Domácí násilí - věc veřejná

Domácí násilí není soukromou záležitostí, ale věcí veřejnou. Jeho potírání není osobním problémem ženy, ale problémem společnosti jako celku, neboť jeho vliv nekončí u dveří bytu, ale jeho důsledky jsou dalekosáhlé, ovlivňující celou společnost. Stát musí mít zájem na tom, aby násilí na ženách nebylo pácháno a musí učinit veškerá opatření vedoucí k potírání tohoto negativního společenského jevu. Bohužel realita je odlišná. Ve společnosti je stále dominantní názor, že domácí násilí je privátní problém, do jehož řešení lidská společnost, stát a jeho instituce nemají zasahovat. Tento postoj umocňuje pojetí muže jako neomezeného a dominantního vládce, pro něhož je násilí přijatelný prostředek pro prosazení moci a řešení konfliktu. Společnost tedy ještě stále domácí násilí toleruje, anebo mu přinejmenším nebrání. Násilí se však týká nás všech a všichni jsme zodpovědní za to, aby se násilí zastavilo a aby se postiženým dostalo včasné a efektivní pomoci.

Specifika domácího násilí

Domácí násilí není ojedinělou a okrajovou záležitostí. V České republice je podle poslední kriminologické statistiky týrána každá osmá žena, tedy asi 500 000 žen. Domácí násilí je specifické tím, že se odehrává „za zavřenými dveřmi“ a „beze svědků“. Domácí násilí začíná nenápadně – „méně závažnými útoky“, psychickým ponižováním, nadávkami, násilným omezováním pohybu, fackami, menším ublížením na zdraví. Po čase pak dochází k závažným poraněním – zlomeninám žeber, lebky, vykloubením čelistí, potratu, někdy násilí končí smrtí ženy. Týrání může začít prakticky kdykoliv během vztahu – na začátku v období největší zamilovanosti, těsně po svatbě, nebo třeba až po 15 letech manželství. Ze začátku oběť často není schopna se proti násilí postavit, přijímá násilníkovy názory o své vině.

V násilném vztahu se cyklicky opakují tyto tři fáze:

1. láska – chvíle klidu, porozumění, usmíření, násilný muž je k ženě pozorný, „udobřování“ prostřednictvím sexu, vyznávání lásky po týrání,
2. naděje – naděje, že se vše zlepší, že partner není tak zlý a změní se, vytěsnění špatných zážitků, fixace toho dobrého,
3. strach – vyhrožování oběti a její zastrašování s cílem, aby jednala podle přání násilníka.

Formy domácího násilí

Domácí násilí není jen fyzické násilí a jen zřídka se vyskytuje v jediné izolované formě.

Nejčastějšími formami násilí, které se často vyskytují současně jsou:

• Fyzické: řadí se sem různé formy brutálního napadání, bití pěstmi, kopání, pálení, tahaní za vlasy, házení předměty až po vraždu. Vyskytuje se i vyhrožování zbraní a vyhrožování třetím osobám (příbuzným, dětem, kamarádkám, domácímu zvířeti).
  S fyzickým násilím je často spojeno ničení majetku a věcí, které jsou ženě milé a na nichž jí záleží.
• Psychické: zahrnuje citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejnosti, urážení, terorizování, vyhrožování, apely na morální svědomí ženy a to, že je matkou. Velmi časté je „diagnostikování“ ženy, že „je blázen, duševně nemocná a skončí v blázinci“. Muži ženu kontrolují ustavičnými telefonáty, špehováním, pronásledováním na pracovišti a doma. Mezi prostředky nátlaku patří odpírání pobytu v určitých místnostech bytu, sledování televize, zákaz věnování se činnostem, které ženu baví, znemožňování spánku.
• Sexualizované: obsahuje sexuální činy, které nejsou ženě příjemné a které jsou na ženě vynucené.
• Sociální: jeho cílem je izolace ženy. Patří sem například bránění styku s rodinou, příbuznými, zamykání v bytě, zablokování telefonu. Násilníkovi jde o to, aby oběť na něm byla ještě více závislá.
• Ekonomické: omezení možností disponovat s financemi (např. žena nemá přístup ke společnému bankovnímu účtu, muž jí přiděluje minimální částku na zajištění chodu domácnosti) či je dokonce vydělávat.

Častá tvrzení o domácím násilí

Ženám se násilí líbí, jinak by přece už násilníka opustili
Ženy zůstávají z mnoha důvodů, tím hlavním je ale především strach. Ženy, které jsou oběťmi násilí, vyzkoušejí vše možné, aby změnili situaci. Chtějí, aby násilí skončilo, často si však zároveň přejí zachovat manželství či partnerský vztah. Násilný partner jim často vyhrožuje, že si „je najde“, jestliže odejdou, že zabije je nebo sám sebe. Ženy jsou nezřídka v „ekonomické pasti“ – s minimem finančních prostředků, bez vlastního bydlení, nemožnosti někam odejít. K partnerovi mají stále citový vztah, jeho chování omlouvají, chtějí dětem zachovat tátu. Krach vztahu berou jako svoji vinu, domnívají se, že selhaly ve své roli ženy.

To není domácí násilí, ale tzv. italská domácnost, drobné domácí „neshody“, do kterých nikomu cizímu nic není
Mezi hádkou a násilím je nejeden podstatný rozdíl. Při hádce jde o konflikt dvou osob, jejichž postavení je rovnocenné. Většinou jde o konflikt zájmů, kdy každá ze stran se snaží prosadit ten svůj. Násilí je však o nerovnosti síly a moci. Domácí násilí nejsou jen drobné neshody. V 70% mu jsou přítomny děti, způsobena jsou taková zranění jako otřes mozku, průstřel ramene, porušená páteř a motorika. Nejzávažnější případy končí smrtí.

Ženy mají násilí ve vztahu rády
Další mylné tvrzení, podporované výrazně porno průmyslem. Žádná žena nechce, aby ji někdo bil, znásilňoval, anebo zavraždil.

Domácího násilí se dopouštějí jen muži alkoholici
Alkohol není příčinou, ale spouštěčem násilí, i když, je-li alkohol přítomen, je chování agresivnější. Násilníci jsou i muži, kteří by se nikdy „skleničky nedotkli“. Alkohol slouží jako výmluva („střízlivý bych ji nikdy neuhodil“).

Ženy násilí „provokují“ nebo si ho „zaslouží“ jinak
Za provokaci uvádějí násilničtí muži cokoliv – že si žena oblékla sukni a ne kalhoty, přijela o 10 minut později z práce a jiným autobusem, večeře nemá správnou teplotu. Příčna násilí je však zcela jinde – ve snaze ovládat a kontrolovat partnerku. Muži často pociťují jako provokaci jednání, které u nich samotných považují za normální. Nic není omluvou pro týrání a i ženy, které se snaží být perfektní a ve všem násilníkovi vyhoví, jsou týrané!