Právo na informace o chemických látkách - Jak na to
Právo na informace o chemických látkách
Chcete vědět, co vypouští továrna v sousedství do potoka, který vám teče kolem zahrádky? Jaké odpady vyváží na skládku? Co fouká komínem do ovzduší? Od roku 2005 máme možnost najít si takové informace na internetu. V Česku totiž začal fungovat tzv. Integrovaný registr znečišťování (IRZ) - veřejně přístupná databáze, která obsahuje údaje o emisích a přenosech významných škodlivých látek znečišťujících životní prostředí.
Integrovaný registr znečišťování (IRZ) byl zřízen na základě zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci znečišťování. Zákon registr definuje jako „databázi údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích“ (viz § 2 písm. i).
IRZ momentálně eviduje 72 znečišťujících látek. Do registru jsou povinny ohlašovat vždy druh a množství látek ty podniky, které při své činnosti překročí zákonem stanovený limit pro některou z těchto látek. Může jít buď o emise znečišťujících látek do ovzduší, vody a půdy, nebo o tzv. přenosy látek - v odpadech a v odpadních vodách (např. když jsou látky předány ve formě odpadů jiným zpracovatelům k recyklaci či zneškodnění).
Poprvé byly do českého registru informace ohlašovány za rok 2004, Ministerstvo životního prostředí je zeveřejnilo k 30. září 2005.
Podniky - uživatelé registrované látky musí splnit ohlašovací povinnost každý rok do 15. února za rok předchozí. Ohlášené údaje pak musí MŽP zveřejnit vždy do 30. září daného roku. Registr provozuje CENIA - česká informační agentura životního prostředí, zřizovaná MŽP. Podrobnosti o ohlašovaných látkách a systému ohlašování jsou k dispozici na stránkách registru - www.irz.cz.
O zavedení systému IRZ se od roku 1994 snažily ekologické organizace - nejdříve Děti Země, po nich Greenpeace a Nadace Partnerství. Složitý vývoj nakonec dospěl k úspěchu v roce 2002, kdy byl přijat zákon, a v roce 2005, kdy byly údaje poprvé zveřejněny.
K čemu je to dobré?
IRZ je silný nástroj k omezování rizik znečištění prostředí chemickými látkami. Jeho zřízením bylo jasně řečeno, které informace jsou znečišťovatelé povinni zveřejňovat a v jaké periodě. Státem zajištěné aktivní zveřejňování údajů z registru IRZ vede znečišťovatele z prestižních i ekonomických důvodů k
dobrovolnému snižování úniků, a zároveň urychluje zavádění čistějších technologií.
Ohlášená množství toxických látek jsou v registru IRZ jasně vztažena k danému podniku, místu úniku a konkrétní chemické látce, což
umožňuje mnohostranné využití informací (např. zobrazení zdrojů rizik, bilance a trendy úniků vybraných látek v daném průmyslovém sektoru a regionu, odhady zdravotních rizik apod.).
Informace z registru IRZ posilují pozice občanů v rozhodovacích procesech - např. na úřadech o úrovni rizika, i v přímém vyjednávání tzv. "dohod o dobrém sousedství" se znečišťovateli.
Díky informacím z registru můžete tlačit na svůj úřad, aby byl tvrdší na znečišťovatele.
Je těžší skrývat věci pod pokličkou.
Naše právo vědět se rozšířilo na další, důležitou oblast.
Modelem lokálních dohod o dobrém sousedství bylo např. přímé vyjednávaní občanů s cementárnou v Mokré u Brna o nadstandardním poskytování informací; s Jihočeskou energetikou o zlepšení recyklace odpadů a zmenšení plánované spalovny odpadů v Mydlovarech, jednání s Moravskými chemickými závody v Ostravě o omezování emisí toxických látek. (Více informací viz
Lokální dohody, kampaň „Budoucnost bez jedů“ sdružení ARNIKA aj.)
Historie vzniku registrů znečišťování - IRZ (anglicky PRTR či TRI)
Po haváriích velkých průmyslových zařízení s velkými úniky škodlivin do okolí, jako byla v indickém Bhópálu či italském Seveso, se veřejnost ve vyspělých zemích začala dožadovat informací o tom, jaké nebezpečné látky jsou zpracovávány a vypouštěny průmyslovými podniky. Toto hnutí ("právo vědět") vedlo k významnému prolomení obchodního tajemství ve prospěch práva na informace.
