Obcanská společnost
Hledej
kontakt mapa stránek o projektu zpravodaj
Právo vědět Účast na rozhodování Rovné příležitosti Občan v EU Výchova k občanství Filosofie
    ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI - Dobře vychovaná žena změní dějiny málokdy!
- Příklady z praxe
- Jak na to
- Zákony
- Odkazy
- Slovníček

Příklady z praxe

Není porod jako porod

  1. Úvod do problému
  2. Není porod jako porod
  3. Autentické porodní příběhy
  4. Autentické porodní příběhy
  5. Autentické porodní příběhy
  6. Shrnutí zkušeností z osobních příběhů
  7. Jak vybírat porodnici
  8. Několik slov pro nastávající otce
  9. Jak se rodí v zahraničí a v ČR
  10. Porod jako výzva a volba
  11. Použitá a doporučená literatura:

Autentické porodní příběhy

Příběh Jany

Vážený pane docente,

chtěla bych požádat o trochu Vašeho času, abych Vám touto písemnou formou mohla sdělit určité okolnosti mého porodu ve Vaší porodnici. Můj dopis není stížností, ale spíše prosbou o zamyšlení nad případem, který zřejmě není ojedinělý. Vím totiž, že podobné zážitky má spousta žen a nejen ve Vaší porodnici.

Měla jsem krásné a úplně bezproblémové těhotenství. V určený čas jsem podle stávající normy přešla pod dohled Vaší porodnice. Svůj porod jsem si vysnila. Měl být přirozený, nejlépe s co nejmenšími zásahy a použitím léků, završený přiložením novorozence na matčino břicho, aby miminko ani na okamžik nezůstalo bez kontaktu s matkou a jejím teplem.

Nastudovala jsem spoustu informací jak o těhotenství a porodu, tak o konkrétních porodnicích a jejich přístupu, absolvovala jsem rozsáhlý kurz předporodní přípravy. Rozhodla jsem se právě pro Vaši porodnici, kterou jsem považovala za moderní a vyhlášenou dobrým přístupem k rodičkám. Problém ovšem nastal již při vstupní prohlídce, při které jsem byla pokárána za některé hrubé „přestupky“ jichž jsem se dopustila (nepřinesla jsem moč, nevěděla hned, kam jít, nestoupla okamžitě na váhu a moc se ptala). Hanlivě byla označena i moje ambulantní gynekoložka, která zapomněla vložit do dokumentace výsledky jednoho krevního vyšetření.

Nejhorší však bylo, že sestřička pod vlivem výše popsaných „zmatků“ nikde nenašla pokročilost mého těhotenství, a tak rozhodla, že tuto skutečnost ponechá na posouzení lékařům. V té chvíli mi to nepřišlo tak zásadní a nevěděla jsem, že špatně zapsaný předpokládaný termín porodu může mít pro mě dalekosáhlé následky. Řečeno ve zkratce – rozdíl mezi původně předpokládaným termínem porodu v mém těhotenském průkazu a nejistým termínem podle posledních vyšetření byl téměř měsíc a podle ultrazvukových vyšetření v průběhu těhotenství 10 až 14 dní. Nedělala jsem si s tím veliké starosti , protože jsem věřila, že dítě samo určí, kdy se chce narodit, nicméně všechno bylo nakonec úplně jinak.

Na sklonku těhotenství jsem totiž bohužel dostala nepříjemnou vyrážku. 3la jsem se poradit na ambulanci, co s tím, a lékař, který měl ten den službu, nařídil okamžitou indukci. Nesouhlasila jsem s tím, protože jsem ještě neměla pocit, že už bych měla rodit. Vyrážka sice nebyla hezká, ale já i dítě jsme byli dle vyšetření jinak zcela v pořádku. Snažila jsem se o malý odklad, posečkání, prosila a žadonila o další vyšetření, která by naznačila, že indukce není nutná, ale byla jsem velice příkře odmítnuta. Jako důvod pro indukci bylo stanoveno podezření na jaterní původ vyrážky. Negativní výsledek testů přišel přesně ve chvíli, kdy už jsem v sobě měla první dávku léků vyvolávajících porod. Začala jsem bojovat sama se sebou. Intuitivně jsem věděla, že by bylo dobré ještě počkat a že porod by se brzy rozběhl sám, jenže nebylo koho přesvědčovat. Pokud bych na hospitalizaci nenastoupila, musela bych podepsat negativní revers a riskovat tak následný mrazivý přístup ze strany personálu.

