<zpět do souhrnu zpráv

Zákon o službách informační společnosti – tak napůl (3. a 4.část)

22. 9. 2003 - [Živě.cz]
Otakar Schön

Část třetí – nevyžádaná komunikace
Pod označením nevyžádaná komunikace je rozuměn samozřejmě nenáviděný spam. Podle návrhu zákona je zakázaná jakákoliv nevyžádaná komunikace obchodních sdělení. Jednoznačnost zákona v této oblasti je více než vítaná, problémem ovšem zůstává vymezení spamu na oblast obchodních nabídek – tedy klasické reklamy. Zákon se nezabývá dalšími možnými projevy spamu, které mohou zahrnovat politická nebo náboženská sdělení.

Pro dobro uživatelů internetu zákon vyžaduje „několikanásobné jištění“ v oblasti přijímání obchodních sdělení. Pokud si poskytovatel komerčních služeb vyžádá email uživatele, musí mu dát možnost odmítnout příjem reklamních emailů. Dále musí každý komerční email obsahovat možnost bezplatného ukončení zasílání takových sdělení. Zákon zakazuje rozesílat spam s falešnými zpětnými adresami a navrhuje velice přísné postihy, až do výše mediálně zajímavých 10 000 000. Tuto částku mohou patřičné úřady požadovat i opakovaně! A výtěžek bude příjmem do státního rozpočtu, takže bude v zájmu státu držet tvrdou linii.

Jiným problémem je ale vyrovnání se spamy, které přijdou ze zahraničí, tady lze očekávat, že ostrý zákon bude působit jako pitbull s košíkem uvázaný na krátkém řemenu. Samozřejmě že po vstupu do EU, jehož datum je navrhováno jako den, kdy má začít zákon platit, bude vymahatelnost práva lepší, ale většina nevyžádané pošty má svůj počátek v USA, kam nedosáhne ani EU a ani americké zákony se nezdají být dostatečně účinné. I když se proto může část zákona věnující se spamu zdát jako přehnaná, čas může prokázat její užitečnost.

Část odpovědnosti chce Mlynářovo ministerstvo v návrhu zákona vložit na bedra nejrůznějších oborových profesionálních organizací. Tyto organizace by totiž měly hlídat své členy a kontrolovat, zda je jejich obchodní komunikace v pořádku. Principy samoregulace se v praxi často ukazují jako neefektivní, ale lze předpokládat, že tato část zákona bude určitě podrobena minimálně pokusům o pozměňovací návrhy.

Část čtvrtá – bezpečnější nakupování
Součástí návrhu zákona jsou také změny do občanského zákoníku, které se týkají elektronického obchodování. Kromě klasického nakupování po internetu ošetřují také smluvní vztahy uzavírané po emailu nebo dokonce prostřednictvím instant messengerů. V této oblasti ovšem hodně záleží na rozvoji elektronického podpisu. Z navrhovaných změn jsou nejdůležitější prvky, které mají chránit zákazníka. Sestávají zejména z možností kontroly objednávky a povinnosti obchodníka poslat emailem potvrzení objednávky. Návrh zákona také vypočítává informace, které musí obchodník zákazníkovi povinně sdělit před uzavřením smlouvy. V této části zákona lze návrhu jen těžko cokoliv vytknout, jeho znění je evidentně inspirováno již fungujícími principy.

Návrh zákona představený ministrem Mlynářem má před sebou ještě poměrně dlouhou cestu ke schválení a je jisté, že bude čelit řadě pozměňovacích návrhů. Některé budou vítané (rozšíření zákazu nevyžádané komunikace), ale je možné, že dojde i k návrhům, které by mohly ve výsledku způsobit problémy. V tomto případě se ale budeme muset nechat překvapit jak vládou tak poslanci a senátory.

Komentáře

< zpět do souhrnu zpráv