Příklady z praxe
Docela normální domácí násilí
- Úvod do problematiky
- Domácí násilí a právo
- Výchozí rámec kauzy
- Když domov není bezpečné místo
- Shrnutí výchozího rámce pro řešení případu
- Základní východiska a poznatky z nichž je třeba při řešení případu vycházet
- Postup při řešení případu
- Závěr a další vývoj kauzy
Když domov není bezpečné místo
Paní Páralová byla několikrát pro následky fyzického napadení manželem hospitalizována
v nemocnici (zlomenina pravé i levé ruky, silný otřes mozku, poraněná páteř,
tržné rány na hlavě atd.). K nočnímu fyzickému napadení volala paní Páralová
v průběhu posledních šesti let několikrát policii. Policisté vždy přijeli, panu
Páralovi domluvili a paní Páralové vysvětlily, že se „…musí naučit s manželem
komunikovat…“ a dále, že „…nebyl spáchán trestný čin, ale maximálně přestupek…“
a poučili ji, že „…má-li zájem, může přestupek do měsíce nahlásit…“. Doporučili
jí vždy rovněž, aby si zašla na návštěvu k lékaři. Vysvětlili jí, že „…to, co
se stalo je jen mezi ní a jejím manželem a dokud nebude mít důkaz, že jí zranění
způsobil opravdu on, nelze s tím dělat nic…“.
V neděli dne 6. ledna 2002 v 19.45 hod. napadl pan Páral svoji manželku ihned
po jejím příchodu ze zaměstnání (pracuje na směnný provoz) tím způsobem, že
ji nejdříve v předsíni půl hodiny verbálně osočoval z toho, že zjistil, že mu
neodevzdala celou výplatu, neboť její mimořádnou část ve formě sezónní prémie
použila na koupi zimní bundy pro dceru Lucii a současně jí svým tělem zabraňoval,
aby odešla. Potom se na chvíli zklidnil a řekl jí, že se nic neděje, že neví,
co ho to popadlo, a že si spolu půjdou vypít kávu a pohovoří si raději v klidu
o tom, co celý den dělali. Avšak jakmile se paní Páralová otočila s tím, že
půjde do kuchyně a učinila čtyři kroky, zkroutil pan Páral její ruce za záda
a několikrát udeřil její hlavou do zdi až omdlela. Těmito údery způsobil paní
Páralové puklinu v lebeční kosti. Pan Páral potom odešel do kuchyně, kde se
napil z láhve rumu, asi po pěti minutách se vrátil zpět do předsíně, přičemž
v ruce držel nůž na porcování masa a začal manželku velmi hrubě verbálně urážet.
Řekl jí, že je …chcípák, kurva… atd., posléze se jeho verbální ataky stočily
do roviny, že je …frigidní… a …za nic nestojí…, že …si musí kupovat milence…,
protože je mu úplně jasné, kam všechny ty peníze dala…. Svou řeč prokládal rovněž
tvrzeními, že …už je všechno jedno…nemá, co ztratit…podřeže ji a bude mít pokoj….
Několikrát přitom do paní Páralové, která se nedokázala sama zvednout ze země,
demonstrativně bodl, čímž v ní vzbudil důvodnou obavu o to, že své hrozby útočící
na její život uskuteční. Potom z ničeho nic odešel opět do kuchyně, kde chvíli
postával u okna. Asi po deseti minutách se vrátil a paní Páralové roztrhl košili
se slovy, že …s každým se tahá … platí si, aby jí to udělali…jen jemu nechce
dát a dělá před ním drahoty… ale je jeho žena a jen on má na ni papíry… a může
si vzít kdykoli, na co má nárok jedině on…, chvíli jí bolestivě kousal do prsou
(kde ještě tři dny na to byly jasně patrné otisky zubů) a následně na ní vykonal
pohlavní styk. Paní Páralová, která upadala vždy po chvíli do bezvědomí se v
důsledku otřesu mozku pozvracela, což však rozlítilo pana Párala ještě víc,
takže jí několikrát silně kopl do břicha, pohlavních orgánů, prsou a rovněž
do hlavy. Potom odešel do kuchyně, kde kouřil. Asi po hodině se vrátil do předsíně,
zjistil, že paní Páralová dýchá, odnesl jí do ložnice, kde ji hodil na postel.
Očistil stopy krve v předsíni a oškrábal omítku na stěně, kde rovněž byla krev.
Kdo říká pravdu?
Ve 22.30 hod. přišla domů dcera Lucie, která se ihned zamkla ve svém pokoji.
