ŠTORKOVÁ, Veronika. Analýza možností presentace dat o znečišťování z Integrovaného Registru Znečišťování (IRZ) na Internetu

Analýza možností presentace dat o znečišťování z Integrovaného Registru Znečišťování (IRZ) na Internetu

Práce shrnuje vývoj českého Registru evidence emisí toxických látek z podnikových zařízení. Na základě zkušenosti z on-line zpřístupnění databáze REZZO analyzuje problematiku webovského uživatelského rozhraní

Obsah:

1. Úvod

2. Pojem PRTR
2.1. Co je to PRTR?
2.2. Z čeho PRTR vychází
2.3. Kam se PRTR řadí?
2.4. Způsoby zavádění PRTR
2.5. Využití dat PRTR
2.6. Závěr

3. Historie PRTR
3.1. Vznik PRTR
3.2. Významné mezníky v celosvětové vývoji PRTR
3.2.1. Summit Země
3.2.2. Mezinárodní fórum pro chemické bezpečnosti
3.2.3. Mezinárodní konference o PRTR
3.3. Závěr

4. Příklady systémů PRTR ve světě
4.1. TRI v USA
4.1.1. Kdo je povinnen hlásit údaje TRI?
4.1.2. Prevence znečištění a TRI
4.1.3. TRI Informace
4.1.4. Metoda sbírání dat
4.1.5. Přístup k datům TRI
4.1.6. Výsledek TRI
4.2. Pollution Inventory ve Velké Británii
4.2.1. Historický vývoj
4.2.2. Sběr dat
4.2.3. Co není zahrnuto v datech PI
4.2.4. K čemu nelze data použít
4.3. NPRI v Kanadě
4.3.1. Co obsahuje Souhrnná zpráva 1997
4.3.2. Ohlašovací povinnost
4.3.3. NPRI substance
4.3.4. Zpřístupnění dat NPRI
4.4. Závěr

5. PRTR V České republice
5.1. Historický úvod
5.1.1. Jak se zákon č. 123/1998 Sb. vztahuje k PRTR
5.2. Přípravy PRTR
5.2.1. Evidování úniků toxických látek v ČR (1994-1995)
5.2.2. Management chemických látek (1996 - 1997)
5.2.3. Subkomise pro PRTR (1997)
5.3. Seznámení s problematikou zavedení PRTR v praxi
5.3.1. Iniciativa IRZ/PRTR & Aarhus - 14.4.2000
5.3.2. Seminář o IPPC - 26.4.2000
5.4. Závěr

6. SLOŽKOVÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY
6.1. INFORMAČNÍ SYSTÉM O ODPADECH (ISO)
6.2. INFORMAČNÍ SYSTÉM EIA
6.3. HEIS ČR
6.4. HEIS VÚV
6.5. ISKO
6.6. ZVEŘEJNĚNÍ DATABÁZE REZZO NA INTERNETU VE FORMĚ GIS
6.6.1. Postup při zveřejňování dat
6.6.2. Výstup REZZO
6.7. ZÁVĚR

7. DATABÁZE POKUTY ČIŽP
7.1. STRUKTURA DAT
7.2. ZPRACOVÁNÍ DAT
7.3. ZÁVĚR
8. ZÁVĚR

9. SEZNAM ZKRATEK
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
11. SEZNAM PŘÍLOH

1. Úvod
Znečištění chemickými látkami se stalo globálním problémem. Jediná možnost jak ho lze řešit je cesta celosvětové spolupráce. Je to jedna z nejzávažnějších otázek, která nás provází do 21. století. Spolupráce se rozvíjí především díky sdílení informací. Nejvhodnějším prostředkem, který zajistí mezinárodní dostupnost informací, jsou online přístupné databáze. Příkladem takového databázového systému, který obsahuje důležité údaje o znečišťování životního prostředí, je PRTR - Pollution Release and Transfer Register - Registr přenosu a úniku znečišťujících látek ( PRTR nebo Registr). Práce se zabývá vývojem Registru ve světě a v České republice. Hlavním cílem je základní přehled o fungujících a připravovaných systémech v zahraničí a souhrn dostupných informací o přípravách české verze Registru. Systémy PRTR ve světě procházejí neustálým vývojem. Proto bylo možné postihnout pouze částečně všechny přípravy, postupy a akce, které s neustálým vytvářením nových nebo vylepšováním již fungujících registrů souvisí. V současné době české vládní a nevládní ekologické organizace pracují na návrhu zákona, který legislativně podpoří a urychlí vznik Registru v České republice. Zákona, který bude na úrovni srovnatelné s evropskými parametry nebo dokonce standardy EU předstihne, a který u nás chybí. Nutnost vytvoření Registru vychází především z koncepce dokumentu Agenda 21, který byl celosvětově odsouhlasen již před osmi roky na mezinárodní konferenci v Riu de Janeiru. Stále rostoucí znečištění a znečišťování našeho okolí, ať přímého či nepřímého, apeluje na urychlení preventivních a nápravných kroků v ochraně životního prostředí.

Práce je rozdělena do několika kapitol, ve kterých se snažím podat ucelený obraz o problematice PRTR. V úvodní části je pojem vysvětlen a zakomponován do širších souvislostí, aby čtenář mohl vidět více rovin, kterými registr prochází, a které zahrnuje - ekologickou, sociální, politickou, ale i etickou. V následujících kapitolách je podán přehled vývoje PRTR, jeho fungování a využití v zahraničí a nastíněna je také cesta, po které se vydali jeho tvůrci v České republice. Kromě popisu současných enviromentálních informačních systémů se věnuji i shrnutí praktických zkušeností se zveřejňováním dat databáze REZZO. Do analýzy jsem také zahrnula popis databáze pokut udělených Českou inspekcí životního prostředí ( ČIŽP), se kterou jsem měla možnost pracovat. Na závěr práce je připojena tematická rešerše, která je orientována na problematiku PRTR a jeho online zpřístupnění. Nabízí přehled základních informačních zdrojů, které pomohou případnému zájemci k získání základních poznatků. Dokumenty jsou z 85% v anglickém jazyce, což je dáno mezinárodním rozměrem PRTR. Dalším význačným odlišením od klasické rešerše je skutečnost, že téměř všechny dokumenty jsou v elektronické podobě. PRTR a jeho vývoj postupuje velmi rychle, a proto není mnoho fyzických materiálů pro běžného uživatele k dispozici. Nejjednodušší způsob získání takových dokumentů je přes Internet - www stránky jsou bohatým a aktuálním zdrojem. Pokud uživatel dá přednost klasičtějšímu, nehyperaktivnímu dokumentu, pak se nabízí "pdf" soubory, které jsou často nabízeny ke stažení z domovských stránek světových ekologických organizací.

obsah

2. Pojem PRTR
Jedním z hlavních cílů, uznaným téměř dvěma sty států světa na půdě OSN v rámci tzv. Agendy 21 je veřejná informovanost o stavu, vývoji a konkrétních zdrojích znečištění životního prostředí. Tento cíl pomáhají významným způsobem naplňovat informační systémy o únicích znečišťujících látek do životního prostředí a vytváření odpadů v podnicích, často označované jako PRTR.

obsah

2.1. Co je to PRTR?
PRTR (Pollutant Release and Transfer Register) aneb Registr úniku a přenosu znečišťujících látek je databáze, která obsahuje záznamy škodlivých látek vypouštěných do vzduchu, vody a půdy. Zároveň monitoruje produkci odpadu a nakládání s ním. Podniková zařízení, která jsou zdrojem zdraví ohrožujících látek, hlásí v pravidelných intervalech co bylo vypuštěno, kolik a kam - do země, vzduchu, vody. Data jsou poté zpřístupněna pro veřejnost.

Registr je všeobecně definován svou schopností informovat o jednotlivých chemických látkách podle jednotlivých průmyslových zdrojů. Informují o všech přenosech a únicích do vzduchu, vody, půdy, údaje jsou hlášeny v pravidelných intervalech. Registr má neměně strukturovaná data, která jsou uložena v automatizované databázi a jsou aktivně publikována. Informace jsou pouze minimálně omezené; jsou to ta data, na které se vztahuje ochrana obchodního tajemství. Cílem PRTR je zlepšení kvality životního prostředí a propagace méně škodlivých výrobních technologií.

Nejvýznamnější vlastností PRTR je zpřístupňování získaných údajů pro veřejnost a jejich aktivní šíření. Na tom byla založena politika registru už od jeho samotného vzniku v osmdesátých letech.

obsah

2.2. Z čeho PRTR vychází
Ekologická politika let šedesátých se nesla v duchu restriktivních opatření, která většinou prostřednictvím právních norem přímo nařizovala znečišťovatelům jak se chovat. Regulační opatření a zákazy jsou nejstarším nástrojem na ochranu životního prostředí. Ty se výhradně netýkaly jen provozů. Vytyčovaly hranice, ve kterých se pohybovala a pohybuje lidská společnost jako celek. Příkladem mohou být zákony na ochranu zvířat proti týrání.

Patrným negativem těchto opatření je neschopnost motivovat, přesto jsou důležité -některé činnosti, chování je nezbytné zakázat. Firma či jednotlivec ví, že bude potrestán za překročení zákazu, ale nemá zájem vyvíjet vlastní aktivitu. V případě firem na ekologičtějším chování a snižování množství znečišťujících látek, které jsou také byť nechtěným produktem provozu.

Následující éra přinesla metody nepřímých zásahů státu. Pokud firma překročila stanovené limity, hrozily jí pokuty. Pokud dodržovala nařízení nebo si dokonce vedla lépe, byla vůči ostatním znečišťovatelům ekonomicky zvýhodňována. Zde je možné mluvit o motivaci. Firmy se snaží do testování svých produktů a porovnávání životního cyklu výrobku začlenit i vedlejší dopady na životní prostředí. Ty potom zakalkuluje do ceny. Problém celého postupu souvisí s jeho náročností. Jak opravdu efektivně zahrnout vedlejší dopady do výsledné tržní hodnoty produktu. Vhodným řešením mohou být např. zálohový systém - př. vratné lahve; metody poplatků - čím více firma znečišťuje, tím více platí. Firmy si své emise měří; ekologická daňová reforma - u výrobků, které více zatěžují životní prostředí, se vybírá vyšší daň; obchodovatelná emisní povolení - př. začátek v 80. letech v USA, postupně se rozšířilo na mezinárodní úroveň. Každý provoz mohl nakoupit povolení od vlády, k vypouštění škodlivin. Protože i to je investice, která bezdůvodně zatěžuje konečnou cenu výrobku a tím ho činí méně konkurence schopným, firmy samy se snaží o zavádění čistších technologických postupů. To jsou ekonomické nástroje.

Dalším krokem ve vývoji přístupu státu k ochraně životního prostředí jsou participační nástroje. Participační je pouze jiným výrazem pro slovo "spoluúčast". Otázka je spoluúčast koho a na čem?

Prostředí pro vytváření enviromentální politiky se skládá ze tří složek: státu, firem a veřejnosti. Je zřejmé, že zde souvisí vše se vším. Tyto tři složky se navzájem ovlivňují a jejich účast je nezbytná pro funkční a ve všech směrech vyváženou ekopolitiku.

Obecně platí, že nejúčinnější nástroje enviromentální politiky jsou ty, které berou v potaz všechny složky. Což je pochopitelné - každý má možnost se účastnit, nikdo není opomenut. Významnou vlastností participačních nástrojů je skutečnost, že jsou založeny na dobrovolnosti, spoluúčasti a informacích. Mezi používané metody participace patří např. dobrovolné dohody, dohody o dobrém sousedství, volný přístup k informacím, spoluúčast veřejnosti na rozhodování, ecolabeling a enviromentální výchova a osvěta.

