Obcanská společnost
Hledej
kontakt mapa stránek o projektu zpravodaj
Právo vědět Účast na rozhodování Rovné příležitosti Občan v EU Výchova k občanství Filosofie
    OBČAN V EU
- Příklady z praxe
- Jak na to
- Zákony
- Odkazy
- Slovníček

Příklady z praxe

Případy neposkytnutí informací od orgánů Evropské unie

  1. Úvod
  2. Kauza Guardian
  3. Kauza Statewatch
  4. Případ švédské novinářské unie

Kauza Guardian

Případ začal v únoru roku 1994, kdy novinář John Carvel z Guardianu žádal Radu o dokumenty ze tří setkání Rady Ministrů. Dokumenty o účasti na jednáních, záznamy z hlasování a rozhodnutí přijatá při jednotlivých jednáních. Od kanceláře generálního tajemníka získal jen velmi omezené informace, proto zaslal svou žádost znovu. Když v měsíční lhůtě nedostal odpověď, poslal v dubnu svou žádost ještě jednou. Na květnovém sjezdu bylo deseti státy proti dvěma odhlasováno nezpřístupnit Carvelovi požadované dokumenty (pro zpřístupnění hlasovalo Nizozemí a Dánsko). Důvodem zamítnutí žádosti bylo podle Rady EU to, že zveřejnění těchto dokumentů by ohrozilo diskrétnost jejích jednání. Ve stejném dopise stálo, že informace, které obdržel na základě své první žádosti mu vůbec neměly být poskytnuty a byly mu zaslány jen kvůli administrativní chybě.

V květnu se Carvel s Guardianem rozhodli řešit svůj případ soudní cestou, za podpory dánské a nizozemské vlády a Evropského Parlamentu. Podle Carvela v té chvíli nešlo jen o dokumenty, ale spíše o princip: Rada EU byla vázána zákonem, který jí nařizuje zpřístupňovat informace a odmítla se tím v praxi řídit. Pod dlouhé výměně dokumentů a právních stanovisek předložených oběma stranami vynesl lucemburský soud v říjnu 1995 rozsudek ve prospěch Guardianu. Jádro případu přitom spočívalo v jedné z formulací Směrnice o zpřístupňování informací. Podle článku 4.1 totiž „Rada EU smí odmítnout přístup k dokumentům v případě, kde by to mohlo ohrozit diskrétnost jednání“. Tedy ne „musí“ ale „smí“. Žádost mohla být odmítnuta teprve po zvážení zájmů obou stran, což se ale nestalo: nebyla provedena žádná analýza, ani na toto téma nebylo vedeno žádné jednání. Soudní rozhodnutí v říjnu roku 1995 dalo Carvelovi za pravdu. Tím ale případ neskončil. Další den po procesu zaslal John Carvel Radě EU fax s dotazem, co hodlají podniknout, aby byli v souladu s rozhodnutím soudu. Koncem listopadu teprve obdržel odpověď – obálku s dokumenty a průvodní dopis. Ta ale obsahovala pouze 8 dokumentů a tiskovou zprávu, namísto požadovaných 49 dokumentů. Po zaslání dalších třech žádostí se Carvelovi teprve podařilo shromáždit 46 dokumentů. Nejvýznamnějším aspektem Carvelova případu bylo, že poprvé narušil tajnůstkářské prostředí a dokázal, že rozhodnutí ve věci poskytování informací mohou být podrobena přezkoumání. Soudní rozhodnutí se poprvé postavilo na stranu občana a Rada Evropské unie byla nucena ustoupit a požadované informace zveřejnit.

[Úvod] [Kauza Guardian] [Kauza Statewatch] [Případ švédské novinářské unie ]



Za správnost textu odpovídá LEVÁ, Petra. Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13

-
EU-Town twinning Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

©2003 - 2006 Econnect webhosting, webdesign a redakční systém Toolkit 

NAVRCHOLU.cz