Obcanská společnost
Hledej
kontakt mapa stránek o projektu zpravodaj
Právo vědět Účast na rozhodování Rovné příležitosti Občan v EU Výchova k občanství Filosofie
    ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI - Dobře vychovaná žena změní dějiny málokdy!
- Příklady z praxe
- Jak na to
- Zákony
- Odkazy
- Slovníček

Příklady z praxe

Ženy v politice

  1. Účast žen v politice
  2. Zastoupení žen na úrovni volených orgánů
  3. Postavení žen v politických stranách
  4. Aktivity neziskového sektoru
  5. Ženy v evropské politice
  6. Ústavní a legislativní změny k prosazování účasti žen v politice
  7. Vyvážené zastoupení žen a mužů ve veřejných a parlamentních výborech
  8. Některá fakta a data
  9. Bibliografie

Ženy v evropské politice

Historie

Právo volit a kandidovat ve všech volbách bylo základním požadavkem hnutí za práva žen po celé 19. století a v první polovině 20. století. Na přelomu 19. a 20. století měly v Evropě ženy volební právo pouze v několika málo zemích (např. Finsko). Po první světové válce bylo toto právo rozšířeno i do řady dalších evropských zemí (Československo, Dánsko, Polsko, Německo, Švédsko, Estonsko, Nizozemí ad.); další však musely čekat až na konec druhé světové války (Itálie, Slovinsko, Rumunsko, Belgie, Řecko) a dokonce až do 70. a 80. let 20. století (Kypr, Portugalsko, Švýcarsko).

Základním textem jak Organizace spojených národů, tak hlavních úmluv o lidských právech ratifikovaných ve druhé polovině 20. století je Všeobecná deklarace lidských práv. I když nepojímá účast v politice z hlediska pohlaví, stvrzuje v preambuli rovná práva mužů a žen jako základní lidská práva a snaží se zajistit jejich skutečné uznání a dodržování národy a vládami členských států. Článek 21 Deklarace stanoví, že každý má právo účastnit se vládnutí ve své zemi, přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zastupitelů. Navíc podle článku 7 si jsou všichni lidé rovni před zákonem a mají nárok na stejnou ochranu ze zákona a proti jakékoliv diskriminaci, jež je porušením deklarace.

Zásady lidských práv jsou rovněž obsaženy v Mezinárodním paktu občanských a politických práv (ICCPR), jež vstoupil v platnost v roce 1976. ICCPR také přiznává mužům a ženám rovné právo a rovnou příležitost volit a být voleni (článek 25, odstavec b). Stejně tak Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy formuloval nová práva kromě jiného právo na svobodné volby s tajným hlasováním (čl.3), která původně v Úmluvě obsažena nebyla.

Valné shromáždění OSN vyhlásilo období 1975-1985 dekádou práv žen. V roce 1979 byla k podpisu otevřena Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Ta poprvé zakotvila úlohu a odpovědnost vlád využít všechna vhodná opatření k zajištění rovné účasti žen na politickém a veřejném rozhodování. Žádná evropská země nevyslovila výhrady k článku 7 o rovném zastoupení v politickém rozhodování či k článku 8 o rovné příležitosti mužů a žen zastupovat své vlády na mezinárodní úrovni a účastnit se práce mezinárodních organizací. Země, jež Úmluvu ratifikovaly nebo k ní přistoupily, jsou právně vázané zavádět její ustanovení do praxe. 12.9. 1999 byl přijat Opční protokol k Úmluvě CEDAW, kterým byla postavena na stejnou úroveň jako ostatní mezinárodní instrumenty pojednávající o lidských právech. ČR Úmluvu i Opční protokol k Úmluvě podepsala i ratifikovala.

Článek 8 Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW, 1979) stanoví, že „účastnické státy přijímají veškerá náležitá opatření, aby bez jakékoliv diskriminace zajistily ženám stejně jako mužům příležitost zastupovat stát na mezinárodní úrovni a účastnit se práce mezinárodních organizací.“ Článek 4 Úmluvy CEDAW také připouští zvláštní dočasná opatření vlád s cílem urychlit dosažení rovnosti žen a mužů.

Pekingská akční platforma (1995) obsahuje zvláštní kapitolu týkající se žen podílejících se na moci a rozhodování; 181 členských států OSN, které tuto platformu podepsaly, se zavázalo přijmout opatření zajišťující rovný přístup žen ke strukturám moci a rozhodování a plnou účast v nich.

