Zákon č. 123/1998 Sb. v otázkách a odpovědích

Manuál k zákonu č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí

MŽP Praha, Odbor strategií, Oddělení vzdělávání a osvěty, září 1998

Zákon 123/98 v otázkách a odpovědích

autor: Mgr. Jiří Guth

V otázkách a odpovědích chceme ukázat, jak a k čemu lze využívat zákon č.123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákon má kromě jiného usnadnit komunikaci mezi zainteresovanou veřejností (žadateli) a různými orgány veřejné správy a dalšími institucemi (úřady). Náš manuál je psán v zásadě z pozice veřejnosti, ale doufáme, že pomůže oběma stranám.

Zčásti ze zákona č.123/1998 Sb. citujeme, jinde jej parafrázujeme, nebo dokonce uvádíme vlastní názory. Tyto názory nemůžeme nijak "právně zaručit", ale vyplývají z poměrně bohaté zkušenosti a odborné environmentální kvalifikace. Vesměs jsme je konzultovali s právníky - specialisty na oblast práva životního prostředí. Někdy jsme celou problematiku poněkud zjednodušili nebo vyjádřili ne zcela přesnými formulacemi. V obojím jsme však byli vedeni snahou o co nejvyšší srozumitelnost a praktickou použitelnost.

Odborný komentář k zákonu a vzory podání lze najít v publikaci Petra. Kužvarta Právo na informace o životním prostředí (vydal Ekologický právní servis v září 1998).Snažili jsme se o komplementaritu s touto publikací.

Obsah:

1. K čemu je zákon a k čemu mohou být informace?
   
   1. Co když něčemu v tomto manuálu nebudu rozumět nebo v něm budu něco postrádat?
   2. Které všechny úřady se zákonem musí řídit?
   3. Které typy informací mají být podle tohoto zákona zpřístupňovány?
   4. Musím o informace žádat za nějakou nevládní organizaci (občanské sdružení, apod.), nebo stačí jako Franta Vomáčka?
   5. Co všechno s těmi informacemi mohu a nemohu dál dělat?
   6. Je úprava v zákoně v souladu s mezinárodními závazky? Jak to vypadá v Evropské unii?
   7. Co vlastně znamená §13 (o osvětě, vzdělávání a výchově veřejnosti), k čemu je to dobré, že v zákoně je?
   8. Proč mají informace zrovna o ŽP svůj vlastní zákon?
      
2. Kde hledat jaké informace?
   
   1. Jaké podmínky byly stanoveny v územním a stavebním řízení?
   2. Kdo pokácel (ořezal) ten strom?
   3. Kdo v okrese špiní vodu?
   4. Co ta továrna vypouští do řeky?
   5. Nedávají na skládce náhodou slevu velkoproducentům odpadu?
   6. Na úřadě mi nechtějí říci detaily o odpadech (z továrny nebo z občerstvovny McDonald's), ale vždyť museli dostat od každého podnikatele program odpadového hospodářství, ne?
   7. Co se to tam staví?
   8. Komu a za co dala nebo naopak nedala Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) pokutu?
   9. Kolik ryb je v rybníce a jak se přikrmují?
   10. Kolik zatím vytěžili, teď těží a hodlají těžit v lomu?
   11. Jaký bude nový zákon o vodách?
   12. Kolik čeho se za měsíc ukradne na staveništi JETE?
   13. Jaké podklady dostali experti OECD na přípravu své zprávy o stavu ŽP v ČR?
   14. Kolik fosfátů obsahuje prací prášek ABC?
       
3. Jak postupovat?
   
   1. Musím na úřad přijít jen v pondělí a ve středu, nebo mohu kdykoliv?
   2. Stačí požádat telefonem (resp. elektronickou poštou) nebo musím i tisknout a posílat? Co když mou žádost úřad zapře?
   3. Co všechno mi mohou úředníci na mou žádost odpovědět?
   4. Jak se bránit, pokud žádost nebyla kladně vyřízena?
   5. Co když úředníci tvrdí, že dotyčnou informaci nemají k dispozici a já přitom vím, že ji mají?
   6. Co když danou informaci na úřadě nemají a přitom by mohli mít?
   7. Co je třeba zaplatit?
   8. Chtějí mi to dát z úřadu jen vytištěné (xeroxované) a tvrdí, že v elektronické podobě mi to dát nemusejí. Opravdu nemusejí?
   9. To, co potřebuji vědět, mi nechtějí na úřadě dát a říkají, že by to museli dlouho hledat a vypisovat. Není to jenom výmluva?
      
4. Sporné a nepřístupné typy informací
   
   1. Co se určitě od úřadu nemohu dozvědět?
   2. Úředníci tvrdí, že to, co chci vědět, bude nejspíš obchodní tajemství. Mám se snažit dál?
   3. Jaký je rozdíl mezi osobními a individuálními údaji?
   4. Copak něco o ŽP se nedá zveřejnit kvůli ochraně osobnosti?
   5. Jsem známý kverulant. Může mi nějaký úřad rovnou dát seznam toho, co je tajné?
   6. Jsou i nějaké řekněme formální důvody k odepření informace?
   7. Mohl bych získat (třeba k připomínkování) pracovní verze různých dokumentů?
   8. Kde v okolí žije vydra?
   9. Kdo pracuje ve funkci XY na úřadu XZ?
      
5. Staré případy odepření informací ve světle nového zákona č. 123/1998 Sb.

1. K čemu je zákon a k čemu mohou být informace?

V následujícím textu používáme zkratky ŽP (životní prostředí), "zákon" (zákon č. 123/1998 Sb., pokud není uvedeno jinak) a "§n"; (bez upřesnění, kterého zákona = paragraf zákona č. 123/1998 Sb.).

Otázka 1. (než začneme): Co když něčemu v tomto manuálu nebudu rozumět nebo v něm budu něco postrádat?

Je možné se obrátit na Ministerstvo životního prostředí (MŽP), Ekologický právní servis, Ústav pro ekopolitiku, ekologické poradny, koordinátora programu "Právo na informace" Nadace Partnerství ...

