Jak na to Zákony Odkazy Slovníček

Zákony

O hypermarketech trochu jinak

Econnect přináší další právní kauzu, tentokrát spojenou s problematikou výstavby hypermarketů u nás. Kauza je zpracována sdružením NESEHNUTÍ, které za tuto oblast získalo v letošním roce prestižní cenu nadace Sasakawa Peace Foundation.

Obchodní řetězce přicházejí

Expanze hypermarketů do České republiky, jejíž počátek je v polovině 90. let, zastihla nepřipravenou jak českou veřejnost, tak i ekologické aktivisty. S tím, jak se rok od roku zrychlovala (první hypermarket byl postaven v Brně v roce 1996, v dubnu letošního roku jich je po celé ČR už 127 a dalších 15 přibude do konce letošního roku) a přinášela s sebou další a další kontroverzní kauzy, pomalu vzrůstal i odpor vůči ní. Důvodů pro to můžeme nalézt celou řadu.

Zatímco v první polovině 90. let bylo trendem přicházejících obchodních řetězců spíše rekonstruovat stávající prodejny, později se začalo s výstavbou obřích nákupních center, jejichž plocha dosahuje někdy až 50 000 m2 a v drtivé většině případů vznikají na „zelené louce“. Stavby obchodů takovýchto rozměrů pak sebou často přinášely a přinášejí nejen neúměrnou zátěž pro své okolí (zvýšení individuální dopravy, nárůst exhalací, hluk), likvidaci místní zeleně (případů, kdy došlo kvůli jejich stavbám ke kácení stromů – často i nelegálnímu – je celá řada), ale mají také zásadní dopad na fungování celého města.

I v České republice se nakonec v plné míře projevilo to, před čím už dávno varovali architekti a urbanisté. Kromě obrovského nárůstu automobilové dopravy (z časového hlediska se v obchodech tohoto typu vyplatí větší – např. týdenní – nákupy, které tramvají či autobusem pravděpodobně neodvezete) s sebou fungování hypermarketů přináší také vylidňování (někdy se používá i termín odumírání) městských center. To je přímým důsledkem krachu nejen malých prodejců, ale např. i klasických kin, neschopných obřím předměstským komplexům hypermarketů a zábavních center konkurovat.

O metodách, které velké řetězce používají k likvidaci své konkurence, by se dalo psát dlouho. Protože se ve všech případech jedná o velké nadnárodní společnosti, není pro ně problém uplatňovat u vybraného druhu zboží (jedná se většinou o zboží denní potřeby, u kterého si zákazník snadno zapamatuje jeho cenu a může porovnávat) – metodu tzv. cenových bomb – ceny jsou na úrovni výrobních nákladů či dokonce pod ní. S touto strategií maloprodejce nemůže udržet krok. Ze zahraničí jsou známy příklady, kdy antimonopolní úřady přikázaly sítím hypermarketů ceny vybraného zboží, jež někdy bývají označované příhodným slovem „loupeživé“, zvednout.

V současnosti lze už delší dobu pozorovat nový trend – na okrajích měst se budují celá obrovská obchodně-zábavní centra, jejichž cílem je zdržet zákazníka na místě co nejdéle. Do tvrdého konkurenčního střetu se dostávají hypermarkety (prodejní plocha nad 2 500 m2) se svými menšími bratry supermarkety (prodejní plocha do 2 500 m2), které tak potkává podobný osud jako dnes tisíce zaniklých klasických samoobsluh a maloprodejen – nejsou schopny konkurovat šíří nabídky ani cenou.

Z parku parkoviště

Připomeňme si ve stručnosti několik nejproblematičtějších případů z počátků budování hyper a super marketů u nás:

Rok 1995, Rudná u Prahy – společnost Delvita je nepříjemně zaskočena nálezem na staveništi budovaného velkoskladu. Leží zde neocenitelná, jedinečná památka: tři tisíce let staré sídliště z pozdní doby bronzové. Archeologové a památkáři žádají koncern, aby jim umožnil unikát prozkoumat. Společnost místo toho zplanýruje celé staveniště buldozerem – odhadnutá škoda 40 milionů (z památkářského hlediska je ale skutečná hodnota zničené památky nevyčíslitelná). Navíc se zjistilo, že Delvita neměla na plánovanou výstavbu velkoskladu stavební povolení. Trestní stíhání osoby, která byla za stavbu zodpovědná, bylo v roce 2000 definitivně zastaveno.

