 Příklady z praxe
O hypermarketech trochu jinak
Super, hyper a různé jiné markety jsou téměř symbolem moderní doby. Rozrůstají se ve všech větších i menších městech a postupně vytlačují menší obchody a obchůdky. Stávají se nejen nákupním, ale většinou i zábavním centrem. Co se však skrývá za líbivým reklamním pozlátkem? Econnect přináší další právní kauzu, tentokrát spojenou s problematikou výstavby hypermarketů u nás. Kauza je zpracována sdružením NESEHNUTÍ, které za tuto oblast získalo v letošním roce prestižní cenu nadace Sasakawa Peace Foundation.
- Obchodní řetězce přicházejí
- Přehled nejzajímavějších staveb - místo parku parkoviště
- NESEHNUTÍ zaostřuje na hypermarkety
- Supermarket jako předvolební hit
- Obchodně-zábavní centrum v nedohlednu
- Další kauzy
- Aktivně při ochraně životního prostředí
Obchodní řetězce přicházejí
Expanze hypermarketů do České republiky, jejíž počátek je v polovině 90. let, zastihla nepřipravenou jak českou veřejnost, tak i ekologické aktivisty. S tím, jak se rok od roku zrychlovala (první hypermarket byl postaven v Brně v roce 1996, v dubnu letošního roku jich je po celé ČR už 127 a dalších 15 přibude do konce letošního roku) a přinášela s sebou další a další kontroverzní kauzy, pomalu vzrůstal i odpor vůči ní. Důvodů pro to můžeme nalézt celou řadu.
Zatímco v první polovině 90. let bylo trendem přicházejících obchodních řetězců spíše rekonstruovat stávající prodejny, později se začalo s výstavbou obřích nákupních center, jejichž plocha dosahuje někdy až 50 000 m2 a v drtivé většině případů vznikají na „zelené louce“. Stavby obchodů takovýchto rozměrů pak sebou často přinášely a přinášejí nejen neúměrnou zátěž pro své okolí (zvýšení individuální dopravy, nárůst exhalací, hluk), likvidaci místní zeleně (případů, kdy došlo kvůli jejich stavbám ke kácení stromů – často i nelegálnímu – je celá řada), ale mají také zásadní dopad na fungování celého města.
I v České republice se nakonec v plné míře projevilo to, před čím už dávno varovali architekti a urbanisté. Kromě obrovského nárůstu automobilové dopravy (z časového hlediska se v obchodech tohoto typu vyplatí větší – např. týdenní – nákupy, které tramvají či autobusem pravděpodobně neodvezete) s sebou fungování hypermarketů přináší také vylidňování (někdy se používá i termín odumírání) městských center. To je přímým důsledkem krachu nejen malých prodejců, ale např. i klasických kin, neschopných obřím předměstským komplexům hypermarketů a zábavních center konkurovat.
O metodách, které velké řetězce používají k likvidaci své konkurence, by se dalo psát dlouho. Protože se ve všech případech jedná o velké nadnárodní společnosti, není pro ně problém uplatňovat u vybraného druhu zboží (jedná se většinou o zboží denní potřeby, u kterého si zákazník snadno zapamatuje jeho cenu a může porovnávat) – metodu tzv. cenových bomb – ceny jsou na úrovni výrobních nákladů či dokonce pod ní. S touto strategií maloprodejce nemůže udržet krok. Ze zahraničí jsou známy příklady, kdy antimonopolní úřady přikázaly sítím hypermarketů ceny vybraného zboží, jež někdy bývají označované příhodným slovem „loupeživé“, zvednout.
V současnosti lze už delší dobu pozorovat nový trend – na okrajích měst se budují celá obrovská obchodně-zábavní centra, jejichž cílem je zdržet zákazníka na místě co nejdéle. Do tvrdého konkurenčního střetu se dostávají hypermarkety (prodejní plocha nad 2 500 m2) se svými menšími bratry supermarkety (prodejní plocha do 2 500 m2), které tak potkává podobný osud jako dnes tisíce zaniklých klasických samoobsluh a maloprodejen – nejsou schopny konkurovat šíří nabídky ani cenou.
[Obchodní řetězce přicházejí]
[Přehled nejzajímavějších staveb - místo parku parkoviště]
[NESEHNUTÍ zaostřuje na hypermarkety]
[Supermarket jako předvolební hit]
[Obchodně-zábavní centrum v nedohlednu]
[Další kauzy]
[Aktivně při ochraně životního prostředí]
Za správnost textu odpovídá Filip Fuchs. Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13 |
