Jak na to Zákony Odkazy

Aarhuská úmluva

Aarhuská úmluva - Úmluva Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí - je mezinárodní smlouva, která zaručuje občanům právo na informace o životním prostředí, právo na účast v rozhodování a také právo na právní ochranu v záležitostech týkajících se životního prostředí – to jsou také její tři samostatné pilíře. Dává tak rámec účasti občanů i jejich sdružení na veřejné politice. Aarhuská úmluva v sobě spojuje a zároveň garantuje environmentální a občanská práva - právo na informace o znečištění a demokratickou debatu o velkých projektech; propojuje tři velká témata: životní prostředí, lidská práva a problémy spojené s korupcí. Pojem životní prostředí se navíc v pojetí Aarhuské úmluvy rozšiřuje, takže se dotýká i ochrany kulturních památek, veřejného zdraví či spotřebitelských práv.

Občané mají podle úmluvy například
- právo na veškeré informace o znečištění - úřady například nesmí utajovat výši exhalací z továren, údaje o kontaminaci pitné vody nebo obsah vydaného povolení ke zřízení skládky;
- právo vyjadřovat se ke škodlivým projektům ve své čtvrti, za svou vesnicí apod.;
- a také právo obrátit se na soud se stížností proti úřadům - každý může žádat, aby nezávislí soudci rozhodli, zda například povolení vypouštět toxické látky, které úřady udělily továrně nedaleko jeho domu, neporušuje zákony na ochranu zdraví.

Veřejní představitelé (na národní, regionální či místní úrovni) pak mají dle úmluvy umožnit a zajistit, aby byla tato práva skutečně uplatňována.

Aarhuská úmluva vedle pojmu „veřejnost“ rozlišuje „dotčenou veřejnost“, která je nebo může být více ovlivněna výsledkem rozhodnutí a má také větší vliv na výsledek rozhodování. Pod pojem dotčená veřejnost zařazuje Aarhuská úmluva také environmentální organizace (odst. 5 článku 2); tj. spojuje s nimi požadavek na zajištění silnějších práv pro účast na rozhodování a přístup k právní ochraně v otázkách životního prostředí, než má veřejnost v obecném smyslu.

Z historie:

Úmluva byla sjednána 25. června 1998 na 4. konferenci ministrů životního prostředí EHK OSN (UNECE) v rámci procesu "Životní prostředí pro Evropu" v dánském Aarhusu. Za Českou republiku ji podepsal tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík.

V platnost vstoupila úmluva ratifikací 16. signatářskou zemí. Stalo se tak 30. října 2001. Úmluvu k datu vstupu v platnost ratifikovaly: Albánie, Arménie, Ázerbaidžán, Bělorusko, Dánsko, Estonsko, Gruzie, Itálie, Maďarsko, Makedonie, Kazakchstán, Kyrgyzstán, Moldavská republika, Rumunsko, Tádžikistán, Turkmenistán a Ukrajina.

Do poloviny roku 2005 Aarhuskou úmluvu podepsalo celkem 39 zemí a Evropská unie, ratifikovalo ji pak 34 států a Evropská unie.

Vstup v platnost pro každou zemi má následující pravidla: Po ratifikaci národním parlamentem, jsou ratifikační listiny předány Organizaci spojených národů. Po uplynutí lhůty pak úmluva vstupuje pro danou zemi v platnost.

(Aktuální stav ratifikace najdete na stránkách UNECE)

Smluvní strany Úmluvy se pravidelně scházejí v Ženevě. Vedle toho se koná jednou za čas setkání na nejvyšší úrovni, kam se sjíždějí ministři životního prostředí ale i nevládní organizace. Poslední – v pořadí druhé zasedání smluvních stran Úmluvy EHK OSN se uskutečnilo v květnu 2005 v Almaty (Kazachstán).
(Více o setkáních najdete na stránkách UNECE.)

AU a ČR

ČR úmluvu podepsala v roce 1998 a poslanecká sněmovna ji ratifikovala v roce 2004. (Stalo se tak šest let po jejím podpisu, na druhý pokus.) Ratifikací se pro nás úmluva stává závazným předpisem. V platnost vstoupila v říjnu 2004 (viz Sbírka mezinárodních smluv, částka 53/2004, Sdělení MZV č. 124/2004 Sb.m.s.).

Implementací úmluvy je myšleno zajištění skutečného naplňování práv garantovaných úmluvou v praxi. Předpokládá to přípravu, dodržování i výklad zákonů v duchu Aarhuské úmluvy a naplňování i dalších úmluvou stanovených podmínek, které nemají povahu zákonných požadavků.