Rok 1995, Kladno – Kročehlavy – přímo doprostřed obytných bloků umísťuje svůj supermarket společnost Kaufland. Obyvatele čtvrti Kročehlavy dodnes obtěžuje nadměrný hluk, soustavně jsou překračovány hygienické normy, prach a přebujelá automobilová doprava a ti méně šťastní mají dnes ze svých oken pěkný výhled přímo na betonové monstrum v těsné blízkosti svých bytů.

Rok 1996, Litvínov – německý koncern Rewe se rozhodl postavit svůj supermarket Billa na místě oblíbeného městského parku. Radnice tento záměr schválila. Když o tři roky později začaly bagry měnit park ve staveniště (padlo zde několik desítek vzrostlých stromů), výstavbě supermarketu nezábranila ani petice (s 2 000 podpisy) protestní blokády a demonstrace, které podpořila velká část občanů města. V prosinci 1999 byl supermarket slavnostně otevřen – z parku “zBilly” jen dva stromy.

Rok 1999, Tvarožná u Brna - nejprve se místní zastupitelstvo nechce smířit s tím, že by měl být hypermarket postaven přímo na úpatí vrchu Santon, ze kterého velel Napoleon v památné bitvě tří císařů u Slavkova. Stačilo postavit nové veřejné osvětlení a slíbit bezplatnou kyvadlovou dopravu, která by obec spojila s Brnem, a zastupitelstvo svůj postoj měnilo. Investor se pustil do přípravných prací, nakonec však ztratil zájem a upravená parcela zde dodnes leží ladem.

Takto bychom mohli pokračovat až do žhavé současnosti – stavba hypermarketu Carrefour v Karlových Varech v záplavovém území, nedávná mohutná invaze německého řetězce Lídl, kvůli jehož prodejnám padaly nelegálně stromy ve Vyškově, v Rokycanech či v Písku anebo obchodní centrum Eden v Praze budované i přes silné protesty občanů Vršovic paradoxně přímo naproti budově Ministerstva životního prostředí (opět spojené s nelegálním kácením dřevin).

NESEHNUTÍ zaostřuje na hypermarkety

Vzrůstající počet problematických kauz spojených s budováním nových nákupních center přiměl na podzim roku 2000 brněnské občanské sdružení NESEHNUTÍ (Nezávislé sociálně ekologické hnutí) k zahájení nové kampaně nazvané „Zaostřeno na hypermarkety“. Kampaň se skládá ze dvou částí - první jsou obecné informační aktivity, kdy NESEHNUTÍ shromažďuje, zpracovává a šíří informace o negativních dopadech fungování hyper a super marketů. Přednáší na školách, organizuje odborné semináře, vydává letáky, publikuje sborníky, provozuje internetové stránky, zajišťuje putování výstavy či pořádá veřejné akce.

Druhou část tvoří právní, informační, mediální pomoc v konkrétních případech, kdy v nějaké lokalitě stavba takového obchodu hrozí a občané s ní nesouhlasí. Podpora zahrnuje širokou škálu činností od účasti ve správních řízeních (uzemní, stavební), přes jednání s místní politickou reprezentací a s investory až po komunikaci s občany v postižené oblasti (petiční akce, přednášky atd.).

Od roku 2001 až do současnosti se protihypermarketové aktivity NESEHNUTÍ setkaly s významnou podporou jak řady nadací (Partnerství, Via, NROS, OSF), tak i Ministerstva životního prostředí. Významné ocenění získal projekt „O hypermarketech veřejně“ letos v září, kdy se umístil na prvním místě v soutěži vyhlašované japonskou nadací Sasakawa Peace Foundation.

NESEHNUTÍ se rozhodlo zaměřit se na negativní dopady fungování obřích nákupních řetězců, nebo o pozitivních dopadech se může každý lehce dozvědět sám – reklamní kampaně těchto prodejen patří k těm nejagresivnějším a jsou v podstatě nepřehlédnutelné. Ostatně většinou si najdou cestu až do vaší poštovní schránky. Tento, pro někoho možná „jednostranný“, přístup NESEHNUTÍ nikterak neskrývá a deklaruje jej od počátku kampaně. Hypermarkety (v obecnější rovině pak vliv nadnárodních společností vůbec) jsou podle našeho hnutí fenoménem, o němž je zapotřebí diskutovat a v těch nejkontroverznějších případech jejich expanze jim právními a politickými nástroji bránit.