A tak jsem se rozhodnutí lékařů podvolila. Byla jsem uložena na pokoj, kam byly přechodně na pár hodin ukládány již téměř rodící nebo pro indukci určené ženy, a můj chabý odpor pozvolna zcela utichl. Zvítězil strach a bezmoc před zdravou intuicí a odhodláním chránit sebe i své dítě. Pak nastal sled špatných událostí, při zpětném pohledu zcela pochopitelných.

Přestože by se v tom co se dále dělo, pravděpodobně i z lékařského hlediska dalo najít několik sporných bodů, nejhorší byl pro mě chlad a totální neúčast nemocničního personálu. Stahy mi začaly v 9 hodin večer a trvaly celou noc v periodách po 10 až 7 minutách. V 8 hodin ráno jsem šla na sál a syn přišel na svět v 17.24 večer. Byl to strašný zážitek, protože to opravdu nešlo. Látky poskytující epidurální analgezii střídal oxytocin a děly se i další procedury.

Inzerované „vymoženosti“ jako míč a sprcha se nekonaly. Nakonec byl můj porod ukončen císařským řezem. Výsledkem všeho byl fyzicky a psychicky zdecimovaná matka a její nešťastný novorozenec, který se z důvodu pobytu matky na JIP a jejím dlouhým poporodním zotavováním na několik dní ocitl téměř v izolaci.

Vím, že situace ve zdravotnictví není uspokojivá, ale zároveň jsem si jistá, že často nejde ani o peníze, ani o možnosti, nýbrž pouze a výhradně o lidský přístup k věci. Jsem vděčná, že jsme nakonec oba se synem celkem v pořádku. Já vím, mohlo to být i horší - jsme oba naživu. Ale nebylo naše drama s uvážením všech okolností přece jen trochu zbytečné?

Chtěla bych požádat o trochu Vašeho času, abych Vám touto písemnou formou mohla sdělit určité okolnosti mého porodu ve Vaší porodnici. Můj dopis není stížností, ale spíše prosbou o zamyšlení nad případem, který zřejmě není ojedinělý. Vím totiž, že podobné zážitky má spousta žen a nejen ve Vaší porodnici.

Měla jsem krásné a úplně bezproblémové těhotenství. V určený čas jsem podle stávající normy přešla pod dohled Vaší porodnice. Svůj porod jsem si vysnila. Měl být přirozený, nejlépe s co nejmenšími zásahy a použitím léků, završený přiložením novorozence na matčino břicho, aby miminko ani na okamžik nezůstalo bez kontaktu s matkou a jejím teplem.

Nastudovala jsem spoustu informací jak o těhotenství a porodu, tak o konkrétních porodnicích a jejich přístupu, absolvovala jsem rozsáhlý kurz předporodní přípravy. Rozhodla jsem se právě pro Vaši porodnici, kterou jsem považovala za moderní a vyhlášenou dobrým přístupem k rodičkám. Problém ovšem nastal již při vstupní prohlídce, při které jsem byla pokárána za některé hrubé „přestupky“ jichž jsem se dopustila (nepřinesla jsem moč, nevěděla hned, kam jít, nestoupla okamžitě na váhu a moc se ptala). Hanlivě byla označena i moje ambulantní gynekoložka, která zapomněla vložit do dokumentace výsledky jednoho krevního vyšetření.