Formálně Česká republika požadavky Aarhuské úmluvy splnila:

* Právo na informace naplňuje zákon o právu na informace o životním prostředí (č. 123/1998 Sb.) a zákon o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.).

* Právo na účast veřejnosti naplňují zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, č. 100/2001), zákon o posuzování vlivu koncepcí na životní prostředí (SEA, č.93/2004) a zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.), na jehož základě se mohou stát občanská sdružení působící v ochraně přírody účastníky správních řízení. Možnost veřejných konzultací a účasti občanských sdružení ve správních řízeních je zapracována také do zákona o vodách (č. 254/2001 Sb.), zákona o prevenci závažných havárií (č. 353/ 1999 Sb.) či zákona o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC, č. 76/2002).

* Právo na přístup k soudní ochraně je v České republice upraveno pouze obecně v zákoně č. 150/2002, soudním řádu správním. Výklad soudů o tom, kdo má právo podat podle této zákonné normy žalobu, je nejednotný. Stále převládá praxe, že žalovat mohou pouze občanská sdružení, pokud ve správním řízení, jehož se účastnily, byla porušena jejich procesní práva, a to takovým způsobem, že to podle soudu mohlo způsobit nezákonné rozhodnutí.

ČR má i mezery a problémy s naplněním úmluvy. Nejlépe jsou shrnuty ve Zprávě o naplňování Aarhuské úmluvy v ČR z roku 2005, kterou vydal Zelený kruh.

Ze Zprávy vyplývá, že se úřady ještě nenaučily s veřejností pracovat. Neumějí ji včas oslovit, vyjednávat a zapracovávat její podněty a připomínky. Nemají také jasný výklad, co je informace o životním prostředí a zda vedou řízení podle zákona o právu na informace (právo na informace má každý) či např. podle stavebního zákona (právo na informace mají jen účastníci řízení). Soudy jsou pomalé, zaměřují se pouze na procesní nedostatky, a protože se nevyužívá odkladný účinek, i když soud rozhodne ve prospěch občanského sdružení, bývá už pozdě, protože stavba stojí.

Jednotlivá ministerstva nezveřejňují na internetu pracovní verze připravovaných návrhů zákonů a dalších dokumentů.

Konzultace s veřejností při tvorbě nových zákonů nejsou v ČR dostatečně zakotveny. Pouze Ministerstvo životního prostředí přijalo v souvislosti s Aarhuskou úmluvou vnitřní směrnici, která stanovuje postup při přípravě nových zákonů, včetně konzultací s nevládními organizacemi, a která je prezentována jako příklad dobré praxe. Ostatní úřady však podobnou praxi nezavedly.

Jak využívat AU

Úmluva je obsahově postavena na třech relativně samostatných, nicméně vzájemně provázaných pilířích:
I. zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti
II. aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech, týkajících se životního prostředí
III. zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí

I. Zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti

Aarhuská úmluva např. požaduje zajistit právo občanů na poskytnutí vyžádaných informací vztahujících se k životnímu prostředí (zákon o právu na informace). Obecně platí, že právo na informace má každý a co není tajné, je veřejné. Kromě tohoto pasivního zpřístupňování informací (na vyžádání), úmluva požaduje, aby veřejná správa zajistila také aktivní šíření informací. Veřejná správa je v duchu Aarhuské úmluvy zodpovědná za to, že lidé jsou zpraveni o stavu životního prostředí, možných zdravotních rizicích či rozhodování úřadů s dopadem na životní prostředí a jeho složky. To je možné zajistit různým způsobem.

Prostředky pro aktivní šíření informací:

• veřejně přístupný registr, seznam apod.
• informační centrum pro veřejnost
• internetové stránky
• systém podpory ekologického štítkování či ekologických auditů
• systém podpory ekologického vzdělávání a osvěty

Pro veřejnou správu z toho vyplývá povinnost zavést systém pro průběžné shromažďování, aktualizaci a zveřejňování informací o životním prostředí tak, aby byly pro veřejnost srozumitelné. Musí také zavést systém pro okamžité šíření informací v případě nouzových situací, havárií apod.

II. Aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech, týkajících se životního prostředí

Požadavky úmluvy ohledně zapojování veřejnosti jsou podrobnější, než je stanoveno v našich zákonech. Veřejnost, která podává připomínky, nerozhoduje, ale přispívá k tomu, aby politici či úředníci rozhodli na základě co nejkomplexnějších informací. K tomu, aby se veřejnost mohla účinně zapojit, musí být splněny určité podmínky.