Otázka Které všechny úřady se zákonem musí řídit?

a) Ministerstvo ŽP (včetně územních odborů), správy všech chráněných krajinných oblastí a národních parků, Česká inspekce životního prostředí;

b) obce. Ne všechny však disponují informacemi o ŽP ve stejném rozsahu. Například tzv. pověřené obecní a městské úřady mají širší kompetence a tím i více informací k dispozici než ostatní, protože jsou pověřené různými působnostmi státní správy - nakládání s odpady, ochrana ovzduší, vod, zemědělského půdního fondu, přírody a krajiny. Z dikce zákona ("orgány územní samosprávy"), ústavy a zákona o obcích (č.367/1991 Sb.) se zdá, že se zákon vztahuje i na orgány obce, tedy zastupitelstvo, radu, starostu (popř. též komise). Někteří právníci jsou však opačného názoru a dosud neexistuje jednotný výklad ani precedentní případy.

c) okresní úřady, hygienické stanice (orgány ochrany veřejného zdraví);

d) všechny ostatní orgány státní správy (např.ministerstva) a územní samosprávy, které něco kolem ŽP dělají nebo nějaké environmentální informace mají (to je velmi široké vymezení!);

e) všechny organizace, které FORMÁLNĚ zřídil, řídí nebo pověřil některý z orgánů uvedených v bodech a) - d), a které VĚCNĚ mají co do činění s životním prostředím. Mezi ně patří Výzkumný ústav vodohospodářský, Geofond, Český geologický ústav, Český ekologický ústav, Český hydrometeorologický ústav, Agentura ochrany přírody a krajiny a Správa chráněných krajinných oblastí. Mimo resort ŽP je to Český báňský úřad, akciové společnosti Povodí, Terplan, Státní meliorační zpráva, Lesprojekt (ÚHÚL), krajské a okresní hygienické stanice, okresní veterinární správy a podobně. Teoreticky je takovou organizací i Český statistický úřad, ale ten se řídí zákonem o státní statistické službě (č.89/1995 Sb.), a to i v oblasti zpřístupňování "svých" informací o životním prostředí (§1 odst.2).

U obecních a okresních úřadů se jedná o orgán jako celek, nejen o referáty, odbory či přímo lidi, kteří mají danou oblast na starosti. Kdyby díky organizačnímu uspořádání měl ty informace někdo jiný (archív, knihovna, právník, kancelář starosty či přednosty), vztahuje se na něj zákon také.

Někdy i jiné subjekty jsou povinny poskytovat informace o životním prostředí, ale to nevyplývá z tohoto zákona. Obecný rámec tomu dává §18 odst.2 zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí. Konkrétně to musí být "v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy". Třeba podle zákona o ovzduší (zákon č. 309/1991 Sb., resp. č. 211/1994 Sb.) je každý provozovatel velkého nebo středního zdroje znečištění povinen přímo informovat veřejnost o tomto znečišťování a svých opatřeních k nápravě, nemluvě o případech havárií a jiných problémů.

Otázka 3. Které typy informací mají být podle tohoto zákona zpřístupňovány?

Především informace které vypovídají o:

• stavu životního prostředí a všech jeho složek, příčinách a důsledcích tohoto stavu
• využívání přírodních zdrojů a jeho vliv na prostředí, živou přírodu a společnost
• chystané činnosti ovlivňující životní prostředí a naopak opatření na jeho ochranu
• vlivech staveb, činností, technologií a vlivech výrobků (zboží) na životní prostředí

Poskytovanými informacemi jsou také:

• spisy správních řízení (například územní či stavební řízení), petice a stížnosti;
• ekonomické a finanční analýzy pořízené z veřejných prostředků;
• plány, strategie a programy (čili "politiky");
• mezinárodní závazky vyplývající ze smluv (a jejich plnění),

pokud se tyto dokumenty týkají životního prostředí.

Z takto definovaného souboru informací jsou pak vyňaty ty, které zpřístupnit prostě nelze (viz otázka 31), a ty, které úřad zpřístupnit může, ale nemusí (viz otázka 36). Problematické zřejmě jsou a budou různé institucionální a personální otázky (viz otázka 41). Jsou to ještě "opatření podniknutá při předcházení nebo nápravě poškození ŽP"?

Samostatným problémem bude získávání informací o vlivech výrobků na životní prostředí. Dotazy typu "Kolik procent obsahuje prací prášek ABC fosfátů?" "Jaká je energetické hodnocení pračky DEF?" "Jaká je rozložitelnost oleje GHI?" "Jak je hodnocen kotel JKL z hlediska produkce NOx?" "Jaký je podíl recyklátu v papíru MNO s neznámým logem Eco-Paper?" apod. budou směrovány na různé státní zkušebny, na hygienické stanice, na Státní zdravotní ústav (má některé centralizované informace o výrobcích např. domácí chemie) apod. Řada spotřebitelských organizací bude zpočátku asi narážet na komunikační i technické bariery.

Otázka 4. Musím o informace žádat za nějakou nevládní organizaci (občanské sdružení, apod.), nebo stačí jako Franta Vomáčka?

V zásadě je to jedno. Zákon má dvojí účel: jeden se týká práva na "včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů" které je uvedeno v Listině základních práv a svobod jako právo "každého", rozuměj každého člověka. Druhým účelem je úprava přístupu veřejnosti k těm informacím řekněme po technické a procedurální stránce (§1). Příslušný úřad je povinen vyřídit žádost i informace stejně rychle a stejně kvalitně, ať je žadatelem jediný občan sám za sebe, jediný člen nebo statutární zástupce jakékoliv organizace.

Otázka 5. Co všechno s těmi informacemi mohu a nemohu dál dělat?

Mohu o nich přemýšlet a diskutovat, mohu zkoumat jejich příčiny a důsledky a s uvedením pramene je citovat. Přiměřeným způsobem se na ně vztahuje zákon tiskový, autorský a podobně. Mnoho textů je chráněno autorským právem čili copyrightem. Autorský zákon (č.135/1996 Sb.) umožňuje zhotovení kopie takového díla pro vlastní potřebu, zakazuje výdělečné využití takové informace a další šíření podmiňuje citací autora a /nebo pramene.

Informace o ŽP nechráněné podle autorského zákona však mohu i takzvaně komerčně využívat. O nějaké "zneužití" nemá smysl mluvit, účel není nijak a nikým hodnocen. V původním návrhu zákona byla již povinnost takový záměr do žádosti uvést, ale ve schváleném znění již není. Svou žádost o informace nemusím nijak zdůvodňovat (§3 odst.1).

Otázka 6. Je úprava v zákoně v souladu s mezinárodními závazky? Jak to vypadá v Evropské unii?

Přijetí zákona bylo do značné míry vyvoláno právě chystanými mezinárodními závazky a existující legislativou EU, k níž se ČR chce přiblížit. Konkrétně jde o směrnici Evropských společenství (č.90/313/EHS) a o Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, kterou podepsala Česká republika v červnu 1998 v dánském Aarhusu. Mimochodem, jak vidno z názvu, má tato úmluva kromě práva na informace také dvě další kapitoly tzv. "pilíře" (právo participovat, snazší přístup k soudům). Oba tyto okruhy problémů jsou pro nevládní organizace velmi zajímavé a předpokládají změny dalších zákonů (mj. trestního zákona, občanského soudního řádu, správního řádu stavebního zákona, zákona o EIA) směrem ke větší "otevřenosti" všech souvisejících procesů.

Otázka 7. Co vlastně znamená §13 (o osvětě, vzdělávání a výchově veřejnosti), k čemu je to dobré, že v zákoně je?