Ad 1) na jedné straně stojí komerční sektor. Stát a firmy se dohodnou na něčem, co jim přímo nepřikazuje žádný zákon. Např. poskytování podrobnějších informací státní správě a stát za to na oplátku propaguje výrobky dané firmy, nebo u ní bude nakupovat. Získá na tom i veřejnost, protože informace, které má k dispozici státní správa, jsou dostupné i jí. Bez jakýchkoliv problémů - to koresponduje s bodem 3.
Ad 2) např. firma se nachází v blízkosti obce. Zástupci obce se dohodnou se zástupci firmy na tom, že pokud firma bude svou produkcí co nejméně škodit životnímu prostředí, obec ji nebude zatěžovat zbytečnými poplatky.
Ad 3) např. systém PRTR
Ad 4) např. v záležitostech, které mají dopad na životní prostředí - připomínkové řízení ke stavebnímu povolení

obsah

2.3. Kam se PRTR řadí?
PRTR patří do skupiny ekopolitických nástrojů, které můžeme nazvat informační. Informační nástroje jsou významnou podskupinou participačních nástrojů a jsou založeny na předpokladu, že občané jsou sami schopni vyjednávat s konkrétními znečišťovateli. Vyjednávají např. o snižování emisí znečišťujících látek nebo nejrůznějších kompenzacích za poškozování jejich životního prostředí (př. finanční odškodnění). To vše se může uskutečnit pouze tehdy, pokud obyvatelé znají přesné údaje o míře znečištění svého okolí a podílu konkrétní firmy. Pak se mohou bránit a urgovat místní správu i samotné vedení firmy. Důvod, proč je nutné budování informačních systémů je jasný. Informace, které získá státní správa o únicích znečišťujících látek, o produkci a přenosech odpadů nezůstanou uloženy v šuplíku pro pouhou potřebu sestavování výročních zpráv, o kterých se veřejnost ani omylem nedoslechne. Informace jsou zpřístupněny a prezentovány s vysvětlením, k čemu je možné je využít. Nástrojem pro zpracování, přenos a uchování těchto informací je PRTR.

obsah

2.4. Způsoby zavádění PRTR
V praxi se setkáváme se systémy PRTR, které vznikly třemi cestami.

První cestou je vytvoření nového systému "na zelené louce". Tyto nově vybudované systémy splňují často všechna základní kritéria dobrého systému PRTR. Jsou vytvářeny přesně na míru dané situaci a odpovídají požadavkům místa a okolnostem, za kterých jsou sestaveny.

Druhou cestou vybudování systému PRTR je přestavba již existujících složkových registrů. Zvláště v mezidobí, kdy probíhá postupná transformace systému (v praxi se jedná o proces trvající i desítky let), nesplňuje systém všechny kritéria a zároveň je často zatížen plněním i jiných funkcí, které snižují jeho operativnost (např. neúměrně dlouhými lhůtami na zpracování dat, která je nutno na rozdíl od "čistého systému PRTR" přísněji verifikovat). Další skutečností ztěžující úspěšnou přestavbu stávajících registrů je skutečnost, že častou slouží pro vybírání pokut nebo jako základ k jiným represím, což je v přímém rozporu s filosofií PRTR jako informačního nástroje ekologické politiky. Př. mezi PRTR je řazen také holandský Emission Inventory Systém ( EIS) , i když vznikl pozvolnou přestavbou jiných registrů a jeho název se proto ani vzdáleně neblíží PRTR.

Třetí a poslední skupinou systémů jsou registry, které byly vytvořeny k jinému účelu, ale plní nebo mohou plnit alespoň částečně, byť i nezamyšleně, funkce systému PRTR. V České republice např. existuje systém Registr emisních zdrojů znečištění ovzduší (REZZO) vytvářený a spravovaný pod dohledem Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), který velmi připomíná systém PRTR.

obsah

2.5. Využití dat PRTR
Vyjmenování všech způsobů využití dat z PRTR, nebo alespoň těch nejdůležitějších způsobů, je téměř nemožné. Z prostého důvodu - každým dnem přibývají nové žádosti o poskytnutí informace z těchto registrů, které mají nové důvody. Např. ve Spojených státech amerických, které se zabývají sběrem ekologických dat a jejich zveřejňováním od roku 1987, je nejvíce zatížen v porovnání s ostatními enviromentálními databázemi registr Toxic Release Inventory (TRI) - americký PRTR. "Manuál PRTR" vydaný OECD určil více jak dvacet způsobů využití dat, které zahrnují propagaci čistších výrobních technologií, hodnocení existujících zákonů o znečišťování životního prostředí, přípravu dat pro epidemiologické studie atd.

Data uložená v PRTR se mohou třídit podle:

• chemické látky
• provozu, který je monitorován
• enviromentálního média, které slouží pro přenos škodlivé látky
• zeměpisné polohy
• času, kdy k vypouštění / úniku došlo

obsah

2.6. Závěr
Na závěr bych chtěla shrnout a znovu připomenout tři nejdůležitější vlastnosti Registru. PRTR je:

• informačním nástrojem o míře znečištění a úniku škodlivých látek, který je dostupný pro veřejnost
• ve spojení s geografickým informačním systémem médiem, které referuje o možném ohrožení lidského zdraví v důsledku průmyslového znečištění životního prostředí.
• hodnotným nástrojem politiky pro trvale udržitelný rozvoj.

obsah

3. Historie PRTR

3.1. Vznik PRTR
PRTR po celém světě, především ty, které započaly svou činnost dříve, mají různý původ. Např. Registr v Nizozemí byl budovám se záměrem vytvořit kompletní databázi průmyslových zdrojů a jejich emisí do ovzduší. Z počátku se o sběr dat starala státní správa nebo odborníci v jejím zastoupení. Od té doby se záběr shromažďovaných informací rozšířil o látky vypouštěné do vody. K základním podmínkám se přidal požadavek na větší průmyslové provozy, aby poskytovaly údaje o všech emisích. V současné době probíhá příprava pro hlášení o nebezpečném odpadu.

Kolébkou myšlenky a realizace informačního systému podobného PRTR jsou Spojené státy americké. Zde v roce 1979, ve státě New Jersey, byl proveden průzkum, který se zabýval emisemi 154 chemických látek do životního prostředí. Důvodem této studie byl nárůst úmrtí na rakovinu. Vláda v New Jersey chtěla identifikovat možná spojení mezi vysokou úmrtností a narůstajícím průmyslovým znečištěním. V roce 1983 se tento průzkum přeměnil na hlášení průmyslových provozů o jejich emisích, které bylo ze zákona povinné a muselo být poskytováno v pravidelných intervalech.

Studie sloužila jako model pro celonárodní požadavek na TRI , který zahrnoval přibližně 330 látek , a který začal fungovat v roce 1987. Od roku 1995 informace obsažené v TRI zahrnují více jak 600 chemických látek.

Od samého začátku databáze pokrývala velké průmyslové provozy, v roce 1994 byla přidána federální zařízení a v roce 1998 byla ohlašovací povinnost rozšířena i na sedm nevýrobních sektorů průmyslu - jako jsou elektrárny a některé důlní činnosti.

V Anglii a Walesu byl v roce 1990 Úřadem pro životního prostředí (Environment Agency - EA) založen Chemical Release Inventory (CRI) . Jeho výjimečnost spočívala v tom, že integroval emise do vzduchu, vody a nebezpečný odpad a s nimi související informace. Takto registr pokrýval chemické látky, které byly obsaženy ve výrobní licenci každého provozu. Licence se u jednotlivých podniků lišila. Po rozsáhlých diskusích se zástupci vlády, průmyslu a dalšími se Velká Británie rozhodla v roce 1999 rozšířit, aktualizovat a přejmenovat tento systém na Pollutant Inventory (PI) .

Registr zajišťuje sběr dat o konkrétních škodlivých látkách vypouštěných do vzduchu, vody a půdy a zároveň o produkci odpadu ve velkých průmyslových zařízeních. Vedle sledování bodových zdrojů znečištění - tovární komíny, registr věnuje pozornost i nebodovým zdrojům a prchavým emisím - jako jsou např. úniky z nádrží s nebezpečnými látkami.

National Pollutant Release Inventory (NPRI) - v Kanadě, založen roku 1992, vycházel ze vzoru amerického TRI, ale přizpůsobil se kanadským potřebám. Hlavním odlišením od americké předlohy byla skutečnost, že od samého začátku získával data ze všech průmyslových a ekonomických sektorů.

obsah

3.2. Významné mezníky v celosvětovém vývoji PRTR
Od okamžiku zavedení PRTR registrů a jejich prvních výsledků se scházejí po celém světě odborníci, aby sdíleli získané zkušenosti s provozem PRTR a vzájemně se podpořili v pokračování své práce. Mnohdy těžko získávané poznatky průkopnických států ulehčují dalším zemím, které se snaží o vytvoření legislativního rámce pro zahájení činnosti informačních systémů na bázi PRTR, postup v přípravách a často je dokáží uchránit zbytečných kroků, které by je stály čas a finanční náklady.

obsah

3.2.1. Sumit Země
Earth Summit (UNCED - United Nations Conference on Environment and Development) se konal v Rio de Jainero v Brazílii od 3. do 14. června 1992. Pořadatelem byla OSN. Agenda 21 a Deklarace (the Rio Declaration on Environment and Development) schválená představiteli 178 států na konferenci v Riu v roce 1992, jsou zdrojem konkrétních plánů na založení národních registrů znečištění a zajištění práva veřejnosti na přístup k těmto informacím, které byly přijaty na konferenci.

Vlády západních zemí se již dlouho před vznikem PRTR věnovaly sběru dat o stavu životního prostředí. Rozdíl mezi těmito informacemi a PRTR spočívá v tom, že státní správa je pouze jedním členem širokého publika, pro které jsou Registry zpracovávány a zpřístupňovány.

V 19. kapitole, která pojednává o ekologicky zaměřeném managementu chemických látek, Agenda 21 doporučuje vládám a zainteresovaným mezinárodním organizacím, aby ve spolupráci se zástupci průmyslu zlepšily databáze a informační systémy o chemických látkách, takové systémy jako jsou registry emisí.

K dalším bodům obsaženým v kapitole 19. patří upozornění pro vlády, že by měly zvážit přijetí programů zaměřených na právo na informace (right-to-know). Tyto programy by mohly sloužit k snížení možného nebezpečí, které vzniká při úniku škodlivých látek, pokud je veřejnost o něm v čas informována. Zároveň s vládními činiteli by tomu měl věnovat pozornost i průmysl.

Na závěr konference se její účastníci dohodli, že během pěti let se uskuteční další setkání, na kterém bude celá situace a její postup zhodnocen.

Následně, v prosinci 1992, byla založena Komise pro trvale udržitelný rozvoj (Comission on Sustainable Development - CSD), aby bylo zajištěno efektivní naplnění UNCED, monitoring a realizace odsouhlasených kroků na místní, národní a celosvětové úrovni.

obsah

3.2.2. Mezinárodní fórum pro chemické bezpečnosti
V únoru 1997 se uskutečnilo další setkání, které uspořádalo Inter-governmental Forum on Chemical Safety (Fórum nebo IFCS) . Znovu potvrdilo důležitost PRTR jako nástroje enviromentální politiky, která propaguje uvědomělé řízení zacházení s chemickými látkami.

