Obcanská společnost
Hledej
kontakt mapa stránek o projektu zpravodaj
Právo vědět Účast na rozhodování Rovné příležitosti Občan v EU Výchova k občanství Filosofie
    ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI - Dobře vychovaná žena změní dějiny málokdy!
- Příklady z praxe
- Jak na to
- Zákony
- Odkazy
- Slovníček

Příklady z praxe

Docela normální domácí násilí

  1. Úvod do problematiky
  2. Domácí násilí a právo
  3. Výchozí rámec kauzy
  4. Když domov není bezpečné místo
  5. Shrnutí výchozího rámce pro řešení případu
  6. Základní východiska a poznatky z nichž je třeba při řešení případu vycházet
  7. Postup při řešení případu
  8. Závěr a další vývoj kauzy

Domácí násilí a právo

Právní úprava domácího násilí je roztříštěná a nalezneme ji v jednotlivých ustanoveních právního řádu České republiky. České právo nemá zvláštní zákon na ochranu obětí domácího násilí.

Ústavní aspekty

Podle čl. 1. Listiny základních práv a svobod (dále LZPS) jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelná, nezrušitelná, nezcizitelná a nepromlčitelná. Zaručují se všem bez rozdílu pohlaví, rasy atd. Každý je způsobilý mít práva, každý má právo na život. LZPS dále stanoví, že nedotknutelnost osoby je zaručena. LZPS zaručuje i osobní svobodu člověka a v čl. 10 stanoví, že „každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno“. Podle Ústavy ČR stát dbá na ochranu základních práv a svobod, která jsou pod ochranou soudů.
Stát má tedy povinnost chránit základní práva a svobody svých občanů a nemůže tolerovat žádné případy porušování základních práv a svobod, a to ani pokud k nim dochází v kruhu rodinném.

Problematika rodinného práva je analyzována v oblasti RODINA

Základním právním předpisem rodinného práva je zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále ZOR). Zákon o rodině upravuje především problematiku manželství a rodiny, neupravuje už otázku bytovou a majetkové poměry manželů.
a) manželství
Účelem manželství je dle § 1 založení rodiny a výchova dětí. ZOR ukládá oběma manželům pečovat o uspokojování potřeb rodiny podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Poskytování peněžitých a jiných prostředků na chod domácnosti může být zcela nebo částečně vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti. Neplní-li jeden z manželů svou povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud. Manželé mají k sobě navzájem vyživovací povinnost, která vzniká uzavřením manželství. pro trvání vyživovací povinnosti není důležité, zda manželé žijí společně nebo odděleně. Pokud manžel svoji vyživovací povinnost neplní dobrovolně, soud na návrh manželky výživné určí, přičemž přihlíží k péči o společnou domácnost a k tomu, aby hmotná a kulturní úroveň byla zásadně stejná.

b) péče o děti

V případě, že rodiče spolu nežijí a nedohodnou se na péči o děti, rozhodne na návrh jednoho z nich soud o tom, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na výživu dítěte. Ve většině případů domácího násilí jsou situaci nuceny řešit ženy a tyto podávají návrh na výchovu a výživu dětí. Otcové jako vydírací prostředek používají to, že do doby rozhodnutí soudu nepřispívají na výživu dětí. Řešením je podání návrhu na vydání tzv. předběžného opatření dle § 120 občanského soudního řádu, o kterém musí soud rozhodnout nejpozději do 7 dnů poté, co bylo na soud podáno. Rodiče jsou povinni plnit vyživovací povinnost k dětem do doby, než jsou schopny se samy živit.
Dítě může být svěřeno do péče jednoho rodiče, případně do společné nebo střídavé péče obou rodič. pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, mají-li o výchovu zájem, a je-li to v zájmu dítěte a lépe tak budou zajištěny jeho potřeby. Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti se zřetelem na životní poměry rodičů. Soud může zároveň s rozhodnutím o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů upravit styk druhého rodiče s dítětem, jestliže to tak vyžaduje zájem dítěte a poměry v rodině. jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud může styk dítěte s rodičem omezit nebo jej i zakázat.

c) rozvod manželství

Manželé jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Neplnění těchto povinností má za následek rozvrat manželství.

    Zákon o rodině rozlišuje tři druhy rozvodu:
  • rozvod se zjišťováním příčin rozvratu (§24 ZOR)
  • nesporný rozvod (§24a)
  • tzv. ztížený rozvod
Po rozvodu má rozvedená manželka, která není schopna se sama živit, právo požadovat, aby jí bývalý manžel přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.

Občanské právo (bydlení)

Otázka bydlení je v případech domácího násilí klíčová a upravuje ji zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění. Oběti domácího násilí totiž zpravidla nemají kam odejít a tak jsou nuceny i několik let bydlet ve společném bytě s násilníkem. Český právní řád neobsahuje ustanovení ukládající povinnost násilníkovi odejít, či povinnost státu zajistit obětem odpovídající bydlení.

