 Příklady z praxe
Docela normální domácí násilí
- Úvod do problematiky
- Domácí násilí a právo
- Výchozí rámec kauzy
- Když domov není bezpečné místo
- Shrnutí výchozího rámce pro řešení případu
- Základní východiska a poznatky z nichž je třeba při řešení případu vycházet
- Postup při řešení případu
- Závěr a další vývoj kauzy
Výchozí rámec kauzy
Reálie tohoto případu kopírujícího skutečné události byly z důvodu ochrany
osobní bezpečnosti oběti změněny natolik, aby nebylo možno s určitostí identifikovat,
o koho se jedná a kde se v současné době tato osoba nachází. Tyto změny však
nikterak nesnižují vypovídací hodnotu příběhu. Rovněž postup při řešení případu
v praxi zůstal zachován.
Rodinná situace
Paní Páralová /48 let, povoláním švadlena/ žije v manželství s panem Páralem
/55 let, povoláním pokrývač/ již 25 let. Z tohoto manželství se narodily dvě
děti - syn Josef /24 let, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody/ a dcera Lucie
/17 let, t.č. studentka odborného učiliště/. Již od počátku vztahu se pan Páral
choval ke své ženě násilnicky – bil ji a ponižoval. Veškeré problémy tohoto
manželství se ještě více prohloubily po roce 1991, kdy byl pan Páral propuštěn
z pracovního poměru a bez jakéhokoli racionálního důvodu se rozhodl, že další
zaměstnání si již hledat nebude. Tíha stran finančního zabezpečení celé rodiny
tak od této chvíle začala ležet výhradně na paní Páralové. Celou výplatu musela
paní Páralová okamžitě po jejím obdržení odevzdat manželovi, který ji přerozdělil
tím způsobem, že největší část určil na své osobní potřeby např. na alkohol
a automaty atd. a zbytek použil na úhradu nájemného, inkasa a základních potřeb
zbytku rodiny, které však dovolil pokrývat jen v nedostatečné míře. Paní Páralová
měla např. přesně odměřováno, kolik smí sníst potravy a kolik jídla může dát
dětem. Během terapie vzpomínala paní Páralová např. na příhodu, kdy ji její
manžel zbil proto, že jej žádala o přidělení finančních prostředků na hygienické
prostředky a vitaminy pro svoji dceru. Oblečení pro děti a sebe nesměla koupit
vůbec. Tuto životní potřebu řešila tím, že šila oblečení pro všechny členy rodiny
z látek, které obdržela v souvislosti s výkonem svého povolání, hodně šatstva
jí rovněž věnovaly kolegyně, něco získala z charitních skladů. Někdy se jí podařilo
ušetřit a před manželem skrýt menší finanční částku ze zakázek, které získala
v rámci přivýdělku, z těchto zdrojů hradila také výdaje na internátní školu
dcery Lucie, přičemž před manželem vždy tvrdila, že Lucie má internát a rovněž
jídlo tam zdarma.
Kontrola jako součást násilného vztahu
Pan Páral soustředil veškerou svoji energii a celodenní zaměření pozornosti
směrem ke své ženě. Stanovil jí detailně její povinnosti v manželství a za jejich
porušení určil vždy rafinovaný trest. Paní Páralová tak měla např. na minuty
spočítáno, kolik jí smí trvat cesta ze zaměstnání domů, opozdila-li se byť o
deset minut, následovala verbálně vypjatá scéna a facky, často však byla bita
např. i dvě hodiny v jednom kuse, dokud se pan Páral neunavil. Častý byl v repertoáru
trestů i tzv. „budíček“, kdy pan Páral vždy vyčkal do okamžiku, kdy jeho žena
usnula, potom jí nečekaně velmi silně zakřičel do ucha, nebo jí shodil z postele
apod., což opakoval po celou noc vždy, kdykoliv paní Páralová usnula. Takto
prožité noci se opakovaly v tomto manželství v posledním období dvakrát i třikrát,
někdy až čtyřikrát týdně. Prakticky denně byla paní Páralová manželem i tzv.
„kontrolně sledována“, přistihl-li jí např. při rozhovoru s prodavačem zeleniny
na téma „letošní úroda brambor“, napadl ji fyzicky ihned po příchodu domů s
tím, že prodavač zeleniny je jistě jejím milencem, se kterým má smluvené tajné
signály. Vzhledem k tomu, že se při jednom z fyzických napadení v roce 1998
paní Páralová začala nečekaně bránit, čímž způsobila manželovi zlomeninu žebra,
napadal ji od té doby zásadně již jen ze zadu a zásadně bez jakýchkoli výstražných
signálů předem s tím, že první údery směřoval vždy do hlavy paní Páralové, neboť
paní Páralová byla na tuto část svého těla po prožitých úrazech obzvláště citlivá.
Častí účastníci násilí - děti
Násilí byly často přítomny i děti, syn Josef byl od raného věku často otcem
i přímo fyzicky napadán. Obě děti snášely situaci v rodině jen velmi obtížně,
u obou se vyskytují jako následek prožitých událostí různé psychosomatické obtíže
(třas rukou, tiky očí, nespavost, problémy s příjmem potravy, deprese). Syn
Josef odešel z domova za velmi vypjatých okolností (fyzicky napadl otce) ihned
po dovršení 18 let věku, avšak nedokázal se plnohodnotným způsobem zařadit do
života společnosti (nějakou dobu se např. pohyboval mezi skupinami radikálních
nacionalistů a spáchal několik trestných činů (mimo jiné i loupežné přepadení).
Dcera Lucie - po odchodu svého bratra z domova otcem též často bitá - se již
jedenkrát pokusila o sebevraždu. Neustále utíká z domova, přičemž k určitému
zklidnění u ní došlo až potom, co začala navštěvovat internátní školu s tím,
že domů se dostane na víkend již jen max. jednou za měsíc. Nad Lucií byl soudem
stanovený dohled. Na dotaz, co si přeje nejvíce, odpovídá Lucie vždy jedinou
větou, aby její otec zmizel. Obě děti mají problémy z navazováním kontaktů.
Dcera navíc inklinuje k nadměrnému příležitostnému užívání alkoholických nápojů,
přičemž na jedné ze studentských oslav byla ve svých patnácti létech znásilněna
partou opilých spolužáků.
[Úvod do problematiky ]
[Domácí násilí a právo]
[Výchozí rámec kauzy]
[Když domov není bezpečné místo]
[Shrnutí výchozího rámce pro řešení případu]
[Základní východiska a poznatky z nichž je třeba při řešení případu vycházet]
[Postup při řešení případu]
[Závěr a další vývoj kauzy]
|
