Občanská společnost - informační server

Občanská společnost zůstává fiktivním konceptem, pokud se na rozhodování o podstatných společenských otázkách nepodílí veřejnost. Ta může být přitom této možnosti zbavena politickým uspořádáním společnosti, nebo se ze spolurozhodování může vyloučit sama - pasivitou nebo kvůli neznalosti nástrojů, jež je nutné při podílu na rozhodování v moderním státě využít. Přitom problémů, k jejichž řešení může občan svojí aktivitou přispět, je mnoho.

Aktuálně: Přečtěte si a zapojte se do diskuse na téma:

Může veřejnost fakticky ovlivnit zastavění určitého území (např. průmyslová zóna, sklady, supermarket, garáže, lyžařská sjezdovka)? Jak? Proč? Jaká jsou rizika zapojování veřejnosti? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Co by bylo potřeba změnit či zlepšit, aby intervence veřejnosti měly vetší efekt a aby se omezily rizika zapojování veřejnosti?

Účast na rozhodování a Evropská unie

Větší pozornost otázce zapojování veřejnosti a občanských organizací do rozhodovacích procesů v EU věnuje Evropská unie od konce 90. let. Základem pro účast veřejnosti na dění v EU se stal princip partnerství a veřejné konzultace.

Zapojení veřejnosti do rozhodování a také přístup k informacím se poprvé staly součástí evropského práva v roce 1990, kdy byla přijata směrnice o přístupu k informacím o životním prostředí. Požadavek na zapojení veřejnosti je dnes obsažen i v dalších směrnicích.

Na evropské úrovni je participativní demokracie kombinací tzv. sociálního a občanského dialogu. Tyto dva druhy dialogu zapojují občanskou společnost a poskytují jí příležitost ovlivnit rozhodování.

Související zprávy

3.3.2014 - Problémy se zprovozněním Blanky město nepálí. Namísto řešení otálí
Magistrát měl do konce roku 2013 prověřit, jak pomoci Praze od problémů po zprovoznění Blanky, ale zaspal. Iniciativa Auto*Mat kvůli tomu interpelovala náměstka Nouzu, ale ten má dost času i na odpovědi. Na dotazy totiž chce odpovědět písemně do 30 dní.
kategorie: Účast na rozhodování

7.2.2014 - Chalupova vyhláška ohrožuje stromy. Je nelegální, potvrdil ombudsman
Říká se jí „kácecí vyhláška“, platí zhruba půl roku a bude se muset novelizovat. Vyplývá to z dopisu, který zástupce ombudsmana zaslal novému ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi (ANO) a dal tak za pravdu i Arnice.
kategorie: Účast na rozhodování

10.1.2014 - Děti Země žalují ŘSD ČR za utajování informací o D8
První letošní žaloba Dětí Země směřuje proti dálnici D8, kterou se od roku 2007 snaží Ředitelství silnic a dálnic ČR v Českém středohoří postavit. Důvodem jejího podání je utajení rozsahu právní činnosti advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři při zastupování ŘSD ČR v deseti soudních řízeních.

kategorie: Účast na rozhodování

6.1.2014 - Rekreační parky? Brněnská radnice chce ve skutečnosti do zeleně pustit supermarkety
V rozporu s veřejnou prezentací aktualizace územního plánu navrhuje Magistrát města Brna v textu závazné vyhlášky, aby se v zeleni a lesích mohly stavět supermarkety. O rekreačních parcích je zde jedna neurčitá věta, která jejich vznik nezajistí.
kategorie: Účast na rozhodování

9.12.2013 - Kanál u Přelouče je potřetí bez územního rozhodnutí
Krajský úřad v Pardubicích zrušil dne 28. listopadu 2013 územní rozhodnutí pro plavební kanál u Přelouče, které vydal Městský úřad Přelouč dne 17. prosince 2012. Úspěšné odvolání podala občanská sdružení Přátelé Slavíkových ostrovů a Děti Země. Krajský úřad stavebnímu úřadu především vytknul, že se pečlivě a přesvědčivě nezabýval všemi námitkami obou občanských sdružení, čímž závažným způsobem porušil zákon. Územní řízení probíhá devět let a územní rozhodnutí bylo zrušeno již třikrát.
kategorie: Účast na rozhodování

více >>>

Diskuse na téma

Může veřejnost fakticky ovlivnit zastavění určitého území (např. průmyslová zóna, sklady, supermarket, garáže, lyžařská sjezdovka)? Jak? Proč? Jaká jsou rizika zapojování veřejnosti? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Co by bylo potřeba změnit či zlepšit, aby intervence veřejnosti měly vetší efekt a aby se omezily rizika zapojování veřejnosti?

Příspěvek do diskuse

Josef Zbořil, Svaz průmyslu a dopravy ČR, 20. 9. 2006

Téma zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů je velmi aktuální a současně ožehavé. Je evidentní, že každý z nás, jako občan, má právo vyjádřit svůj názor na to, co bude v jeho sousedství, a je logické, že investiční činnost v sousedství přináší některá omezení, na jejichž vypořádání korektním způsobem má každý „postižený“ nárok, který by mu neměl být upřen.

Tento koncept byl poměrně kvalitně řešen institutem „dotčených“ osob, které měly svá nezadatelná práva ve všech právních úpravách stavebního zákona, které pamatuji, a korektní investor na tato práva dbal. Samozřejmě, jako ve všech vztahových záležitostech, existují jak korektní, tak nekorektní investoři, a stejně tak korektní i nekorektní „dotčené“ osoby. Osobně jsem přesvědčen, že těch prvních na obou stranách je naprostá většina, a vedou mne k tomu zkušenosti s investiční výstavbou od roku 1968.

