Rada Evropské unie (Rada ministrů, Rada) se skládá z ministrů vlád ze současných 27 členských států. Jejich úkolem je tyto státy zastupovat. Pravomocí Rady EU je zvažovat a případně vetovat nebo doplňovat návrhy Evropské komise. Rozhodnutí jsou ve většině případů přijímána hlasováním kvalifikovanou (tj. váženou) většinou, ale v některých případech je požadována jednomyslnost.
Rada pro všeobecné záležitosti - jde o Radu ministrů zahraničí, která jedná o otázkách, jež překračují rezortní rozměr.
Výbor stálých zástupců členských zemí při Evropských společenstvích (COREPER) se skládá ze dvou výborů: jednoho složeného ze stálých zástupců (tj. velvyslanců) členských států akreditovaných u EU a jednoho složeného ze zástupců stálých zástupců. Oba se scházejí každý týden, přičemž jejich hlavním úkolem je vypracování a příprava materiálů pro diskusi a rozhodování Rady EU. Rovněž vykonávají funkce svěřené Radou.
Evropská komise (EK) je nejvyšší výkonný orgán EU. Navrhuje legislativu EU, kontroluje dodržování této legislativy v členských zemích EU a zastupuje Evropskou unii vůči členským státům i navenek. Komise vystupuje jako strážce smluv a ztělesňuje zájmy Společenství. Spravuje z převážné části rozpočet EU. Skládá se z 27 komisařů včetně předsedy a dvou místopředsedů - každá členská země má jednoho. Komisařům pomáhá administrativa složená z generálních ředitelství a specializovaných oddělení. Členové Komise nesmějí požadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného orgánu. Komisaři jsou jmenováni na pětileté období a mohou být jmenováni opětovně. Složení Komise schvaluje Evropský parlament. EK se usnáší většinou svých členů.
Evropský parlament (EP) je shromážděním celkem 732 zástupců všech občanů Unie; je jedinou přímo volenou insitucí EU. Poslance EP volí na pětileté období v přímých všeobecných volbách všichni občané EU starší 18 let, zvoleny mohou být osoby starší 21 let. Místa jsou rozdělena mezi jednotlivé členské země podle počtu jejich obyvatel: 99 členů má Německo, po 78 členech mají Francie, Itálie a Spojené království, 54 Španělsko, 27 Nizozemsko, po 24 členech mají Belgie, Portugalsko, Řecko, Česká republika a Maďarsko, 19 Švédsko, 18 Rakousko, po 14 mají Dánsko, Finsko a Slovensko, 13 Irsko a Litva, devět Lotyšsko, sedm Slovinsko, šest Lucembursko, Estonsko a Kypr, a pět Malta. Parlament má tři základní funkce - legislativní, funkci supervize legislativy a funkci konečného schvalovatele unijního rozpočtu. Je mu také odpovědna Evropská centrální banka, EP volí evropského ombudsmana. Spolurozhodování Parlamentu s Komisí je v praxi nyní nejvýznamnější – nejčastěji využívanou procedurou rozhodování. Poslanci nevytvářejí národní, ale politické skupiny, mohou být zároveň členy národních parlamentů, nemohou však zastávat vládní funkce.
Evropský soudní dvor (ESD) je nejvyšším soudem ve všech záležitostech Unie a ve výkladu unijních smluv. Má 2 základní funkce: 1) kontroluje, zda jsou přijaté právní akty Společenství a národních vlád v souladu se smlouvami; 2) na základě žádosti národního soudu se vyjadřuje ke znění a platnosti ustanovení obsažených v komunitárním právu. ESD má právo udělovat na doporučení Komise pokuty státům, které nesplnily závazek vyplývající z Římských smluv (čl. 171). Podle Niceské smlouvy má Evropský soudní dvůr vždy po jednom soudci z každého členského státu – nyní tedy 27, dále má 8 generálních advokátů.
Evropský soud prvního stupně(SPS) byl ustaven v roce 1989 s cílem posílit ochranu zájmů občanů. Na základě Smlouvy z Nice je SPS řádným soudem pro veškeré přímé spory a řízení (odvolání proti rozhodnutí, žaloby pro nečinnost, odškodnění atd.) s výjimkou těch, které jsou předány soudnímu senátu a těch, které jsou vyhrazeny pro Soudní dvůr Společenství. SPS může také vynášet předběžná rozhodnutí ve věcech spadajících do určitých oblastí. Zvláštní odpovědnost má za projednávání administrativních sporů mezi evropskými institucemi a sporů vznikajících v rámci pravidel soutěže. SPS má 27 soudců jmenovaných členskými státy na funkční období šesti let s možností opakování mandátu, podobně jako u Evropského soudního dvora.
Soud pro veřejnou službu - zřízen rozhodnutím Rady ze dne 2. listopadu 2004. Specializovaný soud, složený ze sedmi soudců, bude rozhodovat o sporných věcech veřejné služby Evropské unie, což je pravomoc, která je v současnosti vykonávána Soudem prvního stupně. Svých povinností se má ujmout v průběhu roku 2005.
Evropský účetní dvůr se skládá z 27 členů. Účetní dvůr zastupuje zájmy daňových poplatníků, kontroluje, zda EU vynakládá prostředky ze svého rozpočtu podle rozpočtových pravidel a předpisů a na účely, pro které byly tyto výdaje určeny.
Evropská centrální banka (ECB) tvoří jádro Hospodářské a měnové unie (EMU). Odpovídá za stabilitu evropské měny euro a kontroluje množství této měny v oběhu. ECB spolu s národními centrálními bankami členských států EU tvoří Evropský systém centrálních bank.
Evropská investiční banka (EIB) poskytuje půjčky a záruky ve všech hospodářských odvětvích, zvláště při podpoře méně rozvinutých regionů, pro modernizaci nebo restrukturalizaci podniků, při vytváření nových pracovních míst a pro podporu projektů, které jsou podnikány v zájmu více členských zemí.
Hospodářský a sociální výbor (ECOSOC) je poradním orgánem EU. Bývá nazýván mostem mezi Evropou a organizovanou občanskou společností. Jeho prostřednictvím jsou různé skupiny hospodářského a společenského života, rozdělení do tří skupin – zaměstnavatelé, zaměstnanci a další organizace občanské společnosti, institucionálně zastoupeny v EU. EHSV vypracovává k jednotlivým legislativním návrhům Evropské komise, Evropské Rady či Evropského parlamentu svá stanoviska, může přijímat stanoviska k aktuálním otázkám také z vlastní iniciativy.
Výbor regionů je dalším poradním orgánem EU. Jeho členem jsou zástupci regionální a místní veřejné správy z jednotlivých členských zemí EU. Konzultace Výboru ze strany Rady nebo Komise jsou v některých oblastech závazné na základě Smlouvy o ES.
Evropský ombudsman šetří stížnosti na špatnou správu vykonávanou institucemi a orgány EU. Nemůže se však zabývat stížnostmi týkajícími se státní, regionální nebo místní správy členských států.
Slovník pojmů týkajících se EU na stránce Zastoupení Evropské komise v ČR
Slovník pojmů týkajících se strukturálních fondů a financování na stránce Strukturalni-fondy.cz