Fórum vyjádřilo podporu rozvoje PRTR jako mechanismu, který slouží k dosažení trvale udržitelného rozvoje a snižování potenciálních rizik. Fórum zároveň přivítalo pokračující snahy IOMC organizací na přijetí PRTR na národních a lokálních úrovních po celém světě. Konkrétně chce nadále podporovat UNITAR (United Nations Institute for Training and Research) a OECD a vnímá potřebu pomoci rozvojovým zemím se založením PRTR. Vedle toho si IFCS uvědomuje obavy zástupců chemického průmyslu, že je nutné "ušít" registr na míru podle daných podmínek. PRTR by měly zahrnovat různé relevantní formy emisí, které budou obsahovat průmyslově vypouštěné škodlivé látky a rozptýlené zdroje.

Během jednání byly schváleny určité kroky, mezi které patřily např.:

• propagování strategií, které vedou k harmonizaci úsilí a vyvarování se duplicitě;
• zvýšení účinnosti mezinárodních aktivit a sjednocení výzkumu na PRTR, skrze vzájemnou koordinaci a spolupráci členů
• usnadnění členům sdílení informací o probíhajících pracích na již fungujících nebo plánovaných registrech;
• rozšíření informační sítě o PRTR zdrojových institucích a jednotlivcích;
• řízení příprav zprávy týkající se mezinárodních PRTR aktivit, která má být předložena IFCS ke schválení.

obsah

3.2.3. Mezinárodní konference o PRTR
International Conference on Pollutant Release and Transfer Registers se konala v Tokiu v Japonsku od 9. do 11. září 1998.

Pořadatelem byla Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) společně s UNEP (United Nations Enviromnement Programm) a UNITAR. Hostitelské role se ujal japonský Úřad pro životní prostředí (Environmental Agency of Japan - EAJ).

Setkání se konalo z důvodu nutnosti zhodnotit vývoj PRTR od Summitu Země v Riu de Janeiru a vyhlášení Agendy 21. Konference byla zatím největším a nejdůležitějším setkáním. Poprvé se sešli předtavitelé zemí, aby společně prodiskutovali roli a pozici PRTR ve světě. Harmonogram konference byl navržen tak, aby účastníci mohli ohodnotit využití PRTR pro zlepšení enviromentálního managamentu a navrhnout budoucí postup a směr.

Zúčastnili se zástupci vlád, průmyslu, ekologických a občanských iniciativ ze 34 zemí.

Cílem této konference bylo sdílet zkušenosti s PRTR. Bylo již možné poukazovat na různé situace, kterými tvůrci PRTR prošli. Mohlo se hodnotit, jak probíhala spolupráce mezi OECD a organizacemi Spojených národů na vedení a asistenci zemím po celém světě, se zajišťováním navrhování a realizací PRTR. Na programu byla také diskuse o tom, jak by měly země a mezinárodní organizace pokračovat v budování registrů. Jak je co nejlépe využít a jakou roli Registry při podpoře vlády v dosažení trvale udržitelného rozvoje mají. Zároveň se účastníci setkání dohodli na mezinárodních akcích k podpoře zavedení PRTR v dalších zemích během následujících pěti let. "Prokázalo se, že registry PRTR jsou účinným a dynamickým nástrojem pro pravidelné zveřejňování dat o úniku a přenosu škodlivých látek. Pro vládu, zástupce průmyslu a především veřejnost. Veřejně dostupné informace, které PRTR zajišťují, obsahují údaje o množství uniklých nebo transferovaných chemických látkách zároveň s geografickými údaji o jejich distribuci. Proto mnoho vlád zemí OECD i těch, které nejsou zapsány na seznamu organizace, zavedlo PRTR, pracují na jeho vývoji nebo jeho zavedení zvažují."

Doporučení konference:

• Všechny země, které PRTR neprovozují, by měly podniknout příslušná opatření a iniciovat jeho založení (jak je specifikováno v Agendě 21, kapitole 19).
• Země OECD by měly být příkladem v zavádění PRTR a měly by celosvětově sdílet své zkušenosti
• UNITAR a UNEP by měly pokračovat ve své významné práci s rozvojovými zeměmi, aby byla posílena jejich možnost na navržení a realizování PRTR
• OECD by měla posoudit vydání "PRTR manuálu pro vlády" (PRTR Guidance Manual for Governments) a určit oblasti, kde je nutná finanční podpora a technické vedení
• OECD by měla pracovat na lepším sdílení technik, které slouží k určování úniků znečišťujících látek z bodových a rozptýlených zdrojů
• OECD by měla vypracována metodika popularizace PRTR informací a techniky používané pro jejich prezentaci
• měly by být vyvinuty nástroje a metody, kterými bude možné porovnávat data s daty okolních států

Závěrečná prohlášení:
Mezinárodní konference o PRTR znovu vyzdvihla důležitost doporučení obsažených v Agendě 21, zejména ty, které se týkají vybudování PRTR a vyjádřila svou podporu všem zemím, které zvažují založení PRTR systémů a programů práva na informace.

obsah

3.3. Závěr
Je snadné sledovat vývoj, kterým myšlenka PRTR prochází. Od jedné studie, pramenící z obav z ohrožení lidského zdraví, se vyvinul celý řetěz kroků, které jsou podnikány na celém světě. Spolupracují představitelé vlád, mezinárodních enviromentálních organizací, průmyslu i zástupci občanských iniciativ. Jednostrannému pozorovateli, by takové shrnutí mohlo připadat až příliš ideální.

Avšak každý, kdo zalistuje stohy materiálů ze všech konferencí, pracovních setkání a ustanovujících schůzí, pozná, že cesta k vybudování ideálního Registru je stále ještě dlouhá. Jenom skutečnost, že na všech konferencích se znovu a znovu připomínají dříve zmíněné body - spolupráce, vzájemná komunikace mezi zainteresovanými stranami atd. - dokreslí druhou stranu mince. I z nedorozumění, která se vyskytují, pramení naděje, že se pokračuje a s narůstajícími zkušenostmi se zároveň zvyšuje kvalita jednotlivých PRTR.

obsah

4. Příklady systémů PRTR ve světě

4.1. TRI v USA
V roce 1984 došlo v Indii k ekologické katastrofě - smrtící mrak methylisokyanidů (dioxinů ) způsobil smrt tisíců lidí v Bhópálu. Krátce na to došlo k vážnému úniku chemikálií z továrny v Západní Virginii v USA. Tyto nehody jen zdůraznily požadavek zaměstnanců chemického průmyslu a veřejnosti několika států na poskytování informací o nebezpečném materiálu, se kterým se v podnicích pracuje.

Zájem veřejnosti a ekologických organizací ve Spojených státech amerických rozeběhl řetěz žádostí o zveřejňování informací o vypouštění chemických látek, které překračují fyzické hranice výrobních provozů.

V roce 1986 byl vydán zákon o plánování pro případ ohrožení a právu veřejnosti na informace - the Emergency Planning and Community Right-To-Know (EPCRA). Tento zákon byl považován ve své době jako jeden z nejúčinnějších kroků v oblasti enviromentální legislativy. Prvotním záměrem EPCRA je informování společnosti o možných chemických nebezpečích v jejich okolí.

EPCRA vyžaduje od podniků, aby hlásily státní a místní správě umístění a množství chemických látek, které mají uskladněny ve svých provozech. To pomůže veřejnosti, aby dokázala pohotově reagovat v případě havárií - jako jsou např. úniky chemických látek a podobné nouzové situace. Cílem je celkové snížení nebezpečí, které by mohlo ohrozit životy občanů.

EPCRA zároveň ustanovuje TRI, který je veřejnosti přístupným registrem. TRI zajišťuje pro obyvatele přesné informace o potenciálně nebezpečných chemikáliích a jejich použití. Tím veřejnost dohlíží a kontroluje činnost průmyslových provozů.

EPCRA konkrétně vyžaduje od výrobců, aby hlásili vypouštění toxických látek do životního prostředí - na seznamu je nyní zapsáno více než 600. Formuláře obsahující tyto údaje jsou odevzdávány americkému Úřadu pro ochranu životního prostředí (EPA - Environmental Protection Agency) a státní správě. EPA všechna data shromáždí a zpracuje do online veřejně přístupného a plně automatizovaného Registru. Tento nesmírně rozsáhlý zdroj informací je zároveň velmi mocným nástrojem. který napomáhá zlepšování životního prostředí.

Výrobci, kteří mají povinnost hlásit údaje do TRI nahlašují úniky chemických látek do vzduchu, vody a půdy. Kromě toho je nutné, aby hlásili informace o transferech toxických látek mimo provoz (off-site) - odpady se zapisují do samostatné časti hlášení. Zároveň informují TRI o prevenci znečištění a chemické recyklaci.

Vyplněné zprávy musí odevzdány do 1. června a musí zahrnovat veškeré aktivity, které v provozu proběhly za uplynulý rok.

obsah

4.1.1. Kdo je povinen hlásit údaje TRI?

Výrobní provozy a společnosti přidané od roku 1998, které zaměstnávají deset a více pracovníků na plný úvazek a dosahují nebo překračují uzákoněnou mezní hodnotu pro výrobu, zpracování nebo jiné využití chemických látek, které jsou zahrnuty v seznamu EPCRA. Např. výroba nebo zpracování více jak 25.000 liber z ustanovených 600 chemických látek nebo 28 kategorií, které jsou specifikovány ve směrnicích; dále použití více jak 10.000 liber z určených chemických látek nebo kategorií. Tyto firmy musí oznámit úniky látek a množství dalších odpadů (včetně množství transferovaného mimo provoz - to slouží pro podrobnější analýzy řízení nakládání s odpady).

Výrobní zařízení jsou definována jako zařízení, ve kterých se pracuje především s chemikáliemi, ropou, primárními kovy a jejich slitinami, papírem, umělými hmotami, a které disponují vybavením pro přepravu (vlastní jízdní park). Federální orgány mají ohlašovací povinnost od roku 1994.

obsah

4.1.2. Prevence znečištění a TRI Následné schválení a realizace zákona o prevenci znečištění - the Pollution Prevention Act ( PPA) z roku 1990, ovlivnilo ohlašovací povinnosti do TRI a ten se stal ještě podrobnějším zdrojem informací o znečištění. Z historického hlediska se vládní agentury a "výrobci" odpadu snažili vyřešit otázku životního prostředí používáním "end-of-pipe" praktik nakládání s odpadem. Tzn. odpadem se zabývali poté co byl vytvořen.

Strategie prevence znečištění se naopak zaměřuje na způsoby, jak se tvorbě odpadu vyvarovat. Např. překonstruováním výsledných produktů, změnami výrobních procesů, nahrazování syrových materiálů jejich méně toxickými substituenty atd.

Prostřednictvím PPA byla přijata národní politika ekologické hierarchie . Ta postavila prevenci znečištění na první místo mezi postupy používanými v managamentu nakládání s odpady. U odpadu, kterého se nelze vyvarovat přímo u zdroje, je druhým nejlepším způsobem naložení recyklace.Tvůrci odpadu by se měli přiklonit k odvážce odpadu jedině po zvážení možností redukce zdrojů a recyklaci.

V důsledku PPA se požadavky na ohlašované údaje pro TRI v roce 1991 změnily. Do roku 1991 byly firmy povinny hlásit vypouštění toxických látek do svého okolí a manipulování s odpadem. Počínaje rokem 1991 byla do hlášení začleněna i informace o i množství chemických látek, které byly recyklovány, nebo znovu použity pro výrobu energie - jejich spálením se vytvořila elektrická energie, která byla využita v následujících výrobních postupech.

