 Příklady z praxe
Sporné případy neposkytnutí informací z tisku a odborných periodik
- Zastupitel ukradl utajovanou studii
- Odepření informací v kauze výstavby průmyslové zóny společností NEMAK.
- Existence právního nároku na informace ze správních spisů potvrzena
- Král cizích slov
- Slovenský posun kupředu
- Nový BIO-zákon
- "Copyright" ministerstva pro místní rozvoj
- Chceme, ale nemůžeme
- Soukromý život medvědů
- Jogurt BIO Danone - dobrou chuť
"Copyright" ministerstva pro místní rozvoj
Mgr. Pavel Černý
Via Iuris číslo 5/2000
Jak naši pravidelní čtenáři dobře vědí, mohou občané ČR od 1.1. 2000 využívat zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále "InfZ"), jenž umožňuje získávat informace od orgánů veřejné správy. Společně se zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, může InfZ z jistého úhlu pohledu - konkrétně z pohledu úředníka, jež se necítí být služebníkem občana, ale spíše vrchností - znamenat cosi jako nepříjemnou komplikaci, starost navíc či ohrožení "klidu na práci". Dalo se proto očekávat, že české úřady se s ním budou mnohdy snažit vypořádat tak, aby co nejvíce informací zůstalo nadále před "zvědavci" z řad veřejnosti bezpečně utajeno.
Jako příklad této potvrzené hypotézy lze uvést příliš široké a smyslu zákona neodpovídající odepírání informací z důvodů ochrany obchodního tajemství či autorských práv, nebo zneužívání ustanovení o hrazení nákladů na vyhledání informací. Kromě toho však některé úřady ve snaze informace "nepustit" dokázaly vymyslet i takové výklady zákona, s nimiž pravděpodobně počítal málokdo. V tomto vyniká rozšířený "právní názor" stavebních úřadů, podle nějž se InfZ vůbec nevztahuje na řízení podle stavebního zákona, konkrétně na možnost požadovat kopie územních a stavebních rozhodnutí a dokumentace o příslušných řízeních.
Argumentace vychází především z § 2 odst. 3 InfZ., který zní: "Zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu" 1 . Podle jejich názoru je stavební zákon (č.50/1976 Sb.), konkrétně jeho § 133, zvláštním právním předpisem ve smyslu citovaného § 2 odst. 3 InfZ. V § 133 stavebního zákona je totiž stanoveno, že stavební úřady jsou povinny "umožnit osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do dokumentace staveb, a pořizovat z ní výpisy". Protože tedy ve stavebním zákoně existuje ustanovení, upravující poskytování informací o řízeních podle tohoto zákona, je podle názoru stavebních úřadů použití InfZ pro tyto případy vyloučeno. Tentýž názor (bohužel, avšak nikoli nečekaně) zastává i Regionální pracoviště Ministerstva pro místní rozvoj pro brněnskou oblast (a je pravděpodobné, že i MRR jako celek). Naznačená argumentace se totiž ve více či méně zdařilé podobě objevuje v odmítavých rozhodnutích různých stavebních úřadů z různých částí republiky. 2
Tento názor považujeme za nesprávný a nesmyslný z mnoha důvodů, z nichž pro omezený prostor postačí uvést ty nejzákladnější: InfZ vymezuje ve svém § 1 svůj účel, kterým je úprava podmínek práva svobodného přístupu k informacím a stanovení základních podmínek, za nichž jsou informace poskytovány. Jedná se tedy o zákon, upravující výkon subjektivního práva, zaručeného čl. 17 Listiny základních práv a svobod každé fyzické i právnické osobě. Toto ústavně zaručené subjektivní právo, jehož bližší podmínky InfZ upravuje, nemůže být v oblasti správního řízení (ať již obecného, nebo speciálního, např. stavebního) omezeno ustanoveními, upravujícími nahlížení do správních spisů. Navíc, v § 14 odst. 3 písm. c) InfZ je výslovně řečeno, že povinný subjekt informaci "poskytne" (tj. je povinen poskytnout) "...písemně, nahlédnutím do spisu, včetně možnosti pořídit si kopii, nebo na paměťových médiích. Tato formulace je jednoznačným prolomením principu neveřejnosti ve správních řízeních. Zcela jasně se zde stanoví, že dokumenty ze správních spisů mají být podle InfZ poskytovány, a to i ve formě kopií.
Kdybychom připustili správnost výkladu stavebních úřadů, pozbylo by uvedené ustanovení InfZ smysl. Použití InfZ by totiž podle tohoto výkladu bylo vyloučeno nejen pro řízení podle stavebního zákona, resp. obsah spisů o nich, ale i pro veškerá správní řízení, upravená správním řádem (71/ 1967 Sb.). Jeho § 23 by totiž v tomto případě musel být, stejně jako § 133 stavebního zákona, "zvláštním předpisem" o poskytování informací. Vymezuje totiž okruh osob, jež měly (do přijetí InfZ) právo nahlížet do spisů o správních řízeních a pořizovat si z nich výpisy a opisy. Při takovém výkladu by ovšem samotná existence InfZ a především jeho citovaného § 14 odst. 3 písm c) ztratila téměř jakýkoli význam. U stavebních úřadů se nám zatím s těmito (patřičně rozvedenými) argumenty nepodařilo prorazit. Pevně doufáme, že pro české správní soudy, v krajním případě pro soud ústavní, budou přesvědčivé dostatečně.
1 V poznámce pod čarou InfZ jako na "zvláštní předpisy" odkazuje např. na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a zákon č. 123/1998 Sb.
2 Kromě toho stavební úřady obecně tvrdívají, že nelze poskytovat kopie, ale pouze možnost pořízení (ručních) výpisů.
[Zastupitel ukradl utajovanou studii]
[Odepření informací v kauze výstavby průmyslové zóny společností NEMAK.]
[Existence právního nároku na informace ze správních spisů potvrzena]
[Král cizích slov]
[Slovenský posun kupředu]
[Nový BIO-zákon]
["Copyright" ministerstva pro místní rozvoj]
[Chceme, ale nemůžeme]
[Soukromý život medvědů]
[Jogurt BIO Danone - dobrou chuť]
Za správnost textu odpovídá Jan Činčera. Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13 |