Když odcházela ráno do internátní školy, zeptala se, kde je matka. Pan Páral
jí odpověděl, že jí není dobře, že zůstala ležet a spí. Na dotaz, proč je v
předsíni oškrábaná omítka, odpověděl, že na stěně byla plíseň, a že bylo nutné
ji zlikvidovat, a že se půjde podívat i po jiných místech v bytě, aby se plíseň
nerozšiřovala dál. V 9.20 hod. volala do bytu kolegyně paní Páralové, která
byla zpravena o týrání, kterému je paní Páralová ve svém manželství podrobována
s tím, že chtěla zjistit, jestli je paní Páralová v pořádku. Pan Páral jí s
klidným hlasem odpověděl, že jeho žena …je nemocná, není jí dobře a nemůže vstávat
z postele... Na upozornění, že nepůjde-li paní Páralová k lékaři a nevyřídí-li
si neschopenku, bude mít v zaměstnání neomluvenou absenci a hrozí ji tím propuštění
z pracovního poměru, ji pan Páral ujistil, že ihned jakmile to bude možné svou
ženu sám k lékaři doprovodí. Mezi tím rovněž dcera, která pojala podezření,
že s matkou není něco v pořádku, uvědomila svoji kurátorku (ke které má velkou
důvěru) o svém podezření, takže i ta volala k Páralům a chtěla s paní Páralovou
mluvit, řekla, že pokud nebude mít možnost hovořit s paní Páralovou telefonicky,
přijde k nim osobně zjistit, co se děje. Pan Páral odvětil, že zrovna volal
záchrannou službu, že paní Páralová upadla a omdlela, že má zřejmě otřes mozku.
Posléze skutečně záchrannou službu zavolal a s paní Páralovou odjel do nemocnice.
Tam vyprávěl historku, jak se jeho ženě udělalo po příchodu ze zaměstnání nevolno
a omdlela v předsíni tak, že upadla na stěnu a věšák na kabáty tak nešťastně,
že si rozrazila hlavu a omdlela. Na otázku, kde se vzaly na jejím těle pravděpodobně
bodné či řezné rány, odvětil, že manželka strhla při pádu nešťastnou náhodou
na sebe nůž, který byl v ošatce připraven na ovoce.
Rány, které vypadaly jako kopnutí osvětlil tak, že se snažil manželku přivést
k životu potom, co omdlela, jenže se mu to nedařilo a už nevěděl, co má udělat
tak si vzpomněl na jeden film, kde radili, aby prováděl masáž srdce, jenže nevěděl
jak a myslel si, že se …to dělá nohou, jako když se šlape zelí…. Poranění genitálií
vysvětlil tím, že když se manželce udělalo lépe, vzbudila ho a potom …spolu
měli divoký sex, protože manželka je velmi náruživá… Záchranku volal až druhý
den ráno, protože měl pocit, že manželce už je dobře, jenže ráno se jí opět
přitížilo. Lékař, který paní Páralovou ošetřoval, se jí zeptal, jestli je to
skutečně tak, jak pan Páral tvrdí. Vzhledem k tomu, že pan Páral stál vedle
ní, přisvědčila, že ano.
V nemocnici, kam její manžel denně docházel a pobýval tam vždy po celou dobu
vyhrazenou jako návštěvní s tím, že mu paní Páralová musela shromažďovat část
jídla, které dostávala, neboť podle jeho slov:“ … když je někdo nemocný, tolik
jíst nepotřebuje…“, pobyla čtrnáct dnů, přičemž odešla na tzv. revers, další
cca měsíc si mělo vyžádat domácí ošetřování, avšak paní Páralová raději odešla
i se silnými bolestmi hlavy, záchvaty nevolností apod. do zaměstnání než, aby
byla 24 hodin denně doma. Těsně před svým odchodem z nemocnice vypověděla ošetřujícímu
lékaři, který se jí dotazoval, jestli opravdu hematomy s jasně patrnou kresbou
podrážky bot pana Párala na jejím těle (včetně tváře) byly způsobeny při pokusu
o její záchranu, skutečný stav věcí. Tento lékař podal na pana Párala trestní
oznámení. Těsně před jejím odchodem z nemocnice ji rovněž navštívila dcera i
se svou kurátorkou, která předala paní Páralové kontakty na specializované nevládní
organizace pracující v oblasti pomoci obětem domácího násilí a nabídla jí osobní
schůzku za účelem rozboru možností řešení její situace.
[Úvod do problematiky ]
[Domácí násilí a právo]
[Výchozí rámec kauzy]
[Když domov není bezpečné místo]
[Shrnutí výchozího rámce pro řešení případu]
[Základní východiska a poznatky z nichž je třeba při řešení případu vycházet]
[Postup při řešení případu]
[Závěr a další vývoj kauzy]
|