Informační společnost
Současnou formu demokracie je třeba nějak oživit. Ale jak? Alvin Toffler,
cyberlibertariáni, Al Gore a další vidí šanci v internetu. Gore sní o nové éře
athénské demokracie, kuté na kovadlinách informační infrastruktury, jiní
vyzdvihují možnosti, jaké internet nabízí v zabezpečení jejich práva vědět a
'dát o sobě vědět' - prostřednictvím petic, referend či kyberaktivismu posilovat
svůj hlas tak, aby vystoupal až do nejvyšších pater moci …
Skutečně se zdá, že internet je svojí podstatou demokratické médium - o tom
svědčí paranoia, s jakou se jej marně snaží osedlat či zkrotit autoritativní
režimy v Číně či některých jiných zemích jihovýchodní Asie. Internet ale může
nadělat stoupencům občanské společnosti i mnohé vrásky. Předpokladem práva vědět
není pouze volný přístup k informacím (v době internetu naplňovaný měrou
vrchovatou), ale také schopnost rozlišit důvěryhodné od nedůvěryhodného, rozumné
od zcestného. Obraz světa, který si vytváříme z dostupných poznatků, se ve
dnešní době informační záplavy nezpřesňuje, ale rozmazává. Čemu věřit a čemu ne?
Jaký dokument vznikl veden snahou o co nejlepší vyjádření porozuměnému a jaký
vznikl z legrace, mocenských či ekonomických záměrů? Hoaxes - smyšlené historky
kolující internetem jsou pouze nejkřiklavější případ. Můžeme ale věřit třeba
novinám? Zpravodajství? Pokud ano, tak jakému?
Konečně, ještě jeden aspekt. K občanské společnosti nepochybně patří i občanská
angažovanost. Nelze si ji dost dobře myslet v prostředí uctívačů vlastního
pupku, jejichž obzor zahrnuje pouze vlastní blaho. Internet je ale veliké
šidítko. Nabízí skvělý způsob jak strávit svůj volný čas klábosením o ničem na
chatech či pobíjením virtuálních skřetů v počítačových hrách. V blízké době se i
do našich končin rozšíří MUDs - virtuální graficky orientované světy, ve kterých
si každý může zvolit svoji identitu a saturovat sociální neúspěchy v reálném
světě. Nestanou se pro mnohé z nás virtuální světy lákavější, než nedokonalá
realita? Trochu se obávám, že už tomu tak je. Mezi informační a občanskou
společností může být rovnítko, ale také nemusí. Nakonec, posuďte sami.
Klasici o informační společnosti a virtualitě
Albert Gore
Bývalý americký viceprezident a neúspěšný kandidát v prezidentských volbách.
Autor bestselleru Země na misce vah, popisující současné globální problémy
lidstva a úlohu Spojených států v jejich řešení. Propagátor myšlenek
udržitelného rozvoje a informační společnosti, které jsou podle něj v souladu,
jedna podporuje druhou: "Telekomunikace a vytváření globální informační
infrastruktury je vstupním předpokladem pro udržitelný rozvoj, ekonomický růst
bez poškozování životního prostředí a pro podporu demokracie ve světě."
"Globální informační infrastruktura ... obkrouží planetu informačními
superdálnicemi, na kterých budou cestovat všichni lidé. Tyto dálnice ... nám
dovolí sdílet informace, spojovat se a domlouvat jako globálnímu společenství. Z
těchto kontaktů získáme masivní a udržitelný ekonomický růst, silnou demokracii,
lepší řešení globálních i lokálních environmentálních výzev, zlepšení zdravotní
péče a - konečně - větší smysl pro sdílené správcovství naší malé planety. (...)
Globální informační infrastruktura rozšíří participační demokracii. V jistém
slova smyslu může být globální informační infrastruktura metaforou pro
demokracii jako takovou. (...) Vidím vznikat nový věk athénské demokracie,
vykovaný na fóru globální informační infrastruktury."
Gilles Deleuze
Deleuze byl jedním z postmoderních filosofů, kteří se zabývali teorií pravdy.
Podle něj je pro nás pravda jednou pro vždy nedosažitelná: nepřipomíná kmen
stromu, který je možno uchopit, ale spíše rhizom - rozvětvenou kořenovou
soustavu, proměňující se v neustálé interakci s okolím.
Jean Baudrillard
Baudrillard je současný francouzský postmoderní filosof, analyzující zejména
problémy virtuality a hyperreality. Podle jeho esejí není ve dnešní době
rozlišitelná simulace od skutečného - znaky přestávají odkazovat na objekty
reálného světa, ale odkazují už jen samy na sebe, realita je ztracená, rozmazaná
do směsi reality a simulace: simulacra. Baudrillard používá vzletný jazyk plný
asociací, jeho práce jsou nicméně poměrně obtížné.
Václav Bělohradský
Český filosof Václav Bělohradský se dlouhodobě zabývá problémy globalizace a
postmoderní filosofie. Uvedená esej o postmoderně mj. analyzuje problém
konfliktu pravd, moci médií a problémů vyplývajících z 'informační hojnosti'.
Za správnost textu odpovídá Jan Činčera. Poslední aktualizace: 11/20/2008
|