Úmluva hovoří o účasti veřejnosti:

• při povolování projektových záměrů (EIA, IPPC procedury) či při povolování některých produktů na trh (např. produkty obsahující GMO) – článek 6
• při tvorbě plánů, programů, politik (SEA procedury) vztahujících se k životnímu prostředí (různé resortní politiky, územní plány, akční programy na všech úrovních) – článek 7
• při přípravě nových zákonů, vyhlášek a nařízení s dopadem na životní prostředí (není dosud ošetřeno) – článek 8

Úmluva hovoří o minimálních standardech pro účast veřejnosti:

• Poskytnutí všech informací týkajících se připravovaných rozhodnutí
• Zajištění dostatku času pro zpracování připomínek
• Stanovení závazného procesu pro vyřízení připomínek
• Právo se odvolat, případně vyvolat přezkum rozhodnutí

Úmluva stanovuje minimální požadavky pro zapojení veřejnosti při přípravě závazných norem:

• Zveřejnění návrhů
• Poskytnutí dostatku času pro zpracování připomínek
• Doložení toho, že připomínka byla vzata v úvahu ( zapracování připomínky či vysvětlení, proč tak učiněno nebylo)

Aarhuská úmluva rozlišuje veřejnost v obecném smyslu a veřejnost dotčenou. Pokud úřad má zveřejňovat informace o zvažovaných projektech, chystaných politikách či plánech, případně u přípravy nových zákonů a vyhlášek, je třeba speciálně oslovit veřejnost dotčenou připravovaným rozhodnutím.
V případě konkrétních projektů jsou to lidé žijící v blízkosti místa realizace projektu (obec, městská čtvrť, vybrané ulice), kteří by měli být o chystaném záměru včas informováni, aby se mohli vyjádřit a připomínkovat záměr ještě v době, kdy o něm není rozhodnuto. Může to být formou informačního letáčku, článkem v místním zpravodaji či umístěním informačních tabulí v místě chystané realizace projektu. Ve všech případech (projektové záměry, plány a politiky, nové zákony a vyhlášky) jsou dotčenou veřejností dle znění Aarhuské úmluvy občanská sdružení zabývající se ochranou přírody a životního prostředí (environmentální organizace).
Pro veřejnou správu z toho vyplývá požadavek vymezit si u jednotlivých rozhodnutí dotčenou veřejnost, kterou úřad speciálně v jednotlivých případech osloví a vyzve k podání připomínek či k účasti na veřejných slyšeních. Z toho důvodu se doporučuje, aby si jednotlivé úřady vedly seznamy „své“ dotčené veřejnosti, kde kromě občanských sdružení může být i další odborná veřejnost, a to např. formou e-mailových adresářů, na které se každé oznámení o zahájení procesu EIA, SEA či o přípravě územního či jiného plánu zašle.

III. Zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí

Přístup k právní ochraně znamená, že jednotlivcům z řad veřejnosti je k dispozici právní mechanismus, který mohou využít k dosažení přezkumu možných porušení ustanovení Úmluvy ohledně přístupu k informacím a účasti veřejnosti na rozhodování, a také porušení tomu odpovídajících ustanovení vnitrostátního práva.

Soudní přezkum musí být umožněn zainteresovaným občanům, kteří mají dostatečný důvod. Důvod nevládních organizací splňujících definici zainteresované veřejnosti má být považován za dostatečný. Postupy přezkoumávání mají zajistit účinnou nápravu, což je požadavek, který mnohé přezkumy v našich podmínkách nesplňují, zejména z důvodu pouze možnosti odkladného účinku správní žaloby.

Návodem pro úspěšnou implementaci Aarhuské úmluvy mohou být následující otázky:

• Dozvíte se včas o zveřejnění záměrů a případných veřejných projednáních v rámci posuzování vlivů na životní prostředí?
• Jaká je návštěvnost veřejných projednání? A proč?
• Sledujete pravidelně webové stránky vašich obecních, krajských a jiných úřadů? S jakým výsledkem?
• Dozvíte se v informačním středisku vašeho úřadu vše potřebné o životním prostředí?
• Víte, kdo ve vaší obci či kraji je největším znečišťovatelem životního prostředí?
• Co by se stalo, kdyby vaše město postihla ekologická havárie? Jsou úřady pro tuto možnost připraveny?
• Dozvíte se včas o připravovaných zákonech, či vyhláškách připravovaných vaším krajem či obcí?
• Jak úspěšné jsou vámi podávané připomínky? Pokud nejsou zapracovány, víte proč se tak stalo?

