Peníze na stole
Autor: | Christopher, Elizabeth |
Cíl hry: | Cílem hry je rozpoutat diskusi o vztahu k penězům. Hra ale také vede k rozvoji argumentačních schopností, schopnosti empatie a diskuse. |
Velikost skupiny: | více než pět |
Materiálové a prostorové požadavky: | Každý hráč dá do hry jednu drobnou minci, nejlépe všichni stejné hodnoty.
Prostor, kde se mohou hráči sesednout do kruhu. |
Čas hry: | 5 až 60 minut |
Pravidla
Tato hra může zabrat jakoukoliv dobu od méně než pěti minut až po téměř
hodinu, záleží na počtu hráčů (může hrát jakýkoliv počet vyšší než pět) a na
tom, jak rychle dosáhnou konsensu. Lze ji hrát kdekoliv, pokud mohou hráči sedět
v kruhu s penězi uprostřed. Nejedná se o hazardní hru, takže se hráči nemusí
bát, požádáte-li je, aby každý dal do banku korunu - i když ji nemusí dostat
zpátky. Nebude-li někdo mít korunovou minci, dejte mu ji (zdůrazněte, že se
nejedná o půjčku).
Je velmi důležité, aby všichni hráči seděli v kruhu. Peníze položte doprostřed
kruhu tak, aby na ně každý viděl a měl je v dosahu. Oznamte, že pouze jedna
osoba může získat všechny peníze a utratit je podle svého uvážení, jen je nesmí
vrátit ostatním hráčům. Nic dalšího neříkejte. Chvíli bude pravděpodobně ticho a
pak se někdo zeptá, kdo bude ten štastlivec. Odpovězte, že to záleží na
rozhodnutí skupiny, ale že musí dospět ke konsensu. A zase neříkejte nic víc.
Různé skupiny řeší tento problém různým způsobem. Někdy se objeví krizový vůdce
nebo vůdci a navrhnou nějakou hru, peníze pak dostane vítěz. To je nejrychlejší,
nejjednodušší a nejspravedlivější řešení a je při něm nejvíce legrace. Je
překvapující, že skupina na toto řešení nepřijde častěji. Jakmile však začne
diskutovat o tom, kdo si peníze nejvíce zaslouží, zabředne nevyhnutelně do
rozvláčné debaty. Někdy jednoduše jeden účastník sebere peníze a provokativně
vyzve ostatní, aby je zkusili dostat zpátky.
Pamatujeme si skupinu manažerů na střední úrovni řízení, kteří se pustili
dokonce do rvačky, protože jeden sebral peníze do své kapsy - příklad
demonstrace síly příliš otevřené než aby se mohla uplatnit v této konkrétní
skupině. Tento muž byl špatný psycholog. Jeho bluf mohl vyjít ve skupině lidí,
kteří by nebyli na jeho úrovni, nebo nebyli tak asertivní. Pokud taková
přesilovka někomu vyjde, netrapte se s tím. Prostě ohlašte konec prvního kola a
začněte znovu. Zjistíte, že v druhém kole bude úroveň napětí znatelně vyšší,
protože hráči budou hledat cesty, jak se pomstít.
Závěrečná diskuze:
Když je přijato konečné rozhodnutí, zeptejte se účastníků kdo nebo co bylo
skutečným vůdčím prvkem a kdo nebo co určoval rozhodnutí. Co se stalo? Pomozte
hráčům vystopovat jaké argumenty padly a jaké pocity se objevily. Jaké priority
byly stanoveny? Určil je jeden člověk nebo skupinka lidí, autoritativně nebo
jako výsledek dohody? Jsou další otázky, které je užitečné položit a které se
týkají individuálních způsobů jak řešit problémy, např. otázka kdo se snažil
vést diskuzi ke konci a k řešení a kdo debatu rozváděl do šířky. Kdo nejvíce
mluvil? Kdo nejvíce naslouchal? A jaké byly pocity lidí v průběhu hry? Ponechte
dost času na to, aby si účastníci mohli nechat otázky projít hlavou a zareagovat
na ně. Pamatujte, že každému trvá různou dobu než se "rozjede".
Za správnost textu odpovídá Jan Činčera. Poslední aktualizace: 11/20/2008
|