Druhou důležitou věcí, kterou je třeba zmínit, je to, že NESEHNUTÍ není invazní protihypermarketovou jednotkou, která by neúnavně křižovala republikou a na každém kroku zastavovala stavby nových hypermarketů. Pakliže se pouští do nějaké nové kauzy mimo Brno, je to vždy na žádost občanů v dotčené lokalitě a ve spolupráci s nimi. Odpadá tak argument, že do kauzy stavby nového super či hyper marketu (který si přece všichni občané obce přejí – jak to často radnice s oblibou tvrdí, aniž by pro to měla jakékoliv hodnověrné důkazy) zasahuje ekologické organizace, která místním poměrům nerozumí a zbytečně vyvolává problémy.

A konečně, byť s celkovou filosofií fungování obřích nákupních řetězců z mnoha důvodů aktivisté NESEHNUTÍ nesouhlasí, metodou není v konkrétních případech „všechno nebo nic“. Zmenšení počtu parkovacích míst nebo záchrana aleje stromů před vykácením patří do kategorie malých, ale stále cenných vítězství.

Supermarket jako předvolební hit

Vážený pane řediteli,
obracíme se na Vás jako na představitele společnosti, jež hodlá v brněnské městské části Nový Lískovec postavit nové nákupní centrum. Jde totiž o stavbu velice kontroverzní, a to hned z několika důvodů:

1. Stavba nové provozovny Vaší firmy zabere poslední volné místo v sídlišti ještě dříve, než vůbec mohla proběhnout otevřená diskuse s občany o tom, co jim v sídlišti skutečně chybí a co by oni rádi na této ploše jádrového charakteru viděli.
2. Stavbou nové provozovny Vaší firmy se otevírá otázka, co s budovou, kterou Vaše firma využívá nyní pro provoz prodejny potravin (nachází se přímo přes ulici od místa zamýšlené novostavby). Neradi bychom totiž, stejně tak jako řada dalších občanů Nového Lískovce, žili v prostředí, jemuž přímo v centru městské části vévodí opuštěná chátrající nevyužitá budova. Nedá se totiž předpokládat, že místní samospráva sežene dostatek financí na opravu budovy, ani to, že se budovy ujme nový provozovatel. Zástupce Vaší firmy se totiž nechal slyšet, že budovu, která je nyní ve Vašem vlastnictví, rozhodně neprodáte nikomu, kdo by zde chtěl provozovat např. prodejnu potravin.
3. Obáváme se též společně s vlastníky bytů v domě Oblá 18, že provoz vašeho nákupního centra zhorší jejich kvalitu bydlení. Ať už v důsledku zvýšeného provozu návštěvníků centra, či zásobovacích vozidel.

S pozdravem občanské sdružení NESEHNUTÍ Brno

S tímto dopisem, stručně nastiňujícím problematické body budování supermarketu Albert se NESEHNUTÍ v únoru 2002 obrátilo na Petra A. Ruzicku, generálního ředitele a předsedu představenstva AHOLD Czech Republic. Odpovědi se, jak už to v těchto případech často bývá, nedočkali. Nejen z této zkušenosti vyplývá, že do kontroverzních sporů o výstavbu nových nákupních center se jejich provozovatelé zásadně nepouštějí a nechávají místo sebe bojovat ty zástupce samosprávy, kteří nový supermarket prosazují. V brněnské čtvrti Nový Lískovec tomu nebylo jinak.

Když v roce 2000 požádal AHOLD o odprodej pozemků, na kterých by vybudoval větší prodejnu než tu stávající (provozovanou v bývalé samoobsluze z dob socialistické výstavby), vyvolalo to ve čtvrti vlnu diskusí nad využitím daného místa – posledního volného pozemku v jádrové zóně sídliště. V čele největších propagátorů stavby byl starosta Nového Lískovce Ing. Střechovský (ODS), který počítal s otevřením supermarketu ještě před termínem komunálních voleb na podzim 2002 jako s jedním ze svých hlavních předvolebních trumfů. Několik desítek nespokojených občanů sice donutilo radnici uspořádat veřejné projednání tohoto záměru (podzim 2000) a snažilo se spolu s několika opozičními zastupiteli o vyvolání referenda, zastupitelstvo však požadavek na vypsání místního referenda odmítlo a místo něj se rozhodlo názor občanů zjistit průzkumem veřejného mínění.

