K právu na získávání informací od správních úřadů

Každý má právo na základě neformální žádosti, dostatečně konkrétně co do obsahu specifikované a bez nutnosti uvádět účel nebo důvod - získat informaci, kterou má správní úřad k dispozici, leda by šlo o informaci utajovanou prokazatelně z nějakého v zákoně uvedeného důvodu.

Toto právo zahrnuje i nárok na zhotovení a vydání kopií písemností proti úhradě. Výjimkou je pouze situace, kdy by jejich pořízení nebylo provozně možné. Vždy je ale třeba specifikovat, zda informaci požadujeme podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (který je příznivější) nebo podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (kde je obsažena právní úprava více omezující).

V následujícím textu jde pouze o vybrané aktuální problémy vytříděné z široké sféry dané problematiky. Tento nutně jen rámcový výklad bude průběžně doplňován podle potřeby a aktuálnosti v následně vydaných textech (separátech).
Podání žádosti oba zákony (zák. č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí i obecný zák. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím) upravují velmi liberálně: žádat o zpřístupnění informace je možno nejen písemným podáním doručeným úřadu, ale i ústně, telefonicky, telegraficky, faxem nebo jinou technicky proveditelnou formou (zák. č. 123/1998 Sb.), písemně, ústně nebo prostřednictvím telekomunikačního zařízení (zák. č. 106/1999 Sb.). Problém může činit poněkud necitlivý zásah poslanců před schválením zákona č. 123/1998 Sb., kdy se do jeho § 3 odst. 1 dostal matoucí text naznačující, že jiné než písemné podání žádosti je nutno doplnit písemným podáním nebo ústním podáním diktovaným do protokolu. V praxi něco takového připadá v úvahu tehdy, kdy nelze žádost neformálně podanou vyřídit neprodleně a je nutno formálně fixovat její obsah a při té příležitosti také jednoznačně určit, kdo ji podává. Toho se týká § 3 odst. 3 zmíněného zákona, kde je tento postup přímo uložen v případě telefonické žádosti, kterou nelze vyřídit neprodleně. Pak se vyžaduje její zaslání v písemné formě. Zákon č. 106/1999 Sb. předpokládá nutnost písemného podání vždy, když má být rozhodováno o odepření poskytnutí informace nebo pokud žadatel nepovažuje poskytnutou informaci za dostačující.

Obecně lze doporučit písemné podání vždy, kdy není požadovaná informace poskytnuta bezprostředně, obratem a na místě. Doporučujeme hned na úřadě sednout a napsat třeba rukou žádost, jejíž obsah bude reagovat na právě skončené jednání s úřadem, na výsledek prvého, neformálního pokusu o informaci požádat. Po sepsání žádosti je možno požadovat její okopírování a vyznačení jejího podání na kopii, kterou si odneseme.

Další podstatné doporučení: vždy v žádosti uveďte, podle kterého z výše zmíněných zákonů o informaci žádáte. Zákon o právu na informace o životním prostředí je z hlediska rozsahu utajování podstatně příznivější, daleko více je nutno podle něj poskytovat a méně za to platit (tento zákon nezná povinnost uhradit náklady na vyhledání informace). V § 2 písm. a) obsahuje záměrně velmi širokou definici informace o životním prostředí. Zde uvádíme toto vymezení:

Pro účely uvedeného zákona se rozumí informacemi o životním prostředí informace o

1. stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu,
2. připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí, a informace o opatřeních, jež podnikají úřady odpovědné za ochranu životního prostředí nebo jiné osoby při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí,
3. stavu vody, ovzduší, půdy, živých organismů a ekosystémů, dále informace o vlivech činností na životní prostředí, o látkách, hluku a záření do životního prostředí emitovaných a o důsledcích těchto emisí,
4. využívání přírodních zdrojů a jeho důsledcích na životní prostředí a rovněž údaje nezbytné pro vyhodnocování příčin a důsledků tohoto využívání a jeho vlivů na živé organismy a společnost,
5. vlivech staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí,
6. správních řízeních ve věcech životního prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí, peticích a stížnostech v těchto věcech a jejich vyřízení a rovněž informace obsažené v písemnostech týkajících se zvláště chráněných součástí přírody a dalších součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů,
7. ekonomických a finančních analýzách použitých v rozhodování ve věcech životního prostředí, pokud byly pořízeny z veřejných prostředků,
8. mezinárodních, státních, regionálních a místních strategiích a programech, akčních plánech apod., jichž se Česká republika účastní, a zprávách o jejich plnění,
9. mezinárodních závazcích týkajících se životního prostředí a o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána,
10. zdrojích informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.

