Výběr z tezí - Alvin a Heidi Tofflerovi

Američtí prognostici (autorem starších prací je pouze Alvin) prosluli především volnou trilogií futuristických prací Šok z budoucnosti, Třetí vlna a Posun moci.
TOFFLER, Alvin. Šok z budoucnosti. Praha: Práce, 1992. [citace]
Šok z budoucnosti je studie, která se zabývá zvyšováním životního tempa ve vyspělých zemích. Toto tempo, neustále zrychlované smyčkou zpětné vazby nových technologiích, přináší celou řadu následků pro lidský život - ať už jde o rozpad tradičních manželství a rodinných forem života, časté stěhování, střídání zaměstnání ... To má za následek, že lidé ztrácí vztah k předmětům, které stejně vydrží být módními jen jednu sezónu, a nahrazují je jinými na jedno použití, ztrácí schopnost udržení citových a přátelských vztahů, neboť četná stěhování za prací vždy znovu a znovu rozbíjí vybudované vazby a stejně tak ztrácejí i pocit odpovědnosti za místo, na kterém žijí - protože i jej po krátké době opouštějí.
„... šok z z budoucnosti již není vzdáleným nebezpečím, ale skutečnou chorobu, jíž už teď trpí rostoucí počet lidí. Tento psychický a fyzický stav lze popsat lékařskými a psychiatrickými termíny. Je to nemoc ze změny.“ [s. 7]
Rostoucí tempo společnosti ale naráží na přirozené biologické limity člověka. Jsou-li tyto limity maximální frekvence podnětů, na které je člověk schopen odpovědět svoji volbou překročeny, projevuje se krize neurózami, psychickými poruchami či přímým zhroucením organismu.
Snaha uniknout z kolotoče rychlých rozhodnutí se projevuje v nejrůznějších únikových strategiích, jakými jsou vytváření izolovaných komunit, požívání drog, přimknutí se k jednodnoznačným ideologiím, a podobně.
Jako řešení Toffler navrhuje větší opatrnost při "pouštění" výrobků na trh a preventivní zvážení společenských důsledků, které nová technologie přinese.

Třetí vlna (The Third Wave), New York: Bentam Edition, 1981
Zde Toffler dělí vývoj společnosti do tří etap:
V tzv. První vlně většina lidí konzumovala to, co sama vyrobila. Neexistovalo tedy dělení na výrobce a spotřebitele. Z tohoto systému vyplývala i struktura polečenských vztahů - např. rodina.
Období Druhé vlny je období továren. Společenské struktury První vlny jsou rozbity, protože přestávají být funkční. Dochází k rozvoji technologií a specializací. Každý se stává spotřebitelem všeho ...
Podle Tofflera nyní vstupujeme do období Třetí vlny, kdy se opět odvracíme od přetechnizovanosti a přílišné specializace k jisté kombinaci z obou předešlých vln. Od masovosti v myšlení i spotřebě přecházíme k individualizaci, namísto výrobků hrají roli informace, maximalizace rozměrů je nahrazena přiměřeností. Rovněž specialisté se dostávají pod kontrolu veřejnosti.
Stavebním panelem budoucích politických systémů bude podle Tofflera "polopřímá demokracie", tj. posun od závislosti na reprezentantech na reprezentování sama sebe.
Klasickou metodu přímé demokracie, "referendum", umožňuje podle Tofflera jednak rozvoj komunikačních prostředků, jednak informování občanů o řešených otázkách. Precedentem toho může být osvětová kampaň, kterou vedla švédská vláda v sedmdesátých letech před referendem o formování národní energetické politiky. "Emotivnost lidu" by bylo zase možné vyvážit tím, že by výsledek referenda nepředstavoval rozhodnutí, ale jen jistý počet hlasů, připočtený do parlamentního rozhodování.

Toffler, A.: Posun moci (Powershift), Bantam Books 1990
Toffler navrhuje nedělit svět na země chudé a bohaté, ale rychlé a pomalé.
"Nový systém vytváření bohatství spočívá v rozšiřování globálních tržních sítí, bank, výrobních center a laboratoří, v okamžité vzájemné komunikaci, v neustálé výměně obrovského a stále se zvyšujícího množství údajů, informací a poznatků."
Pomalé ekonomiky budou muset zrychlit svoje nervové reakce, jinak ztratí objednávky a investice, respektive úplně vypadnou ze závodů. Rychlejší metabolismus nového globálního výrobního systému znamená dále to, že zdroje, pokládané dnes za základní, se mohou zítra stát bezcennými.
Moc se tedy bude přesouvat od producentů objemných surovin na ty, kteří mají v rukách kapičkové množství dostatečně klíčových látek a od nich zase na ty, kteří disponují znalostmi, jak vytvářet nové zdroje "de novo".
Levná pracovní síla přestává být výhodná, mzda představuje sotva deset procent nákladů v některých odvětvích. Důležitější úspory přináší technologie, informační toky.
"Propast, která se musí překlenout, je informační a elektronické povahy."