Tyto údaje musí být hlášeny za rok uplynulý, aktuální a také návrh na další dva roky dopředu. Dále jsou zařízení povinna vykazovat realizované projekty na snížení.

obsah

4.1.3. TRI Informace
TRI databáze obsahuje informace o:

• druzích chemických látek, které byly vypuštěny do životního prostředí během uplynulého roku
• množství chemikálií, které byly vypuštěny do vzduchu, vody a země v uplynulém roce
• množství chemických látek, které bylo vyvezeno z podniku k uložení, recyklování nebo zpracováno na další energii
• způsobu zacházení s chemickým odpadem v provozu
• míře efektivnosti nakládání s odpadem
• prevenci znečištění a aktivitách chemického recyklace.

obsah

4.1.4. Metoda sbírání dat
Továrny s ohlašovací povinností každoročně odevzdávají vyplněný formulář - Formulář R (Form R), který je zasílán EPA a určeným orgánům státní správy. Data jsou nahlašována podle jednotlivých chemických látek nebo kategorií. Na federální úrovni, EPA data zkontroluje, aby neobsahovaly formální chyby, které se mohou při vyplňování formuláře vyskytnout a poté je zpracuje v centrálně řízené databázi.

Známé problémy se sběrem dat: např. některé provozy plně nedodržují stanovené požadavky na ohlašování. Buď vůbec nic nenahlásí nebo nahlásí pouze některé z chemických látek, se kterými se v provozu pracuje. Prvním průzkumem EPA se zjistilo, že míra dodržování ohlašovací povinnosti za rok 1987 se pohybuje okolo 66% . EPA věří, že donucovací postupy (tzv. enforcement ) v následujících letech měly dostatečný účinek a míra dodržování ohlašovací povinnosti se zvýšila.

obsah

4.1.5. Přístup k datům TRI
Význam a hodnota informací Registru úniku toxických látek závisí na počtu lidí, kteří využívají tato data. Je důležité seznámit veřejnost s významem a dostupností TRI. Jednotlivci a organizace používají TRI pro vybudování spolupráce mezi občany, kterých se problém týká, vedoucími pracovníky státní správy a průmyslu.

V duchu zákonů o přístupu k informacím (right-to-know legislation) je EPA garantem snadného přístupu k datům TRI. Společným úsilím je TRI nabízeno v různých formách a v mnoha veřejných zařízeních. Produkty TRI jsou distribuovány do více jak 4000 míst - např. veřejných knihoven, kde je možné s nimi zdarma pracovat. Mnoho amerických států zveřejňuje data v online přístupném systému nebo v tištěné podobě.

obsah

4.1.6. Výsledek TRI
Všechny tři strany získaly - stát, průmysl i veřejnost. Firmy se objevily v lepším světle a jejich manažeři zjistili, jak se plýtvá. 68% firem snížilo své emise a později použilo výsledky při reklamních kampaních. Zástupci více jak poloviny firem se setkali s veřejností a referovali o dosaženém úspěchu.

Vláda mohla jasněji definovat svou enviromentální politiku - téměř 32% změn čerpalo z TRI. Vzrostl zájem veřejnosti o životní prostředí i iniciativa nevládních organizací.

TRI je nástrojem motivujícím, které dává informační zázemí a tím působí změny.

TRI jako první ve Spojených státech amerických poskytuje souhrnný přehled o toxickém znečištění z továren. Nicméně nezahrnuje úniky chemických látek z nevýrobních provozů jako jsou např. čistírny oděvů nebo automobilové servisy. Ohlašované úniky jsou ročními odhady. Tato množství mohla být uvolněna buďto během roku nebo jednorázově. Data obsažená v TRI jsou počátečním bodem pro předpovědi možných dopadů průmyslového znečištění životního prostředí na lidské zdraví. Přesto uživatel TRI nemůže určit výši ohrožení zdraví bez kombinace těchto informací s dalšími z jiných zdrojů. TRI má své limity, ale je především startovním bodem, od kterého mohou občané hledat další informace o znečištění svého okolí.

"Objevuje se trend směřující k využívání PRTR jako indikátoru účinku dobrovolných iniciativ ze strany průmyslu a státu. Data PRTR mohou být použita pro určení limitů, stanovení cílů ve snižování emisí a monitoring průběhu celé akce. Jedním takovým příkladem může být US EPA program 33/50 - jeden z nejúspěšnějších programů dobrovolného snižování emisí. PRTR data stála v centru všeho dění. Údaje z roku 1988 byly v tomto programu použity jako výchozí. Konkrétní podniky byly vyzvány, aby snížily emise 17-ti chemických látek do roku 1992 o 33% a do roku 1995 o 50%. Výroční zprávy PRTR evidovaly postup celé akce. Co na nás zapůsobilo největším dojem je skutečnost, že již v roce 1994 byly tyto cíle dosaženy - celý jeden rok před stanoveným termínem!"

obsah

4.2. Pollution Inventory ve Velké Británii
Registr znečištění (Pollution Inventory - PI) obsahuje údaje o množství a povaze vypouštěných látek z velkých průmyslových podniků v Anglii a Walesu. Identifikuje jednotlivé substance chemických látek a jejich skupiny, které byly vypuštěny do vzduchu, vody, země nebo vyprodukovány ve formě odpadu.

Základní cíle PI:

• zajišťování informací pro veřejnost o únicích toxických látek z továren, které se nacházejí v blízkosti jejich bydliště
• poskytování těchto údajů na národní úrovni
• zajišťování vyšší účinnost opatření na ochranu životního prostředí

obsah

4.2.1. Historický vývoj
V roce 1990 byl založen Chemical Release Inventory (CRI) , aby zajišťoval zpracování zpráv o únicích škodlivých látek z průmyslových provozů. Zároveň s jeho postupným vývojem se vytvářela i pravidla pro jeho použití. V listopadu 1997 Úřad životního prostředí (Environmental Agency - EA) zahájil rozšířená jednání s britskou vládou, zástupci průmyslu a dalšími zainteresovanými stranami o návrhu zlepšení ohlašovacího systému do CRI. Po těchto jednáních EA zrevidoval svůj návrh a pracuje na změnách v CRI, který zatím dostal nové jméno - Pollution Inventory (PI).

PI byl vyvinut za účelem produkce každoročního hlášení o vypouštění a únicích škodlivých látek do vzduchu, vody, půdy a o produkci odpadu z velkých provozů (ty jsou specifikovány v EA dokumentu Integrated Pollution Control - IPC). Požadavky na ohlašování do PI zahrnují všechny emise, které byly schváleny v IPC. Ty obsahují mezi konkrétními bodovými zdroji (např. komíny) i nebodové a prchavé zdroje.

obsah

4.2.2. Sběr dat
Všechny IPC schválené průmyslové provozy mají povinnost každý rok ohlašovat úniky emisí chemických látek nebo skupin obsažených v IPC seznamu. Tím, že EA zajistí, aby továrny ohlašovaly tyto emise, vzrůstá pravděpodobnost, že bude získán kompletní obraz o emisích na národní úrovni.

Zpráva se skládá z:

• celkových emisí - celkové monitorované, započítané nebo odhadnuté emise. Konečné číslo zahrnuje především všechny emise podléhající ohlašovací povinnosti.
• emisí podléhající ohlašovací povinnosti - vznikají v důsledku nějaké mimořádné okolnosti, nehody, chybné operace nebo selhání aparatury v továrně

Emisní limit - autorizovaný roční únik některých substancí, byl požadován pouze do roku 1998 v CRI. V PI už není použitelná.

Operátoři vyplňující ohlašovací formulář jsou žádáni, aby podávali co nejpřesnější údaje o množství emisí a prostředky, které použili k jejich měření. Očekává se, že v budoucnosti se přesnost údajů poskytovaných PI mnohonásobně zvýší v důsledku postupného vylepšování metod, kterými operátoři měří a získávají informace o emisích.

Ohlašovací formulář musí být vyplněn následujícími způsoby:

• N/A (Not Applicable - neodpovídající) - v provozu nedošlo za uplynulý rok k žádným únikům dané emise
• BRT (Below Reporting Treshold Level - pod limitem) - množství vypuštěné emise je nižší než stanoví ohlašovací limit
• Release (množství uniklé látky) - množství konkrétní chemické látky

Operátoři zároveň vyplňují složku životního prostředí - jako jsou voda, vzduch, půda, do kterého byly škodlivé látky vypuštěny. Tyto údaje jsou ohlašovány v jednoročních intervalech, sebrány a kontrolovány EA. Zatímco většina údajů je považovány za veřejnou informaci, některé z nich jsou označeny jako obchodní tajemství a nezveřejňují se. K tomu může dojít pouze za předpokladu, že taková výjimka je odsouhlasena EA.

obsah

4.2.3. Co není zahrnuto v datech PI
Nejsou zahrnuty všechny zdroje znečištění - PI v současné době obsahuje detailní informace z velkých průmyslových provozů, které jsou známy jako technologie "řádu A" . To jsou průmyslové technologie, které mají největší podíl na znečišťování životního prostředí. Jejich seznam je uveden v zákoně o ochraně životního prostředí z roku 1990 - the Environmental Protection Act.

Menší, ale početnější průmyslové technologie "řádu B" (Part B) jsou řízeny orgány místní správy.

Je zde mnoho zdrojů znečištění, které nejsou vůbec legislativně zahrnuty. Např. takové, které souvisejí s transportem, jak osobním tak i nákladním, a které se značně podílejí na znečišťování životního prostředí.

obsah

4.2.4. K čemu nelze data použít
Nelze porovnávat údaje z CRI a PI - CRI byl navržen tak, aby přijímal zprávy, které obsahovaly data o emisích z určitých částí továren porovnávané s emisními limity, které stanovil zákon. To znamená, že ohlášené hodnoty nebyly celkovými hodnotami.

Naopak PI zajišťuje detailní posuzování všeho, co je vypouštěno z továren jako celku. Obecně není možné srovnávat CRI (do roku 1998) a PI (od roku 1998).

obsah

4.3. NPRI v Kanadě
NPRI - North American Pollutant Release and Transfer Inventory byl založen v roce 1992 za účelem sběru údajů o chemických látkách v Kanadě. Tato data mají pomoci odhadnout, jestli jsou látky toxické nebo jestli je možné, že se stanou toxickými a dopad na životní prostředí. Veškerá data jsou přístupná pro veřejnost.

Souhrnná zpráva 1997 je již pátou roční zprávou vydanou v rámci programu kanadského NPRI. Zpráva poskytuje informace o 176 substancích, respektive jejich únicích do vzduchu, vody, půdy, ukládání do podzemních skládek a převozu k recyklaci nebo na skládky.

NPRI je jediný na legislativě založený - vychází ze zákona o ochraně životního prostředí - Canadian Environmental Protection Act (CEPA), celostátní, veřejně přístupný registr svého druhu v Kanadě. Jedním ze základních úkolů NPRI je zajistit obyvatelům Kanady přístup k informacím o únicích škodlivých látek z podniků situovaných v jejich okolí.

Navíc NPRI podporuje četné ekologické iniciativy tím, že

• poskytuje informace vládě a dalším zainteresovaným stranám. Ty je pak využijí pro stanovení priorit ve svých akcích;
• vybízí průmysl, aby dobrovolně podnikal opatření vedoucí ke snížení úniků škodlivých látek;
• umožňuje sledování postupu snižování emisí;
• podporuje četné regulační aktivity v celé Kanadě.