Doporučujeme vždy dobře zvážit, zda vámi požadovaná informace nespadá pod jeden nebo i několik bodů této obsáhlé definice. Pokud ano, vždy využijte zákona o právu na informace o životním prostředí. Takovou žádost je možno rovnou začít formulací. ”Ve smyslu § 2 písm. a) bod 2 a 6 zákona č. 123/1998 Sb. žádám o zpřístupnění informace týkající se ………”.

Je prospěšné si předem pročíst možné důvody utajení a žádost formulovat tak, aby nesváděla úředníky k využití nebo zneužití některého důvodu utajení. Zák. č. 123/1998 Sb. obsahuje důvody oprávněného utajování informací v § 8, zák. č. 106/1999 Sb. pak v § 7 – 11.
Pokud jde o lhůty k vyřízení žádosti, je nutno zdůraznit, že zák. č. 123/1998 Sb. určuje povinnost zpřístupnit informaci bez zbytečného odkladu a 30-ti denní lhůta je spíše lhůtou maximální. Může dojít k pokusům o její zneužití v rozporu se zákonem, takové ty úřednické pokusy typu: ”podejte si žádost, do 30 dní vám odpovíme…”. Není tedy pravdou, že úřad má na vyřízení žádosti vždy 30 dní. Informaci musí poskytnout bez zbytečného odkladu, pokud je to možné, tak hned. Pouze pokud jde o složitější vyhledání, úřad je od žadatele vzdálen a jsou i další nutné důvody pro delší vyřizování, je možno využít stanovené lhůty, případně i jejího prodloužení.
Složitější je to se lhůtami podle zákona č. 106/1999 Sb. Základní lhůtu 15 dní na poskytnutí nebo odepření informace je možno prodloužit v přesně vymezených případech (velký objem informací navzájem oddělených a odlišných, jež je nutno vyhledat, vyhledání a sběr informací v jiných úřadovnách nebo konzultace s jinými úřady) o dalších 10 dní.
Pokud se jedná o pořizování kopií z úředních dokladů, věc se rozpadá do několika dílčích otázek. Oba zákony na to pamatují: zák. č. 123/1998 Sb. stanoví právo každého nahlížet a pořizovat si výpisy a opisy a je-li to provozně možné, pak i právo na zhotovení kopií listin (§ 10 odst. 2). Provozně možné je to vždy, když má dotyčný úřad provozuschopný kopírovací stroj. Zák. č. 106/1999 Sb. pak v § 14 odst. 3 písm. c) stanoví právo na zhotovení kopií.
Je ale nutno platit úhradu nákladů zhotovení kopií, pokud je požadována. Tato povinnost platí vždy. Problém je v tom, že úředníci s oblibou požadují správní poplatek za vydání kopie z úředních spisů. Podle sazebníku správních poplatků jde o 50,- Kč za stránku, pokud jde o opis a poplatek 15,- Kč za strojově zhotovenou kopii. Osvobození od tohoto poplatku stanoví vyhláška č. 81/1995 Sb.: nadace a občanská sdružení založená k poskytování obecně prospěšných činností v oblastech ochrany životního prostředí, ochrany mládeže, ochrany zvířat, sociální péče, zdravotnictví, ochrany života a zdraví osob, kultury, tělovýchovy a sportu, vědy a výzkumu, vzdělání a výchovy, požární ochrany a ochrany památek jsou osvobozeny od těchto správních poplatků. Je možno po nich požadovat úhradu zhotovení kopií (cenu kopírování), nikoli správní poplatek.
Dál je zde problém odepření kopírování dokladů ze správních spisů z toho důvodu, že správní řád v § 23 dává možnost účastníkům řízení nahlížet do správních spisů a pořizovat si výpisy. Někdy je zmiňován i § 133 stavebního zákona, který upravuje nahlížení do dokumentace uložené u stavebních úřadů. Zde se vyžaduje prokázání odůvodněnosti žadatelova požadavku. Ti, kdo nahlížejí do dokumentace uložené (archivované) u stavebního úřadu si mohou činit opět pouze výpisy.
Jde o zjevnou a opakující se tendenci učinit správní řád, tuto obecnou, rámcovou, zjevně podpůrnou (subsidiární) procesní normu z roku 1967, zvláštním zákonem ve vztahu k moderním předpisům o zpřístupňování informací z let 1998 a 1999 a dát tedy správnímu řádu přednost a překrýt moderní právní úpravu zákonem, který byl schválen v době, kdy žádná dostupná kopírovací technika nebyla k dispozici (a kopírovalo se běžně opravdovým ofotografováním na film nebo fotografické desky). Stavební zákon je z roku 1976, kdy situace nebyla podstatně odlišná.