Současnost

Podreprezentace žen na volených pozicích brání úplnému demokratickému vývoji většiny evropských zemí. Pouze jediná země – Švédsko – dosáhla prahu parity tak, jak byl stanoven v doporučení Výboru ministrů Rady Evropy z roku 2003 o vyrovnané účasti žen a mužů v politickém a veřejném rozhodování, tj. 40% zastoupení v parlamentu na národní úrovni.

I přes oficiální existenci rovných politických práv žen a mužů zůstávají politická činnost a veřejné rozhodování doménou převážně mužskou. Muži určují politické priority a politická kultura zůstává převážně orientovaná na muže. Ženám vstup do politického a veřejného rozhodování ztěžuje řada překážek:

  • skutečnost, že postavení žen ve společnosti je nepodněcuje k účasti na politickém a veřejném životě (modely a hodnoty předávané napříč společností jako rodina, škola, média);
  • kulturní a ideologické faktory (stereotypy vážící se k ženským a mužským rolím vedoucí k ideologiím zatíženým nerovností pohlaví);
  • faktory spojené s organizací společenského života (dvojí břemeno spočívající na ženě, neflexibilní organizace pracovního trhu, nedostatečná podpora rodin a slaďování rodinného a pracovního života).

Přístup žen do zastupitelských orgánů závisí i na faktorech spojených s pojímáním a organizací samotného politického života. Jeho rytmus, rituály i výběrové procesy a kritéria výběru uvnitř politických stran mohou být vůči ženám nepříznivé. Existuje pevný vztah mezi volebními systémy a počtem žen v národních parlamentech.

Od počátku dekády OSN pro ženy (1975-1985) došlo k obrovským změnám a k pokroku v zajištění základních lidských práv žen. Ženy jsou vzdělanější a mají větší příležitosti účasti na pracovním trhu. Některé země přijaly opatření napomáhající ženám a mužům sladit rodinný a pracovní život. Vzhledem ke změnám v postavení žen je tedy stále obtížnější ospravedlnit nízkou účast žen na politickém a veřejném rozhodování.

Demokratický stát definovaný pouze jako nejvyšší moc lidu při pravidelném konání svobodných, spravedlivých a tajných voleb podle zákona a při dodržování lidských práv není dnes nutně považován za záruku skutečné demokracie. Existuje poptávka po průhlednosti vládních rozhodnutí, právu na veřejný přístup k informacím, důraz je kladen na řádnou správu věcí veřejných a na podporu nezávislých ombudsmanů, což činí vlády odpovědnější za svá rozhodnutí a činy. Poptávka zahrnuje rovněž očekávání, že moc bude sdílena rovným způsobem ženami a muži. Obecně se uznává, že ženy potřebují dosáhnout kritického podílu alespoň jedné třetiny křesel v zákonodárném orgánu, aby mohly mít skutečný vliv na rozhodování tohoto orgánu. Závazky vlád k těmto dimenzím byly zveřejněny na řadě konferencí - na 2. vrcholné schůzce hlav států a vlád Rady Evropy v roce 1997 ve Štrasburku, na 4. evropské ministerské konferenci o rovnosti žen a mužů konané v roce 1997 v Istanbulu, na Evropské ministerské konferenci o lidských právech konané roku 2000 v Římě i na 49. zasedání Komise OSN o postavení žen, které se konalo na přelomu února a března 2005 v New Yorku, kde se všechny zúčastněné vlády znovu přihlásily k plnění Pekingské akční platformy.

Členské země Rady Evropy se řadí mezi země s nejvyšším zastoupením žen na světě, ale i ty, které mají nejméně žen ve svých parlamentech – viz. níže uvedený seznam zemí a počet žen v parlamentech, resp. jejich dolních komorách, v lednu 2004:

