Občanská společnost
- Co je občanská společnost?
- Jaké je místo občanských sdružení ve společnosti?
- Je správné předat nástroje k rozhodování veřejnosti?
- Pomáhají moderní informační technologie myšlence občanské společnosti nebo
škodí?
Jako učitelé, aktivisté či politici, kterým je myšlenka občanské společnosti
blízká, se s těmito otázkami musíme vyrovnávat. Najít na ně jednoznačnou odpověď
přitom není jednoduché. Nenabídneme ji zde ani my. To co ale nabídneme, je
konfrontace různých názorů, často protichůdných a nesmiřitelných. Jak věděl již
Sokrates, k pravdě se vztahujeme při dialogu. A byť bychom jí nikdy nedosáhli,
nevadí. Samotné její hledání je tím, čemu Jan Patočka říkal existenciální rozměr
podstaty lidského bytí, tím co nám brání, abychom se stali bezduchými šroubky v
soustrojích mašinérií či zaslepenými fanatiky. Protože jen ti dokážou mít na
všechno jasný názor …
Pojem, který stojí v čele našeho internetového projektu je současně pojmem
nejasným a rozdílně interpretovaným. Podle jednoho názoru prostě 'společnost
občanů', obyvatel určitého státu, kteří si dali určitá pravidla vzájemného
soužití a teď podle nich žijí. Takovými pravidly je dnes institut základních
lidských práv, svobodný trh, zastupitelská demokracie založená na soutěži
politických stran. Občanská společnost je tak vlastně trochu nadbytečný pojem
popisující stávající realitu, dobrý snad jen k vypíchnutí rozdílů mezi námi a
přežívajícími totalitními režimy.
Podle druhého názoru znamená občanská společnost zejména aktivní angažování se
občanů ve 'věcech obecných'. To si ale lze představit v mnoha odstínech: jedním,
nelišícím se od výše uvedeného názoru, je aktivní angažování se v politických
stranách a pravidelné využívání voličského práva. V jiném je občanská společnost
synonymem pro hustou síť nejrůznějších občanských sdružení a spolků, fungujících
všude tam, kam nedosáhne stát. Devatenácté století bylo tak obdobím velikého
rozkvětu občanské společnosti, ke kterému se stále zatím ještě blížíme …
Posledním vyhraněným názorem je ten, podle kterého by občanská sdružení,
iniciativy či vůbec neorganizovaná veřejnost měly převzít větší část rozhodovací
pravomoci od státu či politických stran. Zde se mluví o zavádění prvků přímé či
participační demokracie, jako jsou referenda, účast na rozhodování, přístup k
informací, právo na zákonnou iniciativu, atd. I do našeho právního řádu již jsou
některé prvky participační demokracie zabudovány - věnujeme se jim v jiných
sekcích tohoto webu. Jaké z těchto pojetí je vám nejbližší? Zkuste si udělat
obrázek z připojených textů.
Klasici o demokracii, totalitě a občanské společnosti
 Havel, Václav
Český filosof, disident a politik. Ve svých esejích ze sedmdesátých a
osmdesátých let čerpá z fenomenologických analýz Jana Patočky, Martina
Heideggera a Emanuela Lévinase. Kritizuje odcizení člověka v totalitní ale i
moderní technické společnosti od smyslu bytí, ztrátu autenticity, ke které
dochází v totalitních režimech, ale i v moderních tržních demokraciích. Teze o
občanské společnosti, jako společnosti kde se lidé aktivně angažují
prostřednictvím spolků i jiných ad hoc iniciativ ve věcech obecných, zformuloval
v eseji Moc bezmocných i v řadě dalších projevů z pozdějších let.
Kohák, Erazim
Erazim Kohák je český filosof, který se zabývá zejména fenomenologií a
environmentální etikou. V obou směrech klade důraz spíše na husserlovskou
tradici, odmítá Heideggera, ale například i Meadowse, Lorenze či některé další
autory. Ve svých úvahách o demokracii zdůrazňuje zejména osobní odpovědnost,
slušnost, ohleduplnost.
Thoreau, Henry David
Svérázný americký myslitel první poloviny devatenáctého století. Do vztahu k
občanské společnosti se dostal díky své eseji Občanská neposlušnost, ve které
obhajuje právo jedince na vlastní morální integritu proti tlaku společnosti i
zákonů.
Heidegger, Martin (1889-1976)
Jeden z nejvýznamnějších a současně nejkontroverznějších
filosofů 20. století, myslitel ze kterého čerpal existencialismus (včetně jeho Sartrovy marxistické interpretace), postmoderna, částečně ale také
environmentální myšlení.
Popper, Karl
Karl Popper byl autorem konceptu tzv. 'otevřené společnosti' a velkým
kritikem totalitarismu. Otevřenou společnost chápal jako společnost, která
neomezuje lidské poznání podle určeného ideologického rámce. V otevřené
společnosti lidé chápou, že zákony a pravidla jsou pouhé konvence, které je
možné měnit. Ve svých pracích považuje za důležitou příčinu katastrof v dějinách
západní civilizace víru v reálnost utopického Platónova státu: možnost vytvoření
dokonalé společnosti, ze které všechno zlo bude vymýceno a každý bude mít své
přesně dané místo ?
Noam Chomsky
Americký lingvista a svérázný glosátor americké politiky. Jeho značné kritické rozbory americké politiky mu přináší souhlasné i prudce odmítavé reakce mezi čtenáři. Vystupuje zejména proti americké angažovanosti v mezinárodních vojenských konfliktech, sociálním dopadům globalizace i nedemokratické manipulaci občanů statní mocí.
Arendtová, Hannah
Hannah Arendtová, studentka filosofie u Martina Heideggera je jednou z
předních osobností filosofie 20. století. Analýzy ztráty autenticityi lidského
bytí v moderní civilizaci, které jejího učitele přivedly k podpoře Hitlera,
dokázala použít pro zdrcující kritiku totalitních režimů. Jestliže Heidegger
považoval za rozhodující příčinu neuatenticity technickou civilizaci, upozornila
Arendtová na to, že jsou to především totalitní režimy, kde člověk ztrácí sám
sebe a upadá do kolektivní neodpovědnosti za své jednání. Předpokladem
autenticity je svoboda. Pokud aplikujeme její myšlenky na vizi občanské
společnosti, vidíme, že jedině tehdy, má-li člověk prostor k vlastní realizaci a
převzetí odpovědnosti za sebe a své okolí, může také být sám sebou.
Za správnost textu odpovídá Jan Činčera. Poslední aktualizace: 11/20/2008 |
