Příklady z praxe
Případy neposkytnutí informací od orgánů Evropské unie
Několik příkladů sporů o zpřístupnění informací, kterými disponovaly orgány Evropské unie. Kauzy odráží stav z poloviny devadesátých let, tedy ještě před přijetím nové směrnice.
- Úvod
- Kauza Guardian
- Kauza Statewatch
- Případ švédské novinářské unie
Úvod
Požadavek na zajištění práva svobodného přístupu k informací se stal aktuálním ve chvíli, kdy došlo k obratu ke větší demokratizaci rozhodovacích procesů v rámci Rady EU. Nezávaznou deklaraci o právu na přístup k informacím obsahovala již Maastrichtská smlouva z roku 1991. Směrnice o svobodném přístupu k informacím následovala v roce 1993. Směrnice obsahovala mnoho sporných bodů, které byly zřejmé již v době, kdy vstupovala v platnost. I přes tyto nedostatky se zdálo, že přijetí směrnice je důkazem upřímné snahy úřadů Evropské unie o zvýšení transparentnosti. Nakolik byla tahle snaha upřímná se ukázalo ve chvíli, kdy bylo třeba popsané principy uvést do praxe. Občané se začali na úřady obracet s žádostmi o informace týkající se chodu institucí EU a v několika případech se setkali s neochotou a benevolencí ze strany bruselských úředníků. Zde je popsáno několik případů toho, jak v praxi vypadá zdánlivá snaha o větší otevřenost v podání představitelů Rady Evropské unie.
Zpracovala: Petra Levá, 13.8.2003.
Zdroj: Bunyan, T. Secrecy and openness in the European Union : the ongoing struggle for freedom of information. Publikováno 1.10.2002.
Internetový dokument dostupný z: http://www.freedominfo.org/case/eustudy.htm
[Úvod]
[Kauza Guardian]
[Kauza Statewatch]
[Případ švédské novinářské unie ]
Za správnost textu odpovídá LEVÁ, Petra. Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13
|