Údaje z NPRI velmi dobře slouží jako odrazový můstek pro identifikaci bodových zdrojů znečištění a jejich vlivu na lidské zdraví a ohrožení životního prostředí.

obsah

4.3.1. Co obsahuje Souhrnná zpráva 1997

• analýzu vývoje ohlašovaných dat z let 1995 - 1997 - údaje je možné porovnávat podle jednotlivých provozů
• hlášení o akcích programu Prevence znečištění (Pollution Prevention - P2) Ő pomáhá federálním vládám a ostatním sledovat vývoj Prevence znečištění. Zároveň pro firmy, které se účastní programu P2, zajišťuje dodatkové prostředky pro prezentování těchto aktivit na veřejnosti
• souhrny možných dopadů NPRI škodlivých látek vypuštěných ve velkém množství na lidské zdraví a životní prostředí
• dodatečné informace - kromě samotné Souhrnné zprávy 1997, Úřad pro životní prostředí -Environment Canada (EC) připravilo soubor s detailnějšími informacemi - rozdělení údajů podle provincie nebo regionu

obsah

4.3.2. Ohlašovací povinnost
Podniky splňující podmínky stanovené v CEPA jsou povinny hlásit množství chemických látek, které byly vypuštěny do životního prostředí nebo vyvezeny na skládky z jejich provozu za uplynulý rok.

Obecně tato kriteria jsou:

• zaměstnanci podniku odpracují více jak 20.000 hodin ročně
• podnik zpracovává, vyrábí nebo jinak používá 10 a více tun jednotlivé chemické látky zapsané na seznamu NPRI
• koncentrace látky je 1% a více - pokud není látka ohlašována podle produktu. Podle produktu (by-products) musí být nahlášeny koncentrace v jakémkoliv množství.

Subjekty, které spadají do jedné z následujících kategorií, jsou zbaveny ohlašovací povinnosti:

• vzdělávací instituce
• výzkum
• správa obnovitelných zdrojů
• primární těžba v rudných dolech
• správa ropných/plynových vrtů nebo polí
• dopravní prostředky
• distribuce, skladování a prodej paliv a pohonných hmot
• velkoobchodní a maloobchodní prodej výrobků obsahujících NPRI substance

Zprávy musí být odevzdány do 1. června. EC je zveřejní v Souhrnné zprávě a zajistí přístup k datům na NPRI webové stránce.

obsah

4.3.3. NPRI substance
Seznam 176 chemických látek zahrnující též určité složeniny z následujících skupin:

• kovy a jejich slitiny
• anorganické kyseliny
• anorganické látky
• isomerické látky
• barviva
• slabé kyseliny a jejich soli
• další soli
• halogenní organické látky
• chlorbenzeny
• aromatické a další hydrokarbony
• složeniny obsahující kyslík, dusík a síru

obsah

4.3.4. Zpřístupnění dat NPRI
Data jsou zpřístupněná na webové stránce NPRI . Zde si mohou uživatelé:

• ukládat soubory dat obsahující aktuální a starší NPRI data
• vyhledávat online v NPRI datech
• ukládat aktuální a starší Souhrnné zprávy NPRI
• ukládat Průvodce ohlašovacími formuláři a formuláře v elektronické podobě
• prohlížet nebo ukládat veřejné záznamy z konzultací o změnách v NPRI
• najít odkazy na další internetové stránky o PRTR
• zjistit, jak se osobně zapojit do NPRI programu

NPRI data reprezentují pouze část všech úniků škodlivých látek do životního prostředí. Další významné škodliviny, jako jsou skleníkové plyny, látky ničící ozónovou vrstvu a mnoho pesticidů, nejsou zahrnuty na NPRI seznamu. Ohrožení lidského zdraví a životního prostředí nelze usuzovat pouze podle údajů NPRI. Nebezpečí spočívá ve více faktorech jako je toxicita chemické látky, doba vystavení jejímu působení, druh úniku nebo přenosu a složka životního prostředí, které emisi přijalo.

obsah

4.4. Závěr
Největší pozornost v této kapitole je věnována americkému TRI. Důvodem je jeho nejdelší existence. TRI je nejpropracovanějším PRTR systémem ve světě, je možné se z něj naučit nejvíce. I na něm lze najít nedostatky - např. do ohlašovacího systému nejsou zahrnuty mobilní zdroje znečištění (doprava - automobilová, letecká atd.).

Podle mého názoru je doba pro zpracování poskytnutých dat ve Velké Británii a Kanadě příliš dlouhá. Trvá dva roky, než jsou data uveřejněna - zpráva z roku 1997 je k dispozici až v roce 1999. Proto se mi na mysl dostává otázka, jestli jsou tato data ještě stále aktuální. Např. z hlediska ohrožení zdraví dva roky stačí na vyvinutí choroby v lidském organismu v důsledku znečištění a látek, kterým byl člověk vystaven před dvěma roky. Na druhou stranu si uvědomuji, že zpracování údajů z tak obrovského množství podniků, které podléhají ohlašovací povinnosti, a ještě k tomu v zemích, které jsou geograficky mnohonásobně větší než Česká republika, není jednoduchou záležitostí.

Pro větší přehlednost jednotlivých systémů je připojena souhrnná tabulka.

Tab. 1

obsah

5. PRTR v České republice

5.1. Historický úvod
Od roku 1989 se Česká republika aktivně snaží o začlenění do vyspělých západních společenství a nejvyšším cílem je v současné době Evropská unie (EU). I když se některé minulé vlády chovaly k tomuto významnému politickému a ekonomickému kroku velice zdrženlivě, Česká republika se již několik let podílí na integračním procesu, jehož završením má být přijetí mezi členské země EU.

Cílem procesu je vyhovět celému souboru podmínek, který byl všem postkomunistickým uchazečům o členství v EU předložen, a připravit ekonomickou a legislativní sféru na přechod do nového systému. K několika nejzávažnějším a zároveň nejtěžším oblastem integrace se řadí právní zabezpečení ochrany životního prostředí.

Před rokem 1989 se jednalo o oblast, které věnovali vládní představitelé velmi malou pozornost. Informace o stavu životního prostředí byly zamlčovány. Zveřejňování takových údajů bylo téměř trestným činem a občanská ekologická hnutí byla chápána jako napůl ilegální spolky. Od roku 1989 došlo k významným změnám, které měly za důsledek, že se slovo "životní prostředí" stalo součástí každodenního života. Byly přijímány zákony, které věnují pozornost jednotlivým složkám životního prostředí. Případně vylepšují své značně zastaralé předchůdce z předcházející éry. Dalším krokem, na kterém se významnou mírou podílely nejvíce nevládní organizace a občanské iniciativy, bylo odsouhlasení zákonů o právu na informace o životním prostředí č.123/1998 Sb. a o svobodném přístupu k informacím č.106/1999 Sb.

Zajímavým faktem je, že v Listině základních práv a svobod (Listina) je ustanoveno: "Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů." Listina byla přijata jako jeden z prvních a základních legislativních dokumentů, který garantuje demokracii v České republice. Z toho, že zákon č.123 naplňující výše zmíněný článek Listiny byl přijat až v roce 1998, vyplývá, že naplnění stanovených úkolů není jednoduchá záležitost a všechno chce svůj čas.

obsah

5.1.1. Jak se zákon č. 123/1998 Sb. vztahuje k PRTR
Tento zákon vyjasňuje pravidla poskytování stávajících informací orgánů veřejné správy veřejnosti. Zákon sám přímo nemění systém sběru informací veřejnou správou od znečišťovatelů, které jsou upraveny ve složkových zákonech. Zákon automaticky předpokládá, že veřejná správa informace od znečišťovatelů má, zpracovává, a připravuje do vhodném tvaru ke zveřejnění. Při zavedení zákona se předpokládalo, že žádosti o informace ze strany podnikatelů, vědeckých institucí, zahraničních subjektů, tisku i neziskových organizací povedou k tomu, že veřejná správa bude mít zájem maximální množství informací o znečištění nabídnout aktivně a v efektivní elektronické formě (Internet, CD-ROM ročenky apod.). Tím by se mohl omezit počet jednotlivých žádosti o data.

Zákon vyvolává žádoucí tlak na legislativní a technické zajištění sběru integrovaných informací, jejich efektivní zpracování a aktivní zpřístupnění. Ideálním řešením je zavedení PRTR.

obsah

5.2. Přípravy PRTR
S přípravou PRTR začala Česká republika již v roce 1994, kdy byla vybrána spolu s Mexikem a Egyptem jako pilotní země Institutem OSN pro školení a výzkum (UNITAR - např. v Mexiku již PRTR funguje) Tím se zavázala naplnit dokument Agenda 21, zařadila se mezi ostatní vyspělé země a vytyčila si cíl, zavést registr PRTR jako běžnou součást ekolegislativy a ekopolitiky. Od roku 1994, kdy se na základech systému začalo intenzivně pracovat, se mnohé změnilo. Česká republika se stala členskou zemí OECD, která v roce 1996 připravila doporučení vládám členských zemí ohledně zavádění PRTR a změnila se osoba řešitele státní zakázky.

obsah

5.2.1. Evidování úniků toxických látek v ČR (1994-1995)
Řešitelem grantu PPŽP 85/94 Ministerstva životního prostředí ČR byl malý tým Společnosti pro trvale udržitelný život. Členy byli ing. Zdena Jurčíková, ing. Ondřej Velek, JUDr. Petr Kužvart. Jako konzultanti byli přizváni pracovníci MŽP tří velkých chemických závodů - Spolana, Synthesia a Spolchemie.

Úkolem řešitelů postupně bylo:

• připravit návrh systému PRTR pro ČR (1994),
• vypracovat návrh vyhodnocovacího aparátu systému (1995),
• výběr nebo výroba software pro hodnocení rizik za pomoci dat získaných v rámci ohlašování, začlenění tohoto prvku do budovaného GIS, ve kterém by byla data posuzována územně v souvislosti s ostatními údaji o toxicitě prostředí (např. přirozené pozadí),
• navrhnout tzv. aplikační nadstavbu systému (1996), tj. návrh systému legislativních a metodických cest pro využití dat z PRTR pro stanovování priorit ve státní politice životního prostředí.