Švédsko 45,3%

Dánsko 38%

Finsko 37,5%

Nizozemí 36,7%

Norsko 36,4%

Belgie 35,3%

Rakousko 33,9%

Německo 32,2%

Island 30,2%

Španělsko 28,3%

Bulharsko 26,2%

Švýcarsko 25%

Lotyšsko 21%

Polsko 20,2%

Slovensko 19,3%

Portugalsko 19,1%

Estonsko 19,1%

Makedonie 18,3%

Velká Británie 17,9%

Chorvatsko 17,8%

Česká republika 17%

Bosna a Hercegovina, Lucembursko, San Marino 16,7%

Andorra 14,3%

Irsko 13,3%

Moldávie 12,9%

Francie, Slovinsko 12,2%

Lichtenštejnsko 12%

Itálie 11,5%

Kypr, Rumunsko 10,7%

Litva 10,6%

Ázerbájdžán 10,5%

Maďarsko, Rusko 9,8%

Malta 9,2%

Řecko 8,7%

Srbsko a Černá Hora 7,9%

Gruzie 7,2%

Albánie 5,7%

Ukrajina 5,3%

Arménie 4,6%

Turecko 4,4%

Průměrné zastoupení žen v parlamentech je v zemích Rady Evropy 17,7%.

Zdroj: Inter-Parliamentary Union

Země, které uspěly ve zvýšení počtu zastoupení žen za minimální hranici, téměř ve všech případech využily jisté formy „pozitivní akce“, aby tohoto úspěchu dosáhly. V rámci komparativních studií existuje konsenzus, že kvóty mají pozitivní dopad na počet zastoupených žen. V jednotlivých systémech mají ženy zajištěný vstup do politiky prostřednictvím kvót ve volebním zákoně nebo interních stranických kvót. Principem kvót je umožnit ženám přístup k politickým pozicím a neponechávat je v izolaci.

Z 10 zemí s nejvyšším zastoupením žen v politice všechny vyjma Dánska a Finska používají kvóty – na úrovni zákona nebo stran. Dánsko jich ale využívalo v minulosti a Finsko má i dnes kvóty pro místní zastupitelstva. Využívaní takových systémů vzniklo ve Skandinávii na dobrovolném základě v 70. letech; dnes se tomu tak děje ve stále větším počtu zemí po celém světě. Římská charta, kterou v roce 1996 podepsaly ministryně členských zemí EU, stanoví, že „tam, kde došlo k pokroku – zejména v oblasti veřejného života (ve volených orgánech, výborech nebo konzultativních komisích) – byl tento pokrok do velké míry dán zavedením pobídek a/nebo legislativních opatření na úrovni vlád nebo politických stran.“

Politické strany hrají v účasti žen důležitou úlohu, protože nominují kandidáty na volené funkce. Politické strany a jejich členové mohou ovlivnit rovnoměrnou účast žen a mužů v politickém rozhodování několika způsoby:

Formální nebo neformální kvóty

Jedna z prvních stran, která formálně zavedla kvóty, norská Strana práce, rozhodla v roce 1983, že „obě pohlaví musí mít při všech volbách a nominacích alespoň 40% zastoupení“, což však nic neříkalo o tom, jak kandidátní listiny sestavit. Rok poté přišla švédská liberální strana s jiným systémem kvót, tzv. „zipem“, kdy se na listině kandidáti střídají, každý druhý je žena. Tento systém převzaly i ostatní švédské strany. Ve jmenovaných orgánech - v poradních radách, vedení veřejných orgánů, komisích a výborech - jsou často ženy nedostatečně zastoupeny a mají omezené prostředky jak skutečně ovlivňovat rozhodování. Některé země přijaly používání kvót, aby v takových orgánech dosáhly vyváženého zastoupení žen a mužů. Například ve Spojeném království se vláda snaží zvýšit zastoupení žen v radách veřejných orgánů: z 30 000 pozic, do kterých jmenuje vláda, jich v současné době 34% zastávají ženy a očekává se, že ke konci roku 2005 budou ženy zastávat 45-50% míst. Některé vlády se rovněž aktivně snaží zvyšovat počet žen ve veřejných jmenovaných funkcích na celostátní úrovni používáním systému kvót (viz publikace Public Bodies 2001 ze 14. 2. 2002).

Vyváženou účast žen a mužů na politickém a veřejném rozhodování je možno definovat jako nejméně 40% zastoupení každého pohlaví v jakémkoliv rozhodovacím orgánu politického a veřejného života. To je i v souladu s rezolucí Evropského parlamentu.

