiny projektů a vyloučit ty špatné. Ne každý projekt je zaručeně správný. Některé mohou způsobit vážné škody (a tudíž zaslouží zamítnout). Některé navržené záměry nemusí být optimálním řešením problému. Některé námitky místních občanů nebo ekologických organizací mohou být oprávněné. Některá rozhodnutí úřadů mohou být špatná.
V životě
Horší jsou faktické možnosti ovlivnit osud svého domova. Občanská práva v českých ekologických zákonech často zůstávají pouze na papíře. Úřady sice formálně plní předepsané procedury – uspořádají veřejné projednávání, přijmou místní iniciativy za účastníka řízení a podobně. Podněty a připomínky ovšem v řadě případů zastrčí do šuplíku, aniž by se jimi skutečně zabývaly.
Rizika?
Spousta papíru se popsala o riziku, které občanská práva prý představují: přestane se stavět, povolování se strašlivě prodlouží, lidé budou mluvit do všeho, legislativu bude kdekdo zneužívat.
Především: řešením případných rizik ale samozřejmě není škrtnout občanská práva jako taková, nýbrž zavést do zákona účinné pojistky. V drtivé většině případů jsou příslušné paragrafy používány bez sebemenších problémů a znamenají velký přínos. Úřady běžně dávají místním lidem za pravdu; ostatně řada vyjádření k projektům bývá kladná nebo neutrální.
Báchorky
Navíc vesměs jde o báchorky. Nejeden autor už tvrdil, že právě kvůli občanským právům se prakticky zastavila výstavba dálnic. Rozbor jednotlivých projektů ovšem ukazuje, že v drtivé většině případů má zpoždění úplně jiné příčiny.
Podobně nesmyslné jsou některé obavy o proceduru. Může si pár lidí založit sdružení a rozhodovat? Ovšemže nemůže. Rozhodují politici a jimi jmenovaní úředníci. Občané nemohou rozhodovat – stejně jako nemůže rozhodovat třeba těžební společnost, která chce otevřít nový kamenolom. Obě strany se k projektu pouze vyjadřují. Lze donekonečna zdržovat kvůli nepodstatným formálním námitkám? Vůbec ne. Podle správního řádu rozhodnutí, které obsahuje jenom drobné formální chyby, není potřeba rušit. Navíc odvolání, námitky, připomínky ani žaloby nemají odkladný účinek. Šlo by řízení zdržovat dalšími a dalšími výhradami? Nikoli. Podle zákona správní úřad může kdykoli rozhodnout. Veškeré zbytečné námitky může snadno zamítnout.
Férovější a pružnější rozhodování
Nicméně opravdu je potřeba ledacos změnit. Pomohl by hlavně menší formalismus. Úřady musí brát občany, občanská sdružení a obce za partnera v rozhodování – nikoli coby nějakou další komplikaci, se kterou se holt musí vypořádat. Musí připomínky brát vážně a řešit je.
V zájmu všech stran také je, aby úřady rozhodovaly pružně a věcně: převzaly projekt, přijaly případné námitky, nestranně posoudily jejich věcnou oprávněnost, na základě takového posouzení rozhodly, posléze by vyšší úřad stejně rozhodl o případné žádosti o přezkoumání. Není důvod, proč by takový proces měl u velkých staveb trvat déle než několik málo měsíců.
Oněch několik soustavně omílaných případů zdržených staveb totiž způsobily hlavně úřady, kterým se z nějakého důvodu nechtělo rozhodnutí vydat a neustále jej odkládaly, nebo původní rozhodnutí skutečně bylo evidentně chybné.
Neformální plánování v předstihu
Takové změny patrně nelze dosáhnout přímou legislativní intervencí (zákony jsou celkem dobré), nýbrž jen kulturní změnou v přístupu primárně úřadů, ovšem také investorů i občanské veřejnosti.
Zkušenost z progresivních západoevropských zemí (typicky Nizozemsko) ovšem ukazuje, že největší šanci na konsensuální řešení mají projekty, kde investor debatuje s veřejností z dotčených obcí ještě před zahájením formálních povolovacích řízení. Místní lidé potom vidí, že jejich potřeby a požadavky jsou zohledňovány už při přípravě projektu: diskuse se vede nad čistým stolem, nikoli až nad hotovým a fakticky uzavřeným plánem.
Řadě vážných a zbytečných kontroverzí mezi velkými podniky a místní veřejností by se tedy předešlo, kdyby stát vybudoval zázemí pro takové neformální diskuse. Možným řešením, které ekologické organizace v minulosti navrhovaly, je například zřízení státem financované, na firmách i úřadech nezávislé agentury zajišťující mediátorské služby a metodiku pro debaty. Výsledkem bude efektivní rozhodování o investicích i lepší kvalita života v našich městech a obcích.
(Autor je programový ředitel Hnutí DUHA, české ekologické organizace, www.hnutiduha.cz) | | Reagovat | |
|
|