V něm se ovšem radnice neptala, zda si občané na dotčeném místě přejí supermarket anebo ne, nýbrž položila sugestivní otázku „Myslíte si, že výstavba nového supermarketu zatraktivní nakupování v Novém Lískovci?“ Na takový dotaz může odpovědět „ano“ i zarytý odpůrce výstavby supermarketu a podle toho také průzkum dopadl. NESEHNUTÍ nechalo vypracovat dva kritické oponentní posudky zpochybňující metody použité při průzkumu, k přesvědčení většiny zastupitelů to však nestačilo. Těsnou většinou nakonec souhlas s uzavřením příslušných smluv s AHOLDem v zastupitelstvu prošel.

Schválením stavby ze strany radnice se NESEHNUTÍ omezil manévrovací prostor – zbyla, nepočítáme-li nezdařené pokusy přesvědčit přímo firmu Ahold, aby od záměru ustoupila – zejména možnost aktivní účasti v územním a správním řízení. Díky řadě pochybení stavebního úřadu Nového Lískovce (chybné vymezení okruhu účastníků, nedodržování lhůt, nevypořádání se s našimi námitkami) bylo jeho kladné rozhodnutí o umístění stavby z července 2001 o půl roku později jeho nadřízeným orgánem (Odbor územního a stavebního řízení Magistrátu města Brna) zrušeno.

„Během průběhu celého případu se ukázalo, jak důležité je trvat na standardním, zákonném průběhu řízení. Již od chvíle, kdy jsme poprvé oznámili, že se zamýšlíme nad podáním odvolání, stalo se naše sdružení terčem soustředěné snahy investora přesvědčit nás o tom, že vše, co si budeme přát, bude uspokojivě vyřešeno v rámci následných správních řízení, a tudíž bychom své odvolání měli vzít zpět. I přesto jsme trvali na jeho řádném projednání, které nakonec potvrdilo naše pochyby.“, vzpomíná tehdejší koordinátor hypermarketové kampaně NESEHNUTÍ Martin Ander.

Zároveň NESEHNUTÍ navázalo úzkou spolupráci jak se sdružením nájemníků, jejichž byty byly v těsné blízkosti plánovaného supermarketu, tak i s petičním výborem proti stavbě. V Lískovci uspořádalo několik veřejných akcí, z nichž největší ohlas mělo vyvěšení protestního transparentu na střeše staré provozovny supermarketu Albert spojené se sběrem dalších podpisů pod nesouhlasnou petici.

Po personálních změnách na stavebním úřadu Nového Lískovce pak bylo v rekordním čase vydáno územní rozhodnutí nové a za ním následovalo v těsném sledu i rozhodnutí stavební, ve kterém se už investor vyrovnal s některými úpravami projektu, navrženými NESEHNUTÍM (výstavba druhého patra objektu s drobnými provozovnami služeb, úprava veřejného prostoru před nákupním centrem, umístění kontejnerů pro tříděný odpad, zachování přechodu pro chodce). V dubnu 2002 začala firma stavět a slavnostní otevření supermarketu tak nakonec ještě před podzimními komunálními volbami proběhlo. Starostovi Střechovskému však příliš nepomohlo – po dlouhých letech vlády na místní radnici se odporoučel i s celou ODS do opozice.

Kauza Ahold tím ovšem nekončí – jedním z důležitých argumentů, kterým stará radnice přesvědčovala občany Lískovce o výhodnosti stavby, byla možnost bezplatného non-stop parkování pro obyvatele okolních domů v podzemí supermarketu. Nyní však supermarket požaduje, aby se radnice na údržbě a provozování parkoviště finančně podílela, přestože provozování bezplatného parkoviště bylo jedou z podmínek levného prodeje pozemků. Stará budova supermarketu Albert dnes chátrá a vzhledem k podmínce, že v ní nesmí být vybudována konkurenční prodejna potravin, bude zřejmě chátrat dál.