Nejhorší však bylo, že sestřička pod vlivem výše popsaných „zmatků“ nikde nenašla pokročilost mého těhotenství, a tak rozhodla, že tuto skutečnost ponechá na posouzení lékařům. V té chvíli mi to nepřišlo tak zásadní a nevěděla jsem, že špatně zapsaný předpokládaný termín porodu může mít pro mě dalekosáhlé následky. Řečeno ve zkratce – rozdíl mezi původně předpokládaným termínem porodu v mém těhotenském průkazu a nejistým termínem podle posledních vyšetření byl téměř měsíc a podle ultrazvukových vyšetření v průběhu těhotenství 10 až 14 dní. Nedělala jsem si s tím veliké starosti , protože jsem věřila, že dítě samo určí, kdy se chce narodit, nicméně všechno bylo nakonec úplně jinak.

Na sklonku těhotenství jsem totiž bohužel dostala nepříjemnou vyrážku. 3la jsem se poradit na ambulanci, co s tím, a lékař, který měl ten den službu, nařídil okamžitou indukci. Nesouhlasila jsem s tím, protože jsem ještě neměla pocit, že už bych měla rodit. Vyrážka sice nebyla hezká, ale já i dítě jsme byli dle vyšetření jinak zcela v pořádku. Snažila jsem se o malý odklad, posečkání, prosila a žadonila o další vyšetření, která by naznačila, že indukce není nutná, ale byla jsem velice příkře odmítnuta. Jako důvod pro indukci bylo stanoveno podezření na jaterní původ vyrážky. Negativní výsledek testů přišel přesně ve chvíli, kdy už jsem v sobě měla první dávku léků vyvolávajících porod. Začala jsem bojovat sama se sebou. Intuitivně jsem věděla, že by bylo dobré ještě počkat a že porod by se brzy rozběhl sám, jenže nebylo koho přesvědčovat. Pokud bych na hospitalizaci nenastoupila, musela bych podepsat negativní revers a riskovat tak následný mrazivý přístup ze strany personálu.

A tak jsem se rozhodnutí lékařů podvolila. Byla jsem uložena na pokoj, kam byly přechodně na pár hodin ukládány již téměř rodící nebo pro indukci určené ženy, a můj chabý odpor pozvolna zcela utichl. Zvítězil strach a bezmoc před zdravou intuicí a odhodláním chránit sebe i své dítě. Pak nastal sled špatných událostí, při zpětném pohledu zcela pochopitelných.

Přestože by se v tom co se dále dělo, pravděpodobně i z lékařského hlediska dalo najít několik sporných bodů, nejhorší byl pro mě chlad a totální neúčast nemocničního personálu. Stahy mi začaly v 9 hodin večer a trvaly celou noc v periodách po 10 až 7 minutách. V 8 hodin ráno jsem šla na sál a syn přišel na svět v 17.24 večer. Byl to strašný zážitek, protože to opravdu nešlo. Látky poskytující epidurální analgezii střídal oxytocin a děly se i další procedury.

Inzerované „vymoženosti“ jako míč a sprcha se nekonaly. Nakonec byl můj porod ukončen císařským řezem. Výsledkem všeho byl fyzicky a psychicky zdecimovaná matka a její nešťastný novorozenec, který se z důvodu pobytu matky na JIP a jejím dlouhým poporodním zotavováním na několik dní ocitl téměř v izolaci.

Vím, že situace ve zdravotnictví není uspokojivá, ale zároveň jsem si jistá, že často nejde ani o peníze, ani o možnosti, nýbrž pouze a výhradně o lidský přístup k věci. Jsem vděčná, že jsme nakonec oba se synem celkem v pořádku. Já vím, mohlo to být i horší - jsme oba naživu. Ale nebylo naše drama s uvážením všech okolností přece jen trochu zbytečné?

[Úvod do problému] [Není porod jako porod] [Autentické porodní příběhy] [Autentické porodní příběhy] [Autentické porodní příběhy] [Shrnutí zkušeností z osobních příběhů] [Jak vybírat porodnici] [Několik slov pro nastávající otce] [Jak se rodí v zahraničí a v ČR] [Porod jako výzva a volba] [Použitá a doporučená literatura:]



Za správnost textu odpovídá Kateřina Machovcová. Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13

-
EU-Town twinning Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

©2003 - 2006 Econnect webhosting, webdesign a redakční systém Toolkit 

NAVRCHOLU.cz