OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Několik slov pro otce


...Nechtěla jsem, aby mne můj muž k porodu doprovázel. Věděla jsem, že se toho bojí a nechtěla jsem jej stavět do špatně řešitelné situace. A vlastně jsem si ani sama nepřála, aby mne viděl v tak divné situaci, upocenou, rozcuchanou a bolavou...
...Neumím si představit, že by můj muž u porodu naší dcery nebyl. Věděla, jsem, že dokud je se mnou, nemám se čeho bát...
...Šel jsem k porodu, protože si to moje žena přála. Kdyby to záleželo jen na mně, radši bych se tomu byl vyhnul. Ale teď jsem rád, že jsem to viděl. Netušil jsem, co všechno ze sebe žena musí vydat, aby přivedla dítě na svět....
... Bolesti své ženy jsem prožíval téměř fyzicky. Byl jsem rád, že jsem ji v tom nenechal samotnou...
...Mám svou ženu hrozně rád, ale k porodu bych s ní jít nemohl. Nevím, co s bolestí, nesnáším krev. Prostě se bojím, že bych tam byl jenom na obtíž...
... Tak, jako jsme dítě společně počali, tak jsme je také společně porodili. Bylo to stejně krásné a stejně přirozené...
...Slyšel jsem, že když chlap vidí porod, tak z toho pak může být impotentní. Myslím, že mužský nemá u porodu co dělat. Je to věc ženských. Opravdu nevím, co bych v porodnici hledal...
... O tom, zda půjdu k  porodu, jsme vůbec nemuseli mluvit, bylo to naprosto samozřejmé. Vyvstala jen otázka, jak se na porod společně připravíme, do jakého se přihlásíme kurzu...
...Ženské problémy jsem vždycky bral trochu s rezervou. Od té doby, co jsem byl u porodu, už ale určité věci nezlehčuju. Trochu jinak teď vnímám i sex, je v tom najednou mnohem víc zodpovědnosti...
...Samozřejmě, že jsem se bál. Bál jsem se toho, co uvidím a uslyším na porodním sále, bál jsem se stejně, jako kdysi dávno návštěvy nemocničního pokoje, ve kterém umírala moje babička. Ale stejně jako z vás spadne strach, když pak už umírajícího držíte za ruku, stejně tak zapomenete na své pocity během porodu. Všechno mi docházelo teprve zpětně. Moje žena měla docela těžký porod, ale bylo to úchvatné a přesahující všechna má očekávání. Jsem za tu zkušenost dodnes vděčný...

Možný přínos přítomnosti otce u porodu

Během první porodní doby muž ženě pomáhá tím, že „je s ní“. Žena se necítí osamocená a pociťuje lásku svého partnera. Není zanedbatelné, že někdy jen pouhá partnerova přítomnost citelně ovlivňuje chování zdravotníků a celkovou atmosféru na porodním sále. Muž poskytuje ženě psychickou oporu a pomáhá jí i po fyzické stránce (masáže, podání jídla a pití, otření zpoceného čela, opora při některých polohách, atd.). Během druhé porodní doby, která končí faktickým příchodem dítěte na svět, se žena v ideálním případě uzavírá okolnímu světu, poddává se porodní síle a nevnímá své okolí. Přesto jí zejména v nemocničním prostředí může přítomnost partnera i v této chvíli velmi posilovat. Muž dostává během porodu jedinečnou příležitost poznat, čím žena na samém začátku mateřství prochází a jakého obrovského výkonu je schopna. Taková zkušenost ve valné většině případů posiluje partnerův obdiv a úctu k ženě i k její mateřské roli.

Příchod nového života na svět je mezním jímavým okamžikem. Muž a žena, kteří takovou událost prožijí společně, ji hodnotí jakou jednu z klíčových ve svém partnerském životě. Takový společný zážitek prohlubuje lásku a vzájemné pouto. Muž, který bezprostředně zažije narození svého dítěte, může je pochovat a zachytí jeho pohled, prožívá nesmírný citový zážitek směřující k vytvoření silného citového pouta. (V některých zahraničních nemocnicích umožňují, aby si otec namísto matky po narození dítěte císařským řezem položil novorozeňátko na obnaženou hruď a zahříval ho místo inkubátoru.) Obecně se otcové, kteří byli přítomni při narození, ochotněji a dříve zapojují do péče o dítě.

Jak být u porodu dobrým partnerem

Aby přítomnost otce dítěte u porodu byla ku prospěchu, měl by

  • cítit k matce silný citový vztah a pocit zodpovědnosti
  • rodící ženu velmi dobře znát, vědět, co má ráda a co ne, jaké jsou její zvyky, co jí přináší relaxaci a uvolnění
  • vědět, co porod „obnáší“, jaká je jeho normální fyziologie, jaké zásahy se provádějí, kdy jsou nutné a kdy je lepší se jim pokud možno vyhnout
  • znát psychologii rodící ženy, být připraven na „změnu“ jejího normálního vědomí a nenechat se vyvést z míry neobvyklostí jejího chování při porodu
  • ovládat praktické dovednosti a vědět, jak může zcela konkrétně pomoci v různých situacích
  • být schopen se přizpůsobit momentálním potřebám rodící ženy a přijmout, že je při porodu kvůli ní. Její přání a reakce určují způsob, jakým bude pomáhat

Závěrem je důležité zdůraznit, že přítomnost otce u porodu je důležitá po celou dobu porodu. V českých porodnicích se lze bohužel dosud často setkat s tím, že se personál snaží otce „vykázat“ na první dobu porodní a přivolává je až na samotné vyklouznutí dítěte z těla matky. Podobný přístup je však naprosto nevhodný a nahrává historkám typu „muž se u porodu zhroutil a jenom přidělal práci zdravotníkům...“. Pokud muž spoluprožívá porod od začátku, bývá do jeho děje vtažen natolik, že mu poněkud dramatičtější „krví zbrocený“ závěr připadne jako zcela přirozené vyvrcholení. Vidí-li však jen druhou dobu porodní, zůstane nanejvýš zúčastněným pozorovatelem, jemuž však podstata porodního procesu zůstane utajena a mimořádný společný prožitek se ženou odepřen.
X   ZAVŘÍT OKNO