Politické strany

Systém politických stran má v našich zemích téměř stopadesátiletou tradici. Má smysl v něm něco měnit? Kritici (například sociolog Jan Keller nebo Alvin Toffler) tvrdí, že je změna nutná. Doba se změnila a není již dnes důvod, aby se všechny otázky po řízení státu řešily centralizovaně v aparátech politických stran. Současná demokracie se stává demokracií pasivní, kde se volby stávají nudnou hrou prosycenou podezřením, že ať zvolíme Losnu či Mažňáka, bude to nakonec jedno, protože se nakonec stejně spolu dohodnou, kde jedni opisují od druhých předvolební programy, až se nakonec sobě podobají jako vejce vejci, kde více než myšlenky oslovují image a štáby pro PR, kde většinu energie stran pravidelně pohltí vnitro a mezistranické půtky o udržení vlastní moci … Cestou vpřed by podle kritiků měla být decentralizace moci (z tohoto hlediska byla územně správní reforma správným krokem), pokles moci Parlamentu a větší účast veřejnosti na rozhodování. Myšlenkami přímé demokracie se zabýváme v jiné části této sekce. V této vám přibližujeme obecná stanoviska k myšlence připravování stran o jejich moc. Při jejich četbě zkuste rozlišovat: které z argumentů mají něco do sebe? A co jsou pouhé výkřiky těch, kdo se bojí, že přijdou o svou hračku? Které diktuje sobectví? A které skutečná obava a zájem o věci obecné? Často to není jednoduché rozlišit …

Klasici o politických stranách

Keller, Jan