Obchodně-zábavní centrum v nedohlednu

V tu samou dobu, kdy se NESEHNUTÍ zabývalo kauzou „Nový Lískovec“, přišla izraelská nadnárodní firma Plaza Centers s plánem výstavby obřího obchodně-zábavního centra v každém městě ČR nad 100 000 obyvatel. V Brně mělo jít o komplex velikosti 60 000 m2 s parkovací plochou pro 1 000 automobilů, návštěvností až 15 000 osob denně, s hypermarketem potravin a s obřím multikinem s osmi promítacími sály. Zprovoznění centra by mj. znamenalo silný nárůst dopravy, a to v místech, kde již teď jezdí okolo 58 000 aut denně (jedná se o významný úsek velkého městského okruhu – příjezdovou komunikaci z dálnice D1) a pravidelně jsou zde překračovány povolené hlukové i imisní limity. Výstavbě měla původně padnout za oběť i alej vzrostlých topolů v biokoridoru řeky Svratky.

NESEHNUTÍ se do celé kauzy vložilo hned na počátku a společně s brněnskou organizací ČSOP investora přesvědčilo, aby od plánu na vykácení topolů ustoupil. Zároveň se podařilo vyvolat živou diskusi na téma, zda-li Brno skutečně potřebuje další obchodní centrum, navíc v území ochranného pásma městské památkové rezervace. Do diskuse se zapojilo několik deníků a Český rozhlas, které o celém případu podrobně informovaly. V diskusi padaly různé návrhy od výstavby bazénu či sportovního areálu (kterých je v Brně vzhledem k počtu obyvatel značný nedostatek) až po zklidnění celého prostoru výsadbou stromů a rozšířením ploch městské zeleně.

„Výstavba tohoto centra by způsobila v již „přehypermarketovaném“ Brně nejen zánik menších a snadno dostupných obchodů, provozoven a kin v blízkosti středu města, ale znamenala by i značný nárůst dopravy.“, uvedl koordinátor kampaně proti stavbě Centra Plaza Milan Štefanec z NESEHNUTÍ Brno.

Koncem roku 2000 se NESEHNUTÍ přihlásilo do územního řízení, ve kterém v zákonem daných lhůtách uplatnilo své připomínky k projektu. Navrhovalo především vypracování dopravní studie a studie o průzkumu trhu. Dále upozornilo na nevyjasněné majetkové vztahy u některých pozemků, na kterých mělo centrum Plaza stát.

Stavební úřad během územního řízení závažně pochybil. I přesto, že byla na centrum PLAZA vypracována (dle zák. 244/1992 Sb.) studie vlivu na životní prostředí, nebyla tato studie po celou dobu územního řízení občanským sdružením k dispozici. Seznámit se s ní bylo možno až při ústním jednání (tedy v poslední den pro podávání připomínek), což je vzhledem k rozsahu materiálu (několik set stránek) nejen technicky nemožné, ale především protizákonné (§ 33 zák. č. 71/1967 Sb.).

V lednu 2001 vydal stavební úřad kladné územní rozhodnutí, ve kterém odmítl vypracování obou požadovaných studií. NESEHNUTÍ Brno se ke značné nelibosti developerské firmy proti tomuto rozhodnutí o měsíc později odvolalo, čímž se celé řízení protáhlo. Magistrát však odvolání zamítl, aniž se dostatečně vypořádal s jeho důvody. Proti tomuto postupu podalo NESEHNUTÍ 28. května 2001 správní žalobu.

„Je povinností správních orgánů nejen mít pro rozhodnutí všechny relevantní podklady, ale tyto podklady dát k dispozici všem účastníkům řízení, k nimž patří i občanská sdružení. Pokud v tomto případě aktivisté NESEHNUTÍ nedostali k dispozici materiály k hodnocení vlivu stavby na životní prostředí, je to nezákonné omezení jejich práv.“ uvedl Mgr. Pavel Černý z Ekologického právního servisu.

Protože správní žaloba nemá odkladný účinek, rozeběhlo se stavební řízení, ve kterém NESEHNUTÍ opět aktivně uplatňovalo své připomínky. Stavební řízení však bylo přerušeno pro nedostatky v dokumentaci, které se investorovi nedařilo odstranit (jednalo se zejména o nedořešené majetkové vztahy na pozemky). V říjnu 2002 rozhodoval po roce a půl o žalobě Krajský soud v Brně. Po necelé hodině bylo jednání zakončeno bezprecedentním rozsudkem. Soud (kromě toho, že vůbec nezkoumal, zda-li byla studie EIA skutečně k dispozici ve spisu) žalobu zamítl s tím, že NESEHNUTÍ „…se nepřísluší vyjadřovat k jiným záležitostem, než které se ochrany přírody týkají.“ Účast NESEHNUTÍ v řízení totiž vyplývá ze zákona o ochraně přírody a krajiny a dle soudu tak ekologická organizace nemůže upozorňovat např. na sociální a urbanistické dopady obchodního centra.

