Aarhuská úmluva a EU - Jak na to
Aarhuská úmluva a EU
Do poloviny roku 2005 ratifikovalo Aarhuskou úmluvu celkem 34 států a Evropská unie. Z členských zemí EU jsou to: Belgie, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Holandsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. Úmluvu dosud neratifikovalo Irsko, Lucembursko, Německo a Řecko. Slovensko a Kypr úmluvu ani nepodepsalo, tudíž ji ratifikovat nemůže. (Aktuální stav ratifikace najdete na stránkách UNECE)
Mezi signatáře Aarhuské úmluvy, kteří ji v roce 1998 podepsali, patří také Evropská unie - prostřednictvím Evropské komise.
Mezinárodní konvence, kterou Společenství uzavře, se obecně v rámci legislativy ES stává součástí evropského práva a je závazná pro ES (vztahuje se tedy i na instituce a správně-administrativní úkony orgánů Evropské unie) a pro všechny členské státy. Proto jsou také mezinárodní konvence často ES ratifikovány („uzavřeny“) teprve poté, co byla přijata legislativa – tedy směrnice nebo nařízení, která přebírá ustanovení této mezinárodní konvence do sekundárního práva ES. (Není to však povinné, existují konvence, které byly ratifikovány před tím, než byla příslušná evropská legislativa vytvořena, případně taková legislativa nebyla přijata ani po ratifikaci).
Z podpisu AU vyplynula povinnost zakotvit principy obsažené v AU do té části své stávající evropské legislativy, která se týká procesů úmluvou vymezených a v nichž má podle úmluvy být zajištěna účast veřejnosti, přístup k informacím a právo na soudní ochranu.
V praxi se jedná především o postupy podle Směrnice o svobodném přístupu k environmentálním informacím (č. 90/313/EHS), Směrnice o posuzování vlivů některých projektů na životní prostředí - „směrnice EIA“ (č. 85/337/EEC) a Směrnice o integrované prevenci a kontrole - „směrnice IPPC“ (č. 96/61/EC). Omezení implementace AU pouze na tyto 3 směrnice vyplývá z obecného principu, že EU se může sama zavázat k plnění určitých povinností (v tomto případě k zaručení určité úrovně účasti veřejnosti) pouze v tom rozsahu a v těch oblastech, kde již má členskými státy svěřeny konkrétní kompetence.
Evropská Unie tedy Aarhuskou úmluvu ratifikovala 17. 2. 2005. Stalo se tak poté, co byly přijaty dvě směrnice, a navržena další směrnice a jedno nařízení.
Více informací o AU v EU najdete na zvláštní stránce Evropské komise.
Podle pilířů Aarhuské úmluvy jde o tyto evropské právní předpisy:
Přístup k informacím:
Směrnice č. 2003/4/ES o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí – kterou se ruší směrnice č. 90/313/EHS.
V oblasti přístupu k právní ochraně v čl. 6 stanoví, že žadatel se může obrátit na soud, pokud se domnívá, že jeho žádost o přístup k informacím nebyla vyřízena správně.
Podobné ustanovení je součástí předpisů o přístupu k dokumentům, které spravuje Komise, EP a Rada – jde o Nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům EP, Rady a Komise.
(V národních právních řádech musí být směrnice implementována do 14.2.2005)
Účast veřejnosti:
Směrnice 2003/35/ES o účasti veřejnosti při tvorbě různých plánů a programů, které se vztahují k životnímu prostředí. Tato směrnice doplňuje a uvádí do souladu v oblasti účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně směrnici č. 85/337 o hodnocení vlivu projektů na životní prostředí (EIA) a směrnici 96/61 o integrované kontrole znečištění způsobené průmyslovými zařízeními (IPPC).
- Článek 1 směrnice obsahuje definici pojmu „veřejnost“.
- Čl. 1 zaručuje veřejnosti právo na účast při vytváření dokumentů typu plánů a programů v souladu s čl. 7 Aarhuské úmluvy (uvádí typ informace, který musí veřejnost dostat, právo na připomínky a povinnost orgánů je zohledňovat – tzv. konzultativní účastenství). Veřejnost musí být informována o zásadních plánech a stejně tak o jejich změnách.
- Čl. 2 zavádí pojmy „veřejnost a „zainteresovaná (dotčená) veřejnost“ pro účely „směrnice EIA“.
- Čl. 3 pak oba tyto pojmy zavádí pro účely „směrnice IPPC“ přičemž vždy vychází ze znění článků 2.4. a 2.5. „Aarhuské úmluvy“.