Důsledně by se mělo ve všech případech rozlišovat, zda jde o artikulaci a ochranu oprávněných zájmů anebo jen o tolik typický NIMBY syndrom, s nímž má každý z nás - jak v profesionálním, tak v osobním životě, své zkušenosti. Od toho jsou územní a stavební řízení se všemi svými procesy a účastníky, aby se rozlišilo mezi oprávněnými zájmy na jedné straně a oním NIMBY syndromem na straně druhé. Administrativa má v tomto ohledu zcela kritickou roli a musí být odborně zdatná a s dostatečnou autoritou (obvykle rozvinutou na bázi oné zdatnosti). Veřejnost takto mohla, jak ve fázi zpracování územně plánovací dokumentace, tak i v řízeních jednotlivých staveb, obhájit své oprávněné zájmy a případně zabránit vzniku staveb narušujících vážně sousedské vztahy nebo ovlivňujících nepříznivě životní nebo společenské prostředí.

Jaké jsou však dnešní skutečnosti! Uplatněním Aarhuské konvence došlo především k tomu, že mezi „dotčené“ osoby byly zařazeny jakékoliv nevládní organizace, sídlící a působící kdekoliv, pouze s tím, že se musí zabývat (formálně i neformálně) ochranou životního prostředí. Jakkoliv chápu, že se tak stalo v dobré víře, praktické zkušenosti ukazují, že některé takovéto organizace tuto dobrou víru nenaplňují ale naopak, soustřeďují se programově na maření investic, či v lepším případě prodlužování procesů. Důvody mohou být dokonce i idealistické, sice obtížně pochopitelné, ovšem v mnoha případech se za touto účastí skrývá chladný kalkul a o ochraně životního prostředí pak nelze mluvit ani náhodou.

Podíváte-li se na konkrétní případy ze svého okolí, pak bude velmi rychle patrné, kdo je kdo a jaké jsou zájmy mít přístup k informacím a zúčastnit se povolovacích procesů. Předpokládám, že soudný čtenář si tyto konkrétní případy dokáže nalézt sám. Uvedl bych snad jeden, který je celkem obecně známý, méně známé jsou některé okolnosti. Firma LGPD postavila v Hranicích na Moravě moderní výrobní jednotku na klasické televizní obrazovky, která, po kolapsu tohoto výrobního programu je v existenčních potížích. Na tomto případu je zajímavé, že výstavba závodu nebyla dokončena a závod tudíž neměl a nemá jiný výrobní program. Je to náhoda nebo důsledek právě účasti „nedotčené“ veřejnosti? Vsadím se, že je to spíš to druhé: Ekologický právní servis z Brna napadl povolovací proces vydání integrovaného povolení pro povrchové úpravy obrazovek a to nikoliv z věcných důvodů, že by snad hrozila újma životnímu prostředí, ale pouze na základě svého právního názoru, že integrované povolení mělo být vydáno na celý závod. Došlo k řadě soudních sporů (táhne se to dodnes, tedy třetí nebo snad čtvrtý rok) a investor se rozhodl, že v důsledku těchto nejistot a nezvládnutých povolovacích procesů v ČR umístí výrobu LCD obrazovek v jiné zemi s příznivějším investorským klimatem. Je tento stav skutečně tím, co se zamýšlelo v Aarhuské úmluvě aby životní prostředí bylo lépe ochráněno? Zaměstnanci závodu v Hranicích by se měli poohlédnout dobře po tom, kdo je jejich skutečným "dobrodincem".

Jaký je mechanizmus působení těchto „zástupců“ veřejnosti? Mechanizmus je celkem zřejmý. Především, ke své účasti se přihlásit až v posledním dni zákonných lhůt. Vyjádřit svůj zásadní nesouhlas s danou investicí s narychlo posbíranými „věcnými“ argumenty. V procesu hodnocení vlivů na životní prostředí se držet v pozadí a sledovat proces a čekat na chyby skutečně dotčených účastníků. Poslední, co je zajímá, jsou věcné námitky a jejich případné vysvětlení (nedej Bože) ze strany odborníků. Pak se okamžitě najde důvod, že postup byl špatný, poněvadž všichni účastníci neměli rovný přístup ke všem informacím. Obdobné kroky následují v územním i stavebním řízení, samozřejmě, s využitím všech možností odvolání, či dokonce žalob…

Neochota jednat o věcných problémech, neochota akceptovat expertní názory a posudky, zneužívání zákonných lhůt pro zveřejňování do krajnosti a další záležitosti mne vedou k bytostnému přesvědčení, že zájem na ochraně zdravého životního prostředí je až na tom nejposlednějším místě zájmů tohoto druhu veřejnosti.

A toto je také hlavním předmětem kritiky stávajících právních norem ze strany Svazu průmyslu a dopravy ČR, které neposkytují investorovi/provozovateli rovné podmínky k obhajobě jeho oprávněných zájmů. Cesta z dnešní neudržitelné situace vyžaduje dva kroky: především přehodnotit povolovací procesy a nastavit je tak, aby skýtaly co nejmenší prostor pro takovouto zvůli. Dalším krokem je právní ochrana investora a možnost uplatnění náhrady škod, vzniklých takovýmito obstrukcemi!

Ano, jsme pro účast veřejnosti v procesech přípravy a realizace investic, avšak tato účast musí být korektní a rovnoprávná a nikoliv diskriminační tak, jak je tomu ve stále větší míře doposud. Řešme věcné problémy životního prostředí, což je jednoznačně v zájmu slušných podnikatelů a ne administrativní a správní pochybení ať již domnělá nebo skutečná – to zlepšení nepřinese, jenom odradí solidní investory, protože i ztracený čas jsou často velké peníze.

(Ing. Josef Zbořil je členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a viceprezidentem Svazu průmyslu papíru a celulózy)

Reagovat