Paragraf má zásadní význam. Jednak je tam formulována (poprvé v zákoně, dosud se tím zabývalo jen jedno vládní usnesení) přímo povinnost ministerstev (podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání veřejnosti v oblasti životního prostředí), jednak je tam výslovně zmíněna spolupráce MŽP a MŠMT a konečně se tam zmiňuje zapojení všech orgánů veřejné správy - tzv.princip integrace (§13). Možno říci, že tento paragraf konkretizuje deklarovanou zásadu ochrany ŽP z §16 zákona o životním prostředí (č.17/1992 Sb.).

Otázka 8. Proč mají informace zrovna o ŽP svůj vlastní zákon?

V členských státech Evropské unie je to standard. Jde o naplnění práva výslovně uvedeného v Listině práv a svobod (čl.35 odst.2) - práva na "včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů". Jisté "výsadní postavení" tohoto tématu vyplývá z jeho politicky uznaného životního významu. Dalším aspektem je zvláštní charakter složek prostředí jako tzv.veřejných statků čili občin, z jejichž užívání nelze nikoho vyloučit a jejichž funkce je v zájmu všech (ovzduší, do určité míry voda, struktury ekosystémů, apod.).

Zároveň se chystá obecný zákon o svobodném přístupu k informacím (tedy k informacím z veřejné správy). Návrh, obsažený ve sněmovním tisku č.377, vznikl z poslanecké iniciativy, minulá poslanecká sněmovna ho schválila, senát ho na jaře o dva hlasy zamítl posléze upravil a předal parlamentu. V současné době (září 1998)je před schválením.

2. Kde hledat jaké informace?

Stručný přehled informačních zdrojů "metainformací"najdete v kapitole 4. Přehled nemůže být vyčerpávající, ale chce se dotknou různých témat, různého územního rozsahu a samozřejmě různých typů příslušných orgánů (zdrojů informací). Podrobnější přehledy kontaktů, odpovědných orgánů a konkrétních rad vydaly v minulých letech různé nevládní organizace i orgány veřejné správy na úrovni centra, regionu a obcí.

Otázka 9. Jaké podmínky byly stanoveny v územním a stavebním řízení?

Pokud jsme byli účastníky řízení, není to samozřejmě problém. Vřele doporučujeme maximálně využívat §70 zákona č. 114/1992 Sb.- být průběžně informován o zahajovaných řízeních popřípadě se řízení účastnit. Více informací v tomto směru lze nalézt v příručkách Kterak proti neřádu úřadem bojovati (autor P.Kužvart, vydal Greenpeace v srpnu 1994) a Budeme je žalovat? (autoři P.Černý a kol., vydal Ekologický právní servis v září 1998). Každopádně podle zákona máme právo mj. na "informace o správních řízeních ve věcech životního prostředí". To by mělo automaticky prokázat důvodný zájem nahlédnout do spisů správního řízení (§23 odst.2 zákona č. 71/1971 Sb.).

Otázka 10. Kdo pokácel (ořezal) ten strom?

To většinou ví obec, protože to nejspíš povolovala nebo jí to bylo oznámeno (§8 a § 76 odst.1 písm.b zákona č. 114/1992 Sb.). Pokud to neví, dost možná se jedná o přestupek. Na území národních parků to vědí jejich správy; v některých okresech si příslušné působnosti (a tím i informace) vyhradil okresní úřad (podle § 77 odst. 2 zákona č.114/1992 Sb.).

Otázka 11. Kdo v okrese špiní vodu?

To musí vědět okresní úřad, přesněji řečeno referát životního prostředí, nejpřesněji řečeno odbor ochrany vod. Každý vodohospodářský orgán vede evidenci svých rozhodnutí (§15 zákona č. 458/1992 Sb.). Relevantní informace by tedy měla mít i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), přesněji řečeno její příslušný oblastní inspektorát.

Otázka 12. Co ta továrna vypouští do řeky?

Česká inspekce životního prostředí (§12 zákona č. 458/1992 Sb.).

Otázka 13. Nedávají na skládce náhodou slevu velkoproducentům odpadu?

To je sporné jak z hlediska typu informace (vztah k životnímu prostředí je pouze nepřímý), tak z hlediska subjektu. Provozovatelem skládky může být obec, soukromá firma aspoň zčásti vlastněná obcí nebo úplně soukromá firma.

Otázka 14. Na úřadě mi nechtějí říci detaily o odpadech (z továrny nebo z občerstvovny McDonald's), ale vždyť museli dostat od každého podnikatele program odpadového hospodářství, ne?

Zpracování tzv. programů odpadového hospodářství (POH) bylo povinné podle dříve platného zákona o odpadech, ale už není. Dnes lze získat informace evidované podle §20 odst.(3) zákona č. 125/1997 Sb. a §19 odst.5 vyhlášky č .338/1997 Sb. Jedná se o zpětné souhrny za jednotlivé roky. Údaje o produkci odpadů nemusí být přístupné průběžně a už vůbec ne prospektivně (což do jisté míry bylo možné v POH).

Otázka 15. Co se to tam staví?

Základní informace podá obec, přesné příslušný stavební úřad - viz též otázka 9.

Otázka 16. Komu a za co dala nebo naopak nedala Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) pokutu?

To ví přímo ČIŽP, tedy její ředitelství, jednotlivá oddělení a oblastní inspektoráty (Brno, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, České Budějovice a Ústí nad Labem).

Otázka 17. Kolik ryb je v rybníce a jak se přikrmují?

Typ informace víceméně odpovídá definici uvedené v §1, ale otázka je, zda některý z "povinných" subjektů ji má k dispozici. Každopádně to majitelé (resp.nájemci, uživatelé) rybníků obvykle označují za obchodní tajemství (viz též otázka 32). Zákon o rybářství (č. 102/1963 Sb.) ponechává rybářům značnou míru "samosprávy". V rámci ochrany jakosti povrchových vod by to zčásti mohl vědět příslušný okresní úřad, alespoň pokud jde o přikrmování a hnojení (§25 zákona č. 138/1976 Sb., §§ 1-5 vyhlášky č. 6/1977 Sb.). Jinak nejdůležitější je, co je ve schváleném manipulačním řádu - tam si (vodohospodářský) orgán státní správy může vyhradit, že ho majitel resp.uživatel musí o určitých skutečnostech informovat. Vodohospodářský orgán se také vyjadřuje "k přípravě změn ve výrobním procesu", když tyto změny ovlivňují vodní hospodářství (§14 odst.2 zákona č. 138/1973 Sb.). Obecně vodohospodářské orgány vedou evidenci o vydaných povoleních, vyjádřeních, apod. (§15 zákona č. 130/1974 Sb., podrobněji ve vyhlášce č. 126/1976 Sb.). Do této evidence lze nahlížet po osvědčení oprávněného zájmu (což právě zákon zajišťuje).

Otázka 18. Kolik zatím vytěžili, teď těží a hodlají těžit v lomu?