Vztah zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ke správnímu řádu je určen naprosto jednoznačně jednak v § 2 písm. a) bod 6. (zákon se vztahuje výslovně na informace o správních řízeních ve věcech životního prostředí) a v § 14 odst. 1 tohoto zákona - správní řád se použije na řízení o žádosti v případech odepírání informací, kdy se vydává správní rozhodnutí. Správní řád se použije i v případě počítání lhůt. Jinak se tento starý zákon pro oblast zpřístupňování informací nepoužije.
Nadto je zde § 11, který připouští odchylné způsoby zpřístupňování informací podle jiných p
'f8edpisů, ale pod podmínkou, že "právo na informace podle tohoto zákona nelze omezit nebo vyloučit".
To je vše. Ani tento zákon, ani správní řád nestanoví nic, co by snad mohlo vést k výkladu, že správní řád je speciálním předpisem (a má při použití přednost) a zákon o právu na informace o životním prostředí lze použít pouze podpůrně (a v druhé řadě). Poměr obou předpisů je právně opačný.
A pokud jde o zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ten upravuje naprosto jednoznačně vztah ke správnímu řádu v § 20 odst. 4: pokud zákon č. 106/1999 Sb. nestanoví-li jinak, použije se správní řád na řízení o žádosti a na počítání lhůt, a to s výjimkou použití mimořádných opravných prostředků, kde je použití správního řádu výslovně vyloučeno. Jde o klasickou úpravu, kdy speciální předpis stanoví, na které právní vztahy se použije podpůrně obecná norma (správní řád). Takto je řešen vztah stavebního zákona a správního řádu, lesního zákona a správního řádu a řady dalších zákonů. Zatím nebyl zaznamenán pokus vyložit, že správní řád je speciálním předpisem ve vztahu ke stavebnímu zákonu.
Pokud se argumentuje tím, že nahlížení do správních spisů jako celku upravuje § 23 správního řádu, jde o pravdivé konstatování. Nicméně tato úprava se vztahuje na seznamování se spisem v rámci správního procesu. Seznamování s písemnostmi ze správního spisu na základě žádosti o informace je zcela odlišnou konstrukcí, nepředpokládající, že by se tak dělo v rámci nějakého správního řízení. Jde o přístup k informacím shromážděným v rukou úřadů.
Nelze tedy obhájit konstatování, že správní řád, případně stavební nebo i jiný zákon zhotovování kopií nezná, a tak se nebude kopírovat. Naopak, zákony o zpřístupňování informací mají při použití přednost před obecnými předpisy, tedy před správním řádem a stavebním zákonem nebo jinými zákony, pokud samy nestanoví v jednotlivých otázkách opak (např. při počítání lhůt se užije správního řádu, jinak je jeho užití vyloučeno), nebo pokud neobsahují komplexní speciální úpravu zpřístupňování informací, jež by výslovně vylučovala použití zákonů o přístupu k informacím (příkladem jsou předpisy o statistice) .
Nutit kohokoli aby si dělal pouze výpisky je v době běžné dostupnosti kopírovací techniky na každém úřadě veskrze šikanózní a obstrukční praktika, jež není a nemůže být založena na zákoně. Jde o účelové vytržení jednoho zákona a jeho postavení do kontrastu s jiným zákonem. Právní řád je však založen na principu jednoty a vnitřní logické souladnosti. V případě odepření kopírování bez právního důvodu lze uvažovat o tom, že zpřístupnění informace – zvláště obsáhlejší – bylo vlastně odepřeno a mohlo by následně přicházet v úvahu odvolání a pak i správní žaloba.

Je nutno sledovat plynutí lhůt a v případě odepření zpřístupnění informace nebo nečinnosti úřadu včas podat odvolání. Podrobnosti uvádíme v dalších separátech.

Další dílčí rozbory otázek kolem zpřístupňování informací mohou následovat. Pokud máte o takovéto další separáty zájem, prosíme, zašlete svůj námět nebo dotaz na adresu Ateliér pro životní prostředí, Ve svahu č. 1, 147 00 Praha 4 nebo na mail atelierzp@volny.cz.
Pokud máte zájem odebírat tuto ediční řadu separátků, sdělte nám spolehlivý kontakt na vás.

Ateliér pro životní prostředí

Tématické okruhy ”edice separáty”:

1. Obecné otázky organizace a činnosti veřejné správy
2. Účast veřejnosti při ochraně životního prostředí
3. Územní plánování, územní a stavební řízení
4. Ochrana přírody a krajiny
5. Ochrana dalších složek životního prostředí
6. Další otázky ochrany prostředí
7. Posuzování vlivů na životní prostředí
8. Soudní řízení
9. Přístup k informacím
10. Různé