Nejčastější právní důvod bydlení manželů představuje nájem bytu. Rozlišujeme především tyto druhy nájemního bydlení:

Nájem nedružstevního bytu (např. obecního bytu) – společný nájem bytu nezanikne okamžikem rozvodu manželství. Občanský zákoník dává přednost dohodě rozvedených manželů, který z nich se stane výlučným nájemcem bytu. V kauzách domácího násilí, kdy oběť je často na útěku, je však dohoda o společném bytu nemožná. Nedohodnou-li se rozvedení manželé o řešení společného bydlení, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že ruší právo společného nájmu bytu, a současně určí, který z manželů bude byt dále jako jeho nájemce užívat. Druhému manželu soud zpravidla určí bytovou náhradu a doku mu ji druhý z manželů, který se stal nájemce bytu, nezajistí, nemusí se z bytu vystěhovat.

Nájem nedružstevního bytu – v případě nájmu družstevního bytu je důležitá skutečnost, zda byt nabyl jeden z manželů před uzavřením manželství, nebo zda byl byt získán teprve za trvání manželství.

Soudní řízení – žaloba a předběžné opatření

Soudní řízení a postup, jak vymoci hmotná práva, upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále OSŘ).

V soudním řízení má oběť domácího násilí dvě možnosti, jak se domoci svých práv před soudem. Buď má možnost podání řádné žaloby (návrhu na zahájení řízení), jejíž projednání může přijít na pořad za několik měsíců, či rok, nebo může soudu předložit návrh na předběžné opatření (§ 74 a násl. OSŘ), o němž musí být rozhodnuto nejpozději do 7 dnů. Předběžné opatření je právní institut sloužící k zatímní úpravě poměrů účastníků do doby před zahájením řádného řízení.

Každý z účastníků soudního řízení má právo se dát zastupovat zástupcem, kterého si sám zvolí (advokáta, notáře, tzv. obecného zmocněnce).

Trestní právo

Platné české trestní právo pojem domácího násilí nezná, případy násilí v rámci rodiny, pokud dosáhnou intenzity trestného činu, jsou řešeny v rámci jednotlivých skutkových podstat trestných činů roztroušených v trestním zákoně (dále TZ). To je dáno mimo jiné i specifikou domácího násilí, které se vyznačuje různými formami jednání – od psychického násilí, přes fyzická napadání až po útoky proti lidské důstojnosti.

Projevy domácího násilí mohou naplňovat skutkovou podstatu těchto trestných činů: maření výkonu úředního rozhodnutí (§171 TZ), vzbuzení důvodné obavy (§ 197a TZ), pomluvy (§ 206 TZ) týrání svěřené osoby (§ 215 TZ), ohrožování mravní výchovy mládeže (§ 217 TZ), vraždy (§ 219 TZ), úmyslného ublížení na zdraví (§ 221 TZ), úmyslné těžké újmy na zdraví (§ 222 TZ), omezování osobní svobody (§ 213 TZ), vydírání (§ 235 TZ), útisku (§ 237), porušování domovní svobody (§ 238 TZ), porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 239 TZ), znásilnění (§ 241 TZ). Při právní kvalifikaci domácího násilí se často setkáváme s případy, kdy jednání intenzity trestného činu jsou kvalifikována pouze jako přestupek.

U trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§197a TZ), ublížení na zdraví (§221,223 a 224 TZ), omezování osobní svobody (§231 odst. 1,2 TZ), vydírání (§235 odst. 1 TZ) musí oběť dát souhlas s trestním stíháním pachatele (§ 163 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení), pokud je k němu ve vztahu jako k osobě, vůči níž by měla právo odepřít výpověď jako svědek (prarodiče, rodiče, sourozenec, osvojitel, osvojence, manžel, druh nebo např. strýc). Tento souhlas lze vzít zpět až do doby, než se odvolací soud odebere k poradě. Odepřený souhlas nelze znovu udělit.

V trestním řízení je žena, která se stala obětí domácího násilí, v postavení poškozené. V trestním řízení má žena právo odepřít výpověď, pokud je obviněný osobou blízkou.

[Úvod do problematiky ] [Domácí násilí a právo] [Výchozí rámec kauzy] [Když domov není bezpečné místo] [Shrnutí výchozího rámce pro řešení případu] [Základní východiska a poznatky z nichž je třeba při řešení případu vycházet] [Postup při řešení případu] [Závěr a další vývoj kauzy]



Za správnost textu odpovídá Andrea Rezková, Markéta Huňková . Poslední aktualizace: 11/20/2008 12:13

-
EU-Town twinning Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

©2003 - 2006 Econnect webhosting, webdesign a redakční systém Toolkit 

NAVRCHOLU.cz