Příklady z praxe 
Reklama a rovnost pohlaví
    
  - Reklama a sexismus
 
                          - Samoregulace reklamy v České republice
 
                          - Konkrétní kauzy a jejich řešení
 
                          - Komu si můžeme stěžovat?
 
                          - Regulace reklamy v zahraničí
 
                          - Související literatura
 
                          
                          
                          
                          
                          
                          
                          
                          
                          
   
Komu si můžeme stěžovat?
    Sexistické postupy při zobrazování žen, popř. mužů se jen zřídka stávají předmětem mediálních debat a námětem samostatných pořadů. Jeden z dílů seriálu "Za dveřmi je A. G." s moderátorem Arnoštem Goldflamem, vysílaný kolem roku 2000, se věnoval etice reklamy. Navzdory očekáváním pořad neotevřel téma snižování důstojnosti žen prostřednictvím reklamy. Dokonce v něm nevystoupila jediná žena, která by se byla mohla vyjádřit ke způsobu používání ženského motivu v reklamě. O bilboardu "Ty naše kozičky české" se zdůrazněným motivem ženského poprsí se vyjádřil na obrazovce člen AK RPR jako o "mírně lechtivém". Vadilo mu na něm, že není spotřebiteli zcela srozumitelný: vždyť má propagovat kosmetiku, nikoli kozí sýry. 
Rozhovor s jiným hostem pořadu, autorem kontroverzních bilboardů, přinesl znepokojivý poznatek: nejhodnotnější je ta reklama, která je okamžitě zakázána. Jako příklad zdařilého díla uváděl kreativec, jak jej označoval titulek, vlastní návrh bilboardu s nahou ženou ležící na státní vlajce,  zasypanou modely autíček.  Zákaz podle něj svědčí o tom, že taková reklama "není na okraji zájmu", "takže ta reklama nebyla špatná". Za "skutečně nemravné" byly hosty pořadu označeny bilboardy s klamavými sliby typu "Zhodnotíme vaše finance o 40%". Člen RPR si posteskl, že právě na ně nejsou registrovány stížnosti ze strany veřejnosti. 
Diskriminace na základě pohlaví je v České republice zakázána § 2 odst. 3 zákona č.138/2002 Sb., kterým se mění zákon č.40/1995 Sb. Reklama podle něj nesmí „obsahovat jakoukoli diskriminaci z důvodu rasy, pohlaví“, „ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie“. Stížnosti lze adresovat přímo zadavateli nebo zpracovatelské agentuře, je-li známa. Dále by se měly stížnostmi na diskriminaci žen popř. mužů zabývat: 
 - 	Rada pro reklamu;
 
- 	Rada České televize;
 
- 	Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání;
 
- 	stálá parlamentní komise pro sdělovací prostředky;
 
- 	Komise pro etiku Syndikátu novinářů České republiky. 
 
 
Citlivost vůči diskriminaci žen a vstřícnost k řešení ženských otázek je mj. záležitostí personálního složení rozhodujících orgánů z hlediska pohlaví. V případě rozhodování lze těžko spoléhat na muže, že „to odhlasují za ženy“, neboť zájmy obou pohlaví, jak je nastavuje současný život, bývají dokonce protichůdné – nelze např. očekávat, že muži odhlasují co nejpřísnější zákony, upravující situaci žen po rozvodu.  Také pohled na to, co je sexistické a co ne, se u mužů a žen značně liší. V tomto směru se jeví prozíravou politika Evropské unie, zvaná gender mainstreaming, která spočívá také v systematickém a důsledném dosazování dostatečného počtu žen do všech rozhodovacích orgánů na všech rozhodovacích úrovních. Je známo, že vliv určité části skupiny se začíná projevovat až tehdy, je-li v daném souboru zastoupena nejméně jednou třetinou. Stávající zastoupení žen a mužů ve výše uvedených institucích je následující: 
 
 
   
    | 
Název instituce	
 | 
Počet členstva	
 | 
Z toho žen
 | 
Počet žen v %
 | 
 
| 
AK RPR
 | 
13
 | 
2
 | 
15,4
 | 
 
Rada České televize
 | 
15
 | 
4
 | 
26,7
 | 
| 
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
 | 
11
 | 
2
 | 
18,2
 | 
 
| 
Stálá komise pro sdělovací prostředky
 | 
17
 | 
6
 | 
18,2
 | 
 
| 
Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR
 | 
8
 | 
1
 | 
12,5
 | 
 
 
 
Českým ženám citelně schází masarykovská chvála a podpora jejich občanské angažovanosti, z níž mohou vzejít politicky zdatné osobnosti. V Česku navíc vládne nedůvěra vůči síle a vlivu veřejného mínění, jež ve vyspělých zemích sesazuje či vede k vlastní abdikaci ekonomicky, politicky a mravně zkompromitovavší se politiky, účinně kontroluje  a napravuje věci, ba pomáhá předcházet jevům, které si člověk nebo firma ve slušné společnosti prostě a priori nedovolí. Reklama v demokratických zemích je znatelně méně sexistická; diskriminací žen či mužů a propagací násilí (Chcete, aby vám zobala z ruky aj.) by firmy přišly o důvěru klientely, a tím také o značné zisky. Finanční újma českých firem bude v ekonomicky náročném prostředí Evropské unie bohužel zřejmě nejspolehlivějším impulsem k zanechání diskriminačních praktik, nad nimiž dnes zůstává rozum stát. 
  [Reklama a sexismus]
                          [Samoregulace reklamy v České republice]
                          [Konkrétní kauzy a jejich řešení]
                          [Komu si můžeme stěžovat?]
                          [Regulace reklamy v zahraničí]
                          [Související literatura]
                          
                          
                          
                          
                          
                          
                          
                          
                          
   
 
 
         
 |