Situace v horním právu není úplně přehledná, např.trošku jiná pravidla platí pro tzv.vyhrazené či naopak nevyhrazené nerosty. Základní informace má k dispozici Český báňský úřad (ČBÚ) resp. obvodní báňské úřady, které ČBÚ řídí. Obvodní báňské úřady sídlí v Kladně, Plzni, Sokolově,Trutnově, Brně, Mostě, Ostravě, Příbrami a Liberci. Dotyčné informace lze najít ve schválených plánech otvírky přípravy a dobývání výhradních ložisek, v evidenci zásob výhradních ložisek nerostů, v povoleních dobývání ložisek nevyhrazených nerostů, apod. Vesměs však nebudou operativní, těmi disponuje jen těžař (přesněji řečeno "právnická nebo fyzická osoba provozující dobývání výhradního ložiska nebo jinou hornickou činnost"). Přístup k těmto informacím je zaručen už v §29 horního zákona (č. 439/1992 Sb.). Je tam řeč o potřebě prokázat, že to žadatel potřebuje k uplatnění svých práv - takovým právem je ovšem i naše ústavní právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Zákon upravuje právě přístup k těmto informacím, to znamená že ve styku s báňskými úřady platí pravidla a procedury dané zákonem.

Otázka 19. Jaký bude nový zákon o vodách?

MŽP je ústředním vodohospodářským orgánem, proto by mělo být tím příslušným úřadem. Příprava vládního návrhu zákona může být považována za "opatření, jež podnikají úřady odpovědné za ochranu životního prostředí nebo jiné osoby při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí" (§ 2 písm a) čl.2). Pokud by novelu či nový zákon iniciativně připravovala skupina poslanců, zákon se na to nevztahuje (logicky ani nemůže).

Otázka 20. Kolik čeho se za měsíc ukradne na staveništi JETE?

Vliv tohoto jevu na životní prostředí je příliš nepřímý a taková informace nespadá pod zákon (§2, viz též otázka 3).

Otázka 21. Jaké podklady dostali experti OECD na přípravu své zprávy o stavu ŽP v ČR?

To ví zahraniční odbor MŽP v Praze, popřípadě specialista na spolupráci s OECD Ing. E. Lippert, pracovník odboru strategií.

Otázka 22. Kolik fosfátů obsahuje prací prášek ABC?

Důvěryhodnou odpověď poskytnou (mimo působnost zákona č. 123/1998 Sb.) ekologické poradny nevládních organizací (viz XXX). Jiné otázky o vlivech výrobků na životní prostředí ("Jaké je energetické hodnocení pračky DEF?" "Jaká je rozložitelnost oleje GHI?" "Jaký je hodnocen kotel JKL z hlediska produkce NOx?" "Jaký je podíl recyklátu v kancelářském papíru s neznámým logem Eco-Paper?" apod.) by měly být směrovány na různé státní zkušebny, na hygienické stanice, na Státní zdravotní ústav, který má některé centralizované informace o výrobcích např. domácí chemie.

3. Jak postupovat?

Otázka 23. Musím na úřad přijít jen v pondělí a ve středu, nebo mohu kdykoliv?

Záleží na úpravě v daném úřadě. Pokud má obecně stanoveny úřední hodiny (v celé veřejné správě to bývá alespoň pondělí a středa od 8 do 17 hodin), není povinen přijmout osobně doručenou žádost ani zpřístupnit informace jindy. Pokud podáváme žádost dopisem a žádáme odpověď stejnou formou, není co řešit.

Otázka 24. Stačí požádat telefonem (resp. elektronickou poštou) nebo musím i tisknout a posílat? Co když mou žádost úřad zapře?

Požádat je možno prakticky jakoukoliv účelnou formou: ústně osobně (i do protokolu), písemně, telefonem, telegrafem, elektronickou poštou). Záleží na přístupu konkrétního úředníka, zda bude schopen vyřídit i neformální (nepotvrzenou) žádost. V prvních letech by žadatelé měli být trpělivější - úředníci budou k vyřízení vesměs potřebovat více času na rozmyšlenou (= lhůtu podle §§ 3, 4, 5 a 7), poradu s kolegy či nadřízenými a pro jistotu budou vyžadovat potvrzenou žádost (protokol nebo doporučený dopis).

Pokud úřad nepotvrzenou žádost přijme, ale nezodpoví resp. po urgenci ji zapře, nedá se vcelku nic dělat. Tedy lze žádost podat ještě jednou a tentokrát ji poslat například jako doporučený dopis nebo jako dopis s doručenkou.

Elektronická pošta není plnohodnotným podáním žádosti. Softwarové oznámení o doručení/přečtení zprávy nestačí v případném sporu.

Otázka 25. Co všechno mi mohou úředníci na mou žádost odpovědět?

1) "Prosím, tu to máte." A je to. Lhůta: 30 dnů, výjimečně 60 dnů - ale to nám musí dát úřad vědět.

2) "Prosím, tu to máte, ale bez kapitoly XY, která obsahuje utajované skutečnosti spadající pod §8 odst.1 a 2" (§8 odst.6). Lhůta: 30 dnů, výjimečně 60 dnů - ale to nám musí dát úřad vědět. Pokud s těmi škrty nesouhlasíme, můžeme se bránit - viz.otázka 25. (§9 odst.3 a 4, §14 odst.2)

3) "Vaše žádost je nesrozumitelná (příliš obecně formulovaná) vyzýváme Vám k upřesnění (např. za jaké období to chcete, co všechno tam má být)". Lhůta: 15 dnů. My máme na upřesnění také 15 dnů (§3 odst.2).

4) "Nemáme dotyčnou informaci k dispozici" (§4, viz též otázka 26 a 27). Popřípadě připojí: "Pokud víme, mají to kolegové tam a tam". Tento přípodotek doporučujeme slušně vyžadovat pokaždé. Existují a budují se různé metainformační systémy a přehledy informačních zdrojů a úřady by si měly zvyknout je využívat. Lhůta: 15 dnů.

5) "Už to vyšlo, můžete si to půjčit v naší knihovně (nebo v knihovně za rohem)" (§5). Lhůta: 15 dnů. V zájmu rozvoje dobrých vztahů s úřadem si to můžeme tak půjčit. Pokud na informaci spěcháme, pokud je dotyčná knihovna daleko. apod., můžeme trvat na přímém poskytnutí informace.

6) "To je přeci na Internetu, račte si to odtamtud stáhnout" (§5). Lhůta: 15 dnů. Můžeme však požádat, aby nám to stáhli na úřadě. Zejména pokud nemáme k Internetu přístup, pokud spěcháme, nebo pokud by to stažení bylo pro nás nákladné.

7) "Rozhodli jsme, že Vám odepřeme zpřístupnění dotyčné informace". Samozřejmě trváme na písemném vyjádření. Pokud by to dotyčný úředník odmítl (a přitom existuje potvrzená žádost), postupuje se stejně jako při písemném odepření (§9 odst.3).