Tím však soudci dle názoru NESEHNUTÍ porušil zákonem stanovenou rovnost účastníků řízení, která se v praxi projevuje mj. tím, že všichni účastníci mají stejné právo se vyjadřovat ke všem podkladům územního řízení. Krajský soud tedy zcela opomenul základní (ústavně zakotvenou) zásadu správního procesu – zásadu rovnosti účastníků správního řízení v procesních právech a povinnostech. Tato zásada je v ústavní rovině zakotvena v ust. čl. 37 odst. 3 Listiny, podle nějž “všichni účastníci jsou si v řízení rovni”. Citované ustanovení Listiny je pak pro oblast správního řízení konkretizováno v ust. § 4 odst. 2 správního řádu, podle nějž “všichni účastníci mají v řízení rovná procesní práva a povinnosti”. Z toho důvodu NESEHNUTÍ v lednu 2003 ve spolupráci s Ekologickým právním servisem podalo stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Ten zatím nerozhodl.

Přestože u krajského soudu NESEHNUTÍ se svou žalobou prohrálo a spor o Centrum Plaza vypadal jako prohraný, stavět se nezačalo. Investorovi se dodnes nepodařilo doplnit dokumentaci do přerušeného stavebního řízení a navíc vydané územní rozhodnutí obsahuje podmínku dokončení stavby do roku 2002. Zdá se, že vítězství si v tomto sporu nakonec přeci jenom může připsat na své konto NESEHNUTÍ.

Další kauzy

Uvedené případy však nejsou jedinými, které NESEHNUTÍ řešilo. Od počátku roku 2003 se snaží zapojit do správního řízení na připravovanou stavbu hypermarketu Carrefour v Brně – Králově Poli. Zde má na místě bývalé cihelny vyrůst hypermarket na ploše 35 000 m2 s parkovištěm pro 1 300 aut. Místní stavební úřad NESEHNUTÍ i přes podanou generální žádost neinformoval o zahájení územního řízení. Poté, co se NESEHNUTÍ proti takovému postupu odvolalo, zamítl Magistrát toto odvolání s tím, že „…dospěl k závěru, že zájmy ochrany přírody a krajiny nebudou umístěním stavby nijak dotčeny…“ a navíc místo, kde má hypermarket vyrůst „…bude teprve novou výstavbou zkulturněno.“ V těsné blízkosti se přitom nachází mokřad, který je útočištěm celé řady živočichů, z nichž někteří patří mezi silně ohrožené. Proti územnímu rozhodnutí byla podána správní žaloba.

S tím, jak se informace o kampani NESEHNUTÍ šíří dál, obracejí se na brněnské ekology s žádostmi o pomoc občané doslova ze všech koutů republiky. Od poloviny roku 2001 tak NESEHNUTÍ řešilo kauzu připravované stavby Penny Marketu v Chrudimi, který měl být umístěn přímo v centru města, což by znamenalo značné dopravní zatížení prostoru a zvýšení hladiny hluku pro obyvatele přilehlých bytů. Investor zde také plánoval pokácení třinácti vzrostlých stromů. NESEHNUTÍ zde nakonec iniciovalo vznik své místní skupiny, která se pak účastnila územního řízení a připravila petici proti stavbě, kterou nakonec podepsalo přes 350 občanů města.

