<zpět do souhrnu zpráv

Hypermarkety - jak zmírnit jejich negativní dopady?

9. 10. 2003 - PRAHA [Econnect]
-red-

Super, hyper a různé jiné markety jsou téměř symbolem moderní doby. Rozrůstají se ve všech větších i menších městech a postupně vytlačují menší obchody a obchůdky. Stávají se nejen nákupním, ale většinou i zábavním centrem. Co se však skrývá za líbivým reklamním pozlátkem?

Econnect přináší další právní kauzu, tentokrát spojenou s problematikou výstavby hypermarketů u nás. Kauza je zpracována sdružením NESEHNUTÍ, které za tuto oblast získalo v letošním roce prestižní cenu nadace Sasakawa Peace Foundation.

Obchodní řetězce přicházejí

Expanze hypermarketů do České republiky, jejíž počátek je v polovině 90. let, zastihla nepřipravenou jak českou veřejnost, tak i ekologické aktivisty. S tím, jak se rok od roku zrychlovala (první hypermarket byl postaven v Brně v roce 1996, v dubnu letošního roku jich je po celé ČR už 127 a dalších 15 přibude do konce letošního roku) a přinášela s sebou další a další kontroverzní kauzy, pomalu vzrůstal i odpor vůči ní. Důvodů pro to můžeme nalézt celou řadu.

Zatímco v první polovině 90. let bylo trendem přicházejících obchodních řetězců spíše rekonstruovat stávající prodejny, později se začalo s výstavbou obřích nákupních center, jejichž plocha dosahuje někdy až 50 000 m2 a v drtivé většině případů vznikají na „zelené louce“. Stavby obchodů takovýchto rozměrů pak sebou často přinášely a přinášejí nejen neúměrnou zátěž pro své okolí (zvýšení individuální dopravy, nárůst exhalací, hluk), likvidaci místní zeleně (případů, kdy došlo kvůli jejich stavbám ke kácení stromů – často i nelegálnímu – je celá řada), ale mají také zásadní dopad na fungování celého města.

I v České republice se nakonec v plné míře projevilo to, před čím už dávno varovali architekti a urbanisté. Kromě obrovského nárůstu automobilové dopravy (z časového hlediska se v obchodech tohoto typu vyplatí větší – např. týdenní – nákupy, které tramvají či autobusem pravděpodobně neodvezete) s sebou fungování hypermarketů přináší také vylidňování (někdy se používá i termín odumírání) městských center. To je přímým důsledkem krachu nejen malých prodejců, ale např. i klasických kin, neschopných obřím předměstským komplexům hypermarketů a zábavních center konkurovat.

V současnosti lze už delší dobu pozorovat nový trend – na okrajích měst se budují celá obrovská obchodně-zábavní centra, jejichž cílem je zdržet zákazníka na místě co nejdéle. Do tvrdého konkurenčního střetu se dostávají hypermarkety (prodejní plocha nad 2 500 m2) se svými menšími bratry supermarkety (prodejní plocha do 2 500 m2), které tak potkává podobný osud jako dnes tisíce zaniklých klasických samoobsluh a maloprodejen – nejsou schopny konkurovat šíří nabídky ani cenou.

Zkušenosti a doporučení NESEHNUTÝCH

Kauza popisuje několik konkrétních projektů, v nichž se NESEHNUTÍ angažovali s různou mírou úspěchu.

Ze zkušeností NESEHNUTÍ se stavbami prodejen obřích nákupních řetězců vyplývá několik poznatků, které se dají zobecnit. Především je nutno zdůraznit, že k úspěšnému cíli vede většinou kombinace více postupů. Aktivní účast ve správních řízeních (územním a stavebním), do kterých se může občanské sdružení vzniklé za účelem ochrany přírody a krajiny na základě zákona 114/92 Sb. zapojit, je ve všech případech základem. V tomto směru lze doporučit publikace NESEHNUTÍ „O hypermarketech veřejně“ (Brno 2002, ISBN 80-238-6832-2) a knihu Ekologického právního servisu „Jak chránit životní prostředí při územním plánování a povolování staveb“ (Brno 1999, ISBN 80-902570-3-8).

Neméně důležitá je však aktivita na úrovni lokální politiky – od přesvědčování nerozhodnutých občanů, přes podpisové akce až po jednání s jednotlivými zastupiteli. Obzvlášť důležitý je tento postup v případě, že se plán na stavbu nového super a hyper marketu podaří zachytit hned v zárodku – tedy ještě v době, kdy se uvažuje o odprodeji nebo pronájmu městských pozemků (v drtivé většině případů je vlastníkem půdy, na které mají nové velkoprodejny vznikat, obec) anebo o změně územního plánu.

Od poloviny 90. let, kdy u nás začaly vznikat první hypermarkety, se pomalu začíná měnit i vztah řady občanů k nim. Na jednu stranu jsou obří nákupní centra považována za běžnou součást našeho každodenního života a jsou častým cílem nákupů, na stranu druhou si však řada lidí uvědomuje, že jejich provoz s sebou přináší řadu negativních dopadů, které zásadním způsobem zanechávají stopy na tváři našich měst. Roste nejen počet případů, kdy se občané po celé České republice aktivně zapojují do řízení o jejich výstavbě, ale i případů, kdy se jim povedlo zabránit úplně, odsunout je do jiné části obce a tím minimalizovat jejich dopad anebo případů, kdy se povedlo prosadit takové stavební úpravy, které jsou oproti původním plánům k požadavkům ochrany přírody či slušného architektonického vzhledu alespoň o něco vstřícnější. Je to málo?

Celé znění kauzy "O hypermarketech trochu jinak" najdete v Příkladech z praxe v sekci Účast na rozhodování. Autorem kauzy je Filip Fuchs.

• NESEHNUTÍ
• Hyper.cz
• Ekologický právní servis

Komentáře

< zpět do souhrnu zpráv