Rada Evropy ve svých dokumentech (např. Rec(2003)3) používá termín „paritní prahy“ - je definován jako „zákonná/statutární opatření zakotvující pravidlo parity stanovením paritních prahů, tj. neméně 40% pro každé pohlaví v poradních orgánech státu (rady, komise, pracovní skupiny, atd.), ve volených shromážděních a v případě potřeby v porotách (a jiných soudních orgánech), jakož i ve strukturách politických stran, odborů a rozhodovacích orgánů médií.“

Financování politických stran

Financování politických stran z veřejných prostředků může být také pobídkou politickým stranám k prosazování rovnosti pohlaví. Finanční prostředky mohou být přiděleny ze státního rozpočtu s výhradou, že budou použity pro zajištění rovnosti pohlaví, nebo ze zvláštního fondu pouze k tomuto účelu.

Příkladem iniciativy financování politických stran z veřejných prostředků je Francie. Zákon z 6. června 2000 o rovném přístupu žen a mužů do volených funkcí a volebních listin zahrnuje ustanovení o finančních pokutách stranám, které nepředloží kandidátku s 50% zastoupením kandidátů obou pohlaví. Pro volby do parlamentu, při kterých způsob hlasování (dvojkolový jednomandátový systém) nemůže zajistit paritu v každém volebním obvodě, stanoví zákon snížení veřejných prostředků straně, pokud rozdíl v počtu kandidátů obou pohlaví činí více než 2% celkového počtu kandidátů. Strana, jež kandiduje 49% žen a 51% mužů, tedy není penalizována. Snížení nesmí být větší než 50% částky z původního přídělu takových prostředků. Z omezení financování penalizovaných stran nemohou těžit jiné strany, protože jeho účelem není odměňovat strany dodržující zásadu parity, ale pokutovat ty, které tak nečiní.

Podpůrná opatření

Evropská unie se vyváženým zastoupením v politickém životě zabývá od přijetí 3. akčního programu o rovných příležitostech (1991-1995). Programy akcí EU zahrnují opatření na podporu ženských nevládních organizací v této oblasti. Finanční či jiná podpora nevládních organizací a výzkumných ústavů hraje velkou roli při zkoumání účasti žen na rozhodování a jejich vlivu na rozhodovací postupy a prostředí.

Současný výzkum o vůdcovských stylech ženských a mužských zákonodárců ukazuje, že mezi nimi existují viditelné rozdíly - ve stylu vyjednávání, politických priorit a způsobů práce v rámci parlamentu. Jiný výzkum ukazuje, že zákonodárné orgány, které více oceňují mužské normy a životní styly, jsou pro ženy obtížným prostředím.

Dohled

Základem aktivit k postupnému posílení rovnosti je vyhodnocování a monitorování dosažených úspěchů a vývoje. V této souvislosti se jeví nutná potřeba nezávislého orgánu odpovědného za monitorování vládní politiky v oblasti vyvážené účasti žen a mužů v politickém a veřejném životě. Příkladem takového orgánu je Observatoř parity ve Francii.

Aby bylo možno monitorovat pokrok, je třeba mít k dispozici srovnatelné data členěná podle pohlaví na základě zavedení a používání ukazatelů k monitorování a vyhodnocování úspěchů v oblasti vyvážené účasti žen a mužů na rozhodování, jak v politickém, tak ve veřejném životě.

Jako příklad může posloužit způsob posouzení poměru úspěšnosti používaný v dokumentech Rady Evropy, který umožňuje porovnat podíl ženských a mužských zvolených zastupitelů a podíl ženských a mužských kandidátů. Poměr úspěšnosti vyjadřuje vztah mezi procentem zvolených zastupitelů a procentem kandidátů. procento zvolených žen/mužů poměr úspěšnosti žen/mužů = ——————————— x 100 procento kandidátek/ů

Pokud je procento zvolených žen a kandidátek stejné (tj. 30% zvolených žen, 30% kandidátek), poměr úspěšnosti je 100. Poměr úspěšnosti vyšší než 100 znamená, že poměr zvolených zastupitelů (ve srovnání s poměrem kandidátů) je nadprůměrný, poměr nižší než 100 znamená naopak podprůměrný počet.

[Účast žen v politice] [Zastoupení žen na úrovni volených orgánů] [Postavení žen v politických stranách] [Aktivity neziskového sektoru] [Ženy v evropské politice] [Ústavní a legislativní změny k prosazování účasti žen v politice] [Vyvážené zastoupení žen a mužů ve veřejných a parlamentních výborech] [Některá fakta a data] [Bibliografie]



Za správnost textu odpovídá Alena Králíková. Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13

-
EU-Town twinning Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

©2003 - 2006 Econnect webhosting, webdesign a redakční systém Toolkit