(Zdroj:
Aarhuská úmluva a jak ji naplňovat (infolist, červen 04, Zelený kruh))

Nevládní organizace

Aarhuské úmluvě v ČR se věnuje především asociace ekologických organizací Zelený kruh.

Při příležitosti ratifikace úmluvy v ČR zprovoznil internetovou stránku www.ucastverejnosti.cz, kde naplňování Aarhuské úmluvy v praxi průběžně sleduje. Na stránce najdete také vysvětlení co je účast veřejnosti, celý text úmluvy v češtině a vysvětlení jednotlivých pilířů úmluvy, historii vzniku a ratifikace úmluvy a také užitečné odkazy.

V květnu 2005 vydal první Zprávu o naplňování Aarhuské úmluvy v ČR, kde ve spolupráci s dalšímu nevládními organizacemi zpracoval informace o tom, jak je úmluva naplňována či nenaplňována v praxi.

Související dokumenty:
Zpráva o naplňování Aarhuské úmluvy v ČR, Zelený kruh, květen 2005
Aarhuská úmluva a jak ji naplňovat (leták, červen 04, Zelený kruh)

Související odkazy:
Aarhus Convention (stránky UNECE)
Aarhuská úmluva na stránkách MŽP
Participate.org: Public participation campaign
The Access Iniciative
Toolkit Citizen Participation
Účastveřejnosti.cz - Aarhuská úmluva
Zapojování veřejnosti (tématické stránky CpKP)
Zelený kruh

Související zákony:
Aarhuská úmluva - o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí
Zákon o integrované prevenci (IPPC)
Zákon o ochraně přírody a krajiny
Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA + SEA)
Zákon o právu na informace o životním prostředí
Zákon o svobodném přístupu k informacím


Související zprávy:

18.11.2010 - Výbor pro dodržování Aarhuské úmluvy se zabývá nedostatky přístupu k soudní ochraně ve věcech životního prostředí v ČR
Na základě podnětu zpracovaného Ekologickým právním servisem se Výbor pro dodržování Aarhuské úmluvy zabývá nedostatky legislativy a aplikační praxe České republiky v oblasti přístupu k soudní ochraně ve věcech životního prostředí. Hlavním důvodem pro podání podnětu byla skutečnost, že v něm popsané nedostatky trvají bez podstatnějších změn i po pěti letech od ratifikace Aarhuské úmluvy Českou republikou.
kategorie: Právo na informace-Účast na rozhodování

23.4.2009 - V Brně proběhla mezinárodní konference o přístupu k soudní ochraně ve věcech životního prostředí
Ve dnech 16. a 17. dubna se v plenárním sále Nejvyššího správního soudu v Brně konala mezinárodní konference, věnovaná přístupu k soudům v záležitostech souvisejících s ochranou životního prostředí. Konferenci uspořádalo Ministerstvo životního prostředí v rámci českého předsednictví EU. Zúčastnilo se jí přes 80 odborníků – soudců vyšších soudů a jejich asistentů, právníků ministerstev, vysokoškolských pedagogů, advokátů a dalších -ze 17 evropských států.
kategorie: Právo na informace-Účast na rozhodování

24.10.2008 - Neomezujte účast ve stavebním řízení, vyzývají poslance starostové, zastupitelé i občanská sdružení.
Ztratí občanská sdružení právo vyjadřovat se ke stavebním řízením? Právě o tom budou nyní rozhodovat poslanci, neboť 4 z nich navrhli tuto možnost zrušit.
kategorie: Účast na rozhodování

16.6.2008 - V Rize se na nejvyšší úrovni jednalo o environmentální demokracii
Den 13. června 2008 skončilo v lotyšském hlavním městě Rize Třetí zasedání smluvních stran Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (tzv. Aarhuské smlouvy).
kategorie: Právo na informace-Účast na rozhodování

25.6.2007 - Neziskové organizace se shodly s Bursíkem na vyhlášení naturových oblastí na Labi, ale nedohodly se na ochraně Boletic
Nevládní organizace se sešly s ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem a dalšími představiteli ministerstva k diskuzi o budoucnosti Natury 2000.

VAŠE DOTAZY, NÁVRHY A PŘIPOMÍNKY na doplnění nám prosím posílejte na adresu redakce tohoto portálu nebo vložte jako komentář níže.
Uvítáme také vaše ZKUŠENOSTI S OBČANSKÝMI AKTIVITAMI - nejzajímavější pak zveřejníme v novinkách.

Pokud máte zájem o pravidelné automatické ZASÍLÁNÍ NOVINEK z tohoto webu e-mailem, zaregistrujte svojí e-mailovou adresu.