Otázka 26. Jak se bránit, pokud žádost nebyla kladně vyřízena?

V případech 2) a 7) (vyloučení utajovaných skutečností a odepření zpřístupnění) lze napřed využít tzv.řádné opravné prostředky podle správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.), tedy odvolání. Proti rozhodnutí ústředních orgánů státní správy se nepodává odvolání, nýbrž "rozklad". Pokud jsou splněny příslušné podmínky, lze požádat nadřízený orgán o tzv.přezkoumání rozhodnutí. Posléze lze rozhodnutí o odepření poskytnutí informace napadnout žalobou u soudu (odst.2 §14).

Otázka 27. Co když úředníci tvrdí, že dotyčnou informaci nemají k dispozici a já přitom vím, že ji mají?

Pokud máme žádost úřadem potvrzenou, lze postupovat jako při řádném odepření (§9 odst.3), tedy tak, jak je uvedeno v otázce 26.- musím prokázat, že ji mají k dispozici.

Pokud je úřad povinen z nějakého zákona dotyčný typ informace mít/spravovat/užívat, je dobré mu to připomenout. S takovým argumentem by pak mělo smysl odepření napadnout žalobou u soudu.

Jinak je možné usilovat o písemné vyjádření úřadu s odkazem na §4 (ten platí, pokud dotázaný úřad nemá dotyčnou informaci k dispozici). Toto však není vymahatelné a úředníci to mohou zneužívat pro posílání žadatele k dalším a dalším institucím (v duchu pohádky o slepičce a dusícím se kohoutkovi). Může nastat i situace, kdy dva úřady budou odkazovat jeden na druhý. Při podobných problémech lze také doporučit jednak zveřejnění celé peripetie, jednak podání formou petice adresované například MŽP ČR nebo poslanecké sněmovně.

Otázka 28. Co když danou informaci na úřadě nemají a přitom by mohli mít?

Smůla. Podle zákona nelze od úřadu požadovat, aby zjistil cokoliv, co má "jenom" právo a ne povinnost vědět. Z hlediska zákona jde o dva typy případů: 1- úřad nemá informaci k dispozici a "pokud je to možné, poučí žadatele o tom, kde je třeba žádost správně podat" (§4) nebo 2- informace "se týká dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů" (§8 odst.3 písm. a). Tam je uvedeno ošidné "dosud", a úřad, pokud nemá tuto povinnost ze zákona, nemá určený termín, do kdy musí údaje zpracovat či vyhodnotit (aniž vůbec získat).

Otázka 29. Co je třeba zaplatit?

Za samotnou informaci se v zásadě nic neplatí. Úřad může po žadateli chtít uhradit nanejvýš jen "materiál" (pořízení kopie, cena nosiče dat), popřípadě poštovné nebo jinak prokazatelný náklad spojený s odesláním informace z úřadu žadateli (§10 odst.3).

Otázka 30. Chtějí mi to dát z úřadu jen vytištěné (xeroxované) a tvrdí, že v elektronické podobě mi to dát nemusejí. Opravdu nemusejí?

V posledku nemusejí, ale jen pokud k tomu existují "závažné důvody" (§6). Např. když má úřad dotyčnou informaci pouze v tištěné formě, nelze po něm chtít, aby zajistil převedení (přepsání či naskenování) do formy elektronické.

Otázka 31. To, co potřebuji vědět, mi nechtějí na úřadě dát a říkají, že by to museli dlouho hledat a vypisovat. Není to jenom výmluva?

V zásadě má jít jen o kopírování. Pokud jde o hledání, je to víceméně vnitřní problém úřadu. Podobné případy však mohou být sporné. Nelze úřad jenom tak úkolovat, chtít, aby úředníci zpracovali nějakou rešerši, "seminární práci". Případné odepření by zřejmě muselo být zdůvodněno tím, že "požadovaná informace se týká dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů" (§8 odst.3 písm.a) a nezapomeňme, že takové rozhodnutí o odepření informace je napadnutelné soudní žalobou. Mohlo by být ovšem možné si k danému problému jaksi prezenčně půjčit všechny podklady a udělat si to na úřadě sám (§10 odst.2).

4. Sporné a nepřístupné typy informací

Otázka 32. Co se určitě od úřadu nemohu dozvědět?

Především nic, co je v nějakém jiném zákoně označeno jako neveřejné, tj.

• utajované skutečnosti (do konce října 1998 podle zákona č. 102/1971 Sb. - všimněte si toho roku; navzdory novelám se ve fungování tohoto zákona jeho stáří velmi projevuje; 1. listopadu 1998 však vstupuje v platnost zákon č. 148/1998 Sb; viz otázka 36);
• osobní údaje (viz otázka 34);
• individuální údaje (viz otázka 34);
• údaje neveřejné kvůli ochraně osobnosti (viz otázka 35);
• tzv.duševní vlastnictví (vynálezy, průmyslové vzory a zlepšovací návrhy);
• obchodní tajemství (viz otázka 33).

Otázka 33. Úředníci tvrdí, že to, co chci vědět, bude nejspíš obchodní tajemství. Mám se snažit dál?

Jistě. Podnikatel sám označuje určité informace za obchodní tajemství podle §17 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.). Měl by tak učinit předem, ne aby se případ od případu úřad ptal, jestli dotyčná informace náhodou není obchodním tajemstvím. Podnikatel je povinen zajišťovat odpovídajícím způsobem utajení takových informací. Nemůže tedy označit za obchodní tajemství informaci, která je jinak veřejně (legálně) dostupná.

Informace označené za obchodní tajemství však je možné získat, pokud

• se přímo týkají působení provozní činnosti na životní prostředí;
• hrozí bezprostřední ohrožení lidského zdraví a ŽP;
• požadovaná informace byla získána z prostředků z veřejných rozpočtů;
•  

V praxi bude zřejmě často využívaná první možnost. Dlouhodobě je dobré mít na paměti i možnost třetí. Nevládní organizace a ekologičtí aktivisté by mohli usilovat o to, aby u vybraných zařízení (resp. pro vybrané druhy emisí) existoval kvalitní monitoring hrazený z veřejných prostředků.

Formulace v §8 odst.4 písm a) vlastně stanoví, že veřejný zájem (informovanost o působení na životní prostředí) převyšuje případný soukromý zájem podnikatele na utajení. Pokud z údajů o působení na prostředí (emise, odpady, záření, apod.) lze odvodit dejme tomu používanou technologii (kterou jinak podnikatel tají), má to vést podnikatele k zavedení takové technologie, která působení na prostředí minimalizuje či vylučuje.

Otázka 34. Jaký je rozdíl mezi osobními a individuálními údaji?

