<zpět do souhrnu zpráv

Suburbanizace – nakupování a bydlení v polích

23. 1. 2004 - PRAHA [Econnect]
Petra Kolínská

Co se skrývá pod pojmem suburbanizace? Je to jev výhradně negativní? Můžeme suburbanizaci zastavit či ji alespoň ovlivnit, a jakým způsobem? Kdo odpovídá za živelnou výstavbu na okrajích velkých měst? I na tyto otázky najdete odpovědi ve sborníku Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky.

Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky je název sborníku, který vychází z příspěvků přednesených v rámci seminářů „Udržitelný rozvoj městských aglomerací“ pořádaných Ústavem pro ekopolitiku. Cílem seminářů konaných v letech 2000 a 20001 bylo seznámit veřejnost s neuspořádaným a dlouhodobě neudržitelným růstem městských aglomerací a otevřít diskusi zejména o ekonomických, sociálních, dopravních, urbanistických a environmentálních důsledcích suburbanizace.

Suburbanizace – co to je?

Slovo suburbanizace byste v Akademickém slovníku cizích slov hledali marně a ani v uvedeném sborníku jednoduchou a jednoznačnou definici nenajdete. Martin Ouředníček věnoval vysvětlení tohoto pojmu celou jednu kapitolu a nabízí hned několik různých úhlů pohledu a přístupů. Snaží se přitom o hodnotově neutrální výklad – na hodně obecné úrovni lze suburbanizaci definovat jako proces přetváření krajiny způsobený pohybem obyvatelstva z města na jeho okraj, a to ve spojení s novým bydlením nebo novými ekonomickými (komerčními) „centry“.

Dalším způsobem, jak suburbanizaci pojmout, je sledovat její proměny v čase – tedy vývojové fáze suburbanizace – a ta je, podle všeho, stejně stará jako vznik a rozvoj měst (tj. Urbanizace).

Autoři ostatních příspěvků již tak (v dobrém slova smyslu) akademičtí nejsou a suburbanizaci definují vesměs jako proces nežádoucí, kdy se město prostorově rozpíná do okolní venkovské a přírodní krajiny formou řídké, roztroušené obytné nebo komerční zástavby.

Hlavními negativní důsledky jsou:

• sociální segregace – do příměstských lokalit se stěhují především lidé s vyšším sociálním statusem, sociální izolaci posiluje také téměř výhradní užívání automobilu pro jakýkoli přesun,
• prudké zvýšení individuální automobilové dopravy – lidé z příměstských oblastí pravidelně dojíždějí do centra města za prací, vzděláním, kulturou apod. Navíc v oblasti s nízkou hustotou obyvatel nemůže efektivně fungovat veřejná doprava,
• úpadek rostlého města - centrum města se vylidňuje, chátrají staré obytné a obchodní objekty, investoři nemají zájem o využití starých průmyslových zón,
• komerční zástavba (hypermarkety, rychlé občerstvení, čerpací stanice, multikina) se koncentruje do pásů podél velkých silnic a dálnic, a často proto dostupné jenom autem,
• radikální změny ve využívání krajiny – snižuje se rozloha pozemků vhodných pro zemědělské, lesnické a rekreační využití.

V tomto pojetí je pak suburbanizace synonymem pro tzv. urban sprawl – tedy živelné rozpínání města charakteristické pro metropolitní oblasti v USA po 2. světové válce.

Zahraničním zkušenostem, a nejen americkým, jsou věnovány hned čtyři příspěvky – Pavel Ptáček popsal a porovnal suburbanizační procesy v USA a Německu. Ethan Seltzer nabídl poučení z ekonomických, ekologických a sociálních důsledků vývoje v Portlandu a Ignacio San Marina přinesl zprávu o vnímání živelného rozpínání města s provokativním titulkem „Bitva o udržitelný růst v Arizoně.“ Na vztah mezi dopravou a suburbanizací v mezinárodním měřítku se zaměřil John Pucher.

O zatím převážně neutěšené situaci u nás pak referují Radim Perlín ve stati „Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy“, Ivana Horáková v příspěvku o nové bytové výstavbě v Praze a jejím bezprostředním okolí a Ondřej Mulíček v článku „Suburbanizace v Brně a jeho okolí“.

Jak z toho ven?

Česká společnost zatím na draze zaplacenou zahraniční zkušenost zničené krajiny příliš nedbá a politici a úředníci s tichým souhlasem veřejnosti hlásají, že město má především vydělávat, a tak hypermarkety v polích i satelitní městečka jsou pro mnohé stále lákavou vidinou.

Návrhy na jiný způsob rozvoje metropolitních regionů i nástroje na jejich realizaci ale existují – základem je koncepční a dlouhodobě závazné místní a regionální územní plánování, sociálně a environmentálně odpovědná investiční politika státu a regionů a v neposlední řadě ochota občanských iniciativ aktivně se zapojit do aktivit spojených s rozvojem konkrétního území.

Jak připomíná Karel Maier v závěrečném příspěvku sborníku, jedním z nejúčinnějších nástrojů při usměrňování suburbanizace je kvalitní komunikace mezi veřejnou správou, investory a developery a občanskými iniciativami.

Sborník o suburbanizaci je cenným příspěvkem pro poznání fenoménu, který se týká české společnosti více, než si je zatím ochotna připustit, a má jistě i potenciál napomoci k tomu otevřít veřejnou diskusi. S ohledem na cílovou skupinu – širší veřejnost – je škoda, že publikace neobsahuje slovníček odborných pojmů a jazyk příspěvků je svým odborným žargonem laikovi zbytečně nepřístupný. Také těžký křídový není tou nejvhodnější formou pro publikaci tak úzce se vztahující k životnímu prostředí.

Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. (sborník uspořádal Luděk Sýkora). Praha, Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., 2002, 191 s.

• Problematika Urban Sprawl na stránkách Ústavu pro ekopolitiku
• Urban Sprawl - odkazy na další informační zdroje
• Ústav pro ekopolitiku - vydavatel sborníku

Komentáře

< zpět do souhrnu zpráv