Výsledky práce týmu:

• zpráva projektu MŽP
• příprava pilotní studie ve Spolaně Neratovice seminář v roce 1994
• kniha "Právo na informace o chemických látkách"
• rozsah údajů požadovaných po ohlašovatelích navržený seznam látek (cca 700 látek získaných kompilací mezinárodního seznamu SunSet Project a amerického a kanadského seznamu)
• vymezení okruhu ohlašovatelů
• závody s více než 10 zaměstnanci
• závody užívající či vyrábějící látky v určitém množství příslušnost k jednomu z následujících odvětví: chemický a farmaceutický průmysl, textilní a oděvní průmysl, kožedělný a dřevozpracující průmysl, papírenský a polygrafický průmysl, koksárenský průmysl a ropné rafinérie, výroba jaderných paliv a radioaktivních látek, gumárenství a průmysl plastických hmot.
• výběr softwaru (proběhl v rámci spolupráce s UNIDO)

obsah

5.2.2. Management chemických látek (1996 - 1997)
V tomto období se stala řešitelem projektu Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Projekt byl zařazen do rozsáhlejšího kontextu projektů týkajících se managementu chemických látek. V rámci řešení projektu byly znovu shromážděny podklady, vytipován seznam látek pro český Registr, navržen modelový ohlašovací formulář (některé části projektu byly vypracovány už dříve a byly zadány k zpracování podruhé). Mezi významné počiny VŠCHT patří provedení pilotní studie ohlašování do PRTR. Studie proběhla ve vybraných podnicích západočeského regionu s více než sto zaměstnanci. Na studii se podíleli i zástupci nevládních organizací a výsledky studie ukázaly, že podniky nejsou na ohlašování dostatečně připraveny. Mnohdy neměli dostatečný přehled o materiálových tocích, který by jim hlášení umožnil sestavit. Studie ukázala na problémy typu, že uživatelé směsí chemických látek často neznají složení směsí, což jim znemožňovalo ohlásit úniky přenosy konkrétních chemických sloučenin.

obsah

5.2.3. Subkomise pro PRTR (1997)
Roku 1997 byla formálně zřízena subkomise pro zavedení PRTR v České republice. O zřízení subkomise bylo rozhodnuto na zasedání Meziresortní komise pro chemickou bezpečnost v listopadu 1997. Do komise byli jmenováni zástupci ministerstev, chemického průmyslu a nevládních organizaci. Členem komise se nestal žádný novinář, protože se proti tomu na zasedaní subkomise postavili někteří reprezentanti průmyslu a ministerstev. Veřejnost byla o práci subkomise informována jedině prostřednictvím tiskových zpráv nevládních organizací.

Gestorem práce subkomise bylo Ministerstvo životního prostředí. Plzeňská ekologická nadace vypracovala přehled, který poskytuje srovnání otázek souvisejících se zavedením PRTR v České republice a stupeň jejich zodpovězení, tak jak vyplývá z výstupů prací na projektech MŽP zadávaných různým řešitelům v letech 1994 - 1997. Tento přehled byl vypracován pro první jednání subkomise pro PRTR jako kritické zhodnocení výsledků bezmála čtyřleté práce na přípravě PRTR financované MŽP. Dotčení experti se proti kritice ohradili, že podceňuje výsledky jejich dlouhodobé práce. Přislíbili doplnit chybějící požadované odpovědi do příštího jednání Subkomise (cca polovina dubna 1998). Nestalo se tak, a proto byla tato analýza předložena jak expertům OECD při jejich kontrolní návštěvě Prahy na jaře 1998, tak na jednání NGO pre-meetingu ministerské konference "Životní prostředí pro Evropu" v dánském Aarhusu v červnu 1998 . S analýzou byl také seznámen tehdejší ministr životního prostředí, RNDr. Miloš Kužvart. Celkem se uskutečnilo jedenáct zasedání subkomise, během kterých byla diskutována řada otázek.

Mezi praktické výstupy patří:

• formulování zadání pro část projektu PPŽP 340/2/98, který se v jedné ze svých částí zabývá problematikou PRTR. Řešitelem projektu byl Výzkumný ústav organických syntéz a.s., který však v rozporu se svým příslibem na zasedaní v září 1998 nejen nepředložil předběžné výsledky, ale dokonce v té době neměl ani podepsán kontrakt s předpokládaným subdodavatelem. To se setkalo s kritikou zejména ze strany reprezentantů nevládních organizací.
• zařazení Integrovaného registru znečištění (IRZ), který má většinu vlastností PRTR, do legislativního procesu přípravy implementace směrnice IPPC/IRZ. Sice nebude samostatný zákon o PRTR, ale návrh podobného registru je tedy nyní v jednání s MŽP. Subkomise nedoporučila spojování PRTR s dalším krokem v ekolegislativě, přijetí IPPC. Důvod - obavy, že nebude IRZ věnována dostatečná pozornost. Proč tedy MŽP rozhodlo o začlenění IRZ do implementace IPPC? Odborníci z legislativního oddělení MŽP tento postup doporučili. Jinak by hrozilo, že IRZ bude zcela odsunut na jinou dobu, která by se nyní nedala určit konkrétnějším datem, v důsledku náročných příprav integrace do EU.
• práce na několika meziproduktech, které mohou usnadnit přechod na jednotný IRZ - pilotní studie možnosti zveřejnění REZZO, GIS Registr kontaminovaných ploch, ISO, MIS atd. Cílem bylo především šíření aktivní otevřené "integrované informační politiky" rezortu životního prostředí.
• zadání přípravy věcného návrhu zákona Nadaci Partnerství, kterým by IRZ byl zřízen. Věcný návrh zákona připravený nevládními organizacemi byl zveřejněn v březnu 2000.

obsah

5.3. Seznámení s problematikou zavedení PRTR v praxi
V rámci bližšího seznámení s problematikou PRTR jsem se zúčastnila pracovní schůzky a semináře, které se konaly v souvislosti s přípravami českého PRTR.

obsah

5.3.1. Iniciativa IRZ/PRTR & Aarhus - 14.4.2000
Setkání zástupců Nadace Partnerství, Ministerstva životního prostředí - odbor strategií a pracovníků oddělení informatiky Českého ekologického ústavu. Jednání o vývoji všech prací, požadavky na další kroky. Zmíněna byla Aarhuská úmluva v kontextu, že české PRTR by se nemělo pouze omezovat na splnění podmínek, které klade EU. Budovaný systém EU European Pollution Emission Register (EPER) v mnoha směrech nedosahuje takových informačních kvalit jako např. TRI. A bude muset být v nejbližší době sladěn právě s Aarhuskou úmluvou.

Úkolem, který je nyní na řadě v postupné přípravě IRZ, je vytvoření praktické ukázky systému, na kterém bude možno demonstrovat zavedení IRZ. Tato "beta-verze" systému by měla být k dispozici co nejdříve, ještě před předložením věcného návrhu zákona o IPPC/IRZ vládě. Bylo by možné vyzvat ke spolupráci některé podniky, které se účastní např. programu EMAS, a které mají přehled o svých emisích.

5.3.2. Seminář o IPPC - 26.4.2000
Seminář organizovaný odborem strategií MŽP pro zástupce průmyslových organizací, velkých firem a ostatních resortů MŽP. Cílem bylo seznámit s přípravami implementace směrnice IPPC do české ekolegislativy. Úkolem směrnice je zvýšit smysl pro odpovědnost za ochranu životního prostředí a přispívat k trvale udržitelnému rozvoji. Byly zde stručně nastíněny podmínky výběru podniků, které budou muset žádat o integrované povolení (např. všechna odvětví boudou mít stanovena ohlašovací prahové hodnoty emisí, jen chemický průmysl bude muset ohlašovat všechny hodnoty svých emisí). To se přímo vztahuje k IRZ, protože ten bude prostředkem pro zpracovávání a poskytování takto získaných informací.

Směrnice se přímo podílí na výrobním procesu v podniku a na snižování emisí do okolí.

MŽP chce navázat spolupráci se všemi podniky, kterých se IPPC týká , i těch, které nejsou v současné době na seznamu (např. střední a malé podniky), dříve než směrnice nabude platnosti. Jedná se o nejtěžší směrnici EU, která má být začleněna do ekolegislativy kandidátských zemí. O integrované povolení budou muset žádat nejen nově budované podniky a technologie. Tato povinnost se bude vztahovat také na stávající technologie. Kdyby všechny firmy zaslaly žádost o integrované povolení až v době platnosti IPPC, byl by to náročný úkol pro úřad , který se jimi bude zabývat. A podniky by mohly snadno ztrácet, protože dokud není vydáno integrační povolení, není možné stavět, vyrábět atd.

Obtížnost směrnice spočívá především v ekonomické náročnosti - ne každý podnik si bude moci dovolit zaplatit ihned nejlepší dostupnou techniku, která bude vyhovovat požadavkům směrnice. Z toho důvodu MŽP požádalo EU o přechodné období (v letech 1999 - 2004), které poskytne žadatelům o integrované povolení čas na získání finančních zdrojů na BAT a MŽP na vybudování informačního systému o této technice a IRZ.

V zemích EU tato směrnice platí od roku 1999 a pro uchazeče o členství v EU je stejně závazná.

obsah

5.4. Závěr
Od roku 1994 prošly přípravy českého PRTR různými stadii vývoje. Teprve dnes je možné mluvit o návrhu zákona, který podpoří vznik Registru. A díky tlaku ze strany EU s jeho realizací by se již nemělo otálet. To si uvědomuje MŽP stejně dobře jako zástupci NGO.

obsah

6. Složkové informační systémy
Stát vydává značnou část svých prostředků získaných od daňových poplatníků na fungování orgánů státní správy a veřejné samosprávy. Občané by proto měli mít právo na řádný přístup k informacím shromážděným a zpracovávaným těmito orgány.

Existuje několik složkových registrů budovaných státní správou (např. REZZO, HEIS, ISO), které se liší v základních parametrech (sledované látky, skupiny ohlašovatelů, správci systémů atd.). Přesto by mohly sloužit jako inspirace pro české PRTR.

V rámci MŽP je zpracováván Jednotný informační systém životního prostředí (JISŽP), do kterého patří např. dílčí informační systémy:

• Informační systém o odpadech (ISO)
• Informační systém kvality ovzduší (ISKO)
• Hydroekologický systém České republiky (HEIS ČR)
• Informační systém EIA
• Registr emisních zdrojů znečištění ovzduší (REZZO)

Úplný přehled a podrobnější informace o informačních systémech provozovaných v jednotlivých resortech lze získat na tiskových odděleních těchto resortů, popřípadě na Úřadu pro státní informační systém (ÚSIS), který je pověřen budováním Státního informačního systému České republiky (SIS ČR).

obsah

6.1. Informační systém o odpadech (ISO)
ISO, spravované ČEU, se skládá ze tří databází:

• ISO1: odpady 1994-1997 - odpady, které byly vykázané v letech 1994-1997. Část výkazů za rok 1997 byla dodána již podle standardu ISO2.
• ISO2: Odpady od r. 1997 - odpady, které byly vykázané v roce 1997 a v následujících letech. Část výkazů za rok 1997 byla dodána podle standardu ISO1.
• Skládky a zařízení k úpravě, využití a zneškodnění odpadů - evidence skládek a zařízení podle údajů za poslední vykázaný rok.

Tyto informace byly sbírány prostřednictvím okresních úřadů do roku 1997 na základě dobrovolného ohlašování původců a firem nakládajících s odpady, a proto jsou zatíženy chybou. Od 1.1.1998 je ohlašování původců a oprávněných osob o produkci a nakládání s odpady povinné na základě zákona č. 125/1997 Sb.