Rozdíl vyplývá z příslušných zákonů. Individuální údaj je pojem používaný ve statistické službě (zákon č. 89/1995 Sb.). Zveřejňované statistické přehledy, zejména ekonomické, zásadně uvádějí tzv. agregované údaje. Pokud ve skutečnosti patří do určité kolonky jen jediný subjekt (právnická nebo fyzická osoba), údaj se nezveřejňuje, protože by bylo jasné, koho se týká (§16 zákona č. 89/1995 Sb.). Přesněji řečeno může se zveřejnit jen výjimečně a s písemným souhlasem dotčené osoby.

Osobní údaje jsou definovány jako informace, které se vztahují k určité osobě. Jejich ochrana je stanovena zákonem č. 256/1992 Sb. V §16 tohoto zákona je specifikováno, že to jsou informace, které vypovídají o osobnosti a soukromí fyzické osoby, jejím rasovém původu, národnosti, politických postojích a členství v politických stranách a hnutích, vztahu k náboženství, o její trestné činnosti, zdraví, sexuálním životě a majetkových poměrech. Informační systém s takovými údaji lze provozovat jen se souhlasem dotčených osob nebo na základě zvláštního zákona. Například podle zákona o ochraně utajovaných skutečností (č. 148/1998 Sb.) bude takový systém provozovat Národní bezpečnostní úřad. V současné době (září 98) se připravuje novela zákona o ochraně osobních údajů.

Otázka 35. Copak něco o ŽP se nedá zveřejnit kvůli ochraně osobnosti?

V praxi lze opravdu pochybovat, že by takový problém nastal. Osobní údaje lze zveřejňovat jen se souhlasem dotčené osoby. Pokud takový souhlas nelze získat, pak jen za předpokladu, že bude zachována lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a dobré jméno dotčené osoby. V zákoně je ostatně výjimka (§8 odst. 5): osobní údaje mohou být zpřístupněny, pokud jsou uvedeny v pravomocném rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu.

Ochrana se vztahuje i na písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy.

Návrh "obecného" zákona o informacích uvádí: "Porušením práva na ochranu osobnosti dle zvláštních předpisů není poskytnutí informace v přiměřeném rozsahu (zvýraznil JG) o původci činnosti znečišťující či jinak ohrožující nebo poškozující životní prostředí."

Otázka 36. Jsem známý kverulant. Může mi nějaký úřad rovnou dát seznam toho, co je tajné?

Pokud jde o skutečnosti utajované ve státním zájmu, dosud platí zákon č. 102/1991 Sb. a typy těchto skutečností jsou vyjmenovány ve vládním nařízení č. 419/1990 Sb.. Od 1. listopadu 1998 však platí zbrusu nový zákon. Rámcové oblasti utajování jsou přímo vyjmenované v §4 zákona č. 148/1998 Sb. a hlavně podle §3 téhož zákona má seznam utajovaných skutečností vydat vláda svým nařízením. Rozsah tzv.duševního vlastnictví je definován v zákoně č. 527/1990 Sb. O ostatních typech neveřejných informací viz otázka 33-35.

Otázka 37. Jsou i nějaké řekněme formální důvody k odepření informace?

Zajisté, a je jich zhruba půl tuctu (§8 odst.2 a 3). První tři jsou obligatorní, tedy úřad nám nesmí informaci zpřístupnit, pokud:

• informace dal úřadu někdo, kdo nemusel a přitom jasně neřekl (nenapsal), že ta informace může být zpřístupňována. V tom případě je třeba zkusit dotyčnou osobu poprosit, aby takový písemný souhlas poskytla - potom informaci získáme.
• informace jsou opatřovány v rámci probíhajícího řízení v trestních věcech a také o přestupcích a jiných správních deliktech. Můžeme získat jen ty, které jsou obsažené v pravomocném rozhodnutí.
• žádost byla formulována nesrozumitelně nebo příliš obecně a žadatel, ač k tomu byl vyzván, ji nedoplnil.

V následujících situacích úřad požadovanou informaci zpřístupnit může, ale nemusí:

• informace se týká dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů;
• žádost je formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně (když třeba dvě stě zřejmě navzájem domluvených lidí žádá podobné informace, z nichž každou musí úřad pracně vyhledávat);
• žadatel již má požadovanou informaci prokazatelně k dispozici (například když ji už dříve od toho samého či jiného úřadu žádal a dostal).

I když je zpřístupnění informace odepřeno z některého výše uvedeného "formálního" důvodu, musí o tom úřad vydat správní rozhodnutí, proti němuž se žadatel může bránit způsobem uvedeným v otázce 24.

Překážkou zveřejnění by neměla být relativně "vysoká úroveň" (z hlediska systému veřejné správy) daného dokumentu - např.zprávy o plnění vládních usnesení.

Otázka 38. Mohl bych získat (třeba k připomínkování) pracovní verze různých dokumentů?

Sporná otázka. Návrh "obecného" zákona o informacích uvádí, že "povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím". Zpřístupnění podle zákona se však vztahuje i na "informace obsažené v písemnostech týkajících se zvláště chráněných součástí přírody a dalších součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů (tedy mj. ovzduší, voda, horninové prostředí, les a zemědělská půda). Pracovní verze už je takovou písemností. Podobně i pasáže například ze zápisů z porad, pokud se vztahují ke konkrétním "opatřením podniknutým při předcházení nebo nápravě poškození ŽP" (§2 písm. a) bod 2.), by měly být přístupňovány.

V případě MŽP je navíc možné se zapojit do práce odborných rad či pracovních komisí, které jsou pro různé dílčí oblasti zřízeny a které pochopitelně pracují s počátečními verzemi příslušných dokumentů.

Otázka 39. Kde v okolí žije vydra?

Sporná informace - pravděpodobně spadá pod §8 odst.2 písm.b). V tom případě úřad její zpřístupnění odepře. Zveřejnění totiž může znamenat nepřípustné ohrožení vydry jako zvlášť chráněného (zákonem č. 114/1992 Sb.) živočišného druhu. Seznam zvlášť chráněných druhů živočichů a rostlin je uveden v přílohách vyhlášky č. 395/1992 Sb..

Otázka 40. Kdo pracuje ve funkci XY na úřadu XZ?

Sporná informace. Vzhledem ke stavu techniky by to samozřejmě neměl být problém. Na MŽP je k tomu možno využít např. webovskou stránku MŽP (adresa: http://www.env.cz), příručky, kde najdeme organizační schéma a telefonní seznam. Z dikce zákona lze však těžko nárok na takovou informaci odvodit. Návrh "obecného" zákona o informacích uvádí, že "povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k personálním předpisům povinného subjektu". Reálné personální obsazení by však nemělo být považováno za "předpis".

Podobný problém může vzniknout kolem informací o složení různých hodnotitelských komisí, zejména trvalých. Přitom je třeba nezapomínat na zdravý rozum, slušné chování a také na profesionální etiku. Jedním z elegantních řešení je vzájemná anonymita hodnotitelů a autorů hodnocených návrhů (obecně elaborátů). Jiným je výběr osobností s vysokou mravní úrovní resp.integritou.