- V čl. 2 a 3 jsou zakotvena práva, vyplývající především z čl. 6 a 9 Aarhuské úmluvy – tedy na účast veřejnosti při rozhodování a na právní (soudní) ochranu – v rámci procesů upravených směrnicemi EIA a integrovaného povolování (IPPC). Pokud je například nutné měnit limitní emisní hodnoty, má veřejnost právo účasti v procesu IPPC.
(V národních právních řádech musí být směrnice implementována do 25.6.2005)
Podle vyjádření holandských odborníků je tato směrnice „nejsilnější“ či „nejširší“ interpretací závazků vyplývajících z Aarhuské úmluvy pro právo EU.
Přístup k právní ochraně:
Přístup k právní ochraně upravuje v oblasti hodnocení vlivu projektů na ŽP a v oblasti integrované kontroly znečištění výše uvedená Směrnice 2003/35/ES.
Právo přístupu k soudům za určitých podmínek dává environmentálním organizacím také směrnice 2004/35/CE – o environmentální odpovědnosti s ohledem na prevenci a odstraňování škod na ŽP.
Návrh Směrnice o přístupu k právní ochraně v členských státech z října 2003 - směrnice prochází rozhodovacím procesem – viz PreLex
Pokud bude návrh přijat, bude se vztahovat i na plány a programy týkající se ŽP, u kterých dosud evropské právo (viz dvě směrnice výše) soudní ochranu nepředpokládá. Návrh směrnice poskytuje veřejnosti přístup k soudům, aby mohla napadat procesní a věcnou legalitu administrativních aktů a opomenutí, které porušují environmentální právo, za předpokladu, že tato veřejnost je buď dostatečně zainteresovaná, nebo že namítá zásah do práva, pokud to administrativní procesní právo členského státu požaduje jako podmínku“.
Uznané environmentální organizace – v návrhu jsou označovány jako „kvalifikované subjekty“ - mají mít právo na přístup k procesům týkajícím se ŽP aniž by byly dostatečně zainteresovány nebo namítaly zásah do práva. Návrh pak stanoví 4 konkrétní kritéria pro uznání environmentální organizace (např. se musí jednat o nezávislou neziskovou organizaci, jejímž cílem je ochrana ŽP, musí mít odpovídající organizační strukturu pro zajištění realizace cílů, musí být založena v souladu s právem a určitou dobu aktivně pracovat na poli ochrany ŽP, roční uzávěrka musí být ověřena auditorem). Pokud bude organizace uznána, má mít oprávnění podávat žaloby, pokud daná záležitost spadá do oblasti činnosti této organizace podle jejích stanov , a do zeměpisné oblasti její působnosti.
V říjnu 2003 navrhla Komise vedle návrhu Směrnice dva další právní nástroje, které jsou potřeba pro dokončení úplné transpozice požadavků Aarhuské úmluvy do práva EU – jak na úrovni EU tak na úrovni členských států:
Návrh rozhodnutí o ratifikaci (uzavření) Aarhuské konvence Evropským společenstvím – Konvence byla ratifikována v únoru 2005 - viz výše.
Návrh nařízení pro aplikaci zásad tří pilířů AU na všechny instituce a orgány ES – nařízení prochází schvalovacím procesem – viz PreLex.
V souvislosti s tímto nařízením vydala Evropská environmentální kancelář (EEB) v únoru 2005 výzvu k odkladu ratifikace AU kvůli tomu, že je současný návrh nařízení, který schválila rada ministrů životního prostředí, v rozporu s podstatou Aarhuské úmluvy. V tomto návrhu je totiž občanům a environmentálním organizacím odepřena možnost přístupu k Evropskému soudnímu dvoru a žádat tak nápravu v případech, kdy jsou porušovány zákony o životním prostředí.
(Environmentalists call for postponement of EU ratification of Aarhus Convention)
Zdroje:
- Krämer, Ludwig: Přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na úrovni ES. In: Přístup k soudům při ochraně životního prostředí (sborník z 1. dne konference Přístup ke spravedlnosti při ochraně lidských práv a veřejných zájmů).
- Ekologický právní servis
VAŠE DOTAZY, NÁVRHY A PŘIPOMÍNKY na doplnění nám prosím posílejte na
adresu redakce tohoto portálu nebo
vložte jako komentář níže.
Uvítáme také vaše ZKUŠENOSTI S OBČANSKÝMI AKTIVITAMI - nejzajímavější
pak zveřejníme v novinkách.
Pokud máte zájem o pravidelné automatické ZASÍLÁNÍ NOVINEK z tohoto webu
e-mailem, zaregistrujte
svojí e-mailovou adresu.
|
Aarhuská úmluva a EU