Za rok 1997 jsou vedeny 2 databáze: ISO 1 a ISO 2, protože od 1.1.1998 platí nová právní úprava a některé firmy zaslaly hlášení o produkci a nakládání za rok 1997 již podle této nové legislativy. Např. celková produkce odpadů v ČR v roce 1997 je součet produkcí ISO 1 a ISO 2. V ISO 1 jsou odpady vedeny podle kódů odpadů dle Kategorizace a katalogu odpadů (sbírka zákonů částka 69/1991 Sb.), v ISO 2 podle Katalogu odpadů (vyhláška MŽP č. 337/1997 Sb.). Obdobně jsou uváděny i způsoby využití a zneškodnění odpadů.

obsah

6.2. Informační systém EIA
Informační systém posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assesment) podle zákona č. 244/1992 Sb., spravované ČEU. EIA slouží k posuzování vlivů připravovaných staveb, jejich změn a změn v jejich užívání, činností, technologií a výrobků na životní prostředí IS EIA se skládá z několika subsystémů:

• Subjekty vázané aktivitami EIA - seznam subjektů, které se musí řídit nařízeními, které plynou z EIA. To se týká: dotčených orgánů státní správy, příslušných obcí a občanských iniciativ a sdružení
• Oprávněné osoby - seznam osob s osvědčením odborné způsobilosti dle vyhlášky MŽP ČR č. 499/1992 Sb., které se mohou vyjadřovat k EIA
• Koncepce - metodika posuzování vlivu rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí (dle §14 výše uvedeného zákona)
• UPD VUC - posuzování územně-plánovací dokumentace vyšších územních celků
• Mezistátní posuzování - posuzování vlivů aktivit přesahujících státní hranice

V rámci HEIS ČR je koordinováno budování a další rozvoj informačních systémů pěti regionálních organizací (RHEIS) působících v oblasti vodního hospodářství v částech relevantních pro informační podporu státní správy a regionální samosprávy. Jejich gestory jsou jednotlivá Povodí a.s. Dále je koordinován rozvoj dvou nadregionálních informačních systémů (Datová základna Hydrofondu - gestor ČHMÚ a HEIS VÚV - gestor VÚV). V rámci koordinace je řešena zejména standardizace geodatabáze HEIS ČR, administrativně technická pravidla výměny dat a vývoj vybraných technologií. Gesce za pořizování dat, správu dat, přístupová práva a toky dat stanovují příslušné projekty, metodické standardy a organizační řád HEIS ČR.

Do května 2000 nebyl systém přístupný na Internetu. Stránka je připravována od 9.3.1999.

V rámci diplomové práce zpracovala Martina Bočková, absolventka Vyšší odborné školy informačních služeb, v roce 1998 studii, která se zabývá vytvořením návrhu Hydroekologického informačního systému v prostředí WWW.

obsah

6.4. HEIS VÚV
Hydroekologický informační systém Výzkumného ústavu vodohospodářského (VÚV T.G.M.) je dílčím informačním systémem HEIS ČR. Systém spravuje VÚV T.G.M. Geografická databáze se skládá ze subsystémů:

• Metainformace - organizace přístupu k informacím o realizovaných projektech a s nimi souvisejících datech a k databázi Vodohospodářské informace – VTEI
• Evidence zdrojů a užívání vody - systém je členěn podle vodních toků, objektů povrchových vod, podzemní vody, objektů užívání vody, odběrů a vypouštění vod.

obsah

6.5. ISKO
Informační systém kvality ovzduší, provozovatelem je ČHMU, úsek ochrany čistoty ovzduší.

ISKO je veden jako integrovaná soustava pro celoúzemní komplexní hodnocení stavu a vývoje znečištění ovzduší.

Databáze systému obsahují údaje o znečišťování a znečištění ovzduší. Tvoří je subsystém:

• Emise - emisní data a soubory informačních údajů o zdrojích emisí látek znečišťujících ovzduší jsou získávána z Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO)
• Imise - imisní data představují především výsledky měření Automatizovaného imisního monitoringu - AIM (SO2, NOx, CO, O3, polétavý prach) na 94 lokalitách a měření v síti manuálních stanic měřicí sítě ČHMÚ. Do imisní báze přispívá v současnosti více než 10 organizací z České republiky a z německé a polské strany "Černého trojúhelníku", které se zabývají monitorováním kvality ovzduší.
• Agenda chemického složení srážek
• Doprovodná meteorologická data.

Od roku 1997 je online přístup k aktuálním informacím na domovské stránce ústavu běžnou službou, kterou ČHMU poskytuje svým uživatelům.

obsah

6.6. Zveřejnění databáze REZZO na Internetu ve formě GIS
Databáze REZZO - Registr emisních zdrojů znečištění ovzduší - vedená ČHMU je rozdělená do čtyř částí:

• REZZO I - zahrnuje velké zdroje
• REZZO II - střední zdroje
• REZZO III - malé zdroje
• REZZO IV - mobilní zdroje

obsah

6.6.1. Postup při zveřejňování dat
V lednu 2000 Oddělení informatiky ČEU oficiálně požádalo náměstka ČHMU (Ing. Jaroslav Šantroch, CSc.) o data z REZZO za účelem zveřejnění na Internetu. Požadované údaje získali od Ing. Machálka (vedoucí oddělení emisí a zdrojů), který je správcem celého registru.

ČEU požádalo o zpřístupnění pouze čtyř položek z celkových emisí REZZO I - prachu, oxidu siřičitého, oxidu dusíku a oxidu uhelného. Důvodem je, že šlo o dobrovolnou aktivitu, která nebyla nijak finančně podpořena ze strany státu. Současná aplikace je především pilotní studií jak zveřejňovat data v GIS podobě bez nutnosti investic do hardware a software.

Problémy při převádění dat REZZO do GIS formy nebyly. Data z DBF byla převedena do MSDE (MicroSoft DataEngine) a naprogramována aplikační rozhraní – ODBC (Database Connectivity (ODBC), ASP(Active Server Pages), DHTML. Zde se autoři aplikace využili předchozími zkušenostmi z práce na GIS Registru kontaminovaných ploch.

Pracovníci ČEU vycházeli ze svých vlastních odborných znalostí a zkušeností, které nelze nijak zahrnout do žádné analýzy.

obsah

6.6.2. Výstup REZZO
Webovská podoba systému, který je díku tomuto zveřejnění volně přístupný pro veřejnost, se nachází na serveru ČEU od ledna 2000.

Úvodní stránka je rozdělená do třech částí:

• mapa České republiky - po kliknutí do libovolného čtverce na mapě (síť 15×15) se příslušný čtverec zobrazí ve spodní části okna s vykreslením základního místopisu, hranic katastrů a okresů, vodotečí a lesů. Na tomto podkladě jsou zobrazeny všechny zdroje emisí. Seznam zdrojů zobrazených na mapě je vlevo dole.
• výběr položek pro lepší specifikaci dotazu - uživatel si může určit podmínky svého dotazu, aby získal nejvíce relevantní výsledek:
  • počet znečišťovatelů, který chce na výsledné mapě zobrazit (20, 50, 100, 500)
  • emise
  • rok - data je možné vyhledávat od r. 1982 až do r. 1998
• prostor se stručným komentářem REZZO systému, ve kterém se po zadání dotazu vykreslí mapa - buď celé České republiky nebo vybrané části

Systém REZZO je optimalizován pro prohlížeč Microsoft Internet Explorer 4.x a vyšší. 6.7. Závěr
Z přehledu jednotlivých systémů a podrobnějšího seznámení s publikováním dat REZZO je zřejmé, že existují zdroje pro české PRTR. Je z nich možno čerpat, ale samotný systém musí být sám pro sebe, uživatelsky snadno zvládnutelný, musí poskytovat informace, ze kterých si může uživatel udělat představu o ohrožení svého zdraví a životního prostředí. Technicky je systém realizovatelný, jsou zde lidé, kteří mají zkušenosti i zájem na publikování těchto dat.

Nevýhodou pro uživatele těchto systémů je, že většinou získají pouze informace o tom, že systém existuje, ale ke konečnému výstupu, údajům obsaženým v systému, nemá přístup.

U REZZO bych doporučila jeho optimalizaci i pro další prohlížeče. Používání MS IE 4.x a vyšší verze je sice rozšířené, ale je možné se setkat s potencionálními uživateli systému REZZO, kteří používají jiný software pro prohlížení webových stránek.

Také bych doporučila, aby ČHMU přidal na své domovské stránky informace o tom, že jsou data z REZZO na Internetu a odkaz na server ČEU. REZZO je prezentováno jednoduše a srozumitelně, neztrácí na kvalitě požadované od takového systému.

obsah

7. Databáze Pokuty ČIŽP
PRTR slouží k poskytování přehledných informací o míře znečišťování životního prostředí. Údaje z Registru mohou být také použity pro kontrolu dodržování emisních limitů. Při překročení zákonem stanoveného limitu jsou uděleny sankce.

V současné době je za kontrolu dodržování limitů znečišťujících látek v České republice zodpovědná Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Jako jednotný dozorový orgán státní správy v životním prostředí byla vytvořena na základě zákona č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. V systému státní správy v oblasti životního prostředí se ČIŽP stala nástrojem prosazování práva životního prostředí v pěti složkách: ochraně ovzduší, vody, odpadovém hospodářství, ochraně přírody a ochraně lesa.

Ing. Jantsch (vedoucí oddělení informatiky a souhrnných agend ČIŽP) mi zpřístupnil databázi Pokut udělených nebo vybraných ČIŽP za rok 1999 k publikování na Internetu. Jedná se o první krok při zveřejňování těchto údajů. Tato spolupráce je považována za inspiraci pro vlastní systém, který ČIŽP připravuje.

Zároveň jde o další posun v uvádění zákona č. 123/1998 Sb. do praxe. Informace o udělených sankcích nejsou obchodním tajemstvím a pro veřejnost a další zainteresované strany (jako jsou např. potencionální investoři) jsou důležité. Pomáhají dotvářet celkový obraz o chování podniku, především o jeho vztahu k životnímu prostředí.

obsah

7.1. Struktura dat
Data jsou sbírána jednotlivými oblastními inspektoráty a zasílána v elektronické podobě na ředitelství ČIŽP do Prahy. Tam jsou převáděna do společného souboru a alespoň částečně formálně upravena.

Databáze byla rozdělena do excelovských souborů podle jednotlivých oddělení ČIŽP:

1) odpadové hospodářství a nakládání s chemickými látkami;
2) ochrana lesa;
3) ochrana ovzduší;
4) ochrana přírody;
5) ochrana vod; a
6) úvod - zahrnující souhrn pokut za jednotlivá oddělení. Celkové pokuty podle jednotlivých oddělení a oblastních inspektorátů.

Každý soubor obsahoval tabulky:

• Souhrn 98+99 - evidence pokut v právní moci za rok 1999
• Souhrn 99 - evidence pokut za rok 1999 v právní moci za rok 1999
• Souhrn 98 - evidence pokut z předchozích let v právní moci za rok 1999
• Nejvyšší - deset nejvyšších pokut v roce 1999
• a tabulky evidence pokut podle jednotlivých oblastních inspektorátů - vždy ve třech verzích, podle pokut v právní moci za rok 1999; pokut za rok 1999 v právní moci za rok 1999 nebo pokut z předchozích let v právní moci za rok 1999

Tabulky obsahovaly následující pole:

• Oblastní inspektorát - inspektorát, který udělil pokutu
• Subjekt - jméno fyzické/právnické osoby
• IČO
• Paragraf (číslo,odstavec,písmeno,zákon) - paragraf, který byl porušen
• Částka původní (Kč)
• Částka konečná (Kč) - konečná částka se mohla změnit, pokud se subjekt proti rozhodnutí odvolal
• Datum rozhodnutí
• Datum právní moci
• Odvolání - odvolání proti vyměřené pokutě
• Autoremedura
• Rozklad. Komise

obsah

7.2. Zpracování dat
Excelovský soubor je vhodný pro počáteční získání dat, ale k samotnému zpracování a uložení do databáze je snazší použít databázový program. Proto jsem zpracovala data v Microsoft Access. Ze všech tabulek jsem vytvořila jednu souhrnnou - Souhrn98+99, aby při zadávání dotazů údaje nemusely být složitě získávány z několika tabulek. Tabulka takto obsahuje kolem 2000 záznamů.