Stavební přípravy – kácení stromů v noci

V lednu 2002 se na NESEHNUTÍ obrátili představitelé občanské sdružení Zač Market z Rokycan, které se měly stát dalším z mnoha měst, do kterých v té době expandoval německý obchodní řetězec Lidl. Radnice měla nejdříve rozhodovat o změně územního plánu (na místě zamýšleného supermarketu o rozloze 1200 m2 se původně počítalo s bytovou výstavbou). Lokalita sama o sobě vzbuzovala od počátku pochybnosti o tom, zda-li je vhodná pro stavbu tohoto typu – v těsné blízkosti se nachází frekventovaná křižovatka, kde se měl stavět kruhový objezd. Navíc na části pozemků, kde se mělo stavět, patřící soukromé majitelce, se nacházely dva výjimečné stromy. Duby pyramidální neboli sloupovité o obvodu 3 m a staré přes 70 let navíc na Rokycansku patřící mezi několik posledních svého druhu. Už o rok dříve zahájil referát životního prostředí okresního úřadu řízení za jejich vyhlášení skupinou památných stromů. Majitelka pozemku si byla dobře vědoma toho, že stromy by stály výstavbě supermarketu v cestě a ona by tak mohla přijít o výhodný obchod. Záhy poté, co se počátkem ledna 2002 na úřední desce rokycanské radnice objevilo oznámení o chystané změně územního plánu, neznámí pachatelé oba vzácné stromy spolu se dvěma dalšími pokáceli.

V Rokycanech to vyvolalo bouři nevole. Místní občané zorganizovali několik diskusních večerů a sérii přednášek, na které pozvali z Brna aktivisty NESEHNUTÍ a z Plzně aktivisty Dětí Země. Společnými silami dali dohromady strategii, která byla nakonec úspěšná – do svého dalšího zasedání 22. února obdrželi rokycanští zastupitelé petici proti chystané stavbě s více než 1 600 podpisů a 5 odborně zpracovaných připomínek. Poměrem 13:2 byla v hlasování změna územního plánu odmítnuta. Lidl (který těsně předtím utržil podobnou porážku v Berouně, kde chystal podobnou stavbu na významné ploše městské zeleně na Velkém sídlišti) se od té doby několikrát pokusil přesvědčit radnici, aby svůj postoj změnila, ale vždy marně. Uspěl až poté, co byl pozemek pro stavbu supermarketu změněn tak, aby se svou plochou vyhnul pozemku soukromé majitelky, kde došlo k pokácení stromů. Pachatele se bohužel dodnes najít nepodařilo.

Aktivně při ochraně životního prostředí

Ze zkušeností NESEHNUTÍ se stavbami prodejen obřích nákupních řetězců vyplývá několik poznatků, které se dají zobecnit. Především je nutno zdůraznit, že k úspěšnému cíli vede většinou kombinace více postupů. Aktivní účast ve správních řízeních (územním a stavebním), do kterých se může občanské sdružení vzniklé za účelem ochrany přírody a krajiny na základě zákona 114/92 Sb. zapojit, je ve všech případech základem. V tomto směru lze doporučit publikace NESEHNUTÍ „O hypermarketech veřejně“ (Brno 2002, ISBN 80-238-6832-2) a knihu Ekologického právního servisu „Jak chránit životní prostředí při územním plánování a povolování staveb“ (Brno 1999, ISBN 80-902570-3-8).

Neméně důležitá je však aktivita na úrovni lokální politiky – od přesvědčování nerozhodnutých občanů, přes podpisové akce až po jednání s jednotlivými zastupiteli. Obzvlášť důležitý je tento postup v případě, že se plán na stavbu nového super a hyper marketu podaří zachytit hned v zárodku – tedy ještě v době, kdy se uvažuje o odprodeji nebo pronájmu městských pozemků (v drtivé většině případů je vlastníkem půdy, na které mají nové velkoprodejny vznikat, obec) anebo o změně územního plánu.

Od poloviny 90. let, kdy u nás začaly vznikat první hypermarkety, se pomalu začíná měnit i vztah řady občanů k nim. Na jednu stranu jsou obří nákupní centra považována za běžnou součást našeho každodenního života a jsou častým cílem nákupů, na stranu druhou si však řada lidí uvědomuje, že jejich provoz s sebou přináší řadu negativních dopadů, které zásadním způsobem zanechávají stopy na tváři našich měst. Roste nejen počet případů, kdy se občané po celé České republice aktivně zapojují do řízení o jejich výstavbě, ale i případů, kdy se jim povedlo zabránit úplně, odsunout je do jiné části obce a tím minimalizovat jejich dopad anebo případů, kdy se povedlo prosadit takové stavební úpravy, které jsou oproti původním plánům k požadavkům ochrany přírody či slušného architektonického vzhledu alespoň o něco vstřícnější. Je to málo?