5. Staré případy odepření informací ve světle nového zákona č. 123/1998 Sb.

České nevládní ekologické organizace (občanské iniciativy) připravily pro konferenci v Aarhusu svou národní zprávu o právu na environmentální informace v ČR. Zpráva obsahuje přehled právního stavu, dostupných informačních zdrojů i zkušenosti nevládních organizací ke dni 10. ledna 1998, tedy před platností zákona č. 123/1998 Sb. Zprávu sestavil Mgr. Jan Činčera a je dostupná s dalšími zajímavými materiály na stránce HTTP://WWW.ECN.CZ/ENV/ZP/PRAVOINF. Ve zprávě je uvedeno několik konkrétních případů neposkytnutí informací o životním prostředí. Případy se odehrály v 90. letech, zejména v jejich druhé polovině. Z instruktivních důvodů jsme se čistě spekulativně pokusili zrekonstruovat, jaký by byl osud oněch žádostí, kdyby byly podány v době účinnosti zákona č. 123/1998 Sb. (který samozřejmě není retroaktivní).

PŘÍPAD 1 O sdělení kolik a jakých látek bylo v letech 1995 a 1996 vypuštěno do ovzduší, do vody a kolik a jakých druhů odpadů bylo na JETE vyprodukováno, se sdružení CALLA počátkem března 1997 obrátilo na ČEZ a na Územní odbor MŽP v Českých Budějovicích. Úředníci z odboru reagovali, že příslušné informace nemají k dispozici a odkázali žadatele na Českou inspekci životního prostředí, akciovou společnost Povodí Vltavy a Referát životního prostředí Okresního úřadu v Českých Budějovicích. Z dotázaných organizací poskytla požadovanou informaci o emisích do ovzduší pouze Česká inspekce životního prostředí. Okresní úřad informace neposkytl s odvoláním na hospodářské tajemství a doporučil obrátit se přímo na ČEZ. Povodí Vltavy odkázalo žadatele na vodohospodářský orgán, kterým byl opět referát životního prostředí Okresního úřadu. Ten ale až dosud zůstal odpověď na nový dotaz sdružení CALLA dlužen (CALLA se z neoficiálních zdrojů dozvěděla, že odpovědného úředníka příliš obtěžuje). ČEZ sice pozval zástupce sdružení na setkání, které se odehrálo v červnu v areálu JETE, kde bylo citováno z výroční zprávy o emisích do životního prostředí z provozu JETE, kopii této zprávy si ale zástupci CALLA nesměli odnést. Do současné doby se vedení JETE dosud nerozhodlo, zda požadovaná data zpřístupní, či nikoliv.

Povodí Vltavy, a.s. jako organizace zřízená "povinným" orgánem (§2 písm.b) odst.3) by byla povinna zjištěné údaje (výsledky analýz) poskytnout. Vyjádření, že "výsledky jsou určeny orgánům státní správy" (citát z dopisu odpovědného pracovníka Povodí), by byl zcela irelevantní.

Prakticky všechny požadované informace však má k dispozici okresní úřad a ten by byl povinen je zpřístupnit.

PŘÍPAD 2 Odpovědi na otázky, týkající se životního prostředí, z dotazníku Evropské unie. Získat text těchto odpovědí se pokoušela v průběhu roku 1996 získat redakce časopisu EkoList a poté několik vysokoškolských studentů. Zpřístupnění dokumentu bylo odmítnuto s odůvodněním, že obsahuje komerčně zneužitelné informace.

Pokud jde o typ informace, bezesporu pod zákon spadá (§2). Původní odůvodnění odmítnutí však samozřejmě před zákonem neobstojí. Vláda ČR údajně označila materiál jako celek za "důvěrný" (podle zákona č. 102/1971 Sb., viz též otázka 31 a 35). Případné odepření by teoreticky mohlo být odůvodněné skutečnostmi utajovanými ve státním zájmu (§8 odst.1 písm.a). Spory by mohly být i kolem příslušného orgánu, ale Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV) by těžko mohlo popřít, že dotyčnou informaci má k dispozici (srv. §4).

Tolik teorie. V praxi byla žádost v červenci 1998 zopakována, přesněji řečeno podána na MZV. MZV žádost postoupilo ministerstvu ŽP (odboru zahraničních vztahů) a to bez prodlení žádanou informaci poskytlo (dokonce zcela zdarma). Tento postup je zcela mimo zákon č. 123/1998 Sb., ale v daném případě zafungoval efektivně.

PŘÍPAD 3 Text dopravní politiky ČR. Dokument se pokoušel získat v září 1997 člen občanského sdružení Hnutí Duha od Úřadu vlády. Materiál byl prohlášen za interní, který není určen pro veřejnost a jeho zpřístupnění bylo odmítnuto.

Po přijetí vládou (schválení, vzetí na vědomí) by určitě text dopravní politiky měl být dostupný (§2 písm.a) čl.8.). Během zpracovávání na příslušném úřadě (v daném případě MDS ČR) to může být sporné (viz též otázka 37). Obecně stojí za zmínku, že Tošovského vláda na jaře 1998 zavedla otevřenější způsob práce. Konkrétně např.dopravní politiku nechala publikovat například na internetu (na serveru MDS ČR) a v časopise S'98 , nyní Veřejná správa '98 (týdeník vlády ČR).

PŘÍPAD 4 Usnesení vlády ČR (16. 10. 1996 č. 528) o rozvoji dálnic do roku 2005. Dokument se pokoušel získat v říjnu 1996 redaktor časopisu EkoList od Úřadu vlády, tiskový mluvčí jej odmítl zveřejnit s tím, že se jedná o interní materiál.

Obdobně jako v případě dopravní politiky (případ 3). Zde se konkrétně jedná o už přijaté usnesení (včetně příloh) a zpřístupnění by nemělo být vůbec sporné.

PŘÍPAD 5 Připravovaný návrh zákona o odpadech. Text návrhu se pokoušeli v průběhu roku 1995 získat členové několika nevládních organizací od odboru odpadů na MŽP ČR, pokaždé jim byl odepřen (mj. s odpovědí ředitele odboru odpadů, že 'nemá čas odpovídat na dopisy').

Jakkoliv se jedná o pracovní verzi daného dokumentu, nemělo by se jednat o sporný případ (viz též otázka 37).

PŘÍPAD 6 Koncept Územního plánu hlavního města Prahy. Text se pokoušel získat na jaře 1996 šéfredaktor týdeníku Respekt od rady zastupitelstva Hlavního města Prahy. Ta se ale v usnesení z 10. října 1995 rozhodla tento koncept nikomu neposkytovat a proto žádost odmítla. Žadatel se obrátil k Ústavnímu soudu, ten však jeho stížnost z formálních důvodů zamítl.

Vzhledem k poslední novelizaci stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., novela č. 85/1998 Sb.) už taková situace prakticky nemůže vzniknout. §21 odst.2 jasně ukládá pořizovateli územního plánu povinnost koncept vystavit a veřejně projednat.