Řešením, které se nejprve objevilo ve Spojených státech v roce 1986 pod názvem Toxic Release Inventory, bylo vybudování veřejně přístupného registru, který začal být v tištěné i databázové formě zpřístupňován veřejnosti - rozdáván do knihoven či později vystavován na internetu.
Po dobrých zkušenostech s americkým Toxic Release Inventory (TRI) začaly podobné registry vznikat v Kanadě, Británii, Austrálii, Nizozemí, Evropské Unii i jinde ve světě. Systém je nejčastěji označován zkratkou PRTR - Pollutant Release and Transfer Register, u nás bude mít ale jméno IRZ - Integrovaný registr znečištění.
Jak systém funguje:
- Povinnost vykazovat údaje mají firmy, definované buď počtem zaměstnanců (např. více než deset) nebo množstvím emisí.
- Firmy do zvláštních formulářů každoročně vyplňují údaje o emisích příslušné látky do vody, ovzduší, na skládku či jinou manipulaci s ní (prodej, nákup).
- Eviduje se několik desítek až stovek vybraných nebezpečných látek.
- Registr je volně přístupný, např. v knihovnách, na Internetu.
Výhody integrovaného registru znečištění
Výhody zavedení takového informačního systému byly již mnohokrát ověřeny všemi zeměmi, které jej zavedly. Pro ilustraci uvádíme shrnutí přínosů amerického systému Toxic Release Inventory (TRI), které za pět let činnosti (1988-1993) analyzoval americký úřad na ochranu životního prostředí EPA. V českých podmínkách se konkrétní čísla nepochybně změní, základní přínosy systému i síla, jakou informace mohou mít, jsou ale z příkladu zřejmé:
Přínosy systému Toxic Release Inventory v USA za léta 1988-1993
Zpracováno podle: Muir, W. R. a kol. Právo na informace o chemických látkách: Registr úniků a přenosů znečišťujících látek. Praha: Společnost pro trvale udržitelný život, 1996
- Pro vládu:
- Nástroj pro formování státní i federální politiky (podle amerického úřadu na ochranu životního prostředí EPA bylo v letech 1988-93 třicet dva procent všech změn motivováno údaji z TRI).
- Podpora pro programy dobrovolných dohod mezi státními orgány a firmami.
- Pro veřejnost:
- Informovaní zaměstnanci se mohou lépe bránit dopadům na své zdraví.
- Roste zájem veřejnosti o své prostředí i jejich občanská angažovanost.
- Nevládní organizací jsou efektivnější a daří se jim efektivněji hájit životní prostředí (podle EPA bylo v letech 1988-1993 čtyřicet šest procent aktivit podniknutých v prevenci znečištění motivováno údaji z TRI).
- Pro průmysl:
- Mohou budovat svou "zelenou image" a tak zlepšovat vztahy s veřejností (podle EPA za sledované období bylo údaji z TRI motivováno šedesát sedm procent setkání s veřejností).
- Mohou efektivněji hledat úspory - např. motivovat k tomu své zaměstnance (podle EPA šedesát osm procent akcí na prevenci znečištění bylo založeno na údajích z TRI).
Díky TRI se v letech 1988-93 podařilo v USA snížit emise do ovzduší o téměř 39 procent, do vody o 13 procent, do podzemí o 57 procent a na skládky o 47 procent, což je dáváno do souvislosti právě s efektivním využíváním TRI.
Ondřej Velek, Nadace Partnerství
(upravil Jan Činčera)
VAŠE DOTAZY, NÁVRHY A PŘIPOMÍNKY na doplnění nám prosím posílejte na
adresu redakce tohoto portálu nebo
vložte jako komentář níže.
Uvítáme také vaše ZKUŠENOSTI S OBČANSKÝMI AKTIVITAMI - nejzajímavější
pak zveřejníme v novinkách.
Pokud máte zájem o pravidelné automatické ZASÍLÁNÍ NOVINEK z tohoto webu
e-mailem, zaregistrujte
svojí e-mailovou adresu.
|
Právo na informace o chemických látkách v EU
