Přímá demokracie
Pokud chápeme občanskou společnost jako společnost, kde se občané
rozhodovacích procesů účastní nikoliv pouze prostřednictvím svých volených
zástupců, ale přímo, například v referendu, objevuje se před námi celá řada
otázek:
Jak zajistit, aby přijatá řešení byla skutečně výsledkem racionálního zvážení všech pro a proti a nikoliv jen reakcí na emocemi nabité mediální masáže?
Cožpak mohou rozhodovat i laici, kteří si utvořili názor na bázi 'jedna paní povídala'?
Pokud při rozhodování dáme prostor občanským sdružením (např. rozhodování o stavbách v procesu EIA), jak se vyhnout obavě z vlády lobbystických skupin, prosazujících nikoliv obecný, ale svůj vlastní prospěch?
Ale platí i naopak:
Rozhodují naši zástupci v Parlamentu vždy fundovaně a nezaujatě?
Nejsou i oni častěji ovládáni mocenskými, stranickými či finančními zájmy, které maskují jejich ignoranci?
Kde najít hranici mezi přímým a zastupitelským principem?
Zastánci 'větší přímosti' v účasti občanů na rozhodování někdy pracují s konceptem tzv. polopřímé demokracie, jehož autory jsou manželé Tofflerovi (známá dvojice futurologů a sociologů, autoři bestsellerů jako např. Šok z budoucnosti,
Posun moci, aj.). Polopřímá demokracie by měla kombinovat výhody demokracie
zastupitelské i přímé: občané by se mohli zapojit do hlasování poslanců a jejich
hlasy by reprezentovaly určitý počet hlasů zvolených poslanců.
Jiný model představuje švýcarská cesta: občané mohou iniciovat referendum o
zamítnutí kteréhokoliv zákona, který byl přijat parlamentem nebo dokonce
prosadit určité rozhodnutí parlamentu navzdory. Přes všechny pochybnosti
švýcarská polopřímá demokracie funguje a nepotvrzují se ani obavy těch, kteří
poukazují na riziko zneužitelnosti tohoto institutu extrémistickými demagogy.
Je
zřejmé, že základním předpokladem takového uspořádání je politická kultura a
vyspělost země. Nepředstavují ale stupeň politické kultury a větší podíl na
rozhodování spojené nádoby? Nenaučil by nás nově nabytý prostor také větší
odpovědnosti? Je přímá demokracie cestou do pekel emocionálních nenávistí a
diktatur či cestou ke skutečnému, aktivnímu a odpovědnému občanství?
Zajímavým testem vyspělosti české veřejnosti jsou lokální (místní) referenda.
Lokální referenda jsou hlasování obyvatel obce či města, které je svoláno obvykle na
jejich žádost a jehož výsledek zavazuje obecní orgány k určitému postupu v
řešeném problému. Výsledky lokálních referend, které u nás zatím proběhly,
naznačují následující: Lidé se zpravidla vyslovili pro ochranu životního
prostředí ve svém okolí a proti investičním záměrům, které by jej mohly narušit,
přestože by znamenaly možnost ekonomického rozvoje regionu.
Alespoň jeden případ za všechny: V Libouchci pomáhali Přátelé přírody místním občanů iniciovat
konání místního referenda, v němž občané obce dostali možnost vyjádřit svůj
názor na otevření lomu na nedalekém vrchu Strážišti. S informační kampaní začali
Přátelé přírody v roce 2000, referendum se konalo 22. září 2001. Účastnilo se
jej 74 % občanů, z nichž 99 % hlasovalo proti lomu. Mlčící většina promluvila a
mnohé zaskočila jak účast, tak jednomyslný nesouhlas s těžbou.
V jiných případech se ale lidé také vyslovili proti vybudování středisek pro
azylanty ve své obci. Jako bychom stáli na křižovatce: jednou nohou stále v
louži podezřívavosti, netolerance a sobectví. Druhou napřaženou do světa, který
chápe, že všechno se nedá koupit a že pro naše děti bude důležitější kus lesa za
chalupou, než zrezavělé BMW v garáži. Doba přechodů je vždy vzrušující. Je
nadějí, příležitostí i očekáváním …
Klasici o přímé, participační či polopřímé demokracii
Alvin a Heidi Tofflerovi
Dvojice amerických futurologů, chrlících na trh prognostické bestsellery.
Jádrem jejich analýz je teorie o třech vlnách: třech základních periodách
lidských dějin. Každá z vln přináší specifické formy výroby, spotřeby, životního
stylu, politického uspořádání. Období třetí vlny, ve kterém se právě nacházíme,
je podle nich obdobím, kdy se moc přesouvá z centralizovaných orgánů směrem k
lidem. Odsud idea polopřímé demokracie, zmíněná v úvodním textu.
Fromm, Erich
Psychoanalytik, myslitel. ve svých originálních pracích charakterizuje různé
mody lidského života: život ve vlastnění a autentický život v bytí. THE
International Erich Fromm Society [webovské sídlo]. [Cit. 20.1.2003]. Dostupné
z: < http://www.erich-fromm.de/ >
Portál obsahuje mj. řadu Frommových esejů.
Za správnost textu odpovídá Jan Činčera. Poslední aktualizace: 11/20/2008
|