PŘÍPAD 7 Usnesení rady zastupitelstva hlavního města Prahy č. 959 z roku 1995 - Autonomní podzemní obslužné komunikace Příkopy. O dokument požádala radu na podzim 1995 členka občanského sdružení Pražské matky. Byl jí odepřen s odůvodněním, že "schůze rady jsou neveřejné".

Usnesení by bylo zpřístupněno. Rada zastupitelstva však patří mezi "sporné" orgány (viz otázka 2). Usnesení o nové komunikaci se nesporně týká "připravované činnosti, která by mohla vést ke změně stavu životního prostředí" (§2 písm a) čl.2)

PŘÍPAD 8 Závěry mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii o jaderné bezpečnosti JETE. ČEZ slíbil v lednu 1996 tyto závěry zpřístupnit, přes urgence občanského sdružení Jihočeské matky se však dosud tak nestalo.

ČEZ, a.s. jako investor a budoucí provozovatel nepatří mezi subjekty, jichž se povinnost zpřístupňovat informace podle zákona týká.

Takovým subjektem by byl např.Státní úřad pro jadernou bezpečnost nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, pokud mají ony závěry k dispozici. Dále by záleželo na tom, zda závěry mise obsahují informace definované v §1 zákona (úroveň jaderné bezpečnosti mezi takové informace nesporně patří).

Z atomového zákona č. 18/1997 Sb. (§17 odst.1 písm.k): "Držitel povolení k umístění, výstavbě a uvádění jaderné elektrárny do provozu je povinen poskytovat přiměřeně veřejnosti informace o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, které nejsou předmětem státního, služebního ani obchodního tajemství."

PŘÍPAD 9 Dokumentace ke správnímu řízení (stavební řízení k technologickým změnám) k JETE týkající se změn v oblasti tvorby, úpravy a skladování radioaktivních odpadů. O povolení k pořízení kopie tohoto materiálu požádali zástupci sdružení Jihočeské matky v březnu 1997 na Okresním úřadě v Českých Budějovicích. Přítomní úředníci s pořízením kopie nejprve souhlasili, po příchodu jejich nadřízeného byli ovšem aktivisté obviněni, že chtějí dokumentaci zcizit a nuceni podepsat, že z budovy nic nevynesli.

Informace by nesporně měla být poskytnuta. Pro zajímavost citujeme atomový zákon: "SÚJB poskytuje obcím a okresním úřadům údaje o hospodaření s radioaktivními odpady".

PŘÍPAD 10 Informace o emisích konkrétních průmyslových podniků do řeky Labe. V únoru 1997 požádali členové české pobočky organizace Greenpeace okresní úřady v Ústí nad Labem, Litoměřicích, Pardubicích a v Mělníku o poskytnutí vodohospodářského výměru (textu správního řízení, obsahujícího údaje o emisích do vody) firem Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Sepap Štětí, Synthesia a Spolana Neratovice. Všechny požádané úřady poskytnout tyto materiály odmítly s odkazem na právnické nejasnosti a mimo jiné proto, že Greenpeace neprokázaly "oprávněný zájem" odůvodňující právo nahlížet do dokumentace. Greenpeace si poté složení odpadních vod u jednotlivých podniků změřili sami a zjistili v odpadních vodách značné množství toxických a zdraví nebezpečných látek.

Klasický příklad, zpřístupnění by mělo být nesporné (§2 písm a) čl.3), §8 odst.(4) písm.a) a b).

PŘÍPAD 11 Dokumentace k jižnímu vyústění pražského Strahovského tunelu. Příslušný úřad neměl námitek proti zpřístupnění dokumentace vlastníkovi pozemku v blízkosti portálu tunelu a jeho právnímu zástupci, odmítal ale ukázat ji přizvanému dopravnímu expertovi, neboť ten neprokázal "oprávněný zájem".

Pokud dotyčná dokumentace obsahuje informace definované v §2, bylo by zpřístupnění nesporné.

PŘÍPAD 12 Údaje o množství vytěženého materiálu z lomu Čertovy schody. Tyto informace se od počátku roku 1994 pokoušelo získat občanské sdružení Děti Země od Ministerstva hospodářství a později Ministerstva pro místní rozvoj. Obě instituce odmítly tyto informace zpřístupnit.

Povinnost obou úřadů zpřístupnit dotyčné informace (ty, které měly k dispozici) je vcelku nesporná, jakkoliv problematika údajů o těžbě je poněkud komplikovaná.

PŘÍPAD 13 Údaje o emisích dioxinů ze spalovny zdravotnických odpadů Na Slovanech v Plzni. V letech 1993 a 1996 se marně pokoušeli od plzeňského referátu životního prostředí získat členové občanského sdružení Děti Země Plzeň.

Zdánlivě klasický příklad, zpřístupnění by mělo být nesporné (§2 písm a) čl.3, §8 odst.4 písm.a), ale otázkou je, kdo vůbec tyto informace má k dispozici. Zařízení pro spalování nebezpečných odpadů patří mezi tzv.velké zdroje znečištění, u nichž je provozovatel povinen měřit údaje o emisích dioxinů (§14 vyhl.117/1998 Sb.) provozovatel. Má povinnost naměřené údaje vést v provozní evidenci (§17 a §18 vyhl.cit.) a kdykoliv je poskytnout orgánu ochrany ovzduší, jímž je v daném případě Česká inspekce životního prostředí. Ta ale nemá přímo zákonnou povinnost tyto údaje uchovávat. Existuje však také obecná povinnost provozovatele informovat veřejnost o znečištění ovzduší ze zdroje znečišťování (§7 odst.2 písm k) zák. č. 211/1994 Sb.). Spor by mohl nastat kolem případných předmětů obchodního tajemství, neboť §18 odst.6 vyhlášky č. 117/1998 Sb. podmiňuje jejich případné předání třetím osobám písemným souhlasem provozovatele. To by naopak mohlo být v rozporu s §8 odst.4 zákona.

Tolik teorie. V praxi již existuje zkušenost s podobným případem v Praze. Dětem Země se podařilo v červenci 1998 získat úplné výsledky měření znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší spalovnou odpadů v Praze - Malešicích za období jejího zkušebního provozu (duben - červen 1998). Získaly je (díky uplatnění zákona)od České inspekce životního prostředí se svolením provozovatele spalovny - Pražských služeb. Dlužno podotknout, že to byly výsledky měření firmy INPEK, která je provedla nezávisle na kontinuálním měření, které probíhá na zařízení Pražských služeb v komíně spalovny.

PŘÍPAD 14 Odpadové hospodářství firmy Škoda Plzeň. V roce 1994 odmítli s poukazem na obchodní tajemství tyto informace zástupci firmy poskytnout členům občanského sdružení Děti Země Plzeň.

Podstatné (byť ne zrovna operativní) informace z dané oblasti by měl poskytnout okresní úřad. Původce odpadů k tomu není povinen.