Pole výsledné tabulky jsem převzala z původních tabulek a přidala k nim třídící položku Medium - složku životního prostředí, která byla poškozena.

K tabulce jsem zároveň připravila několik SQL dotazů podle:

• Oblastního inspektorátu - OI
• Media - les, odpad, příroda, voda, vzduch
• průměrné pokuty, udělené jednotlivými inspektoráty
• nejvyšších udělených pokut - 73 záznamů, pokuta překračuje 15 mil. Kč.
• Media - nejvyšší udělené pokuty Tyto dotazy jsou použity v zadávacím formuláři, kde si uživatel stanoví kritéria vyhledání údajů z databáze. Formulář je prezentován na ASP . Je možné vyhledávat podle Oblastního Inspektorátu a Media. Po zadání dotazu se zobrazí celkový počet záznamů, které jsou řazeny podle, inspektorátu a velikosti pokuty sestupně.

Každý záznam obsahuje:

• název subjektu
• IČO - pokud se jedná o fyzickou osobu, zobrazování rodného čísla ve výsledku dotazu, není povoleno
• složka životního prostředí, která byla znečištěny
• paragraf
• datum vyměření pokuty
• navržená částka a vyměřená částka

Nedostatky databáze:

• nejednotné IČO - IČO bylo zapsáno buď ve zkráceném tvaru (Excel automaticky vymazává nuly, např. 00123456 zobrazí jako 123456) nebo chybělo úplně
• citace paragrafů - není standardizováno, každý oblastní inspektorát vyplňuje tuto položku jiným způsobem (např. některé citace jsou "§7/1/b/211/94" a jiné jenom "b")

Doporučila bych, aby byl v údajích o pokutě také uváděn katastr. Mohlo by se geograficky zaznamenat místo, kde byla udělena pokuta, resp. místo, kde k úniku/poškození životního prostředí došlo. Pro celkovou přehlednost databáze bylo by užitečné, pokud bude v budoucnosti doplňována, standardizovat zápis názvů subjektů a přidat informaci o tom, jestli byla pokuta skutečně vybrána.

obsah

7.3. Závěr
Využití informací tohoto typu v PRTR by bylo možné. K údajům o vypouštěných látkách by mohla být připojena poznámka, jestli firma byla někdy v minulosti pokutována za porušování předpisů a jestli pokutu zaplatila. Jsem si vědoma, že je systém jednoduchý a je na něm ještě mnoho práce. Přesto si myslím, že původní cíl, tedy poskytnout uživatelům informace o sankcích udělovaných ČIŽP, zajistí. Systém se od začátku května 2000 nachází v pracovní formě na serveru ČEU.

obsah

8. Závěr
PRTR je informační nástroj, který je aktivně využíván pro získávání a sdílení údajů o stavu životního prostředí v globálním měřítku. Od zavedení prvního systému na konci osmdesátých let v USA došlo k významnému posunu nejen ve vývoji technického zázemí, které slouží k co nejpřesnějšímu sběru dat, ale i v myšlení světové populace. Životní prostředí jako pojem se dostalo do povědomí lidí. Především do povědomí odborníků, kteří usilovně v mnoha zemích světa pracují na zavedení Registru, aby bylo možné zodpovědně řídit nakládání s chemickými látkami a předvídat dopady jejich úniků do životního prostředí na lidské zdraví.

V České republice se po několika letech náročné práce všech zúčastněných, kteří se nejčastěji museli potýkat s nepružným přístupem některých svých partnerů, dostavují výsledky. Věcný záměr zákona o směrnici IPPC, který v sobě zahrnuje legislativní podporu IRZ, bude připraven v paragrafovém znění do začátku listopadu tohoto roku. Nabytí účinnosti zákona se předpokládá od 1. ledna 2003 - zároveň s plánovaným vstupem České republiky do EU. Mohlo by se zdát, že je to datum velice vzdálené. Díky důkladným přípravám, které jsou nyní v běhu na MŽP odboru strategií , a které se přímo dotýkají velkých provozů, je snazší pochopit potřebu delšího časového úseku. Ani Řím nebyl postaven za jeden den.

Začátkem pro IRZ by mohlo být spojení jednotlivých složkových informačních systémů, formalizace ohlašování do těchto systémů, aby bylo možné údaje porovnávat. Chápu, že by bylo nesmírně těžké měnit strukturu již ohlášených dat.Tím více by se jednotliví provozovatelé měli soustředit na vzájemnou spolupráci s okamžitou platností pro budoucí ohlašování informací. Znečištění chemickými látkami se stalo globálním problémem. Jediná možnost, jak ho lze řešit, je cestou celosvětové spolupráce. Je to jedna z nejzávažnějších otázek, která nás provází do 21. století. PRTR se po více jak deseti letech svého fungování prokázalo jako prostředek nabízející pomoc při řešení otázek budoucnosti celé planety. Pokud člověk pohlédne za hranice svého života a vymaní se ze své malosti, může spatřit budoucnost, na které se svým nynějším životem podílí. Ať chce nebo ne. Je bezpodmínečně nutné pokračovat v úsilí a starat se o životní prostředí, protože to je místem, kde žijeme. Jaký si život a své okolí uděláme, tak budeme žít.

9. Seznam zkratek

ASP - Active Server Pages
CEPA - Canadian Environmental Protection Act
CEC - Comission for Environmental Cooperation
CRI - Chemical Release Inventory
CSD - Comission on Sustainable Development
ČEU - Český ekologický ústav
ČHMU - Český hydrometeoroligický ústav
ČIŽP - Česká inspekce životního prostředí
DBF - database format
DHTML - Dynamic Hypertex Mark-up Language
EA - Environmental Agency
EC - Environment Canada
EIA - Environmental Impact Assessment
EIS - Emission Inventory Register
EPCRA - The Emergency Planning and Community Right-To-Know
EPA - Environmental Protection Agency
EPER - European Pollutant Emission Register
EU - Evropská unie
GIS - Geografický informační systém
HEIS - Hydroekologický informační systém
IARC - International Agency for Research on Cancer
IČO - Identifikační číslo organizace
IFCS - The Inter-governmental Forum on Chemical Safety
IPPC - Integrated Pollution Prevention and Control
IRZ - Integrovaný registr znečištění
ISKO - Informační systém kvality ovzduší
ISO - Informační systém o odpadech
MIS - Metainformační systém
MSDE - MicroScoft Data Engine
MS SQL - MicroSoft Structured Query Language
MŽP - Ministerstvo životního prostředí
NGO - Non-Governmental Organisation
NPRI - National Pollutant Release Inventory
OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development
ODBC - Open Database Connectivity
OSN - Organizace spojených národů
PDF - Portable Document Format
PEN - Plzeňská ekologická nadace PI - Pollution Inventory
PPA - Pollution Prevention Act
PRTR - Pollution Release and Transfer Register
REZZO - Registr emisních zdrojů znečištění ovzduší
SQL - Structured Query Language
TRI - Toxic Release Inventory
UNCED - United Nations Conference on Environment and Development
UNEP - United Nations Environment Programm
UNITAR - United Nations Institute for Training and Research
UPD VUC - Územně-plánovací dokumentace vyšších územních celků
VŠCHT - Vysoká škola chemicko-technologická
VÚV - Výzkumný ústav vodohospodářský
WWW - World Wide Web

obsah

10. Seznam použité literatury

1) BLÁHA, K. a kol. Integrovaný registr znečištění PRTR. Příloha Zpravodaje MŽP, č. 10, říjen 1998.
2) Environment Canada. Pollutant in Atlantic Provinces - NPRI 1997. Environment Canada, 1999. S. 1
3) Environment Agency. What´s in your backyard. [www dokument] http://193.122.103.90/wiyby/html/b_isr.htm - 19.4.2000
4) Environment Canada. The green lane: Backrounder. [www dokument] http://www.ec.gc.ca/press/npri97_b_e.htm 19.4.2000
5) EPA. About the TRI Data Collection. [www dokument] http://www.epa.gov/tri/triwww.htm. 1.4.2000
6) EPA. Accessing and using Toxis Release Inventory data.[www dokument] http://www.epa.gov/tri/access.htm 1.4.2000
7) Listina základních práv a svobod. Článek 35, odst.2
8) LHOTÁKOVÁ, J. lhot.ceu.cz EIA. [www dokument] http://keao.ceu.cz/eia/ 3.5.2000.
9) MACOUN macoun@chmi.cz Oddělení ÚOČO. [www dokument] http://www.chmi.cz/uoco/odd/oez_idx.html 1.5.2000
10) MLNAŘÍKOVÁ, J. mlna@ceu.cz Informační systém o odpadech. [www dokument] http://keao.ceu.cz/iso/ 29.4.2000
11) OECD. Proceedings of the OECD International conference on Pollutant Release and Transfer Registres (PRTRs), part 1. OECD, 1999. S. 14, 23, 43-44
12) OECD. What is a Pollutant Release and Transfer Register (PRTR)? [www dokument] http://www.oecd.org/ehs/prtr/ 19.3.2000
13) PEN. Co je to PRTR? [www dokument]. http://www.ecn.cz/prtr/prtrwide/prtr-cz.htm 16.3.2000
14) PISKAC, P. REZZO. [www dokument] http://plumbum.ceu.cz/REZZO/. 1.5.2000.
15) STACH, J. jiri.stach@ecn.cz Institute for Environmental Policy, information sources in the sphere of enviroment protection, Information systems. [www dokument] http://www.ecn.cz/iep/icuep/refdb_is.html. 3.5.2000
16) ŠUTA, M. Co to je PRTR. [www. dokument] http://www.ecn.cz/prtr/ 19.3.2000
17) ŠUTA, M. PRTR subkomise. [www dokument] http://www.ecn.cz/prtr/komis2cz.htm. 22.4.2000
18) ŠUTA, M. PRTR subkomise. [www dokument] http://www.ecn.cz/prtr/komis-cz.htm. 22.4.2000.
19) ŠUTA, M. PRTR analýza/analysis. [www dokument] http://www.ecn.cz/prtr/analyza/analyza.htm. 29.4.2000
20) UNEP. Background: PRTR Uses. [www dokument] http://irptc.unep.ch/prtr/bakgd03.html 19.3.2000
21) UNEP. Background: PRTR Uses. http://www.chem.unep.ch/prtr/bakgd03.html. 14.3.2000.
22) UNEP Chemicals. Background: PRTRs and Their Purposes. [www dokument] http://irptc.unep.ch/prtr/bakgd01.html 19.3.2000
23) UNEP. Background: PRTR Histories. [www dokument] http://irptc.unep.ch/prtr/bakgd02.html. 14.3.2000
24) United Nations Division for Sustainable Development. Agenda 21. [www dokument] http://www.un.org/esa/sustdev/agenda21.htm 20.3.2000.

obsah

11. Seznam příloh
1) domácí stránka Environment Agency Pollution Inventory
2) domácí stránka EPA Toxic Release Inventory
3) TRI 1998 Data Release
4) TRI Explorer Report (STCO) - výsledek vyhledávání v TRI
5) domácí stránka National Pollutant Release Inventory
6) Facility Substance Summary - výsledek dotazu v NPRI
7) Query Form - formulář pro zadávání dotazu v NPRI
8) NGO návrh zákona o Registru nakládání se znečišťujícícmi látkami (PRTR) v České republice
9) IPPC - příloha časopisu Odpadové fórum
10) výsledek dotazu v REZZO - seznam dvaceti největších zdrojů
11) výsledek dotazu zadaného v databázi Pokuty

obsah