Jak na to Techniky Příklady ze škol Odkazy

Rogerova hra

Pravidla

Rogerova hra je vhodná pro prostředí ve třídě. V místnosti musí být dostatek volného prostoru, aby oba týmy měli svůj prostor a hráči mohli volně chodit k tabuli a zpátky. Na začátku ohlašte, že přijde hra o vítězství a prohrách. Vyberte od každého hráče korunu, dvoukorunu nebo pětikorunu do "výherního fondu". Pokud hrajete s bohatými účastníky (např. obchodníky), můžete požádat každého až o deseti- nebo dvacetikorunu.
Obvykle čím více peněz je ve "výherním fondu", tím více jsou hráči motivováni. Musíte však mít na paměti, že v některých skupinách se mohou vyskytnout hráči, u kterých lze očekávat výhrady vůči hře o peníze. V tom případě raději vytvořte "výherní fond" sami, třeba ze sladkostí.

1. Připravte na tabuli nebo balicí papír síť čtverců 7 x 8.
2. Vyberte dva vedoucí týmů. Dosáhnete lepšího výsledku, když zvolíte hráče, o kterých už víte, že jsou soutěživí a temperamentní. Rodgerova hra se obecně lépe hraje ve skupinách, které se znají. Používejte výrazy jako "člen týmu" a "kapitán", abyste navodili soutěživou atmosféru.
3. Vyzvěte kapitány, aby si vybrali členy týmů. Kapitáni se střídají a vyvolávají jména účastníků, které chtějí mít ve své skupině. Kapitáni týmů si hodí mincí o to, kdo začne. Každá skupina si zvolí svého rozhodčího, který bude hlídat dodržování pravidel (ve své i soupeřově skupině). Oba týmy musí mít stejný počet hráčů. Je-li počet účastníků lichý, může být zbývající hráč nestranným rozhodčím (jinak tuto roli hrajete vedoucí hry). Vedoucí musí dávat najevo, že všechny přípravy bere velmi vážně.
4. Kapitáni obou týmů dostanou křídu nebo fix, nejlépe každý jinou barvu. Kapitáni si znovu střihnou nebo hodí o pořadí a symbol - křížek nebo kolečko. Oznamte hráčům, že cílem hry je udělat co největší počet nepřerušených řad, sloupců nebo uhlopříček v délce 5 znaků. Každá skupina má k dispozici 25 tahů (1 tah = zakreslení jednoho znaku do sítě), vždy po jednom tahu se střídají a na jeden tah má hráč 10 sekund. Za každou řadu pěti znaků dostane tým odměnu.
5. Nechte týmům několik minut na to, aby si uvědomili pravidla a poradili se o strategii.
6.  Na určitý signál hra začíná. Zástupci obou týmů se střídají u tabule, každý hráč má 10 sekund na svůj tah. V každém týmu se musí vystřídat u tabule všichni hráči, jeden hráč nemůže mít dva tahy po sobě. Kapitán a rozhodčí dohlížejí na to, aby se hráči střídali dodržovali časový limit. Vedoucí hry musí dbát na to, aby se udržoval časový tlak a tempo hry, např. hlasitě počítat a podobně.
7. Když oba týmy vyčerpají povolený počet tahů, spočítá se počet dokončených pětic znaků obou týmů a vedoucí hry rozdělí odměny podle dosažených výsledků.
    

Závěrečná diskuse:

Tuto hru jsme hráli mnohokrát a s nejrůznějšími skupinami a většinou spolu soutěžily. Vždy alespoň jeden z hráčů se snažil překazit druhému týmu jeho řadu. Obvykle takové sabotéry jejich tým hlasitě povzbuzuje. Velmi často nevyhraje nikdo anebo je dokončena jen jedna či dvě řady, a i to jen proto, že protihráči udělali chybu a něco přehlédli. V takovém případě řádně předejte cenu.
Na začátku závěrečné diskuse by měl vedoucí hry hráčům ukázat, že teoreticky mohli každý dosáhnout pěti řad a dostat za to patřičnou odměnu. Taková situace by však mohla nastat jen tehdy, kdyby oba týmy spolupracovaly. Jaký je v tomto kontextu význam slov "vyhrát" a "prohrát"? Chcete-li zvítězit, znamená to nezbytně že někdo druhý musí prohrát? Anebo alespoň že všichni mají nulu? Buďte připraveni na to, že takové hledisko vzbudí překvapení nebo dokonce šok. Hráče, zejména budou-li to obchodníci, zaskočí, že lze pochybovat o tom co je to vítězství. Pravděpodobně odpoví: "Vítězství - samozřejmě to znamená porazit protivníka!"
V této fázi je důležité diskutovat s hráči o tom, co vedlo k volbě souteživé strategie. V této hře můžeme najít šest hlavních příčin (Jsou to i obecné příčiny soutěživého chování v běžném životě):

Šest základních faktorů které vedou lidi k volbě kompetitivního chování namísto kooperativního:

1. Nízká očekávání: Pravděpodobně si nikdo z hráčů nepoložil na začátku hry otázku, jaký je teoreticky nejvyšší možný počet řad, který může tým dosáhnout a nehledal nejlepší postup, jak toho dosáhnout. Mnohem pravděpodobnější je strategie typu: "zkusíme a uvidíme".
2. Časový stres: Úmyslně byla celá hra vedena ve velmi rychlém tempu. Zejména nebyl čas na domluvu s druhým týmem a i potom byl velice omezen čas na plnění úkolu.
3. Nedůvěra v partnera: Hráči si nejsou jisti, jak by se druhý tým zachoval, kdyby zvolili kooperativní strategii. Nedokáží odhadnout, jestli si partner uvědomí náš záměr, jakou odpověď zvolí, zda neporuší dohodu a nebude považovat svoje vítězství možné pouze na úkor porážky toho druhého.
4. Špatný příklad: I když vedoucí hry nepoužije při zadání hry slovo "piškvorky", hráčům bude hra piškvorky připomínat a vpodstatě ji s nimi ztotožní. Tím automaticky zvolí i soutěživou strategii.
5. Neodpovídající slovník: Soutěživý charakter navodil už na samém začátku vedoucí hry svým způsobem vyjadřování. Výrazy jako "získat co nejvíce bodů" , "výherní fond", "soupeř", "kapitán týmu" vedou k pocitu intenzity a soutěže.
6. Společenské normy - existující soubor pravidel chování preferuje spíše soutěž než spolupráci.

Ukázka toho jak forma je neoddělitelná od obsahu - základní zprávou téhle aktivity je to, že lepší strategií je spolupráce než soutěž, nicméně zvolená forma s tím ostře kontrastuje.
 

Poznámky:

Na samotnou hru potřebujete jen asi 10 minut, ale po hře musí mít hráči dostatek času na diskusi. Pokud máte málo času, raději omezte čistý herní čas ve prospěch času věnovaného závěrečnému shrnutí.